Promiňte mi, že mi to trvalo tak dlouho, ale znáte to. Celý srpen jsem měla věnovaný házené a celý červenec předtím jsem měla věnovaný HLAVNĚ odpočinku. Tento dílek je možná z vašeho pohledu nudný, ale doufám, že se vám bude líbit. Vaše kamuska.
27.08.2010 (08:45) • Kamuska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1362×
Kapitola 6: Kamarádka
Pohled Belly:
Po zbytek týdne jsem do školy nešla. Většinu času jsem byla v lese a skoro každý den za mnou chodil Edward. Od toho osudného polibku – jak jsem ho nazvala – jsem se lépe ovládala. Při dalších už stromy nehořely a já necítila potřebu něco zapálit v dosahu 10 km ode mě, ani upíra.
Jednou mi Edward řekl, že musel říct Alici, co jsem. Neměla jsem mu to za zlé, protože jeho nadaná sestřička už mě asi viděla ve své vizi jako vílu, takže by jí to asi rychle docvaklo. Tušila jsem, že je milá a doufala jsem, že je stejný blázen do módy jako já. Rozhodla jsem se s ní seznámit.
V pondělí jsem měla první hodinu s Alicí. Můj první a zároveň jediný pokus. Když jsem vešla do třídy, sedla jsem si v lavici k Alici úplně normálně, jak lidé obvykle sedí, ne tak jak poprvé. Vycítila tu změnu.
„Ty už se mě neštítíš?“ zeptala se udiveně.
„Ne, myslím, že už jsem to překonala,“ řekla jsem a usmála se na ni. Povídaly jsme si do konce hodiny, učitel se nás neobtěžoval vyvolat. Jak jsem předpokládala, byla to milá upírka. Měla taky velký cit pro módu a milovala módu. Jako já. Hned jak jsme to zjistily, domluvily jsme se na nákupech. Už jsem se těšila. Jen jsem doufala, že s její rodinou to bude podobné.
Pohled Alice:
Byla to milá dívka. A navíc blázen do módy jako já, takže bude ráda chodit se mnou na nákupy a navíc vytáhne Edwarda určitě účinněji, než já. Usmála jsem se a v duchu se radovala. Jupííí! Naštěstí jsem neměla hodinu s Edwardem, jinak by bylo naše malé tajemství vyzrazeno a to nechci.
Myslím, že jsem se ohledně Belly nechala spoutat předsudky. Asi nemůže za to, že je víla. Bude pro mě dobrá kamarádka a sestra. Určitě ji musím seznámit s rodinou, aby věděli, kam Edward pořád chodí. Musím je akorát připravit na to, že je víla, aby ji nezabili.
Pohled Edwarda:
Nudně jsem přihlížel výkladu učitele a nemohl se dočkat oběda a poslední hodiny. Ne, že bych měl hlad, ale těšil jsem se na Bellu. Doufal jsem, že si přisedne k nám. Jak jsem s Aliciných myšlenek pochopil, s Bellou si dobře rozuměly a Alice už překonala předsudky proti ní. Budou z nich dobré kamarádky. Alespoň doufám.
Zbytek rodiny si moc nevšímal mé časté nepřítomnosti. Kromě Alice si toho všimli akorát Esme a Carslie. Esme viděla v mých očích zamilovanost a začala v ní pomalu klíčit naděje. Carslie se na mě díval jako milující otec. Měl o mě obavy, ale neřešil to. Byl jako Esme rád, že jsem šťastný. Za jejich dočasný přístup jsem byl rád a doufal jsem, že celá rodina přijme Bellinu podstatu a Bellu samotnou jako jsem ji přijal já a Alice.
Ona za to vlastně nemůže, ta magie si ji našla sama, spekuloval jsem. Asi ji v příštích dnech budu zahrnovat otázkami. V duchu jsem se usmál. A co její rodiče? Už zase jsem spekuloval. Bella a já jim budeme muset říct, jak to s námi je. Nejdřív se ale bude muset seznámit s mojí rodinou. Při té představě mě naplnila euforie. Už jsem viděl Esme, jak se bude tvářit, až ji představím jako svoji přítelkyni. Znovu jsem se v duchu usmál.
Výklad učitele jsem radši ani neposlouchal, nebo bych se zcvoknul. Místo toho jsem přemýšlel, jestli je Bella ve škole. Pokud ano, moje plány na představení ve škole bych mohl uskutečnit. Usmál jsem se.
Doufám, že s ní Alice nebude chtít jet na nákupy, zkazila by celý dojem a ještě by nás zatáhla s sebou. To by zase bylo. Zamračil jsem se. Měl bych se – pokud v blízké době pojedeme – nějak vyvléct. Už jsem chtěl začít přemýšlet nad plánem, když mě vyrušila moje vševidoucí sestřička Alice.
„Opovaž se, Edwarde Cullene! Počkej, až to řeknu Belle! Ta tě srovná!“ začala na mě křičet v myšlenkách Alice. Viděla mě, jak se z toho snažím vyvléct. Myslel jsem, že to jsou jen plané výhružky. Uchechtl jsem se.
„Však uvidíš sám,“ dodala uraženě a dál si mě nevšímala. S pobavením jsem přemýšlel, jak mě Bella srovná. Na nic jsem však nepřišel. Jen jsem doufal, že mě Alice nezatáhne s sebou. Nechci mít zásoby na 8 týdnů dopředu. V duchu jsem zaúpěl. Raději jsem to vystrkal z hlavy a dělal, že poslouchám učitelův výklad.
Pohled Belly:
Už byl skoro konec poslední hodiny před obědem, na který jsem tak dlouho čekala. Byla jsem trochu nervózní z Edwardovy rodiny. Přijmou mě? Budou chtít, abych je poznala? Neuměla jsem na tyto otázky odpovědět, natož je vyhnat z hlavy. Konečně zazvonilo. Myslela jsem, že umřu nudou. Sbalila jsem si věci a šla na oběd. Ne, že bych ty lidské blafy jedla, to ani omylem. Raději posbírám nějaké ty lesní plody, napiju se ze studánky a konec. Víly jsou totiž vegetariánky, já nejsem výjimka. Zásadně nejíme lidské jídlo.
Ach ne, už zase trpím samomluvou, pomyslela jsem si uštěpačně. Přede mnou se objevil vchod do budovy jídelny. Tak do toho, pomyslela jsem si a vešla dovnitř.
Autor: Kamuska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Magie lásky - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!