Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Magie lásky - 9. kapitola

25.12.2010 (20:45) • Kamuska • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1447×

Kapitola 9: Odhalení
Pohled Edwarda:

Když jsem přišel do jejího pokoje, málem jsem nevěřil svým očím. Bella sladce spinkala. Co vím, tak nespala ty celé dva týdny, co jsem tady. Opatrně jsem si lehl k ní do postele. Bella se ke mně podvědomě přitulila. Musel jsem ji obejmout. Byla tak sladká.

Zrovna odbíjela jedna hodina ráno, když se začala vrtět, až se nakonec probudila.
„Neměla bys ještě spát?“ zašeptal jsem jí potichu. Ona se jen usmála.
„Tys přišel,“ zašeptala šťastně, nevnímajíc moji otázku. Potom se ještě víc schoulila v mé náruči a ještě víc se ke mně přitiskla. Potom znovu usnula.

Když spala, byla tak krásná, až mi to vyrazilo dech, pokud by to bylo možné.
„Edwarde, zůstaň,“ zašeptala tak jasně, že jsem si myslel, že se probudila. Ale ona dál spala. Mluví ze spaní, došlo mi. Toužebně jsem očekával, co dalšího řekne. Bohužel, nic dalšího neřekla. Později se probudila.
„Dobré ráno.“
„Dobré ráno,“ zívla ospale a znovu se mi schoulila v náručí. Nevypadala na to, že bude ještě spát, ale asi se jí nechtělo z mé náruče.
„Nikdy jsem tě neviděl spát. Jak to?“ zeptal jsem se. Byl jsem zvědavý. Přerušila tok mých myšlenek a zašeptala.
„Já spím jen jednou za dva týdny.“ Byl jsem překvapený, ale její tělo asi víc nepotřebuje. Taky by mě zajímalo, co vlastně jí, protože v jídelně nikdy nejedla.
„Co vlastně jíš?“ zeptal jsem se. Zasmála se mojí zvědavosti.
„Je ještě moc věcí, které nevíš. My víly jíme jen bobule nebo houby z divoké přírody, nikdy lidské jídlo,“ odvětila mi pobaveně nad mým výrazem.
„A co třeba ještě nevím?“ nedalo mi to. Chtěl jsem vědět vše o jejím světě, stejně jako věděla ona vše o mém. Znovu se zasmála a pustila se do vypravování. Ze začátku to bylo jen o tom, jak žijí. Uvědomil jsem si, že ohnivé víly se přizpůsobily upířímu způsobu života. Tak nás mohly snadněji najít a zabít. Lehce jsem se otřásl a znovu zaposlouchal do jejího vyprávění. Pak začala mluvit o něčem jiném.
„Jako vy, i my máme královskou rodinu. Tvoří ji pět víl, které každá víla uvidí, když v sobě objeví sílu živlu. To oni vysvětlí všechno nové víle, protože je na začátku hodně zmatená.  Ony v sobě nesou nekonečnou esenci živlů. Každá jednu. Ony dohlíží na běh a řád našeho světa, tolik jiného než je ten, který znáš ty. Sídlí ve velkém paláci v magické zemi za nekonečným mořem, kam nejde doplout, kam se umí každá víla transportovat. V podstatě je to jediná možnost, jak se tam dostat,“ řekla a na chvilku se odmlčela.
„Mohl bych se tam někdy podívat?“ zeptal jsem se nadějně. Viděl bych něco nového, člověkem nespatřeného.
„To je nemožné! I kdybych tě tam přenesla, okamžitě shoříš na prach. Do Etwelenu se nemůže dostat nikdo, jen víly,“ řekla a její tvář byla vyděšená mým nápadem. Pochopil jsem, že je to asi nějaká ochrana proti cizincům. Pak zatřepala hlavou.
„Víc zatím nemusíš vě…“ nedořekla. Zpozorněla.
„Moji rodiče,“ zašeptala potichu a strkala mě z okna. S jejími rodiči jsem se fakt nechtěl setkat. Vyskočil jsem a běžel směr domov.

Pohled Belly:
Jen co jsem nerada vyhodila Edwarda z okna, objevil se v mém pokoji Randall a za ním v závěsu Corin. Myslím, že jim stačilo jednou se nadechnout a museli ucítit Edwardovu vůni.
„Kdo tu byl?“ zeptal se Randall ostražitě. Okamžitě jsem věděla, že nemá cenu zapírat.
„Byl tu Edward Cullen,“ zhluboka jsem se nadechla a pokračovala, „můj přítel.“ Corin a Randall stáli v němém úžasu.
„Tak proto jsi byla pořád pryč,“ došlo Corin.
„Byla jsi s ním, že ano, Bello?“ zeptal se mě Randall.
„Ano,“ odpověděla jsem s výdechem.
„Ach, moje holčičko!“ vykřikla Corin radostně a vrhla se mi okolo krku. Bylo to vůbec poprvé, co se mě dotkla od asi 15 let. Radostně jsem jí objetí oplatila.

Pohled Corin:
„…můj přítel,“ řekla Bella a my s Randallem jsme oněměli.
„Tak proto jsi byla tak často pryč,“ došlo mi až v tuhle chvíli. Hodně jsme ji zanedbávali. Mysleli jsme, že když je víla, tak je pro nás vrcholně nebezpečná. No a teď chodí s upírem. Randall se ji ještě na něco ptal, ale to už jsem moc nevnímala. Byla jsem štěstím bez sebe. Bella se zamilovala.
„Ach, moje holčičko!“ vyhrkla jsem šťastně a vrhla se jí okolo krku. Ani nezaváhala nad tím, že se jí dotýkám a radostně mi objetí opětovala. Byla jsem šťastná. Věděli jsme, že Edward pochází z té rodiny vegetariánů. Byli milý a teď je nám líto, že jsme jim lhali. Ale tehdy jsme to nemohli vědět. Pustila jsem ji z objetí.
„Nevadí, když půjdu dneska ke Cullenovým?“ zeptala se vesele.
„Ale klidně, nám to vadit nebude,“ odpověděl za mě Randall a šťastně se na mě usmál a poté mě objal okolo pasu.

Autor: Kamuska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Magie lásky - 9. kapitola: