Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 2

03.12.2010 (10:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4985×

„Dobré ráno, paní Smithová,“ pozdravila mě moje sekretářka.

„Dobré, mohla byste mi, prosím, udělat kávu?“ poprosila jsem a šla k sobě do kanceláře. Sako jsem přehodila přes židli a zapnula jsem notebook.

„Tady máte tu kávu,“ přinesla mi můj hrneček.

„Děkuju moc,“ usmála jsem se a ona odešla.

Na dnešek jsem kromě Cullena neměla nikoho, tak jsem dělala samé nepotřebné věci, ale chvíli před 10:00 mi paní Moonová přivedla asi třicetiletou slečnu nebo paní. „Dobrý den, jsem Isabella Smithová. Co pro vás mohu udělat?“ představila jsem se jí s úsměvem.

„Elizabeth Houseová,“ řekla mi i ona své jméno. „Paní Smithová, já bych od vás potřebovala pomoct,“ podívala se na mě zoufale.

„Tak se posaďte,“ ukázala jsem na pohovku a obě jsme se posadily.

„Mám malou dceru April, její otec je Brazilec a on ji odvezl pryč. Vůbec nevím, co mám dělat. Chci, aby mi April vrátil, ale on říká, že je s ním spokojená a domů nechce. Chci ji mít zpátky u sebe, ale nevím, jak toho mám dosáhnout,“ seznámila mě s jejím problémem. „Dostaňte ji zpátky, prosím.“

„Paní Houseová, ráda bych vám pomohla, ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládla sama. Přeci jenom moje praxe není tak dlouhá,“ vysvětlila jsem omluvně.

„Vezměte si klidně někoho k sobě. Na penězích mi nezáleží.“

„Dobře. Zkusím zavolat mé známé a nějak se domluvíme. Nechte mi tu na sebe nějaký kontakt,“ podala jsem jí papír a tužku a do kanceláře nakoukl paní Moonová.

„Omlouvám se, že ruším, ale přišel pan Cullen,“ oznámila mi.

„Jistě, my už jsme skončily,“ kývla jsem a ona odešla.

„Tady máte moje číslo a moc vám děkuju,“ podstrčila mi papírek moje nová klientka a zvedla se.

„Nemáte vůbec zač, až budu něco vědět, tak se vám ozvu,“ podala jsem jí ruku a ona odešla.

Číslo jsem si dala do diáře a do kanceláře naklusal pan Cullen a nečekaně mě ohromila jeho upíří vůně. „Dobrý den,“ pozdravil mě a posadil se.

„Dobrý den,“ usmála jsem se a přisedla si k němu. „Za ten včerejšek se opravdu omlouvám.“

„To je v pořádku,“ usmál se dech beroucím úsměvem.

„Tak přejdeme k věci.“

„Ano,“ souhlasil. „Potřeboval bych se co nejrychleji rozvést.“

„Dohodou?“

„Myslím, že dohodou to nepůjde,“ povzdychnul si.

„Dobře. Budu potřebovat váš oddací list.“

„Nemám ho u sebe, tak jestli si na mě uděláte čas odpoledne.“

„To není problém, ale přijďte až po 15:00, mám stání u soudu.“

„Samozřejmě, to není problém a omlouvám se, že vás tak zdržuji. Určitě máte spoustu jiných věcí,“ omlouval se.

„To je v naprostém pořádku,“ usmála jsem se. „Ale ještě se musím zeptat, jaké požadujete vyrovnání a jestli máte děti. Tím by se to všechno zkomplikovalo.“

„Děti nemáme a vyrovnání nepožaduji nijak velké,“ pokrčil rameny.

„Tak já zkusím připravit nějaký návrh, pak akorát doděláme ty detaily,“ usmála jsem se.

„Moc vám děkuju. Stavím se odpoledne s tím papírem,“ zvednul se a po podání ruky odešel.

Zkontrolovala jsem čas. Za chvíli jsem měla stání u soudu, tak jsem si sbalila věci, oblékla se a vyšla z kanceláře. Oznámila jsem sekretářce, kam jdu a cestou k soudu jsem se ještě najedla. Jako poloupír jsem moc jídla nepotřebovala, ale něco lidského jsem občas sníst musela.

U soudu na mě čekala moje klientka, paní Campbellová. Pozdravily jsme se a šly dovnitř.

Její rozvod byl přímo ukázkově problematický. Manžel se jí nechtěl vzdát, i když měl spoustu milenek. Ji měl prostě jistou. Nakonec se nám povedlo domluvit s jeho právníkem a paní Campbellová dostala opravdu štědré vyrovnání.

Těsně před 15:00 jsem se vrátila do kanceláře. Paní Moonovou jsem poprosila o jednu kávu. Ještě mě čekal pan Cullen a potom jen večeře s Viktorem.

Když jsem si na to vzpomněla, žaludek se mi sevřel zvláštním pocitem, tak jsem se na to snažila nemyslet, ale nešlo to.

Z přemýšlení mě vytrhlo až klepání a sekretářka s panem Cullenem za zády. „Dobrý den, pojďte dál,“ pozvala jsem ho.

„Paní Smithová, mohla bych, prosím, jít domů dřív? Manžel má narozeniny,“ poprosila mě paní Moonová.

„Samozřejmě,“ usmála jsem se. „Já to tu zvládnu a vy si to užijte.“

„Děkuju a nashledanou,“ rozloučila se a zavřela dveře.

„Tady jsem vám přinesl ten oddací list,“ podal mi obálku.

„Dojdu si to okopírovat a pak to dořešíme,“ usmála jsem se a šla na recepci, kde jsem měla velkou kopírku.

„Mohu vám něco nabídnout?“ vrátila jsem se do kanceláře.

„Ne, děkuji,“ zakroutil hlavou, tak jsem se posadila k pracovnímu stolu a začala pracovat.

Něco zašustilo, tak jsem instinktivně zvedla hlavu a zasekla jsem se. Pan Cullen stál těsně vedle mě a mě zase ohromila jeho vůně. Snažila jsem se ho ignorovat a dál pracovat, ale když se letmo dotknul mé paže, v podbřišku se mi rozletěli motýli a to byl konec. Tomuhle pokušení jsem prostě odolat nemohla.

Ještě víc jsem se k němu nahnula a naše rty se téměř dotýkaly. Někde uvnitř sebe jsem hledala odvahu, ale pan Cullen ji zřejmě sebral dřív, protože se o mé rty jemně otřel. Okamžitě jsem zareagovala a za zátylek si ho přitáhla blíž.

Zvedla jsem se ze židle, aby se nemusel tak sklánět a on mě vysadil na stůl. „Tohle nesmíme,“ vydechla jsem, když laskal můj krk. „Jsem vdaná.“

„A já ženatý,“ zamumlal mi do kůže.

„V rozvodovém řízení,“ zašklebila jsem se, a aby dál nemluvil, přitáhla jsem si jeho rty. Už jsem prostě nemohla odolávat.

Nohy jsem mu omotala kolem stehen, ještě víc si ho k sobě přitáhla a Cullen se mi začal dobývat do halenky. Rychle ji rozepnul a jen mi ji stáhnul z ramen. Líbal mě na krku a moje srdce začalo vynechávat. Takhle reagovalo na sebemenší rozrušení.

Pan Cullen se odtáhl a vystrašeně se na mě podíval. „Pokračujte,“ pobídla jsem ho prosebně a teď mi přišlo naše vykání vážně divné.

„Tykejte mi,“ vybídl mě, jako kdyby mi četl myšlenky. „Jsem Edward,“ odtáhl se a nádherně se usmál.

„Bella,“ vydechla jsem omámeně a znovu se vrhla na jeho rty.

Rukama jsem mu rozepnula bílou košili a shodila ji dolů. Hladila jsem ho po nádherně vypracované hrudi a nemohla jsem se toho nabažit. Tohle mi tak chybělo. Jemné dotyky a polibky.

Vystrašeně jsem vyjekla a otevřela oči. V minutě se Edward totiž rozvaloval na mém křesle a já na něm seděla obkročmo. Teď jsem pocítila jeho vzrušení, které mě tlačilo do slabin a pak už to šlo ráz naráz.

Najednou jsem byla bez sukně, silonek i kalhotek a Edward na tom nebyl jinak. Jestli jsem se něčeho nemohla dočkat, tak to bylo právě tohle. Trochu jsem se nadzvedla a naše těla nechala dokonale splynout.

Chvíli jsem zůstala v klidu sedět, ale moc dlouho jsem to nevydržela. Začala jsem pomalinku přirážet a postupně jsem zrychlovala.

Najednou jsem byla zase na stole a přirážel tentokrát Edward. Zapřela jsem se o stůl a tím něco shodila, ale nevšímala jsem si toho. Měla jsem na práci zajímavější věci než nějaké papíry, nebo co to bylo.

Ještě párkrát Edward přirazil a já zažila snad nejlepší orgasmus svého života. Zalapala jsem po dechu, prohnula se v zádech a pevně stiskla jeho ramena.

Edward se ode mě odtáhnul a zase se uvelebil na židli se mnou na klíně, když mi zazvonil telefon a probral mě tak z dokonalé euforie.

Natáhla jsem se pro něj na stůl a koukla na jméno volajícího. Viktor!

Rychle jsem si stoupla a snažila se alespoň trochu uklidnit. „Co…“ chtěl se zeptat Edward, ale já ho gestem zarazila. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla to.

„Ano?“ snažila jsem se o veselý tón.

„Lásko, promiň, ale tu dnešní večeři musíme přesunout. Přivezli nám těžký případ a já tu musím zůstat přes noc. Vyzvedni prosím Kate, s našima jsem to domluvil,“ vychrlil to na mě rychle. „Nezlob se.“

„Já se nezlobím,“ odbyla jsem ho.

„Tak se uvidíme zítra. Ještě ti zavolám. Ahoj,“ rozloučil se a típnul to.

„Ahoj,“ zamumlala jsem si pro sebe a s povzdechem zaklapla telefon.

„Kdo to byl?“ zeptal se Edward a zvednul se.

„Manžel,“ vysvětlila jsem. „Musím pro Kate do školky.“

„Hodím tě tam,“ nabídnul mi a začal se oblékat.

Chtěla jsem to odmítnout, ale uvědomila jsem si, že za chvíli budou zavírat. „To budeš hodný,“ usmála jsem se a začala na sebe házet oblečení.

Vypnula jsem notebook a zkontrolovala čas. Měla jsem 10 minut, takže sbírání papírů jsem nechala na ráno. Rychle jsem na sebe hodila sako, zamkla jsem a šli jsme ven.

Rozhlédla jsem se po ulici a tipovala, ke kterému autu asi půjdeme. Edward mě vzal opatrně kolem pasu a nasměroval mě k černému sportovnímu BMW, nebo co to bylo. „Prosím,“ otevřel mi dveře, a když jsem nastoupila, tak je zavřel a šel na místo řidiče. „Kam chodí do školky?“ zeptal se, když nastartoval.

„Na First Avenue,“ odpověděla jsem a Edward se rozjel.

1. kapitola - 3. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 2: