Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 31. konečně spolu

07.11.2009 (20:45) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1465×

POHLED EDWARDA
Běžel jsem napříč celým hradem. Okolo mě se bojovalo, nejspíš má se má rodina rozhodla zničit Volturiovi po té, co mě unesli a co Bella zemřela. Zahlédl jsem Rosalii, jak se pere s jedním upírem. Ona si mě také všimla a zamávala na mě, abych šel k ní. Jenomže já jí ignoroval, jako vždycky.
Byl jsem už skoro u východu, když v tom jsem do někoho narazil. Ta rána se ozývala po celém hradu, jak jsem vyčetl ostatním z myšlenek. Když jsem zahlédl konečně tu dotyčnou, má mysl vypověděla službu.
„Bello?“ Dostal jsem jen ze sebe. Můj údiv, že žije, byl ohromný. I ona se divila mé přítomnosti, avšak jako první se vzpamatovala.
„Edwarde!“ Vykřikla a vrhla se mi okolo krku, stalo se to tak rychle, že jsem to ani nepostřehnul. Až teprve když jsem necítil její srdce, mi to došlo – Bella, lovkyně upírů, se stala jedním z nás, upírů.
„Lásko.“ Vydechl jsem hned po té, co mě začala líbat. V tom polibku jsem cítil nejen radost z shledání, ale také její oddanou lásku ke mně. Miloval jsem jí a jsem rád, že s ní mohu strávit věčnost.
Nevím, jak dlouho jsme si po tom polibku hleděli do očí. Vím jediné, bitva okolo nás už dozněla a ostatní čekali na něčí příkaz. Otočil jsem se na ty lidi a Bella, jako by v tu chvíli ožila.
„Byli jste všichni skvělý, moc vám děkuji za vaší pomoc. Slibuji, že ten, kdo tomu tady bude vládnout, nikdy neklesne na úroveň Volturiů.“ Tak tomu všemu tady velela Bella? Má Bella? A to jen aby mě zachránila, po tom všem, co jsem udělal? Když všichni skončili s radostnými výkřiky a odešli, vášnivě jsem Bellu znovu políbil. Polibek by byl dlouhý, kdyby nás nevyrušila Alice.

POHLED BELLY
Měla jsem chuť zabít toho malého skřeta. Ona nás prostě musí vždy vyrušit! Jsem zvědavá, co si vymyslela tentokrát. Chce si vyrazit na nákupy? Nebo uspořádá nějakou narozeninovou oslavu?
„Bells, ty nápady jsou skvělý, ale o tohle mi teď nejde.“ Ušklíbla se a pokračovala dál: „Musíme zvolit nástupce za Volturiovi.“
Hned na to mě vzala za ruku a vedla zpátky do sálu, kde už byla celá má rodina. I Edward šel za námi a jen udiveně kroutil hlavou. Kéž bych věděla na co myslí.
Stoupli jsme si do kruhu a jako první doprostřed vstoupil Carlisle. Rozhlédl se po všech a pak spustil: „Jsem rád, že jsme všichni přežili a že je Edward zpátky mezi námi. Teď nás však čeká těžká záležitost. Musíme se rozhodnout, kdo tomu tady bude vládnout.“ 
Všichni naprosto ztichli a se zatajeným dechem čekali na to, koho navrhne. „Já bych zvolil Bellu.“ Najednou byly všechny oči v této místnosti upřený na mě, nedělalo mi to dobře, a kdybych byla člověk, nejspíš bych nervozitou omdlela. „Bello, ty jsi ten nejobávanější upír všech dob. Díky tobě jsme přemohli Volturiovi a jak jsem zjistil, máš vůdcovské schopnosti. Upíři mají z tebe respekt.“
„Carlisle, tvá slova mi doslova vyrazila dech, ale bohužel to musím odmítnout. Nechci svou věčnost strávit tady. Já chci mít stejný život jako vy.“ Bylo na něm vidět, že je zklamaný, avšak já to přijmout nemohla, vlastně spíš nechtěla.
„Tak holt vybereme někoho jiného.“ Řekl poraženecky Carlisle a mě ho v tu chvíli bylo líto. Kdybych tak své rozhodnutí mohla vzít zpátky, ale já nechtěla.
„Mám lepší nápad.“ Ozvala se celá nadšená Alice a já už na ní poznala, že si ten názor prorazí. „Co kdybychom se střídali? Po třech letech? Samozřejmě bychom vládli v párech. Bella by tedy strávila svou věčnost i mimo tyhle zdi a zároveň by byla s Edwardem.“ Musím uznat, že ten Alicin nápad byl vážně něco. I všem okolo, jak se zdálo, se líbil.
„Alice, ty jsi mě normálně překvapila. Nikdy jsem nemyslel, že budeš k něčemu, kromě nákupů tedy.“ No jo sourozenci se dlouho neviděli, alá Edward zase škádlí Alici. Ta se na něj jenom ušklíbla, ale jak jsem zjistila později, nebylo to všechno. Když začala mluvit Esmé, Alice skočila po Edwardovi a svalila ho na zem.
„Jako malý.“ Kroutili jsme všichni nad nimi hlavami a pak jsme se rozesmáli, protože Edwardovi Alice roztrhla tričko a pak prohlásila: „Zítra jdeme na nákupy, bráško.“ Tím pádem zvítězila a Edward nemohl protestovat, stejně by to nepomohlo.
„Tak teď když jste si dohráli, mohli bychom se domluvit, kdo bude vládnout první?“ Zeptala jsem se celkem zvědavě. Ostatní na to přikývli a Edward obmotal svou ruku kolem mého pasu. Hned jsem se na něj za to zářivě usmála a Emmetti nemohl nechat uniknout svou „vtipnou poznámku“ : „Ale ale, hrdličky, nechte si to na později. Máte tu společnost.“
„Já bych to viděla tak,“ tentokrát dostala nápad Rosalie, že by byly s Alicí domluvené? To nejspíš ne.
„Na papírky bychom napsali ty páry a pak losovali.“ Dneska tu lítá jeden nápad za druhým a vždy jsou skvělé.
„Super!“ Vykřikla radostně Alice, hned vytáhla z kabelky svůj diář a vytrhla z něj čtyři papíry. Na každý pak napsala jména párů. To všechno pak hodila do klobouku jednoho z mrtvých upírů.
„Otázkou je, kdo bude losovat.“ Esmé měla pravdu, nikdo totiž ještě nevládl. Kdyby už měl někdo první vládnutí za sebou, mohl by hlasovat on.
„Co takhle, kdyby losoval každý a ten pár, který by byl nejvíc vylosovaný, by vládl.“ I můj nápad byl podle všech skvělý. Všichni si tedy někoho vytáhli. Carlisle vytáhnul Emmetta s Rosalií, Esmé pak mě s Edwardem, Alice měla sebe s Jasperem, Jasper vylosoval Carlisla s Esmé, k Emmettovi se dostal papírek se mnou a Edwardem, Rosalie si vytáhla lísteček s ní a Emmettem, pak Edward Alici s Jasperem. Všechno jsem tedy měla rozhodnout já.
Přistoupila jsem ke klobouku a chvíli jsem tam pátrala rukou. Nakonec se do mé dlaně dostal jeden z lístečků. Přečetla jsem nahlas jména, která tam stála: „Rosalie a Emmett.“
Ty dva najednou začala skákat radostí a hned mě běželi obejmout. Nepochopila jsem je, ti jako první budou mít tu největší práci s novými zákony. Také jsem se jim se svými obavami svěřila, jim to také potom došlo. Proto se rozhodlo, že první dva měsíce tu s nimi zůstane i Carlisle, za kterým občas přijede Esmé. My ostatní se vrátíme do Forks a nastoupíme do dalšího ročníku Forkské střední. Ve škole rozhlásíme, že Rosalie je smrtelně nemocná, proto leží v italské nemocnici a s ní tam je i Emmett s Carlislem.
Těžší to však bude s mým ovládáním. Stále jsem chtěla vysát i nějakého člověka, sice ne už tolik. Ale stále mi přišlo, že mé ovládání není dokonalé. Alice mě však uklidnila, že i ostatní mývají občas také chutě na lidskou krev.
„Hm a já se jdu vrhnout na rekonstrukci hradu. Musí se vám to tu líbit.“ Ozvala se Esmé po této naší debatě a vydala se na prohlídku hradu. Mě pak došlo, že jsem ještě nesplnila jeden úkol.
„Musím najít Heidi.“ Hned na to jsem vyběhla ze sálu a ani Edward mě nezastavil. Ocitla jsem se na recepci, kde Heidi zrovna s někým telefonovala. Když to položila, zeptala jsem se jí: „Vážně to chceš?“ Ona jen kývla.
Pak jsem jí zavedla do nějakého pokoje, nejspíš dřív patřil Jane. Heidi si sedla na postel a já k ní přistoupila. Chvíli jsem si jí prohlížela a došlo mi, že necítím potřebu jí vysát. Naklonila jsem se nad ní a kousla jsem jí do krku. Najednou jsem jí chtěla už vysát, jenomže jsem přestala, protože mi došlo, co bych tím způsobila. 
Heidi se najednou složila na postel a poddávala se té ukrutné bolesti. Já jsem tedy vyšla z pokoje a běžela jsem najít Edwarda, jenomže toho jsem nikde nemohla najít. Copak se přede mnou schovává? To určitě ne, tak co tedy?

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 31. konečně spolu: