Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love Times Three - 3 kapitola

07.12.2010 (14:45) • DreaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1303×

„Alice!“ zakřičela jsem a vrhla se své sestře okolo krku. Má sestra na nás čekala na letišti. Za chvíli k nám přiběhl i Jeremy a obě nás objal. Kathleen se jen zasmála a jinak to nekomentovala.
„Tolik jsi nám chyběla, sestřičko,“ pošeptala jsem jí do ucha, „a mimochodem, není ti zima? A co to máš s očima?“ zeptala jsem se jí, když jsem si uvědomila, jak je studená a potom, co jsem se jí podívala do očí, zjistila jsem, že jsou světle zlaté. Jasně si pamatuju, že je měla stejně čokoládově hnědé jako já. Byl to takový odkaz naší rodiny. Já, mé dvě sestry, Jeremy, Kathleen, matka, všichni jsme měli hnědé oči. Jen můj otec je měl hodně tmavě modré jako moře při bouřce.

Jeremy si ji také začal prohlížet a potom prohlásil: „Jo, Alice, Bella má pravdu, opravdu ses za ten rok hodně změnila. Bells, všimla sis, že Alice má oči jako Edward? Opravdu, úplně stejná barva. I když, Edward je má někdy zlaté, někdy černé,“ ptal se mě Jer a pořád si Alice prohlížel. Zhodnotila jsem její vzhled a tím jsem se ujistila, že má můj bratr výjimečně pravdu. Vypadala tak vlastně i Evelyn. Kdybych postavila Evelyn, Alice a Edwarda vedle sebe, nejspíš bych si řekla, že jsem narazila na sourozence. Ale Alice takhle nikdy nevypadala.

Vždy jsem obdivovala opálenou pokožku své sestry a jemnou červeň v její tváři. Její velké čokoládové oči a černé vlasy, které byly dlouhé asi do půl zad. Teď přede mnou stálo úplně jiné děvče. Její kdysi opálená pokožka byla teď bledá a měla spíš barvu slonovinové kosti. V tváři už neměla ten přirozený ruměnec. Její čokoládově hnědé oči nahradila barva karamelová a sem tam zlaté střípky. Dlouhé černé vlnité vlasy měla teď sestříhané do krátkého mikáda roztřepeného do všech stran. Kůži měla chladnou a tvrdou. Byla nádherná, vypadala tak nějak dospěleji.
„Ne, to se vám asi zdá. Jsem pořád stejná jako vždy,“ ujišťovala nás. V jejím hlase jsem cítila paniku a nejistotu. „Kdo je Edward?“ záměrně změnila téma.
„Přítel Caroline. Je hrozně hodný a milý, měla bys ho poznat. Právě kvůli němu Car nejela s námi. Ale asi v polovině prázdnin on a jeho rodina pojedou do Francie a Caroline zůstane ve Forks. Přemlouval ji, aby jela s ním, ale ona tvrdila, že si chce užít chvilky s kamarády ze školy. Jo, a abych nezapomněla, Jer má holku a pozval ji na prázdniny do Francie. Myslíš, že by se u táty našlo místo i pro ni a její sestru?“ zeptala jsem se Alice. Na její změnu jsme už všichni zapomněli.
„Jo, jasně, to je samozřejmost. Jeremy, jak vypadá? Povídej, přeháněj, chci vědět všechno,“ pobízela ho Alice, a tak začal Jeremy vyprávět o své přítelkyni.

Ve Francii jsme už dva týdny. S Alice chodím jednou týdně na brigádu do jednoho módního salonu. Pomáháme šít návrhy, oblékat modelky a občas se i někdy dostaneme do kanceláře TC – iniciály naší zaměstnavatelky Taylor Cyrusové – kde jí pomáháme kreslit návrhy. Ve Francii, pod orlím okem Alice, jsem změnila i styl svého oblékání. Místo jeansů a volných triček teď nosím šaty, sukně, halenky, topy a kabátky. Tenisky jsem vyměnila za lodičky, páskové boty a kozačky. Když nejsem zrovna v práci nebo s Alice na nákupech, většinou chodím s Jeremym do tanečního studia. Zkoušela to i Alice, ale nelíbily se jí ty volné tepláky a tenisky, ve kterých tančíme. Tančíme převážně hip-hop a street dance, ale také r´n´b a modern dance. Baví mě to, je to odreagování a ještě zábava dohromady. Vždy se s Jeremym vyblbneme a potom jdeme s Alice nakupovat. Od té doby, co jsme na téma „Alice a proměna“ mluvili na letišti poprvé, už jsme to víckrát nerozebírali. Vlastně mi to bylo jedno. I kdyby si nechala vlasy ostříhat na ježka a obarvit na růžovo, kdyby si nechala udělat tetování a piercing, stejně by to pořád byla moje sestra, kterou nadevše miluji. Stejně jako Jeremy a Caroline, oni tři jsou pro mě nejdůležitějšími osobami na světě.

Dnes mi ráno Alice oznámila, že odpoledne přijde její kamarádka Eve, takže se máme připravit, abychom udělali dobrý dojem. Vzala jsem si knihu – ani nevím jakou – a začetla jsem se do ní.
„Bello, Bello, musíš se připravovat, Eve je tady za hodinu,“ křičela na mě a zuřivě mi mávala rukou před obličejem. Jéva, asi jsem se začetla. Koukla jsem se na stranu a zjistila jsem, že už jsem skoro u konce.
„Promiň Alice, nejspíš jsem se začetla, už se jdu připravovat,“ omluvila jsem se jí. Alice odešla a nechala mě v pokoji samotnou.

 Můj pokoj byl asi třikrát větší než ten, který jsem měla ve Forks. Jedna stěna byla prosklená a vycházelo se z ní na malou terasu, na které byly dvě proutěné židle a stůl. V pokoji se střídaly červená a krémová barva. Na levé straně byla obrovská postel a vedle ní z každé strany noční stolky, na kterých byly malé lampičky. Na zemi byl položen krémový koberec. Uprostřed pokoje byla kruhová výseč, ve které byl červený koberec a bílá kožená sedačka – naproti ní obrovská televize. Na pravé straně, vymalované na bílo, byly dvoje červené dveře. Jedny byly posuvné a druhé normální.

Posuvné dveře vedly do šatny, která byla asi o polovinu menší než můj pokoj. Naproti dveřím byly skleněné podsvícené poličky na boty. Na levé straně bylo mé oblečení a na pravé straně doplňky. Když jsem přijela, nezabíralo mé oblečení ani čtvrtinu šatny a teď se sem už pořádně nic nevejde. Když otevřu druhé červené dveře, objevím se v koupelně, která je velká asi jako polovina mé šatny. Je tam oranžová kachličková vyhřívaná podlaha, stěny obložené trochu světlejšími oranžovými a světlounce žlutými kachličkami. V rohu je sprchový kout a v druhém rohu velká rohová vana. Ve třetím rohu je umyvadlo s velkým zrcadlem.

Vešla jsem do své velké šatny a začala se probírat oblečením. Nakonec jsem si vybrala lehké bílé šaty bez ramínek, pod prsy zúžené a od pasu se rozšiřovala sukně a končily kousek nad koleny. K těm jsem si vzala bílé nazouvací boty na podpatky s velkou přezkou. Jelikož měly opravdu velký a úzký podpatek, doufala jsem, že se nezabiju. Rozpustila jsem si vlasy a dva pramínky zepředu jsem si vzadu sepla menší sponou. Řasy jsem přejela maskarou a rty leskem a byla jsem hotova.

„Crrrr!“ ozval se zvonek ode dveří. Seděla jsem s Jeremym u televize a Alice šla otevřít.
„Už běžím,“ zakřičela ke dveřím. Otevřela je a my jsme slyšeli, jak nějaké vysoké podpatky začaly klapat po plovoucí podlaze.
„Eve, jsem tak ráda, že tě vidím. Bála jsem se, že už tam zůstaneš,“ promluvila Alice na neznámou.
„Oui, Alice, také si mi chyběla. V Americe bych nezůstala, bylo to tam sice nádherné, ale Francie je Francie,“ odpověděl dívčí hlas. Ten hlas mi byl hodně povědomý. Otočila jsem se, abych viděla návštěvu a u dveří stála ta dívka z letadla. Jistě, Eve a Evelyn. Alice ráda zkracuje jména, to ona vymyslela Bella a Bells. Vstala jsem a došla za dívkami.

„Evelyn, ráda tě opět vidím,“ přivítala jsem ji. Zřejmě si mě ještě nevšimla, a tak byla překvapená, když mě viděla. Roztáhla ústa do úžasného úsměvu.
„Bonjour, Isabella, myslela jsem si, že už se nepotkáme, ale zmýlila jsem se. Co tady děláš?“ ptala se stále s úsměvem.
„Vy se znáte?“ zeptala se Alice a my přikývly. „Á, tak to je jiná. Eve, Bella je má sestra. Přijela se na mě s bratrem a tetou podívat, odkud se vlastně znáte?“ zeptala se.
„Seděly jsme spolu v letadle. Evelyn si mě spletla s nějakou Katarinou, ale všechno se vysvětlilo,“ odpověděla jsem s úsměvem Alice. Ta se jen nechápavě podívala a najednou se zastavila a vypadala, jako by spala s otevřenýma očima.
„Spletla sis ji s Katarinou Divine?“ zeptala se Alice. V jejím hlase už nebyl ten milý tón, byl nepřátelský a podrážděný.
„Ano, Alice, jsou úplně stejné,“ odpověděla jí naše návštěva a té úsměv také zmizel.
„Alice, ty ji znáš?“ zeptala jsem se rychle. Alice na mě střelila nenávistným pohledem. Potom si asi uvědomila, jak se tváří a zeširoka se na mě usmála. Bylo vidět, že je to ten jeden z hraných úsměvů.
„Ano, Evelyn mi o ní jednou vyprávěla. Že ano, Evelyn?“ zeptala se mile Alice.

Eve po ní střelila nechápavým pohledem a potom vykoktala: „A-a-ano, samozřejmě. Vyprávěla jsem Alice o Katarině.“

 Zamračila jsem se na ně. Něco mi tajily a ani jedna nevypadala, že by mi chtěla říct co. Chvíli jsem si je prohlížela, ale neobjevila jsem na jejich tváři ani náznak provinilosti. Obě úsměv od ucha k uchu, Alice drtila Evelynino rameno, Eve to Alicino.
„Budeme tady ve dveřích stát ještě dlouho?“ zeptala jsem se po chvilce. Obě se pustily a uvolnily se. Otočila jsem se a za sebou slyšela jen tiché nadávání, ale i když jsem stála úplně u nich, stejně jsem jim nerozuměla. Mávla jsem nad tím rukou a šla se posadit k televizi.
„Evelyn, Bello, chcete kafe?“ zeptala se nás Alice. Kývla jsem a Evelyn se mnou. Alice se ztratila v kuchyni a my jsme s Evelyn opět zůstaly samy.

„Tak,…“ řekly jsme obě najednou.
„Začni,“ pobídla jsem Evelyn. Ta přikývla a usmála se.
„Nevěděla jsem, že jsi Alicina sestra, nejste si moc podobné,“ konstatovala Evelyn. Nad tím jsem se podivila. Ano, teď si nejsme moc podobné, ale předtím jsme vypadaly jako dvojčata. S Caroline jako trojčata.
„Vždy jsme si byly hodně podobné, ale Alice se teď hodně změnila. Má krátké vlasy, jiné oči, jinou barvu pleti,“ odpověděla jsem po pravdě Evelyn. Nevím, jak dlouho se spolu znají, takže ani nevím, jestli ví, jak vypadala předtím.
„Oui, máš pravdu. Alice se hodně změnila, nejspíš dospěla.“ Znovu jsem se divila, jak dobře umí anglicky. Francouzsky říkala jen OUI, MADEMOISELLE a MADAM, nic jiného jsem jí zatím neslyšela říkat.

„Umíš velmi dobře anglicky, Evelyn. Někdy si myslím, že jsi Američanka, která se naučila jen pár slov francouzsky a jinak nic neumí,“ řekla jsem jí. Vlastně jsem si neuvědomila, jak jsem ji tím mohla urazit. Říct Francouzce, že neumí francouzsky, to je hodně blbé. Odpověděla mi francouzsky, tak rychle, že jsem jí ani nerozuměla.
„Omlouvám se. Jasně, že umíš francouzsky, narodila ses tady,“ omluvila jsem se jí.
„Oui, umím dobře anglicky, ale umím také španělsky, portugalsky, italsky, německy, polsky, řecky, japonsky a rusky. Jazyky byly vždy má srdcová záležitost,“ odpověděla a já jsem zůstala sedět s otevřenou pusou. Nikdy jsem neviděla člověka, který by uměl tolika jazyky.

Za chvíli přišla Alice a nesla nám kávu v těch svých podivných hrncích. Byl to normální hrnek, ale nahoře byl zakrytý keramickým víčkem a byl tam otvor na slámku. Alice tvrdí, že je to proto, aby se déle udržela teplota. Srkla jsem si, ale vůbec mi nechutnala. Alice tam dala asi moc kávy a bylo to hrozně hořké.
„Výborná káva, Alice,“ pochválila ji Evelyn. Zamračila jsem se. Srkla jsem si ještě ze svého hrníčku, jestli se mi to jen nezdálo, ale ta má byla hrozně hořká.
„Opravdu, Evelyn? Můžu zkusit tu tvou, zdá se mi, že já ji mám moc hořkou,“ zeptala jsem se a už se natahovala po hrníčku. Už jsem ho držela v ruce, když Evelyn řekla: „To by nejspíš nebyl ten nejlepší nápad, Bello,“ a vytrhla mi ten hrníček z ruky. Zamračila jsem se a zkusila jsem to ještě jednou, ale teď mě něco vyrušilo. Někdo zazvonil. Alice šla otevřít.
„Bello! To je pro tebe,“ zavolala na mě ode dveří. Vyskočila jsem na nohy a došla ke dveřím. Kdo by to tak mohl být? Nikdo mě tady nezná. Koukla jsem se na návštěvu a vtom jsem zamrzla. Vůbec jsem tady nečekala toho, který tam ve dveřích stál.

Doufám, že se Vám kapitola aspoň trošku líbila a prosím pište komentáře. Nevím jestli má cenu to psát.

Autor: DreaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love Times Three - 3 kapitola: