Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 15

06.04.2011 (09:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4147×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Probudilo mě lehké pobrukování a jemné hlazení. Otevřela jsem oči a usmála jsem se. „Co jsi to broukal?“

„Tvoji ukolébavku,“ zašeptal pyšně. „Složil jsem ji pro tebe. Někdy ti ji zahraju na klavír.“

„Nemůžu se dočkat.“ Protáhla jsem se.

„Bello, od čeho máš tu jizvu?“ přejel mi přes pravou stranu krku. Věděla jsem, o čem mluví, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že si toho všimne. Byla to malá jizvička a kolikrát jsem si jí nevšimla ani já, jak byla nenápadná.

„Těsně po tom, co se narodila Kate, mi dal Viktor auto. Takový ten sporťák. A když jsem jednou jela domů, na křižovatce do mě narazila dodávka. Člověk by neřekl, jak jedno auto dokáže druhé zdemolovat,“ ušklíbla jsem se. „Ještě že jsem jela sama a Kate hlídal Viktor.

Dva měsíce jsem byla v nemocnici. Měla jsem silný otřes mozku, pochroumanou krční páteř a spoustu jiných zranění, spoustu drobných škrábanců od skla a na krku mám navždycky památku.

Od té doby jsem měla panickou hrůzu sednout za volant. Hlavně s Kate. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se jí něco stalo. Postupně se to zlepšovala, ale i tak mám z řízení hrůzu. Když jsi mi půjčil tvoje auto, musela jsem se hodně přemlouvat, abych vůbec nasedla, ale překonala jsem. I kvůli tomu, že sníh zrovna nemusím.“ Edward chtěl něco odpovědět, ale mě zakručelo v břiše.

„Máš hlad. Hned ti objednám oběd do pokoje.“ Než jsem stačila něco namítnout, už volal na recepci a objednával mi jídlo. A tímhle začalo jeho obskakování a rozmazlování.

Neexistovalo, že bych se nějak namáhala. Samé masáže a relaxace. Byl to úžasný víkend, plný vášně, lásky, vyznání a pohody, ale bohužel brzy skončil. V neděli jsme z hotelu odjížděli navečer, a protože Kate měl Viktor vrátit až zítra, Edward mě přemluvit, abych s ním ještě jela k němu. A nemusel mě přemlouvat dlouho.

Bydlel na kraji města, jen pád bloků ode mě v panelákovém domě. Zaparkovali jsme, věci jsem si nechala v autě a Edward mě za ruku vedl domů. Ve výtahu jsme se začali zase líbat a ani když výtah zastavil jsme nepřestali. Edward skoro poslepu odemknul. Já ho natlačila do malé předsíňky a dál jsem ho líbala.

Už jsem mu rozepínala košili a stahovala jsem mu jí z ramen, když jsem ucítila něco, co mi do tohohle bytu vůbec nesedělo. Otevřela jsem oči a jako na povel jsem ztuhla. Před námi stálo totiž šest upírů a s otevřenou pusou nás pozorovali.

„Edwarde?“ zašeptala jsem a košili mu natáhla zpátky na ramena.

„Co se děje? Pokračuj?“ pobídl mě, ale já pořád zírala před sebe. Nevěděla jsem, co mám dělat. „Bello, co se stalo?“ Sundal si moje ruce z ramen a následoval směr mého pohledu.  „Aha.“

„Ahoj Edwarde, představíš nás?“ vystoupila z davu malá černovláska.

„Ji - jistě,“ zakoktal se a rychle si zapínal košili. „Tohle je Bella Smithová, moje přítelkyně. Bello, tohle je moje rodina.“

„Ahoj Bello, já jsem Alice.“ Přišla ke mně ta černovlasá dívky a objala mě. „Jsem Edwardova sestra.“

„Těší mě.“

„Já jsem Esme.“ Přistoupila ke mně další žena, když mě Alice pustila.

Postupně jsem se seznámila se všemi členy Edwardovy rodiny. Byli docela fajn, ale stejně jsem z toho nebyla vůbec odvázaná. Hlavně když jsem zjistila, že Edwardův otec je můj gynekolog. Samozřejmě jsem věděla, že je upír, ale že by mohli mít mezi sebou nějakou spojitost, to mě nenapadlo ani ve snu. A netrklo mě ani to, že měli stejné příjmení. Navíc po mě Carlisle pořád pokukoval. Nebylo mi to vůbec příjemné, tak jsem se zvedla z pohovky. Edward mě zastavil, ale já jsem se vymluvila, že se jdu podívat, jestli mi někdo nevolal. S nevolí mě pustil, ale dál se bavil.

„Bello.“ Chytil mě na chodbě Carlisle. „Viktor mi řekl, co se mezi vámi stalo.“

„To dítě není jeho,“ zareagovala jsem. „S Viktorem už mám společnou jenom Kate. Nic víc. Nemusíte mít strach.“

„Takže vy a Edward…“

„Ano, to dítě je Edwardovo.“ Kývla jsem s úsměvem a jeho výraz náhle ztuhnul.

„To není dobré,“ zamumlala tiše, ale stejně moc nahlas.

„Proč?“ zeptala jsem se, i když jsem nejspíš věděla, co tím myslel. Carlisle se zasekl, ale to už se objevil Edward.

„Nějaký problém?“ zeptal se a objal mě kolem pasu. Potom se trochu napjal, ale vzápětí se zase uvolnil.

„Carlisle, buď bez obav. Bella je poloupír,“ uklidnil ho a já uslyšela několik zalapání po dechu.

„Díky,“ zašeptala jsem ironicky k Edwardovi a on mě objal pevněji.

„Tak to ovšem mění situaci,“ usmál se Carlisle a společně jsme se vrátili do obýváku, kde se všichni chovali jako by nic. I když jsme všichni věděli, že všechno slyšeli.

„Bello, co kdybys nás navštívila příští víkend?“ zeptala se mě Esme..

„Budu mít u sebe Kate, moji dceru, takže to asi nepůjde.“

„Máš dceru? Kolik jí je?“ Začala hned vyzvídat.

„Kate bude tenhle týden pět. Chtěla jsem jí doma připravit nějakou oslavu.“

„To je skvělý nápad,“ chytila se našeho rozhovoru Alice. „Uspořádáme Kate narozeninovou oslavu.“

„Ne, to po vás nemůžu vůbec chtít. Navíc ona o upírech nic neví. Nechci, abyste se museli přetvařovat,“ kroutila jsem hlavou, ale Alice mi zacpala pusu.

„Bez komentářů. Kup jí jen nějaký dárek, o všechno ostatní se postaráme my. Respektive já,“ zasmála se a odběhla k Jasperovi.

„Ano, bude to skvělé. Moc ráda poznám tvoji dceru,“ usmála se na mě znovu Esme a já jí úsměv musela opětovat.

Čas u Edwarda utekl rychle. Jeho rodina byla skvělá. Hlavně Alice a Esme. Trochu nervózně jsem se cítila v blízkosti Carlislea. Byl to přeci můj gynekolog, kterému Edward dokázal číst myšlenky. Opravdu povedená rodinka, pomyslela jsem si, když jsem se dozvěděla o všech darech a přednostech. Všechno bylo ale nakonec tak skvěle uvolněné, že se mi domů vůbec nechtělo. Ale musela jsem. Musela jsem využít chvíle klidu a musela jsem udělat něco do kanceláře. Až se zase ukáže Kate, s ní za zády už nic neudělám.

Vzpomněla jsem si na ni a zajímalo mě, co asi tak dělá a jak se má. Neměla jsem strach, že by se měla nějak špatně, ale stejně už jsem jí chtěla mít u sebe. Stýskalo se mi a to jsem měla celý víkend u sebe Edwarda.

Kate Smithová:

„Tati, to je super, že budeme spolu,“ jásala jsem.

„Já jsem taky rád. Navíc pro tebe mám překvapení a chci ti někoho představit.“ Připoutal mě a sednul si za volant.

„Ty jsi jako maminka,“ vzpomněla jsem si na Eda a báječný den v aquaparku.

„A koho ti představila?“ zeptal se zvědavě a zastavil auto před nemocnicí.

„Ty jdeš zase pracovat?“ povzdechla jsem si smutně. Byl v nemocnici pořád.

„Ne, jen si potřebuju něco vzít. Jdeš se mnou?“

„Jo.“ Odpoutala jsem se a vyskočila jsem z auta. Táta mě vzal za ruku a vedl mě do nemocnice.

„Ještě jsi mi neodpověděla. S kým tě maminka seznámila?“ vyzvídal.

„No přeci s Edwardem,“ protočila jsem oči. Jak to nemohl vědět.

„S Edwardem? S jakým Edwardem?“

„No přeci s tím, se kterým čeká miminko,“ zašeptala jsem. „Ale pšt, je to tajemství. Nesmíš to nikomu říct.“

„Neboj,“ zakroutil hlavou a vedl mě dál.

„Děvčata, postarejte se mi tu o andílka. Musím si něco zařídit.“ Strčil mě před sebou do místnosti se samými sestřičkami.

„Jistě pane doktore,“ souhlasily jednohlasně a hned se okolo mě seběhly.

„Páni Kate, ty jsi ale vyrostla. A moc ti to sluší.“ Hladily mě po tvářích a po hlavě.

Začala jsem jim vyprávět, že mám neštovice a že jsem s maminkou doma a tatínek mě má jenom na víkend, až mi jedna z nich přinesla čokoládu.

„Dík,“ usmála jsem se a jednu kostičku jsem si dala do pusy. „Chcete taky?“

„Jen si to sněz,“ odmítly a pořád si se mnou povídaly.

„Kate, můžeme jít.“ Objevil se táta.

„Jo.“ Seskočila jsem do židle a běžela jsem k němu.

„Tak copak jste dělaly?“ zeptal se cestou zpátky k autu.

„Povídaly jsme si. A taky jsem dostala čokoládu,“ pochlubila jsem se.

„No to jsi ale musela být hodná,“ zasmál se a v autě mě zase připoutal.

Jeli jsme do města. Táta zapnul rádio a já pozorovala, jak venku sněží. Táta zastavil u velkého baráku, pomohl mi vylézt a přes rameno si vzal moji tašku, kterou mi zabalila maminka. Vzal mě za ruku a šli jsme dovnitř. Když jsme jeli výtahem, táta si mě otočil k sobě a sednul si na bobek.

„Kate, tomu člověku, kterého ti chci představit, na tobě záleží. A jestli nechceš, abych se zlobil, tak se budeš chovat slušně, ano?“

„Ano,“ zamumlala jsem a začalo mě najednou bolet bříško. Bála jsem se.

Táta odemknul dveře a pobídl mě, abych šla dovnitř. Pomalu jsem se šourala dovnitř a zula jsem si boty. Sundala jsem si bundu, čepici i rukavice a čekala jsem.

„Tak pojď,“ pobídnul mě znovu s úsměvem a spolu jsme šli dál.

Přišli jsme do kuchyně, kde už na nás čekala nějaká paní. Táta jí dal pusu a pak se oba otočili ke mně.

14. kapitola - 16. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 15: