Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 10

21.01.2012 (19:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2777×

V pondělí ráno, po telefonu s Mishou, jsem se vydala do práce. Měla jsem dobrou náladu, protože byla z Itálie a hlavně Aleca celá pryč. Pomalu neřekla větu, kde by se Alec nevyskytoval. Až jsem se chvílemi bála, že tam zůstane napořád. V kanceláři jsem se pozdravila s Johnem, ale nestihla jsem ani odejít na první přednášku, protože si mě zavolal k sobě rektor. Tak jsem šla tedy k němu.

„Prosím, posaďte se,“ pokynu mi.

„Stalo se něco?“ Byla jsem zmatená.

„Dozvěděl jsem se, že si v poslední době neplníte povinnosti tak, jak bych si představoval. Tahle univerzita není holubník, paní Cullenvá. Nepotřebuji tady lidi, na které není spolehnutí, a to hlavně, když často nechodí do práce.“

„To bylo jen výjimečně. Už se to nestane,“ snažila jsem se ho ujistit, ale on jen zakroutil hlavou.

„Je mi líto, paní Cullenová, ale naše univerzita už s vámi nepočítá. Můžete jít.“

„Tak na shledanou,“ zamumlala jsem celá pryč z jeho rozhodnutí.

„Sbohem,“ uslyšela jsem, než se za mnou zavřely dveře.

Nezbylo mi nic jiného, než jít zpátky do kanceláře, začít balit věci a postupně je odnášet do auta. Ještě jsem chtěla počkat na Johna, tak když jsem byla hotová, posadila jsem se na židli a s očima přišpendlenýma na dveře čekala.

„Co se děje?“ Nadzvedl zmateně obočí, když přišel a pohledem přejel můj prázdný stůl.

„Dostala jsem padáka. Za neplnění povinností.“

„Cože?“ podivil se.

„Nejspíš proto, že jsem teď byla často pryč, jinak si to neumím vysvětlit,“ pokrčila jsem rameny a zvedla se. „Měj se hezky, Johne.“

„Ty taky, doufám, že se ještě potkáme,“ usmál se.

„Ahoj,“ rozloučila jsem se a šla do auta.

Nechtělo se mi domů, tak jsem jela za Edwardem. Už nějaký pátek pracoval v bance jako nějaký ředitel, ale já ho tu byla navštívit snad jednou.

„Hledáte někoho?“ zeptal se mě chlap z ochranky, jen co jsem vyjela výtahem do druhého patra.

„Jdu za panem Cullenem.“

„Máte s ním domluvenou schůzku?“

„Ne,“ zamračila jsem se. „Jsem Cullenová, bude vědět, o koho jde.“

„Tak okamžik,“ omluvil se a zmizel za dveřmi jeho kanceláře. Od doby, kdy jsem tu byla naposled, významně posílili bezpečností opatření.

„Můžete jít dál,“ usmál se na mě chlap, když vyšel a konečně mě nechal samotnou.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem Edwarda sedícího za stolem. „Jsem Isabella Cullenová a potřebuji vaše pomoc, pane Cullene.“

„Tak se posaďte a uvidíme, co s tím budu moct udělat,“ usmál se a laškovně na mě mrkl.

„Jsem nezaměstnaná,“ zašeptala jsem. „A nemůžu tak zaplatit svoji půjčku.“

„A co mi můžete nabídnout jiného, když ne peníze?“

„Sebe,“ usmála jsem se a trochu od sebe poodtáhla nohy. Nedokázala jsem říct, co to do mě vjelo, ale začínalo se mi to líbit.

„Paní Cullenová,“ vydechl překvapeně. „Nabízíte mi tu něco, s čím jsem se doposud nesetkal, ale jsem ochotný o tom uvažovat.“

Zvedl se ze židle a přešel ke dveřím. Pomalu otočil klíčem v zámku a krokem lovce se ke mně vracel. Postavila jsem se a zadkem opřela o stůl. Pousmála jsem se, když odkopl židli a pevně mě chytil kolem pasu. Víc mě ke stolu přirazil a vyzvedl nahoru. Smetl ze stolu kopu papírů a mně se okamžitě vybavilo naše setkání u mě v kanceláři. Jenže tenkrát zaútočil on na mě.

Hladově se vrhl na moje rty, vytáhl mi sukni nahoru a už stahoval kalhotky. Podle rychlosti jsme nejspíš neměli moc času, ale to mě svým způsobem šíleně vzrušovalo. Kdykoliv mohl někdo vzít za dveře.

Začala jsem mu rozepínat pásek u kalhot a jen co jsem rozepnula knoflík, spadly dolů. Stáhla jsem i boxerky a on mi nohy vyzvedl trochu výš, aby si mě k sobě mohl víc přitáhnout a dopřát nám tak oběma tu nejlepší rozkoš. Slastně jsem zasténala a stiskla mu rameno, abych nevykřikla. Celé moje tělo se zmítalo v milostné křeči, jak rychle přirážel. Vzdychala jsem čím dál hlasitěji a Edward mě líbal na krku.

Vzrušení začalo být nesnesitelné. Byla jsem rozdrážděná k zbláznění a Edward, nepřestávajíc se pohybovat, mě dovedl k vrcholu. Zaklonila jsem hlavu, pevně ho chytila za ramena a těžce oddechovala.

„Miluju tě,“ zašeptal mi do rtů a polaskal je.

Usmála jsem se a seskočila ze stolu. Sukně dolů, kalhotky nahoru, pročísnout vlasy a jako by se nic nestalo. Edward odemkl a vrátil se za stůl.

„Opravdu tě vyhodili?“ zeptal se nevěřícně.

„Jo, prý za neplnění povinností.“

„To nevadí. Budeš doma,“ usmál se.

„Doma se unudím k smrti,“ odporovala jsem mu.

„Neunudíš. Můžeš s Alicí chodit nakupovat.“

„Alice má svých starostí dost a taky chodí do práce.“

„Možná bych tě mohl zaměstnat tady, ale to by nejspíš nedělalo dobrotu,“ mrkl na mě a pousmál se.

„Zkusím se podívat na internet po nějakých inzerátech. Zítra.“

„Bells, nemusíš chodit do práce.“

„Ale já chci. Uvidíme se doma.“

„Bello,“ zastavil mě a ve vteřině u mě stál. Dal mi pusu a pak mi otevřel dveře, abych mohla odejít.

„Na shledanou,“ rozloučil se se mnou bodyguard a já mu s úsměvem kývla. Vyšla jsem před banku a jela domů.

Všichni byli pryč, tak jsem se alespoň vyhnula otázkám, co dělám doma tak brzy. A měla jsem hlad, tak jsem si začala připravovat jídlo. Poledne se přehouplo rychle a za chvíli už byl dům zase plný. Vládla tu pohoda, když před domem zastavilo auto. Všichni zbystřili a rychle se seběhli ke dveřím. S úžasem jsem pozorovala provinilou tvář, která vystoupila s batohem přes rameno a pomalu se šourala k domu.

„Kate!“ vykřikla jsem nadšeně a běžela jí naproti.

„Můžu se vrátit?“ zeptala se tiše, když jsem ji sevřela v náručí.

„Ty vždycky.“

9. kapitola - 11. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 10: