Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 19

06.05.2011 (18:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3919×

„Mami, koukej, co se mi stalo?“ pochlubila se potichu a zvedla pravou ruku.

„Kate?“ Vystřelila jsem okamžitě ze sedačky a běžela jsem k ní. Vyděšeně jsem si prohlížela její ruku, která byla kousek nad zápěstím nepřirozeně prohnutá. „Co jsi dělala?“

„Upadla jsem,“ pokrčila rameny a já myslela, že mě klepne. Nemusela jsem mít ani lékařský diplom, abych věděla, že to má zlomené.

„Pane Bože, nemohla jsi být trochu opatrnější?“ napomenula jsem ji a ona provinile sklopila hlavu. „Edwarde, půjčíš mi auto? Myslím, že to bude chtít nemocnici.“

„Pojedu s tebou,“ objal mě kolem pasu a všichni tři jsme šli do garáže. Ani nemělo cenu se oblékat.

„Doufám, že tam bude nějaký doktor, který se v tomhle vyzná,“ mumlala jsem si pro sebe z části nervózně a z části naštvaně.

„Bude to v pořádku,“ pohladil mě Edward po ruce a zaparkoval před nemocnicí.

Rychle jsme došli na pohotovost a čekali jsme na doktora, který měl službu. Sestra ho zavolala hned, jak nás uviděla, ale stejně to byla hrozná doba.

„A koho to tu vidím. Bella Smithová. Dlouho jsem vás neviděl a co pro vás můžu udělat právě teď v tuto hodinu?“ objevil se na chodbě Viktorův přítel, doktor Doyle, a Edwardův stisk zesílil.

„Tady mladá slečna dělala blbosti,“ snažila jsem se jeho pozornost převést na Kate.

„Tak pojď, slečno, podíváme se na to, a vy tu počkejte,“ usmál se a nabídl Kate ruku.

„Mami, já tam nechci,“ přitiskla se ke mně ještě víc.

„Nic to nebude.  A kdybys nedělala blbosti, mohli jsme být doma.“

„Mami,“ zaúpěla, ale já jsem ji postrčila dopředu. Mohla si za to sama.

Jakmile jsme se s Edwardem posadili, Kate vylezla a nesla si žádanku na rentgen. Tam si ji hned vzala sestra a my čekali dál. Edward mě objal kolem ramen a Kate se k nám po chvíli vrátila.

„Tak pojď, podíváme se na to?“ Vykouknul doktor Doyle a Kate se k němu pomalu ploužila. Spolu zmizeli v ordinaci a za chvíli přiběhl další doktor, který se k nim přidal. Chvíli byl klid, ale pak jsem uslyšela Katein pláč a křik.

„Ježiši,“ zamumlala jsem a zabořila obličej do Edwardova ramene.

„Musejí jí to srovnat,“ vysvětlil a mně došlo, že to má jako v přímém přenosu. Potom ji doktoři znovu poslali na rentgen a snad naposled zmizela v ordinaci.

„Paní Smithová, můžete?“ zavolal si mě doktor, tak jsem se zvedla a šla za ním.

„Vaše dcera si zlomila obě kosti v předloktí. S kolegou jsme jí to narovnali a nevypadá to, že by to chtělo nějaký výrazný zákrok. Drželi těsně u sebe, tak to šlo celkem lehce. Dal jsem jí dlahu a ve středu si přijďte pro sádru. Ještě uděláme kontrolní rentgen, abychom se ujistili, že se to opravdu nehnulo, ale věřím, že to bylo v pořádku.“

„Díky,“ zamumlala jsem a spolu s Kate jsme vyšly na chodbu. Ruku měla, chudinka, zafačovanou až nad loket a prstíky měla pěkně nateklé. S hlubokým povzdechem jsem ji pohladila po vláskách a všichni jsme vyšli z nemocnice. Nasedli jsme do auta a jeli domů.

„Kate, co jsi to vyváděla?“ přiběhli k nám všichni, když jsme vjeli do garáže.

„Bolí mě ruka, půjdu si lehnout,“ vykroutila se z jejich pozorností a otočila se na mě. „Půjdeš si lehnout se mnou.“

„Jasně,“ kývla jsem a opustily jsme společnost.

„Mami, já se nevejdu do pyžámka. Kde mám Emmettovo tričko?“ oznamovala mi s hlavou a jednou rukou v pyžamu.

„To nevím, Alice ho asi hodila do prádla. Tak počkej, dojdu ti pro nějaké moje tričko.“ Nechala jsem ji v pokoji a šla jsem k nám do šatny. Čapnula jsem první starší tričko, které jsem uviděla, a vrátila jsem se za Kate. Opatrně jsem ji oblékla a spolu jsme si lehly. Hladila jsem ji pomalu po vláskách, aby se tak nesoustředila na bolest a ona za chvíli usnula. Opatrně jsem se zvedla, dala jsem jí pusu na čelo a potichu jsem se vyplížila z pokoje.

Všichni seděli v obýváku a koukali na televizi. Přisedla jsem si k Edwardovi a on mě objal kolem ramen. Spokojeně jsem se o něj opřela a zavřela jsem oči.

„Už spí,“ oznámila jsem jim a unaveně zavřela oči.

„Půjde do školky nebo ji necháš doma?“ zajímala se Esme.

„Nemá ji kdo hlídat. V kanceláři už jsem nebyla čtrnáct dní.“

„Já jsem zítra doma, pohlídám ji,“ vyhrkl Emmett a Rose se na něj káravě podívala.

„Ne, ty jdeš do školy!“

„Ale, Rose, vždyť se tu Kateinka unudí,“ objal ji.

„Já budu pracovat doma,“ vyhrkla Esme najednou. „Není problém ji pohlídat.“

„Jsi zlatá,“ usmála jsem se a zívla. „Půjdu si lehnout.“

„Dobrou,“ rozloučili se se mnou všichni, když jsem šla z obýváku pryč.

Rychle jsem se vysprchovala, a když jsem se vrátila do ložnice, čekal na mě Edward. Lehla jsem si k němu do postele a políbila jsem ho.

„Zítra… budu si muset koupit nový notebook,“ promluvila jsem tiše.

„Pomůžu ti nějaký vybrat,“ objal mě kolem pasu.

„A taky musím zavolat do školy a omluvit Kate.  Až dostane sádru, tak už půjde, a to méně příjemné, měla bych zavolat Viktorovi,“ povzdechla jsem si.

„Proč?“

„Příští víkend má být u něho, tak aby byl trochu v obraze. Nic víc, než jeden telefon,“ bránila jsem se a on mě políbil na krk. Spokojeně jsem vydechla a zavřela oči.

„Vzbuď mě, prosím, zítra v sedm.“ Chtěla jsem využít toho, že nespí, a tak nemůže zaspat.

A protože jsem byla opravdu unavená, než jsem stačila pochytit jeho odpověď, spokojeně jsem usnula.

Nakonec buzení nebylo třeba. V půl sedmé se k nám do postele vtlačila Kate a fňukala mi do ucha, jak ji bolí ruka. A i když se mi pořád chtělo spát, už jsem neusnula.

„Musím jít do práce,“ zvedla jsem se a dala jí pusu na tvář. „Pokus se ještě usnout. Esme tu bude s tebou.“

„Vrať se brzy,“ zamumlala a zavřela oči.

Potichu jsem se oblékla, vzala si potřebné věci a sešla jsem dolů, kde na mě čekal Edward a připravoval mi snídani.

„Dobré ráno?“ pozdravila jsem s úsměvem a přivítal mě polibkem.

„Dáš si kávu?“ zeptal se a já se trochu zarazila.

„Kakao,“ opravila jsem ho, protože jsem na kávu opravdu neměla chuť.

„Tak se posaď a dej si, na co máš chuť,“ popostrčil mě k plnému stolu. Za chvíli přede mě položil i kakao a já se mohla plnohodnotně nasnídat.

Těsně před odjezdem jsem se ještě skáknula podívat na Kate, která naštěstí usnula. Upravila jsem jí deku a potichu jsem zase odešla.

„Kdyby něco, tak mi zavolej,“ poprosila jsem Esme, a když kývla, odjeli jsme.

Cesta probíhala v tichosti. Byla jsem poněkud nervózní z toho, že se Edward bude účastnit mojí gynekologické prohlídky, kterou navíc bude provádět jeho otec. Vážně odvaz.

„Edwarde, nechceš zůstat v autě?“ Doufala ve mně stále malá dušička, že by si to mohl rozmyslet.

„Ne,“ zakroutil rozhodně hlavou a dušička náhle umřela. „Chci tam jít s tebou, abych slyšel všechno, co ti bude Carlisle říkat.“

„Stejně bys to pak slyšel,“ povzdechla jsem si a smířeně jsem vystoupila z auta. Edward mě nadšeně chytil za ruku. Ano, byl nadšený jako malé děcko.

Posadili jsme se v čekárně, protože před námi byla ještě nějaká slečna, která navíc Edwarda dost okatě pozorovala. Naštěstí si ji sestra brzy zavolala a mi osaměli.

„Odskočím si,“ zašeptala jsem a Edward pustil moji ruku.

Došla jsem si na toaletu, a když jsem se vrátila, akorát pro nás přišla sestra. Potom připravila Carlisleovi všechny věci a nechala nám soukromí.

„Tak, Bello, jak se cítíš?“ zeptal se mě a něco zapisoval do karty.

„Úplně normálně, vážně. Připadám si, jako bych ani těhotná nebyla,“ poslala jsem mu svoje pocity.

„Tak se na to podíváme. Rozepni si kalhoty a vytáhni si tričko a pojď si lehnout,“ přesunul se k ultrazvuku a čekal, než jsem se připravila já. Edward naštěstí jen mlčky seděl a všechno bedlivě sledoval.

„Zatím to vypadá dobře. A jak to tak pozoruju, myslím, že bude růst dvakrát rychleji, takže by těhotenství mělo trvat čtyři až čtyři a půl měsíce. Za chvíli už to na tobě bude vidět a já osobně bych byl nejradši, kdybych omezila pracovní režim. Mohla bys alespoň pracovat z domu, aby tě měl někdo na očích, kdyby náhodou něco. Nehledě na to, že začíná zima a budou chřipky, což by byla jistá komplikace.“

„Vzdát se kanceláře? Nikdy jsem nepracovala na plný úvazek doma a hodlám to taky dodržet. Jediné, v čem vám můžu vyhovět, je upravit pracovní dobu na pár hodin a až to bude nad moje síly, budu to řešit dál. A co se týče nachlazení, je zbytečné lámat si s tím hlavu. Jsem proti tomu imunní.“

„Myslím, že tedy pro začátek bude upravená pracovní doba stačit,“ povzdechl si smířeně Carlisle.

„Jsem ráda, že jsme se domluvili,“ postavila jsem se a chtěla si zapnout kalhoty, ale nemohla jsem je dopnout. Chybělo dobrých pět centimetrů.

„Asi mám problém,“ pípla jsem poněkud nesměle a Carlisle zvednul hlavu od papírů.

„Co?“

„Nezapnu kalhoty,“ oznámila jsem jim.

„Tak rychle nemohlo vyrůst,“ vyděsil se a Edward nás sledoval s vytřeštěnýma očima.

„Ne, to jsem asi přibrala tou snídaní,“ ušklíbla jsem se ironicky, abych alespoň trochu odlehčila situaci, ale i přesto jsem byla vyděšená. Tohle v plánu nebylo.

„Je mi to líto, Bello, ale tohle poněkud mění situaci. Budu trvat na tom, abys ukončila pracovní činnost. Alespoň na pár týdnů, než zjistíme, co to vlastně je a jak to roste. Můžeš maximálně pracovat doma, ale nebudeš se rozčilovat, a když budeš potřebovat něco ve městě, vždy tě někdo doprovodí. Ani já, a myslím, že ani ty, nevíme, co z toho bude, a já si nevezmu na triko něco, co by mohlo skončit špatně. A kdyby to náhodou špatně skončilo, chci vědět, že jsem udělal všechno, co bylo v mých silách.“

„Dobře,“ pokrčila jsem rameny a už jsem neměla co říct. Věděla jsem, že má svým způsobem pravdu. „Budu pracovat doma.“

„Alespoň na něčem jsme se domluvili. Chceš to napsat nebo si to zařídíš sama?“ zeptal se mě.

„Zařídím si to. Nebude to problém.“

„Takže na příští kontrole se domluvíme podle stavu. Dávejte na sebe pozor.“

„Ahoj,“ rozloučil se za nás oba Edward a pomalu jsme šli do auta. Celou cestu jsem si musela přidržovat kalhoty, aby mi nespadly.

„Tak to se zase jednou něco povedlo,“ vydechla jsem v autě.

„Nemusíš pracovat vůbec,“ podíval se na mě Edward a já se zasekla v půlce nádechu.

„Jak prosím?“

„Nemusíš pracovat vůbec. Nepotřebujeme to a navíc…“

„To po mně nechtěj,“ skočila jsem mu do řeči. „Nemůžu vám viset na krku. To nejde. Je mi jedno, že máte peněz jak šlupek, jde prostě o princip. Nenechám práce, pokaď nebudu mít nějaký vážný důvod. To je všechno, co ti k tomu můžu říct.“

„Ale proč? Mohla bys být doma s Kate a věnovat se jí,“ snažil se.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Nemůžu přestat hned. Musím dodělat případy a všechno zařídit. Prodám teda byt, ale nejdřív ze všeho se můžu převléknout, protože mi ty kalhoty dřív nebo později spadnou.“

„Jedeme domů nebo do obchodu?“ zeptal se a nastartoval.

„Domů. Snad tam budu mít nějaké větší kalhoty.“ Připoutali jsme se a mlčky jeli domů. Všichni tam na nás divně koukali, ale nejvíc asi Kate. Překvapili jsme je.

„Mami, mami, ty už jsi zpátky?“ běžela ke mně nadšeně.

„Ještě ne, ještě budu muset chvilku pryč,“ pohladila jsem ji a šla jsem se převléknout.

Našla jsem naštěstí jedny kalhoty, které jsem si koupila, když jsem čekala Kate. A teď jsem si k nim musela vzít ještě pásek, protože mi byly stále o pár centimetrů menší. Vrátila jsem se dolů a s Edwardem jsme jeli ke mně do kanceláře.

„Počkej tu na mě. Vezmu si pár věcí a hned budu zpátky,“ nakázala jsem mu, a i když se mu to nelíbilo, nechal mě jít samotnou.

18. kapitola - 20. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 19: