Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mám už jinou rodinu - 12. kapitola

01.06.2013 (14:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2158×

12. kapitola

Esme:

Můj syn už není můj syn. To jsem už věděla, očividně jsme mu ublížili víc, než jsme předpokládali. To, co se stalo na jarmarku, už vrátit sice nemůžu, ale budeme tak solidární a stáhneme se, přesně tak, jak si to přál Edward. Alespoň víme, že je v pořádku a šťastný a že není sám. To je moje jediná útěcha.

„Musíme se stáhnout,“ vyslovil ta slova můj muž. Sice jsem to věděla taky, ale slyšet to nahlas, to bylo něco nepředstavitelného.

„Třeba si ho ještě udobříme,“ snažil se Emmett zachránit situaci, ale nevedlo se.

„Musíme mu dát čas, víme, že je v pořádku a šťastný,“ vyslovila jsem ta slova těžko. Vím, že ostatní to cítí taky tak.

„Jedeme domů,“ zavelela Alice a jak na povel se všichni zvedli. Sbalili jsme všechno, co jsme tu měli, a vzali jsme to rovnou k letišti.

Edward:

Od té doby jsem o rodině nic nevěděl. Odjeli, tak jak jsem je žádal. Od té doby uplynulo už pět měsíců. A hodně se u nás změnilo. V Belle se jakoby po tom incidentu na jarmarku konečně něco zlomilo. Krev jí přestala tak lákat, už je daleko jistější, než kdy byla. A ještě jedna věc se u nás změnila. Bella je ve třetím měsíci těhotenství. Miminko jsme plánovali a povedlo se nám to celkem rychle. Bella i já jsme z toho neuvěřitelně nadšení. Konečně budu mít potomka.

„Bello, kolikrát jsem ti říkal, že nemáš tahat ty krabice?!“ nadával jsem zase Belle, protože táhla krabice s látkou.

„Ale vždyť nejsou tak těžké.“ Usmívala se na mě a já bych jí v ten moment odpustil všechno. Naštěstí mě poslechla a krabice na zem položila. Vzal jsem je ze země a donesl tam, kam chtěla.

„Děkuju,“ poděkovala mi.

„Nepojedeme někam?“ Nudila se a já to věděl. Zrovna začínala zima, a tak teďka moc zakázek nebylo. Povětšinou vymýšlela něco vlastního, ale to ji tak neuspokojovalo.

„Víš, zlato, že teď si nemůžu vzít dovolenou,“ ospravedlnil jsem se.

„Vím,“ pověděla smutně.

Najednou někdo zastavil u našeho domu a podle vůně to by Kate a ještě jeden neznámý upír.

„Kate,“ podotkla věcně Bella a už se řítila ke dveřím.

„Počkej.“ Stáhl jsem ji za sebe a společně jsme vyšli před dům.

„Nebojte se, to je můj snoubenec, nic vám neudělá,“ klidnila nás Kate, hned jak viděla naše obličeje.

„Vidíš,“ podotkla Bella za mými zády a už si to rázovala ke Kate.

„Moc ráda tě vidím.“ Objala ji a políbila na tvář. Kate měla vždycky ze všech sester nejraději.

„Bello, Edwarde, tohle je můj snoubenec Garrett,“ představila nás.

„Rád tě poznávám.“ Podal jsem mu ruku a nechal si ji stisknout.

„I já vás.“ Jeho hlas byl hrubý, ale jinak velmi milý.

„A já vím, proč tady jste,“ podotkla Bella, když se s ním vítala.

„Budeme se brát a přijeli jsme vás pozvat na svatbu. A navíc potřebuju šaty a obleky,“ smála se Kate. Belle se rozzářily oči, to bude práce na několik měsíců, takže se Bella zabaví a já budu moct dodělat velkou zakázku ve firmě.  

„Tak pojďte dál, přece nebudeme tady stát,“ zavelela Bella.

„V jakém to chceš stylu?“ ptala se Bella asi po milionté. Vzal jsem Garretta stranou, protože se u nich očividně nudil, i když se snažil dělat, že to tak není, aby udělal Kate radost.

„Slyšel jsem, že jsi se svou rodinou rozhádaný,“ promluvil na mě Garrett. Věděl jsem, že na to dojde.

„Je to tak, jak to je,“ odpověděl jsem mu.

„Víš, že se s nimi za čtyři měsíce setkáš na naší svatbě,“ vyslovil to, co jsem slyšet nechtěl.

„Vím, a to mě děsí,“ řekl jsem mu pravdu. Byl to moc dobrý upír a Kate ho přeji.

„Neodpustil jsem jim a v brzké době se to nestane, ale budu se chovat slušně,“ uklidnil jsem ho. Měl pravdu, bude to pro mě velmi těžké, zvlášť protože bude Bella v sedmém měsíci.

„My jsme hotové. Pojď, Garrette, ještě tě změřím, abych ti mohla ušít oblek,“ přišla k nám Bella s Kate a Garretta doslova odtáhly.

„Hotovo,“ zavolala Bella asi po půl hodině. Já jsem se na gauči převalil a zrovna jsem viděl, jak všichni přicházeli.

„No nevím, Edwarde, ale máš moc puntičkářskou ženu.“ Sedl si na gauč a vypadal vyčerpaně. Od Kate schytal pohlavek, ale Bella se smála.

„Přece nechceš, abych tě tady trápila ještě déle,“ dobírala si ho.

„Budeme už muset jet,“ smála se Kate.

Rozloučili jsme se s nimi. Ještě jsme dostali pozvánku na svatbu a už jeli.

„Škoda, že jsem Kate nemohla říct, že jsem těhotná,“ zoufala si.

„Víš, že kdybychom to řekli, mohla by se to dozvědět moje rodina, a to já nechci.“ Pohladil jsem ji po tváři, a tím ji snad potěšil.

„Vím.“ Pousmála se, ale já věděl, že by to chtěla vykřičet do celého světa, tak jako já, jen to teď zrovna nejde.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mám už jinou rodinu - 12. kapitola: