Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám už jinou rodinu - 8. kapitola

10.03.2013 (07:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2065×

8.kapitola

„Řekněte nám, kde Edward je,“ mluvil Jasper dál a odmítal se smířit s tím, že rodina z Denali neví, kde Edward je.

„Mluv,“ promluvil Emmett a stoupnul si vedle Jaspera.

„Uklidněme se,“ posadil zase kluky Carlisle. Sám nevěděl, co si má o tom myslet, protože Eleazar byl jeho dobrý přítel.

„My víme, kde Edward je,“ přiznal se nakonec Eleazar.

„Eleazare!“ zavolala na něho vyčítavě jeho žena, protože Edwardovi slíbili, že jim to neřeknou, a oni svá slova neporušují.

„Teď jsem s ním mluvil a vysvětlil mu situaci, chtěli totiž přijet.“ Klidnil svou ženu a ta si očividně oddychla.

„Jak si nám mohl lhát?“ optal se ho stále omráčený Carlisle.

„Byl to slib, Carlisle, a i když si tě nesmírně vážím, tak slib je slib,“ vysvětloval jim. Je jasné, že se cítil provinile vůči Carlisleovi.

„Jak jsi myslel, že chtěli přijet?“ vložila se do toho poprvé Rose, kterou jedinou zarazila věta, kterou Eleazar řekl.

„No,“ řekl Eleazar a poškrabal se na hlavě. Teď věděl, že už se z toho nedostane, a že bude muset s pravdou ven.

„Edward se oženil,“ vzala to na sebe Carmen a opět se všichni posadili na gauč.

„Můj syn se oženil?“ ptala se nevěřícně Esmé, protože to nedokázala pochopit. Edward byl celou dobu sám, měl jen krátké vztahy a jeden vážnější, ale i tak to na svatbu nevypadalo, a oni ho nevidí pět let a on se ožení.

„Je to tak, byli jsme mu na svatbě,“ přikyvovala Kate, Esmé začala vzlykat a ani Carlisle ji nedokázal utišit.

„Musíte nám říct, kde bydlí,“ ztišil hlas Jasper a snažil se zjistit cokoliv, co by jim pomohlo.

„Řekl jsem Edwardovi, že se nevyhne vaší návštěvě, takže je na vás připraven. Ale mám vám vyřídit, že nečekejte, že vám odpustí.“

„Musíme za ním,“ vzpamatovala se Esmé a vstala ze sedačky.

Zpátky u Belly a Edwarda:

„To nic, zlato, jednou to muselo přijít,“ uklidňovala mě Bella, ale já jsem byl vytočený.

„Jestli si myslí, že jim jen tak odpustím, tak to teda ne,“ běsnil jsem.

„Ale potkal si mě,“ snažila se Bella situaci zjednodušit. Musel jsem se zasmát, ona vždy věděla, jak mě dostat z negativních myšlenek.

„Miluju tě.“ Usmála se a čekala na mou reakci. Přitáhl jsem si ji do náruče a políbil ji. Byla mou oporou, mým světlem v tunelu, věděl jsem, že spolu zvládneme všechno.

„Asi k nám už jedou,“ podotkl jsem.

„Tak máme vyplněný týden,“ řekla a usmála se na mě. Ona vždy byla v dobré náladě.

„Uvidíme,“ povzdychl jsem si. Teď jsem potřeboval myslet na něco jiného, takže jsem začal Belle vysvlékat tričko, okamžitě pochopila, co teď potřebuji, zvedla ruce, abych jí ho mohl přetáhnout.

Ráno jsem jel do práce a Bella měla objednané lidi na dopoledne, nevěděl jsem, kdy tady moje rodina bude, ale byl jsem dohodnutý, že Bella bude volat, kdyby něco.

Pohled Belly:

Na desátou jsem měla objednaný pár, když se blížilo kolem jedenácté a my měli vše domluvené, věděla jsem, že někdo jede k nám. Měla jsem takové tušení, že Edwardova rodina nezahálela a už jsou tady.

„Uvidíme se tedy za měsíc,“ loučila jsem se se snoubenci.

„Rádi jsme vás poznali a děkujeme.“ Vyprovodila jsem je ke dveřím. Zrovna, když jsem je vyprovázela, zastavily před domem dvě luxusní auta.

„Za čtrnáct dní pošlu návrhy a ještě se domluvíme.“ Podávala jsem jim ruku a hleděla za nimi, když nastupovali do svého auta. Potom jsem přesunula svou pozornost na šest upírů, kteří vystoupili z auta. Byli přesně takoví, jaké mi je Edward popisoval.

Z mého hrdla se mi nedobrovolně ozvalo vrčení. Ani jsem nechtěla, přišlo to samo.

„Nechceme ti ublížit,“ chopil se slova nejstarší z nich. Podle všeho to byl Edwardův otec. Neměla jsem se do odpovědi, protože jsem ani nevěděla, co jim mám říct. Mám je pozvat dovnitř, nebo je nechat stát venku?

„Jsem Esmé Cullenová a hledám svého syna,“ ujala se slova malá hnědovláska. Vypadala velmi mile, jen nechápu, jak mohla být tehdy taková necitelná a vyhodit Edwarda.

„Já vím, kdo jste,“ podotkla jsem spíš pro sebe, než pro ně.

„Edward není doma,“ odpověděla jsem jí na její ani ne tak otázku.

„My...,“ chtěla něco říct, ale nakonec se zase stáhla. Nevěděla jsem, co mám dělat, doufala jsem, že když přijedou, tak bude Edward doma. Naštěstí jsem z dálky uslyšela auto a podle všeho to byl Edward.

„Už jede,“ slyšela jsem zašeptat Edwardovu matku. A bylo to tak, za chvíli zastavilo před domem Edwardovo auto a on vystoupil. Zmocnila se mě úleva, teď už si to určitě vyřeší on. Edward se nejdřív podíval na mě a potom na své rodiče a sourozence. Nakonec svou hlavu zase obrátil ke mně a rozešel se mým směrem.

„Edwarde,“ zašeptala jeho matka, ale on na to nijak nereagoval, došel ke mně a políbil mě. Byla jsem na sebe tak nějak pyšná. Ani nevím proč, prostě jsem se nadouvala pýchou.

„Co chcete?“ obrátil se na ně Edward chladně, zrovna když mě objal kolem ramen. Jakoby chtěl ukázat, že teď jsem jeho rodina já a ne oni.

„Synu,“ promluvil jeho otec, ale dál se k ničemu neměl. Takhle to asi nečekali.

„Neříkej mi tak, už dávno to tak není,“ odpověděl mu v klidu Edward, ale já věděla, že klidný není.

„Edwarde, chtěli bychom se ti omluvit a nějak to urovnat,“ vzal si slovo zase jeho otec. Musela jsem se uchechtnout, tak oni si mysleli, že to spraví jednou omluvou.

„Nemyslím, že to jen tak spravíte omluvou. Nemohl jsem uvěřit, že jste mi tehdy nevěřili, ale teď už je to jedno. Já má svou rodinu a víc nepotřebuji,“ promluvil na ně přesně to, co jsem si myslela já.

„Bello, prosím tě, běž dovnitř, já tam hned budu.“ Podíval se na mě a já věděla, že chce být s nimi sám.

„Neudělej hloupost,“ varovala jsem ho šeptem. Věděla jsem, že nic neudělá, ale na druhé straně jsem chtěla, aby se smířil se svou rodinou.

„Neboj, jen běž,“ uklidnil mě, tak jsem ho políbila na tvář a odešla do domu. Tohle si musel jen sám vyřešit.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám už jinou rodinu - 8. kapitola: