Tohle je moje první spoluautorská kapitolovka. Píšeme ji společně se simcou310. Nápad k nám přišel zcela náhodou a my ho ihned využily. Takže, prolog je takové seznámení s tím, jak to je ve Volteře, a se složením Cullenovic rodinky. Obě doufáme, že se vám to bude líbit a zanecháte pár komentářů.
elibartoskova & simca310
30.03.2011 (19:15) • elibartoskova • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1396×
„Bello!" ozval se z chodby pronikavý jekot mé nevlastní sestry Victoria. Otráveně jsem protočila oči. Victoria, Viki, Vik, každý jí říkal jinak, avšak pro mě to byla pouze pijavice, která se přiživovala na naší rodině. Tahala si do hradu neohlášené návštěvy a šla téměř s každým. Nejhorší na tom bylo, že ji měli všichni rádi. Nikdy o ní nic špatného neřekli. A právě to mě rozčilovalo, protože jsem byla jediná osoba na hradě, která ji nesnášela.
Její matka Suplicie byla jiná. Když říkám jiná, tak také myslím jiná. Byla to ta nejmilejší upírka, kterou jsem kdy poznala. Byla laskavá a pro mě byla něco, jako náhradní matka. Žádná macecha! Na každého se usmívala a nikdy nikomu neřekla něco nepěkného. Opravdu jsem ji měla ráda a nikdy se s ní nehádala.
„Cullenovi tu budou za chvíli. Takže, kdybys byla tak hodná a zvedla ten svůj poloupírský zadek. Táta tě očekává v sále!" Victoriin hlas se ozýval hned za dveřmi do mého pokoje. Úplně mě to vytrhlo z mého přemýšlení. Tiše jsem zavrčela. Jak si dovoluje říkat mému tátovi táto?
„Viki, říká se o tobě, že poznáš, kdy máš utéct," zapředla jsem jemně. „Takže koukej vypadnout!"
„Se zblázni," odfrkla si Victoria a pak už jsem slyšela pouze její vzdalující se kroky. V takovýchto chvílích jsem si přála, aby její zrzavá hlava, která někdy vypadala díky vlasům jako hořící koule, hořela doopravdy. Pochopte, já jsem nikdy nikomu nepřála nic zlého, ale tahle holka ve mně probouzela ty nejprimitivnější pudy. Ještě jednou jsem zavrčela, ale hlasitěji.
S povzdechem jsem si lehla na postel. Chtěla jsem trhat polštáře, rozbíjet vázy, prohodit něco oknem. Cokoliv.
Mami, tak moc mi chybíš! V takových chvílích bych u sebe měla nejradši mámu. Suplicie mi ji sice nahrazuje, ale na Victorii si u ní postěžovat nemohu. Suplicie, tvoje dcera je blbá jak tágo, pomyslela jsem si ironicky. To by se jí určitě líbilo. Určitě by mě za to pochválila a táta taky.
Má vlastní matka mi neuvěřitelně chyběla.
Znala jsem tátovo vyprávění o ní nazpaměť, ale stále mě bavilo to poslouchat. Smát se při tom, jak do sebe narazili, s němým úžasem poslouchat, jak jí řekl, že je upír, a ona se nebála a držet slzy, když na konci zemřela.
„Postarej se o Bellu," řekla a zemřela. Byla to její poslední slova. Slova, která mi vháněla slzy do očí, která byla to nejdůležitější a slova, která mě ujišťují den co den, že mě měla ráda, i když věděla, že ji láska ke mně zabíjí. Obdivovala jsem ji za to.
Zvedla jsem se a stoupla si před zrcadlo. Dlouhé mahagonové vlasy a hnědé oči jsem měla po ní. Podle mně to bylo na mně to nejhezčí. Lehce jsem si vlasy prohrábla a usmála se na sebe. Nechci se chvástat, ale byla jsem docela pěkná. Lokny skoro po pas, dlouhé, husté řasy, štíhlý pas, dlouhé nohy a milý úsměv. Pouze Victoria mi srážela sebevědomí dolů. Vždy na mně našla nějakou chybičku. Ať už nesladěné oblečení, nebo špatně učesané vlasy. Vždy to podala tak, že jsem si o sobě za chvíli myslela, že jsem ta nejodpornější osoba na světě.
Odvrátila jsem od sebe pohled a natáhla se pro plášť, který byl přehozen přes židli. Přejela jsem po něm rukou. Tmavý samet byl hebký jako pohlazení. Vyšité "V" zářilo zlatou nití a v kombinaci s tmavou barvou to vypadalo vše dokonale. Neodolala jsem a přivoněla si. Voněl po čerstvých lučních květinách. Milovala jsem tu omamnou vůni čerstvě vypraného oblečení. Byla jsem jediná osoba na hradě, která potřebovala pravidelně prát a byla jsem za to vděčná. Mé oblečení, jako jediné, úžasně vonělo.
Přehodila jsem přes sebe plášť a zapnula si ho velikým mosazným knoflíkem vepředu. Lehce jsem si ho uhladila, abych vypadala jako správná Volturiová a vyrazila jsem do sálu. Hrdě jsem zvedla hlavu.
Na chodbě jsem ucítila neznámou vůni. Nikdo z hradu takto nevoněl. Zhluboka jsem se nadechla. Byla jsem si jistá, že to není nikdo známí. Nikdo nevoněl tak… sladce. Šla jsem po stopě, která vedla přímo do sálu. Bylo mi jasné, že ta vůně patří naší návštěvě. Cullenovým.
Lehce jsem se opřela do dveří, které se hladce otevřely. Vydaly mohutný zvuk, který každého v místnosti upozornil na můj příchod. Okamžitě jsem toho litovala. Nejen, že se na mě dívala celá garda Volturiových, strýčkové, táta i Suplicie s Viktorií, ale i tři páry zlatých očí. Pořádně jsem si jejich majitele prohlédla.
Nejstarší vypadal vyšší blonďák. Přísahala bych, že jsem ho znala. Měl na sobě světlejší košili, na které měl rozepnuté tři knoflíčky tak, že mu odhalovaly kousek hrudi. Za pas držel ženu s elegantně střiženými vlasy. Chlapec, který stál vedle nich, vypadal, jako by byl jejich pravý syn, avšak voněl jinak než oni. Já s tátou jsme prý voněli téměř stejně, ale oni ne.
„Eh, omlouvám se," protnula jsem to trapné ticho a zamířila na své místo vedle táty. Stále jsem na zádech cítila jeho pohled.
Já a simca310 se budeme střídat po kapitolách. Ona bude psát Edwardův pohled a já Bellin. Kdybyste chtěli pohled ještě někoho jiného, nebojte se napsat. ;)
Pac a pusu eli.
Autor: elibartoskova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Love Trilogy I. - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!