Tak tady vám přidávám další kapitolu. Tentokrát je delší,) než předchozí, tak doufám, že se bude líbit. Moc děkuju i za těch pár komentářů, alespoň tak vím, že se o to někdo zajímá. Přeji příjemné čtení.
29.06.2010 (21:45) • Kamuska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1372×
Kapitola 5: Rozhodnutí
Pohled Belly:
Zase jsem seděla na stromě. Myslím, že by mě to už nemělo překvapovat, ale stejně mě to překvapilo. Uslyšela jsem pro mě už známé kroky, Edwardovy kroky. Seskočila jsem ze stromu a dívala se směrem, odkud se jeho kroky ozývaly. Hned jak mě uviděl, rozběhl se ke mně a popadl mě do náruče. Dneska jsem neuhnula, což je docela pokrok. Přiložil mi rty k uchu.
„Stýskalo se mi,“ zašeptal.
„Kde jsi byla?“ zeptal se hned vzápětí.
„Byla jsem doma,“ odpověděla jsem mu šeptem, nechtěla jsem rušit ticho lesa, které nás obklopovalo. Po chvilce se odtáhl.
„Jak to, že se dokážeš dotýkat ohně?“ zeptal se. Myslím, že nad touto otázkou dlouho přemýšlel. Moc se mi nechtělo odpovídat. Tohle bylo moje velké tajemství, ale co bych pro něho neudělala?
„Některý oheň hřeje, ale nepálí. Takový oheň dokážu vyvolat jen já. Ten jsem vyvolala u mě v pokoji,“ zašeptala jsem, „ale je jedno, jaký je to oheň, pro mě je to pořád stejné.“
Koukal na mě s překvapením. Tohle nečekal. Nakonec se vzpamatoval. Roztáhla jsem rty do úsměvu.
Pohled Edwarda:
Tak takhle to bylo. Ona se mohla dotýkat ohně. O ohni, který hřeje, ale nepálí, jsem ještě neslyšel. Těsně po tom, co jsem se vzpamatoval, roztáhla rty do úsměvu. V tu chvíli jsem se neudržel. Bylo mi jedno, že mě může zabít, prostě jsem ji popadl okolo pasu a přitáhl si ji k sobě. Přivlastnil jsem si její rty a dával do toho polibku všechnu vášeň a lásku. Byla překvapená, ale po chvilce mi polibek vrátila. Ucítil jsem, jak její teplota stoupla.
Co děláš! Muže tě zabít mrknutím oka! Křičely na mě moje instinkty, moje upíří já. Ale nedbal jsem na to. Najednou jsem ucítil, jak Belle výrazně stoupla teplota a skoro cítil na sobě plameny. Okamžitě jsem přestal a odtáhl se. Ona se mi vysmekla z objetí. Ani jsem se nestačil vzpamatovat a ona stála u stromu, a ten pohlcovaly tří metrové plameny. Vyděšeně jsem na ni zíral. Taky jsem místo toho stromu hořet já. Ajaj, tohle jsem přehnal, pomyslel jsem si. Taky jsem pochopil, že se takhle uklidňuje, aby mě nezabila a nakonec místo stromu hořel já.
Když se uklidnila, tak udělala něco, co bych nikdy nečekal. Čekal bych křik a obvinění, co jsem to provedl. Otočila se, přiběhla ke mně a znovu mě políbila. Tento polibek byl něžný a opatrný, dávala si pozor, aby se ovládla a nezačala hořet. Po chvilce se odtáhla.
„Stačí,“ řekla klidně, ale v očích jí hrály jiskřičky.
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se opatrně.
„Ano, akorát jsem se musela nějak uklidnit. Omlouvám se,“ zašeptala zahanbeně. Kousek ode mě poodstoupila. Pomalu jsem k ní přešel a vzal ji do náruče.
„Ty se nemáš za co omlouvat,“ zašeptal jsem jí do ucha. Jen se ke mně víc přitiskla. Objal jsem ji pevněji. Stáli jsme tam asi hodně dlouho, ale ani jeden jsme se nechtěli pohnout. Potom jsem si na něco vzpomněl.
„Ty jsi ta adoptivní dcera Corin a Randalla?“ zeptal jsem se. Musel jsem se přesvědčit. Trochu se vykroutila z mého sevření, aby se mi mohla podívat do očí.
„Ano, jsem. Starají se o mě od mých tří let,“ řekla.
„Vždycky jsem je měla ráda, a oni měli rádi mě, ale když mě donutili jim říct, co jsem, náš vztah ochladl. Myslím, že se mě bojí,“ dodala potichu a odvrátila se ode mě. Zadívala se kamsi do dáli.
„To je mi líto,“ zamumlal jsem potichu.
„A ty se mě nebojíš?“ zeptala se a rychle se otočila.
„Ne, ale má sestra Alice má o mě strach,“ odpověděl jsem a napjatě čekal na odpověď.
Jen pokývala hlavou.
„To je přirozené, že má o tebe strach, věří totiž předsudkům. Ve většině případů jsou pověry a předsudky o nás – vílách – pravdivé. Mimochodem, je to milá dívka. Ráda bych ji poznala,“ odpověděla na nevyslovenou otázku ‚proč‘. První část odpovědi byla určena pro mě, zbytek si spíše zamumlala pro sebe.
„Pokud mě nebude chtít zabít,“ dodala si ještě pro sebe tak potichu, že jsem to málem neslyšel, a to jsem upír.
„Netrap se,“ řekl jsem jí a obtočil jí ruce okolo jejího pasu, ale dával jsem přitom pozor na její křídla.
Najednou se zasmála.
„No, těch křídel se můžeš dotýkat. Mě ani křídlům to neublíží,“ říkala a smála se, jako kdyby to byl úžasný vtip.
„No, když to říkáš,“ usmál jsem se na ni.
Pohled Belly:
Toto odpoledne bylo nejkrásnější, které jsem zažila. Škoda, že jsem musela ten polibek přerušit. Ale já jsem musela ovládnout a ten strom byl jediné východisko. Věřím, že kdyby tam nebyl ten strom, hořel by Edward. Jen při té představě jsem se otřásla.
Pohled Alice:
Najednou jsem dostala vizi. Bella stála u stromu a ten hořel. Opodál stál Edward a díval se na ni. Rozhodující okamžik. Jedna budoucnost zmizela. Ta, co zůstala, se trochu pozměnila, ale jinak zůstala stejná. Byli stále na louce, ale už tam nebyly ty plamínky. Bude se ovládat líp. Přesně v to jsem doufala. Konečně jsem se uvolnila a věnovala se své rodině.
Autor: Kamuska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Magie lásky - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!