Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovkyně lovců 2. kapitola

09.04.2011 (11:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1465×

2. kapitola

(Nechtěné dvojité rande)

Co možná nejvíc dráždivě jsem pohupovala boky a mířila si to ke škole. Moc dobře jsem vnímala nenávistné vrčení pěti upírů. Však se mnou budou ještě problémy, o to se postarám. Zabíjení sice už není moje parketa, ale kdo říkal, že je nemůžu vydráždit k smrti? Usmála jsem se ještě víc a prohrábla si vlasy. Pche, se mnou si nikdo začínat nebude!
Vešla jsem do třídy a sedla si do jedné z prázdných lavic. Všichni kluci ze třídy se kolem mě shromáždili a já je nevyhazovala. Za chvíli do třídy vrazil Edward a zlobně na mě zíral. Usmála jsem se na něj a laškovně přehodila jednu nohu přes druhou.
„Vypadněte!" zahřímal rozzuřeně Edward.
„Hej! Ta není jen tvoje!" okřikl ho jeden ze sebevědomějších spolužáků.
„Máš snad nějaký problém?" zavrčel Edward a nasadil pohled vraha. Zrovna takového Edwarda bych se bála i já. Fakt děsivý. Možná se ho zeptám, jestli taky nebyl upíří vrah. S tímto výrazem by se tím rozhodně uživil. Usmála jsem se.
Ten blonďák však nevypadal, že by chtěl ustupovat. Začínala jsem se o něj docela bát.
Stoupla jsem si a zatlačila tomu blonďákovi do hrudi.
„To je dobrý, já to zvládnu. Ehm..." Jak že se jmenoval?
„Mike. Jsem Mike," řekl hrdě Mike a já se na něj usmála. Nakonec se naštěstí ukázalo, že ten Mike je vůdce party, takže jakmile odešel on, tak šli i ostatní. Nevinně jsem se na Edwarda usmála a párkrát zamrkala, jakože to já nic.
Sedl si na židli a probodával mě pohledem.
„Řekl jsem ti, abys odjela z města!" šeptl Edward. Usmála jsem se ještě víc.
„A kdo říkal, že tě poslechnu?" řekla jsem sladce.
„No přece ty!" řekl zaraženě Edward.
„Já nevím jak ty, ale já si nic nepamatuju," řekla jsem zamyšleně.
„Tohle není moc fér, víš?" řekl a tvářil se při tom hrozně smutně.
„To mě ovšem nezajímá," řekla  a cvrnkla ho do nosu.
„Tak hele, nevím, proč jsi zrovna v tomhle městě, nevím, co tady chceš, a ani neznám nic z toho, odkud jsi sem přišla, ale aspoň něco mi řekni. Pročs mě chtěla zabít?" zeptal se tiše.
„A co když jsem nechtěla?" zeptala jsem se ho. Začínám s projektem: Dokážu zmást upíra? Odpověď je celkem jasná. Ano! S tímhle mamlasem určitě.
„Ale jo, chtěla! Málem jsi mi utrhla ruku," řekl Edwarda a měřil si mě pohledem.
„Ne, chtěla jsem tě vzít za ruku. Máš tak... hezké svaly," řekla jsem a usmála se na něj.
„Ty jsi fakt divná, Bello, víš to?" řekl pobaveně Edward a já se zašklebila.
„To sedí od upíra, který si myslel, že mu chci utrhnout ruku," řekla jsem posměšně.
„Hele, co takhle kdybys dneska přišla k nám? Ostatní by tě také rádi poznali," řekl Edward a usmál se. Pche, na to jim tak skočím. Prej mě chtějí poznat. Přijdu tam a do vteřiny jsem mrtvá. To tak!
„Nemůžu, už něco mám," řekla jsem a úsměv mu vrátila.
„A co?" zeptal se. Co bych tak mohla, mít... Rychle, Bello! Mysli!
„Rande, mám rande," řekla jsem hrdě. Rande? Co si to zas vymyslela! Poznámka pro mě, nejdřív přemýšlet, než něco kecnu...
„S kým?" zeptal se naštvaně Edward. Naštvaně? Proč naštvaně? Divnej to upír.
„S... Mikem," řekla jsem a hned toho litovala. Bohužel toho jediného znám jménem. Navíc přece jen s ním nikam nejdu, ne? Klid, Bello. To bude dobré.
„Jupí!" ozvalo se z lavice za námi. Oba jsme se za zvukem otočili. Mike...
Sakra!
Takže on to slyšel? Já ještě nikdy nebyla na rande... A zrovna s tímto ťulpasem se mi na něj ani nechce. Zoufale jsem si povzdechla.
„Můžu tě vysvobodit. Kašlem na rodinu. Někam zajdeme. Jen my dva," řekl svůdně Edward a já se usmála.
To si všichni upíři myslí, že jsem tak naivní! Ten tu utrženou ruku nenechá jen tak. Ani náhodou, navíc sílu má fakt velkou.
„S tebou? Pche, nikam nejdu! Řekla jsem, že jdu s Mikem." Hned, co jsem dořekla, tak jsem se otočila na Mika a svůdně na něj mrkla. Ten se na mě usmál. Náhodou, nebyl tak škaredej... Ale rozhodně to nebyl nikdo pro mě. Má moc malou trvanlivost.
Edward vztekle drtil jednu tužku za druhou a já je už nestačila počítat. Skončila jsem u deváté. Páni, ten má ale výdrž.
Usmála jsem se ještě více.
Zazvonilo, a já chtěla odejít ze třídy, ale zastavil mě Mike. Chjo!
„Hej, Bells, tak kam zajdem? Kino, restaurace, nebo na to rovnou vlítneme?" zeptal se a mrkl na mě. Já na něj jen zírala. Randění se od mých dob trochu změnilo... Ale když jsem slyšela ty Mikovy kecy, tak mi nepřipadal tak špatný nápad nechat Edwarda, aby mě zabil. Přece jen by to bylo aspoň trochu zábavnější, než celý večer poslouchat ty nesmysly...
„Kino. Vyzvedni mě v sedm," řekla jsem a odešla. No, předstírat, že mi chutná jídlo, se mi opravdu nechtělo.
Na chodbě se ukázala ta černovlasá upírka.
„Ahoj, jsem Alice. Budeme nejlepší kámošky. Jo, a abych nezapomněla, v sobotu jdeme na nákupy. Pá, Bello!" křikla Alice a zase si to šinula jinam. Wow, to byla rychlost. Ta holka je jak upíří hurikán. Až se jí bojím...
A co to vlastně mlela? Zavrtěla jsem hlavou a šla dál tou špinavou chodbou.
„Bello!" křikl další z upířích přízraků. Tohle utrpení snad nikdy neskončí...
Neotočila jsem se a dělala, že jsem ho přeslechla. Samozřejmě, že to je pitomost. Ten upír mě však velmi rychle dohnal.
„Jsem Emmett a Alice říkala, že jsi přes víkend u nás, takže pojedeme na kola, ok? No nic, musím jít, ahoj," křikl Emmett a pokoušel se zdrhnout. Já ho však chytnula za ruku.
„Počkej, jak to myslíš, že u vás budu přes víkend? Nehodlám trávit víkend s bandou zcvoklých upírů. Vyřiď laskavě ostatním, ať mě vynechají. Nemíním s vámi mít cokoli společného." Emmett se usmál, ale nic neřekl. Pustila jsem ho a on utekl. Divný...
Po škole jsem nasedla do svého autíčka a jela domů. Udělala jsem si úkoly a povzdechla si. Pořádně jsem se nadechla a trochu zpanikařila, když jsem ucítila Edwardovu vůni. Tak ten úchyl mě špehuje? Usmála jsem se. Možná ho trošku poškádlíme. Za hodinu má přijet Mike. No, když nás bude špehovat, tak ať si to užije, chlapeček. Vlezla jsem do koupelny a rychle se osprchovala. Jen zabalená v ručníku jsem vešla do své ložnice a na postel rozložila svůdné černé minišaty, černé boty a náhrdelník. Zapnula jsem si náhrdelník a potom jsem nechala ručník sklouznout na zem. Uslyšela jsem vydechnutí a zapraskání větve. Jen se koukej! Takhle ti nikdy patřit nebudu, ty jeden nadrženej upíre!
Potom jsem si vše oblékla a lehce se namalovala. Přesně v sedm hodin zazvonil domovní zvonek. Ještě jsem se překontrolovala v zrcadle, a pak šla otevřít dveře. Mike byl úplně ztuhlý, když mě uviděl, hlavně ve spodních partiích. To už mi začínalo být trochu nepříjemné, a tak jsem mu luskla před obličejem.
„Neruš," zamumlal a dál hypnotizoval můj dekolt. Zamračila jsem se a uslyšela divoké vrčení. Takže moje pastička sklapla. Teď bude všude chodit s námi.
Protočila jsem panenky, vzala Mike za ruku a táhla ho k jeho autu. To už se z tranzu probral a nasedl do auta. Mě nechal stát před ním. A já myslela, že mi aspoň otevře dveře... pche! Ta dnešní mládež je tak nevychovaná.
Zasmála jsem se. Takhle přesně mluvívala moje babička.
Nastoupila jsem a pustila nahlas rádio. Zrovna hráli On the Floor od Jennifer Lopez. Ponořila jsem se do rytmu písně a zpívala společně se zpěvačkou. A upřímně řečeno mi to šlo možná i líp. Přece jen, ona prakticky nezpívala, za ni to odpracovaly počítače...
Mike mě zaujatě sledoval a já se na něj usmála, ale nepřestávala.
Zastavili jsme u kina a já vystoupila. Mike šel koupit lístky. Došla ke mně partička tří, asi devatenáctiletých kluků. Docela slušný kousky.
„Ahoj kočko. Co ty tady tak sama? Nechceš společnost?" řekl jeden z nich, podle něj asi svůdným tónem. Chceš svádět? Uč se od mistra. Parkrát jsem na něj mrkla zpod hustých řas a přitiskla se na jeho hruď.
„Promiň, jsem tady s jedním klukem," řekla jsem svůdně a lehce mu skousla ušní lalůček. Ten kluk úplně ztuhl, a ty ostatní dva se hlasitě rozřechtali.
Zase se u nás objevil naštvaný Mike a zlobně si ty kluky měřil pohledem. Chytnul mě za ruku a začal mě táhnout pryč.
„Ještě se uvidíme, kluci," křikla jsem a nechala se táhnout vynervovaným puberťákem. Odpovědí mi bylo jen uznalé hvízdání. Usmála jsem se. Proč já si takhle neužívala dřív? Je to lepší než zabíjení.
Vešli jsme do sálu a já si všimla zahalené postavy v koutu místnosti. A hele, upírek. Usmála jsem se. Začal film a já se hned po pěti minutách snad unudila k smrti. Byla to hrozná volovina. Buď se hlavní hrdinové líbali, nebo hádali. Bóže! Jak tohle může někoho bavit? Najednou jsem ucítila dotek na stehně. A hele, tak že by to nebyla zas taková nuda? Odpovědí mi bylo tiché vrčení. Usmála jsem se a obkročmo si sedla na Mike, který ztuhl. Jistě nic podobného nečekal. Naštěstí sál byl téměř prázdný, takže nám nikdo nevěnoval pozornost. Teda, až na toho upíra, který asi nic jiného než vrčet neumí.
Usmála jsem se ještě víc a otřela se o Mikovo citlivé místečko. Mike hlasitě vzdychl a zatnul nehty do sedačky. Tak tohle bude snadné. Hladila jsem jej po hrudi a stále jeho tvář posypávala mnoha drobnými polibky. Rtům jsem se však vyhýbala. Vrčení stále sílilo a Mikovy vzdechy taky. Bello, ty jsi prostě skvělá!
Film skončil a já se od Mika odtrhla. Rázným krokem jsem vyšla ze sálu a Mika jsem nechala ještě stále v tranzu sedět na sedačce. Bylo vidět, že jsou mu kalhoty více jak malé. Opřela jsem se o zeď a čekala, až se vzpamatuje. Po chvíli konečně dorazil.
„Teda, Bello, tohle jsem opravdu nečekal," řekl Mike a usmál se.
„O čem to mluvíš?" hrála jsem zmatenou.
„No, přece to v tom sálu. Byla jsi skvělá," řekl Mike uznale a měřil si mě pohledem.
„Nevím, co myslíš. Dívali jsme se přece na film." Bóže! Mě to tak baví! Mike se tvářil zmateně.
„No, přece to, ehm... Jak ses o mě třela. Však víš." Byl v rozpacích.
„Miku, to se ti nejspíš zdálo. Já se jen dívala na film," řekla jsem a nevinně se na něj usmála. Mike si povzdechl.
„Zajdeme na večeři?" zeptal se a usmál se na mě.
„Jsem unavená. Vezmi mě domů," řekla jsem a prosebně se na něj podívala.
„Pro tebe vše, lásko," řekl Mike. Moment, cože? Vrčení už bylo tak hlasité, jakoby stál přímo u mě.
„Jak že jsi mi to řekl?" ptala jsem se udiveně. Mike ztuhl.
„Nic... to... to... to já... teda... ehm..." koktal Mike. Usmála jsem se a táhla jej směrem k autu. Nastoupili jsme a mlčky jeli do Forks.
Zastavil před mým domem a vystoupil. Letmo jsem zahlédla opět Edwarda v křoví. Jak si může myslet, že ho nevidím? Ti upíři jsou den ode dne hloupější. Tak fajn, poslední fáze.
„Tak aho..." Přerušila jsem jej vášnivým polibkem a ten hňup zase ztuhl. Ty lidi jsou celkově tak nějak sekavý... Po chviličce se však vzpamatoval a polibek mi oplácel. Edward snad už nevrčel, ale používal motorovou pilu, protože tak hlasitého upíra jsem ještě nikdy neviděla. Když se mi Mike snažil dobít jazykem do úst, odtrhla jsem se.
„Dobrou," řekla jsem a vklouzla do domu. Pár minut jsem ještě Mika cítila za dveřmi, pak s hlasitým jo odešel. Usmála jsem se a naložila se do horké koupele. To byla teda noc. Jsem moc zvědavá na ráno. Hlavně, jak se bude Edward tvářit.

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovkyně lovců 2. kapitola: