Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 5

03.12.2011 (08:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2494×

„Řekni mi, co jsi dělala na té silnici?“ zajímal se.

„A co jsi tam dělal ty?“ uhnula jsem otázkou.

„Já jel ze služební cesty. Pracuju jako manažer v jednom obchodu. A ty? Studuješ?“

„Jo, historii. Moc mě to baví,“ přikývla jsem s úsměvem.

„A -“ chtěl se ještě na něco zeptat, ale rozezvonil se mi telefon.

„Alice?“ přijala jsem ho po chvíli.

„Misho, kde seš? Vůbec tě nevidím, jsi v pořádku?“ plašila.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku. Potřebovala jsem si jenom provětrat hlavu.“

„Úplně jsem tě ztratila. S kým tam jsi?“

„S kamarádem,“ odpověděla jsem. Neměj strach.“

„Kdy přijdeš?“

„Nevím, až se mi bude chtít.“ Protočila jsem oči otráveně. „Končím, zdržuješ. Ahoj.“

„Misho!“ zařvala, ale už jsem ji neposlouchala. Měla smůlu.

„Musíš domů?“ zeptal se Jacob.

„Ne, nemusím. Mám spoustu času.“

„Ale zítra musíš do školy.“

„Zítra mám jen krátkou a odpoledne mám volno, rodiče jsou pryč, takže co kdybychom večer někam zašli?“

„To by bylo super. Dáš mi svoje číslo?“

S nadšeným úsměvem jsem mu ho nadiktovala a byla ochotná s Kevinem nadobro skončit. Ať si ho Kate třeba sní. Jacob byl fajn a mnohem hezčí než Kevin. Hlavně neměl dredy a třeba ho i rodiče budou mít radši. Jenže Kevin byl můj první kluk, ale nezáleželo mu na mně. Ne, za všechno mohla Kate. Byl můj a ona ho měla nechat na pokoji. Oba nás měla nechat být a ne do všeho strkat nos.

Dala jsem si s Jacobem ještě jedno kafe a klidně bych ještě seděla, ale on musel jet. Tak jsme se tedy zvedli a s příslibem společného večera jsme se rozloučili. Pomalu jsem jela domů, ale nechtělo se mi tam. Nechtěla jsem potkat Kate a nechtěla jsem, aby všichni vyzvídali, co se stalo, když už to stejně nejspíš věděli. Bohužel, cesta domů nebyla nekonečná a ať jsem jela sebepomaleji, stejně jsem zaparkovala v garáži a sbírala odvahu vystoupit.

„Kde jsi byla?“ vybafla na mě Alice a já leknutím vyjekla. „Vystup! Jsi v pořádku?“

„Ano, jsem v pořádku.“ Protočila jsem očima a pomalu se vysoukala z auta.

„S kým jsi byla?“ vyštěkla nervózně.

„S kamarádem na kafi.“

„Byla jsi s Kevinem?“

„Ne,“ vyjela jsem na nic pro změnu já.

„Co se stalo?“

„Sakra, nech mě být!“ vykřikla jsem a zbaběle utekla k sobě.

„Cítím z ní psa,“ slyšela jsem ještě Alici, ale to už jsem zabořila hlavu pod polštář.

Když jsem se dostatečně vyplakala, šla jsem se vysprchovat. To už mi bylo zase o něco lépe, tak jsem si šla připravit učení na zítra. Nechtělo se mi do toho, ale nebyla jsem jako Kate, že bych šla za školu. V ničem jsem nebyla jako ona a nikdy nebudu!

„Zlatíčko, pojď na večeři,“ volala mě babička.

„Nemám hlad,“ odpověděla jsem nazpátek a zapnula televizi. Teď už jsem nechtěla nic jiného než odpočívat a všechno vypustit z hlavy. Nakonec jsem u televize usnula a spala jsem tvrdě až do rána.

Vyspinkaná téměř do růžova jsem se probudila a už na mě samozřejmě čekalo oblečení od Alice. Černé roury, bílé tričko a černým potiskem a bílý kabát. Ještě jsem si k tomu vzala kozačky a bylo to perfektní. I mně se to moc líbilo.

Sešla jsem dolů na snídani, kde už seděla Kate. Seděla na kuchyňské lince a podle vůně usrkávala kafe.

„Ahoj,“ pozdravila mě tiše.

„Čau,“ odpověděla jsem nezaujatě a nejedla se.

Bez dalších slov jsme obě nastoupily do svých aut a jely do školy. Jaká je pravděpodobnosti, že se tu nepotkám s Kevinem? Ptala jsem se sama sebe a po ujištění, že malá, jsem s povzdechem vylezla z auta.

„Ahoj.“ Mávala na mě Carol a hned ke mně běžela. „Jdete dneska s Kevem na tu párty?“

„Párty? Jakou?“

„No přece k Aaronovi.“ Protočila oči.

„Ne, nejdu.“

„Proč ne?“

„Nemám čas,“ odbyla jsem ji, protože jsem nechtěla řešit, jak to teď mezi mnou a Kevinem je.

„Aha,“ pípla a šly jsme pomalu do školy na první hodinu.

„Zlato, ahoj!“ křičel na mě Kevin přes celou chodbu, když jsem šla na oběd. „Proč na mě nepočkáš?“

„Nech mě být!“ vyhrkla jsem a před dav studentů se pokoušela dostat co nejdál od něj.

„Misho, tak sakra čekej!“ vykřiknul a už mě držel za ruku. „Co blbneš?“

„Já blbnu? Ty hulíš s mojí sestrou, líbáte se přímo přede mnou, vysmějete se mi do obličeje a já blbnu.“

„Ježiš,“ protočil oči, „vždyť to byla jenom sranda. Nevím, co z toho děláš. Jenom jsme si zahulili a trochu se pobavili. O nic víc nešlo, tak tu nedělej scény.“

„Neměj péči. Ona ti scénu udělá Kate, když já ne. Měj se.“

„Kam jdeš?“

„To už tě nemusí zajímat. Je konec.“

„Tak se měj. Bylo to fajn.“ Chtěl mi dát ještě pusu, ale takovou jsem mu vlepila, že tam stál ještě pěkně dlouhou dobu.

Naobědvala jsem se, a protože už jsme končili, rozloučila jsem se a nasedla do auta. Nestačila jsem ani nastartovat a rozezvonil se mi telefon.

„Misha Cullenová,“ představila jsem se.

„Ahoj, tady Jacob.“
„Jacobe,“ pozdravila jsem ho nadšeně.

„Nechtěla by ses stavit u mě v dílně? Domluvili bychom se na večer.“

„Dobře, už jsme skončili, tak já přijedu.“

„Skvělé, budu se na tebe těšit.“

„Zatím,“ ukončila jsem to a s úsměvem od ucha k uchu vyjela od školy. Jake už na mě čekal ve špinavých montérkách a šel mi s úsměvem naproti.

„Ahoj,“ pozdravil mě, když jsem vystoupila. „Pojď dovnitř. Musím něco dodělat, ale pak se ti budu věnovat. Dáš si něco k pití? V ledničce by mělo něco být, tak se klidně obsluž,“ usmál se a ukázal na dveře do malé kanceláře. Šla jsem to tedy prozkoumat a nakonec si nalila pomerančový džus.

Se sklenicí v ruce jsem se vrátila za Jakem a sledovala ho, jak montuje něco pod autem. Byly mu vidět jenom nohy, takže jsem toho moc neviděla, ale i tak to stálo za to. Jeho občasné klení bylo k smíchu.

„Dneska večer… musíme jít do kina nebo seš přístupná i jiným návrhům?“ zeptal se a vykoukl.

„Jsem ochotná o něčem jiném uvažovat,“ kývla jsem.

„A večírek?“

„Proč ne.“ Pokrčila jsem rameny.

„Tak skvělý.“

„A co si mám vzít na sebe?“

„Tobě sluší všechno,“ mrknul na mě s úsměvem.

„Díky,“ začervenala jsem se. „Ale mě zajímá, jestli si mám vzít spíš společenský šaty nebo tak.“

„Je to spíš taková menší párty. Nedělej si s tím hlavu. Klidně přijď v riflích.“ Vylezl zpod auta a utřel si ruce do hadru. „Mám tě vyzvednout?“

„Ne,“ vyhrkla jsem okamžitě. Nechtěla jsem riskovat, že by Kate znovu zaťala drápy. Jacoba jsem jí nechat nehodlala. Ani omylem! „Přijedu sama.“

„Jasně, chápu,“ uchechtl se. „Tak pojď, ukážu ti, kde bydlím.“ Zval mě za ruku a vyvedl před dílnu. „Pojedeš rovně, zahneš doprava a na Wolf Ave to už uvidíš. Párty bude hned vedle, takže to najdeš, a kdyby náhodou ne, tak mi klidně cinkni.“

„Dobře,“ zasmála jsem se a zase jsme se vrátili dovnitř. Vážně jsem nepochybovala, že bych to nenašla. GPS navigace je skvělá věc a můj instinkt skoro tak dokonalý jako upíří.

Rozezvonil se mi telefon. S povzdechem jsem ho vytáhla z kabelky a s překvapeným výrazem to přijala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem stále zaraženě.

„Ahoj Mishi, jak se máš? Nezlobí tě Kate moc?“

„Tati, proč vůbec voláš? Stejně tě to nezajímá.“
„Jistě, že mě to zajímá. Jsi s tím svým… Kevinem?“ Moc dobře jsem slyšela, jak mu to jméno nejde na jazyk.

„Ne, nejsem s Kevinem,“ ujistila jsem ho a před očima jsem měla zase ten šílený pohled.

„Konečně jsi to pochopila. Nebyl pro tebe vůbec dobrý,“ začal a dalších pět minut mi vykládal o tom, jak mám navíc a jaká byl Kevin pohroma.“ Nechala jsem ruce klesnout dolů. Mluvil do prázdna, a když už jsem to nemohla vydržet, típla jsem to.

„Ty… ty máš kluka?“ zeptal se Jacob po dlouhé době ticha a já se rozbrečela úplně.

„Nemám,“ zamumlala jsem a on mě hned objal. Zabořila jsem mu hlavu do důlku mezi ramenem a krkem a vzlykala jsem.

Až když jsem si uvědomila, jak musím vypadat, silou vůbec jsem se donutila přestat. Bylo mi trapně a tak jsem se zvedla.

„Já teď půjdu. Uvidíme se večer, ahoj,“ rozloučila jsem se a rychle odešla.

Dojela jsem domů a než jsem vystoupila, už u mě byla Alice.

„Zase jsi byla s tím psem?“

„S jakým psem?“ nechápala jsem.

„A podívej se, jak vypadáš!“ spustila a máchala kolem sebe rukama. „Co jsi, prosím tě, dělala? Měli jsme ve škole nějaké zápasy nebo co? Takhle se chovat k Dolce & Gabbana. Nechápu, kde jsi pobrala takovéhle manýry,“ nadávala jako špaček, tak jsem kabát bez řečí svlékla a vrazila jí ho do ruky. S pootevřenou pusou mě sledovala a nechala mě odejít. Až jsem se divila.

Tiše jsem za sebou zavřela dveře do pokoje a sedla jsem si k oknu na parapet. Koukala jsem do blba, ale alespoň už jsem nebrečela. Sundala jsem si brýle z očí, objala jsem si kolena a povzdechla si. Někdo tiše zaťukal na dveře. Neměla jsem chuť s nikým mluvit, tak jsem neodpovídala, ale Rose i přesto vstoupila.

„Ahoj,“ pozdravila mě tiše a přešla za mnou. „Co se stalo?“ Znovu se mi do očí nalily slzy. „Misho, co se stalo?“ Objala mě a já se zvonu rozvzlykala. „Pověz mi to.“

„Kate,“ vyhrkla jsem, „ona si začala s Kevinem. Nachytala jsem je spolu.“ Rose nenávistně zasyčela, ale mě se tak ulevilo.

„Proč si něco neřekla?“ zeptala se nechápavě.

„Bylo to včera. Ani jsem to nestihla pořádně strávit. Bolí to, ale myslím, že se z toho brzy dostanu.“

„Říkali jsme ti, že pro tebe není ten pravý.“

„Rose, prosím,“ zasténala jsem. „Volal táta a tohle jsem si už vyslechla. Jednou mi to stačilo, děkuju.“

„Promiň, promiň, nechtěla jsem. Co kdybychom si večer udělaly dámskou jízdu?“

„Nemůžu, jdu se bati.“

„Skvěle,“ usmála se. „S kým jdeš?“

„S kamarádem.“

„S kamarádem.“ Pokývala chápavě hlavou.

„Rose, je to opravdu jenom kamarád. Potkali jsme se nedávno a po včerejšku… nějak nemám náladu na další zlomené srdce.“

„Dobře, věřím ti. Chceš pomoct s přípravami?“

„To bude fajn,“ usmála jsem se a seskočila z parapetu.

Zapadla jsem do koupelny a dopřála si dlouhou očistu. Už mi zase bylo dobře a dokonce jsem se na večer začínala těšit. Těšila jsem se na Jaka. Když jsem vylezla, už si mě braly do parády holky. Rose česala, Alice líčila. Na ně jsem se mohla vždycky spolehnout. Oblékla jsem si riflové kraťasy a červené tílko. Nemusela jsem se bát, že by mi náhodou byla zima a o to jsem měla výběr oblečení jednodušší. Vzala jsem si k nim kozačky na menším klínku.

„Nechceš nechat doma ty brýle a vzít si čočky?“ nabádala mě Rose.

„Víš, že mi z nich rudnou a slzí oči. Jako kdybych to už milionkrát nezkoušela.

„Tak si vezmi alespoň ty černočervené, ať ti to ladí k tílku.“ Pro holky byly brýle spíš módní doplněk než nutnost a měla jsem jich požehnaně.

„Tak ukaž,“ povzdechla jsem si a vzala je.

„Esmé tě ještě chce nakrmit.“

„Možná by nebylo od věci, kdybych si dala trochu krve,“ uvažovala jsem.

„Připraví ti to,“ mrkla na mě Alice. „Carlisle tu má menší zásobu.

„Děkuju,“ usmála jsem se a obě mě objaly.

Když jsem se najedla a napila, rozloučila jsem se a jela se bavit. Všichni mi popřáli příjemnou zábavu, až na Kate. Ta samozřejmě nebyla doma. A bylo to dobře, stejně jsme si neměly co říct.

„Misho,“ přiřítil se ke mně Jake s plechovkou piva v ruce, když jsem vystoupila.

„Ahoj,“ zasmála jsem se.

„Pojď, představím tě kamarádům. Co si dáš k pití?“

„Cola stačí, díky.“

„Jak chceš.“ Pokrčil rameny a podal mi kelímek. „Hej kluci, tohle je moje návštěva. Misho, tohle je Paul, Chris, Johny a Mike.“

„Ahoj Misho,“ pozdravili mě všichni sborem a křenili se. Mávla jsem jim a napila se ledové coly.

„Zlato, pojď za mnou.“ Jacob si poklepal na kolena, když se posadil, a já si tedy sedla na něj. Hned mi omotal ruku kolem pasu a dal mi pusu na tvář. „Jsem moc rád, že jsi přišla“

„Doma bych se stejně nudila,“ usmála jsem se nejistě.

Jakobovi kamarádi se nám postarali o veškerou zábavu. Navzájem se dobírali a my s Jacobem se jenom smáli jejím průpovídkám.

„Půjdeš tancovat?“ zeptal se Jake, a když jsem kývla, pomohl mi postavit se na nohy. Vzal mě za ruku a vedl na improvizovaný taneční parket, kde už se pár lidí svíjelo do rytmu hudby.

Jacobovi bylo jedno, že hraje rychle písnička. Přitáhl si mě k sobě, objal mě kolem pasu a jemně jsme se pohupovali do rytmu.

„Moc ti to sluší,“ zašeptal mi do ucha a hned mi na něj dal pusu. „Moc moc ti to sluší.“ Nejistě jsem se na něj usmála.

Začínala jsem být nervózní. Najednou jsem se bála, že si moje přátelství vysvětlil jinak, když jsem sem přišla. A já se na další vztah prostě ještě necítila. Nebyla jsem na to vůbec připravená.

„Můžu s tebou na chvilku mluvit? O samotě?“ zeptala jsem se mezi dalším polibkem na krk.

„Hm,“ zamručel. „Půjdeme ven. Chceš mi říct něco důležitého?“

„Ano, chci,“ přikývla jsem a vážně se na něj podívala. Odhodlala jsem se a začala. „Jaku, já nejsem připravená. Ještě včera ráno jsem měla kluka a pak jsem ho nachytala s mojí sestrou. Zatím na to nemám. Promiň, jestli sis myslel něco jiného.“

„Ne, já počkám. Počkám, až budeš připravená, až budeš chtít, protože se mi moc líbíš a nemůžu tě dostat z hlavy. Tvůj bývalý byl hajzl, ale já bych ti to nikdy neudělal. Takový já nejsem. A přesvědčím tě o tom.“

„Tak jo.“ Kývla jsem s úsměvem, abych ho povzbudila, protože jsem o něj nechtěla přijít a vrátili jsme se zpátky dovnitř.

Konečně jsme se mohli bez zábran bavit.

4. kapitola - 6. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 5: