Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 32. Vánoce

25.11.2009 (14:15) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1672×

V celém hradě jsem ho nemohla najít. Najednou jsem však ucítila jeho krásnou vůni a hned jsem se po ní vydala. Vedla mě na zahradu, šla jsem stále za ní, až jsem ho najednou spatřila. Stál u jezírka a díval se na měsíc. Když zjistil mou přítomnost, otočil se ke mně a šel si sednout na lavičku. Celou dobu se na mě otáčel, nejspíš chtěl, abych šla za ním, a také to jsem udělala.
Sedla jsem si vedle něj a podívala jsem se mu do očí. Viděla jsem tam strašnou bolest, proto jsem ho chytla za ruku, ale on se vyvlékl. Divila jsem se tomu a on se na mně jen bolestně usmál. Tak ráda bych věděla, co ho trápí.
„Edwarde, co…“ Má otázka zůstala vyset ve vzduchu, jelikož mě Edward zastavil.
„Bells, já se ti za všechno moc omlouvám. Udělal jsem tolik hrozných věcí, zabil sem ti tátu a málem i tebe. Po tomhle všem pochybuji, že mám místo u tebe v srdci. Měla bys mě za to všechno nenávidět.“ Ach tak tohle ho trápí. Je pravda, že při zmínce o Charlieho smrti mě u mého mrtvého srdce nepříjemně bodlo, ale Edwarda miluji a on za tohle nemohl.
„Lásko, ale vždyť ty za to nemůžeš. Byl jsi pod vlivem té upírky a já blbá to nepoznala, i když si mi dával tolik nápověd. Kdybych jen věděla o té upírce, udělala bych vše, abys byl zpátky. A navíc, u mě v srdci máš místo pořád.“ A abych mu to dokázala, vášnivě jsem ho políbila. Milovala jsem ho a on stále miloval mě.

V Itálii jsme strávili i zbytek prázdnin. Pak jsme se ale museli vrátit do školy tedy kromě Rosalie, Emmetta a Carlislea, kteří tu musí vládnout. Ve Forks už nebylo všechno jako dřív, hned jakmile jsme se vrátili do školy, nahrnulo se ke mně tolik lidí. Všichni se vyptávali na to, jak jsem najednou tak krásná, co se stalo s Benem, jak nesu smrt Charlieho a jak to, že jsem zase s Edwardem. Neměla jsem náladu jim na to odpovídat a toho si všiml i Edward, který mě vždy od nich vysvobodil.
Jessica, která s Edwardem „chodila“, když byl pod vlivem té upírky, mě s ním nerada viděla. Ale vždy to překousla, jelikož po jejich „rozchodu“ jsem byla já ta, která jí pomohla.
Měsíce ubíhaly jak voda a byly tu vánoce, na které jsme jeli slavit celá rodina do Volterry Vánoce s Rosalií i Emmettem. Jejich přivítání mě překvapilo, z Emmetta už nebyl takový vtipálek jako dřív, to „kralování“ ho asi dost vyčerpávalo.
Dárky na vánoce jsem měla díky Alici nakoupený již dva měsíce dopředu, protože pod jinou záminkou mě na nákupy nedostala. Pro každého jsem měla dva dárky, snažila jsem se koupit ty nejdražší. Protože tito lidé mi dali rodinu a chci jim dokázat, jak je miluji.
V pondělí jsme vstali z postele, neprobudili, ale vstali, do krásného vánočního dne. Hned ráno šli kluci pro nějaký stromek do lesa a my holky jsme připravovali výzdobu. Všechno bylo sladěné do červené a zlaté. Vážně moc se nám to povedlo.
Když kluci přišli, vrhli jsme se na stromek. Kluci nás se smíchem pozorovali, jelikož Alice na nás pořád řvala: „To sem nepatří, dej to o větev nahoru.“ Nakonec jejich smích Alici tak naštval, že je vyhodila z pokoje. Což pro mě znamenalo – další hodina bez Edwarda.
Po skončení příprav jsme šli do obývacího pokoje, který tu zařídila Esmé, a všichni jsme se koukali na pohádky. Byla tu i s námi Heidi, která již vlastně patřila do naší rodiny. Nebyla tu již však sama, s ní tu byl i její nový přítel James. Sice se živí lidskou krví, ale snaží se přejít na zvířecí.
Při pohádce o princezně se zlatou hvězdou jsem vstala a vydala se k sobě do pokoje, tato pohádka mě vůbec nebaví. Vyšla jsem na balkón a za chvíli jsem slyšela bouchnout dveře. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo je ten vetřelec.
„Alice, co tady děláš?“ Zeptala jsem se jí, protože mě celkem dost vyděsila. Čekala jsem, že za mnou půjde Edward a ne ona.
„Ach já sem tak ráda.“ Vyhrkla a běžela mě obejmout. Já vůbec nechápala, co se děje a i jí to nejspíš došlo. „Všechno se dozvíš večer.“ Pak odešla a nechala mě tu stát s otazníky v očích.
Dlouho jsem v pokoji nezůstala, výhled na fontánu mě totiž přestával bavit. Vrátila jsem se tedy do obýváku a sedla si vedle Edwarda. Ten si mě přitáhl k sobě a začala mě líbat. Postupně začali všichni odcházet, což mi přišlo velmi divné. Nakonec vstal k odchodu i Edward a než zmizel na chodbě, řekl: „Obleč si na večer něco krásného, protože to bude tvůj nejkrásnější večer, princezno.“
Pak jsem ho již po zbytek dne nezahlédla a Alice mi ani nedala příležitost ho zahlédnout. Hned po lovu mě odtáhla do jejího pokoje a tam se na mě společně s Rosalií vrhli, dokonce i Heidi se k nim přidala. Ccc tolik lidí se proti mně spiklo, zrádci.
Alice mě dovlekla do koupelny a pustila mi bublinkovou koupel. Já si do ní vlezla a přes půl hodinu jsem si tam hověla. Byla bych tam i déle, kdyby mě Rosalie odtamtud nevytáhla. Když jsem vyšla z koupelny, Alice si mě posadila na židli a všechny tři se okolo mě začali točit. Rosalie se pustila do mých vlasů, Heidi zase měla na starost můj obličej a Alice? Ta pobíhala od skříně ke skříni a hledala nějaké doplňky. Hned jakmile Heidi s Rosalií byly se mnou hotový, hodila po mě Alice nějaké šaty ( zde ) a věci k nim. S nimi jsem si zalezla zpátky do koupelny a pomalu jsem se začala oblékat.
Až teprve když jsem měla na sobě všechno, pohlédla jsem do zrcadla. Kdybych nebyla upírkou, pohled do zrcadla by mě zabil. Já bych teď snad i mohla nafotit fotografie do nějakého časopisu.
„To je dobrý nápad Bells, jenomže pak by tě lidé poznávali po celém světě a všem by bylo divné, že ti je stále sedmnáct.“ Křikla na mě Alice, no nejspíš viděla tohle ve své vizi. Měla pravdu, bohužel to nešlo. I když na druhou stranu je to dobře, alespoň se okolo mě nebude motat tolik lidí.
Vrátila jsem se zpátky k holkám a všechny jsem děkovně objala. Heidi byla zrovna na řadě s úpravou, tak jsem se na to zvědavě dívala. Moc jí to slušelo, když byla hotová. Takhle to pokračovalo i s Alicí a Rosalií. Teprve v osm hodin večer jsme byly všechny hotové a mohli jít za svými miláčky. Jenomže podle Alice stále ještě nebyl čas. Tak jsme ještě čekali půl hodiny a pak jsme se konečně vydali do sálu.
„Má paní a dámy, moc vám to sluší.“ Pochválili nás naši sluhové a my potom vešli do sálu. To co sem viděla, mě udivilo, pod stromkem bylo snad přes sto dárků a já koupila jen pro každého dva. Pak ale ke mně přišel Edward a začal mě líbat na krk, pohled do jeho krásných něžných očí mě uklidnil a my jsme vydali sednout na pohovku.
Chvíli jsme si povídali o různých novinkách z Forks, které nejvíc zajímali Rosalii. Pak jsme se dozvěděli, jak se potkala Heidi s Jamesem. Ten příběh byl vážně smutný, kdybych nebyla upírkou, určitě bych brečela. Nakonec přišlo rozbalování dárků. Každý z rodiny přišel ke stromku a vzal jeden dárek. Pak ho předal majiteli a ten si přečetl, od koho ho dostal.
„Bella!“ Hned první dárek mi patřil. Když jsem si přečetla jmenovku, bála jsem se, co tam bude. Dárek byl totiž od Emmetta, sice se od naší poslední návštěvy změnil, ale i tak se bojím, co vymyslel. Pomalu jsem dárek otvírala a pak mě najednou zaskočilo, co slyším. Uvnitř dárku bilo srdce. Rychle jsem strhla obal a víko krabice. Tam jsem pak zahlédla malé štěňátko. Emmetta jsem radostně objala a slíbila jsem, že štěně se bude jmenovat po něm.
Rozdávání dárků šlo potom ráz na ráz. Jediný od koho jsem stále nedostala dárek, byl Edward. Když bylo po rozdávání, zvedl se a chtěl, abych ho následovala. Alice na mě ještě pak zavolala: „K tomu se bude potom hodit můj druhý dárek pro tebe, Bells!“
Celou cestu až na zahradu jsme mlčeli, když se konečně zastavil v altánku, dlouze se mi podíval do očí a pak začal něco hledat v kapse. Chytl mě za ruku a z kapsy vytáhl malou krabičku. Věděla jsem, co mi chce říct a taky že jo.
„Bello, s nikým jiným mi nebylo tak dobře. Nikoho jiného jsem nikdy nemiloval než tebe. S nikým jiným nechci strávit věčnost. Prosím tě, Bello, vezmeš si mě?“

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 32. Vánoce: