Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lucyl 3. kapitola

ghhmj


Lucyl 3. kapitolaDalší kapitola, další den, další nové zážitky.
S kým se Lucyl seznámí tentokrát?

Jedna z posledních kapitol. Pozastavím tuto povídku, je zde zbytečná. Kdyby si někdo přál, což si nemyslím, jsem ochotná poslat další díl na mail.

Ráno mě probudili ptáci za oknem. Rozlepila jsem oči a překvapivě prosvítalo trochu slunce skrz mé těžké závěsy. Byly tmavě hnědé a perfektně ladily s mým červenočerným povlečením na posteli. Protáhla jsem se a zvedla se na lokty. Koukla jsem se směrem k oknu a hned mě upoutalo zrcadlo. Bylo hned vedle okna. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem roztáhnout úsměv, když jsem se podívala na fotku s Jacobem. Přece jen byl roztomilý. Hned jsem se podívala i na druhou fotku a vstala. Vzala jsem ji do ruky a otevřela dveře na terasu. Sedla jsem si tam na schod s fotkou v ruce.

 

Zadívala jsem se na nebe a pozorovala slunce, jak se sem tam objeví skrz mraky. Ptáci prolétávali okolo a zafoukal i čerstvý vítr. Zkusila jsem si vybavit tu chvíli včera v lese. A žádnou šmouhu jsem tam nikde neviděla. Že by zrovna moucha přelítla přes hledáček? Skvrna by byla černá. Koukla jsem se znovu na fotku. A rozhodně by nebyla tak velká.

„Hmmm…“ nespokojeně jsem zamručela a raději zalezla zpátky do pokoje. Foukal studený vítr a byla mi už zima. Převlíkla jsem se pohodlně, udělala si copek a vzala si ještě mikinu. Seběhla jsem dolů do kuchyně.

 

„Dobré ráno, přeji,“ usmála se na mě babička a už mi na stůl chystala snídani.

„Dobré, babi, “ popřála jsem taky a nalila nám pití.

„Jdeš běhat?“ zkontrolovala mě pohledem, když viděla moje tepláky.

„Jojo, nemůžu vypadnout ze cviku. A navíc, potřebuji se protáhnout,“ usmála jsem se a pustila se do jídla. Když jsme obě dojedly, umyla jsem talíře a obrátila se na ni.

„Babi? Co budeš dělat ty?“ Měla jsem trochu nejistotu v hlase. Nechtěla jsem ji nechávat moc samotnou. Smrt dědy v nedávné době ji ranila, tak jsem se jí chtěla věnovat.

„Půjdu na zahrádku. Musím se tam o to postarat,“ usmála se na mě mile. „A odpoledne by měla přijít Berta. Určitě ji znáš.“

Neměla jsem páru, kdo to je. Jen jsem jí to odkývala a už se hrnula ven.

 

Uvažovala jsem pořád nad tou fotkou. Nebylo mi jasné, odkud se ta skvrna vzala a já neměla ráda nevyřešené věci. Oběhla jsem tu stejnou trasu, jakou jsem šla včera večer. Nejprve přes město do lesa a pak jsem se rozhodla, že půjdu i na pláž.

V lese jsem zkoušela najít to samé místo, jako včera, ale marně. Už přesně nevím, kde to bylo a všechno vypadalo tak stejně, až jsem to nakonec vzdala. Mého nepříjemného pocitu, že mě někdo sleduje, jsem si nevšímala. Měla jsem ho každou chvíli, když jsem byla někde sama a stejně za mnou nikdy nikdo nestál. Nebo aspoň já ho neviděla. Cesta mi ubíhala rychle a najednou už jsem byla na pláži.

 

Rozhodla jsem se pro pauzu, ať se mi trochu zklidní dech. Našla jsem si velký kámen a sedla na něj. Byl studený, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Na chvíli jsem zavřela oči a zhluboka oddechovala. Poslouchala jsem jen šumění vln, nic jiného v tu chvíli neexistovalo. Podařilo se mi po chvilce zklidnit dech a srdce už mi nechtělo vyskočit z hrudi.

Najednou jsem v dálce uslyšela hlasy. Nerozuměla jsem jim, moře bylo hlučnější a po pravdě, ani mě to nezajímalo. Naposledy jsem se zhluboka nadechla.

 

„Já vím, ale co mám dělat? Vždyť… to nejde.“ Někomu se něco nelíbilo.

„Měla by sis na sebe dávat pozor.“ Ten hlas už jsem znala. Chvíli bylo ticho a slyšela jsem nějaké kroky, jak jdou ke mně.

„Lucyl?“ Otevřela jsem oči a viděla před sebou Jacoba. Trochu jsem se pousmála a koukla na slečnu vedle něj.

„Co tu děláš? Vůbec bych tě tu nečekal… Tohle je Bella. Lucyl, Bella. Bello, Lucyl.“ Usmála jsem se a vstala z kamene.

„Ahoj,“ podala jsem jí ruku.

„Ahoj,“ řekla tiše a trochu mi ji stiskla.

„Lucyl se tu právě… přistěhovala?“ Koukl na mě Jacob.

„Ne ne, jsem tu jen na prázdninách u babičky,“ opravila jsem ho. Bella se pousmála a strčila ruce do kapes. Vypadalo, že je jí zima a koukala na moře.

„Aha,“ přitakal Jacob, „sportuješ?“ Přelétl mě pohledem.

„Byla jsem běhat. Vlastně jsem právě na cestě domů,“ přikývla jsem a usmála se. Byla jsem ráda, že ho vidím. Vypadal sice ustaraně trochu, ale měl úsměv na tváři.

„No, tak já půjdu,“ ozvala se Bella a udělala krok zpátky. „Edward na mě bude čekat. Těšilo mě… Lucyl?“ Přikývla jsem. Trochu se pousmála, mávla Jacobovi a otočila se. Rychlým krokem kráčela zpátky do lesa, odkud přišli. Sledovala jsem ji, dokud mi nezmizela z očí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lucyl 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!