Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lucyl 1. kapitola

Bojíš se?

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Lucyl 1. kapitolaCo se bude dít, když se mezi Jacoba, Edwarda a Bellu, přistěhuje nová slečna? Nic netušící Lucyl se ocitá v mýtickém světě. Sledujte její osud. Na koho narazí první? A co na ni řekne Bella?

08.06.2010 (07:00) • Lucyl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1092×

Prázdniny začaly. Hned první den prázdnin, jsem sedla na první letadlo do Forks a těšila se za svou babičkou. Nikdy se mi ve Forks moc nelíbilo, často tam prší. Ale to mně nijak neodradilo od toho, abych své prázdniny strávila se svou babičkou. Těšila jsem se celý rok a počasí mi to kazit nebude.

Hned po příletu jsem na letišti zpozorovala černé auto. Opatrně jsem sešla schody a s úsměvem jsem se vrhla babičce do náruče.

 

„Ahoooj, babi. Tak ráda tě vidím, konečně. Jak se máš?“ Šťastně jsem se na babičku podívala a plná očekávání jsem čekala, co mi řekne. Věděla jsem, že to bude takové to obyčejné – jo mám se dobře.

„Ahoj, Lucyl.“ Pevně mě stiskla. Sama jsem se divila, kde tu sílu vzala. „Taky tě ráda vidím. Ani nevíš, jak! Těšila jsem se na tebe,“ řekla babička šťastně.

„To já taky, babi,“ usmála jsem se na ní a společně jsme došly pro můj kufr. V autě mi babička pustila hudbu a probraly jsme let. Postěžovala jsem si, že tam byla nějaká nepříjemná letuška, ale jinak jsem si let užila. Babička začala se svým proslovem a přetíženosti lidí v práci v dnešní době. Jen jsem jí to s úsměvem odkývala a už vyhlížela její dům. Byl menší, jednopatrový, ale uvnitř dost prostorný. Naposledy jsem tam byla sice před deseti lety, ale nepočítám, že by se něco změnilo. Dům měl stále béžovou barvu a vévodila mu obrovská dřevěná terasa v prvním patře. Milovala jsem ji. Dům byl sice na pokraji města, ale les jsem viděla jen v dáli a moře už vůbec ne.

Vyskočila jsem z auta a hned si šla pro kufr, ať se můžu nastěhovat. Málem jsem babičku přerazila, jak jsem rychle za sebou táhla kufr.

„Ty nešiko, dávej pozor!“ upozornila mě babička, když už se viděla na zemi. Naštěstí se to obešlo bez zranění a já si mohla v klidu vybalit ve svém pokoji s terasou.

 

Celé 2 měsíce si budu užívat tady. Nikdo mě nebude rušit, ani otravovat. Vzala jsem si sebou jen mobil pro případ nouze, ale notebook jsem nechala doma. A přinejhorším, babička tady nějaký počítač měla. Vybalila jsem si své věci do skříní a nechala vyvětrat. Hned při nejbližší příležitosti jsem se chystala na pochůzku okolím.

„Lucyl, máš jídlo dole. Pojď si!“ Slyšela jsem babičku, jak na mě zespodu volá. Hned jsem se vyřítila do kuchyně a roztáhla úsměv, když jsem viděla své milované palačinky s ovocem. Navečeřely jsme se tedy spolu a povídaly si o všem možném. O škole, o rodičích, dokonce i klucích. Doháněly jsme zkrátka všechno, co jsme si přes ty roky nestihly v telefonu říct.

„Babi, já se půjdu projít, jo?“ Odsunula jsem talíř od sebe „Ale nevím, jestli se po tak dobrém jídle vůbec pohnu,“ rozesmála jsem se a ještě se napila.

„A kam chceš jít?“ Babička vypadala trochu nejistě. „Takhle na večer? Za chvíli se setmí,“ ustaraně se na mně podívala.

„A tak vznikají ty nejlepší fotky,“ řekla jsem spokojeně. Babička se jen usmála. Říkala jsem jí nedávno, že mám neskonalou vášeň k fotografování.

„Hlavně na sebe dávej pozor,“ upozornila mě ještě a já na souhlas přikývla.

„Budu zpátky co nejdřív, neboj,“ uchlácholila jsem ji a vyběhla si nahoru pro foťák. Mobil jsem nechala bez povšimnutí a seběhla schody po dvou. Na posledních mi to nějak ujelo a skončila jsem na zemi. Byla to rána jako z děla, až babička v kuchyni nadskočila a málem upustila talíř. S hrůzou v očích se otočila na mě.

„To nic, babi.“ Zvedla jsem se ze země. „To jen nemehlo zakoplo a pohnulo světem...“ Oprášila jsem se a na loktu jsem cítila něco teplého. Utřela jsem si to a byla to krev.

„Jsem v pohodě, neměj strach,“ řekla jsem důrazně a hrdě odkráčela ven, jako kdyby se nikdy nic nestalo. Venku jsem zkontrolovala svůj foťák, jestli to přežil ve zdraví a nenašla jsem na něm jediný škrábanec. Na svůj loket jsem zapomněla a vydala jsem se tedy do města.

Nikde nikdo nebyl, jen sem tam jsem potkala někoho, ale vůbec jsem ty lidi neznala. Slušně jsem pozdravila a pokračovala dál. Pokud mne zaujal nějaký úhel pohledu, hned jsem ho vyfotila a se spokojeným pocitem na srdci jsem zamířila do lesa. V lese se toho dalo fotit spousty. Nejvíc se mi líbilo, jak paprsky prosvítaly skrz větve stromu. Otřela jsem se ale loktem o větvičku a začala mě neskutečně štípat poraněná kůže. Koukla jsem se na loket a trochu zase krvácel. Utřela jsem si ho do papírového kapesníku, co jsem měla v kapse a musela jsem vyfotit tu nádheru v lese. Pokračovala jsem dolů na pláž a cestou si sem tam ještě utírala loket. U vody byla větší zima, než ve městě. Zkřížila jsem tedy ruce a pomalu šla po pláži a pozorovala každičký detail, který bych mohla vyfotit.

Zrovna zapadalo slunce, tak jsem se zastavila a sledovala, jak se vše odráží na vodní hladině. Nebe hrálo nádhernými červenými barvami, které se třpytily ve vodě. Musela jsem to zachytit. Udělala jsem pár kroků dozadu a připravila si foťák. Postupně jsem fotila každou část západu, jak slunce klesalo níž a níž. Poslední paprsky začaly prosvítat skrz mraky a slunce bylo téměř na hladině. Zvedla jsem nadšeně foťák a nejnádhernější okamžik jsem…

 

„Ahoj.“ Celá jsem sebou škubla, jak jsem se lekla. Nějaký neznámý hlas se ozval hned za mnou. A z toho nejkrásnější okamžiku v tento den jsem měla naprosté houby. Slunce zapadlo a nebylo po něm ani vidu, ani slechu.

Naštvaně jsem vydechla a otočila se na toho hříšníka. Byl to celkem pohledný kluk, snědý obličej, krátké černé vlasy a na tváři mu hrál úsměv od ucha k uchu.

Autor: Lucyl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lucyl 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře