Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love Times Three - 2. kapitola

23.11.2010 (20:30) • DreaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1164×

Jen pro ty, kteří nepochopí: Divine je příjmení Katariny a Christine.

Francie, rok 1464

„Mademoiselle Divine? Přejete si?“ zeptala jsem se své paní ve dveřích její komnaty. Seděla ve zdobeném polstrovaném křesle nad stolem, v ruce držela brk a něco psala.
„Evelyn, kolikrát jsem ti říkala, že mi máš říkat jménem. Jsem Katarina,“ osočila se na mě má paní. Říkala mi to už spoustu krát, ale já jsem byla vychována tak, abych ctila své pány, oslovovala je mademoiselle nebo madame. Byla to pro mne pocta, když mi má paní nabídla, abych jí oslovovala jménem, ale nemohu ji považovat za sobě rovnou.
„Tak tedy, mademoiselle Katarino? Přejete si?“ otázala jsem se jí znovu. Její rty se roztáhly do nádherného úsměvu.
„Lepší,“ pochválila mě, „zavolej, prosím, pana Edwarda, Evelyn,“ přikázala mi.

Pan Edward bydlel v domě Divinů již měsíc. Paní Katarina se s ním hodlá zasnoubit a její matka a sestra Christine ji v tom plně podporují. Také jsem jí to přála, ovšem nemohla jsem si nevšimnout zbloudilých pohledů a úsměvů tohoto muže, které mě pronásledují všude, kde ho potkám. Pan Edward je velice nádherný muž a těší mě, že i já se mu líbím, ale paní Katarina ho miluje. A protože ho miluje, já si nemohu dovolit k němu něco cítit. Jemně jsem zaťukala na dveře.

„Dále,“ ozval se z útrob pokoje. Stiskla jsem kliku a otevřela dveře. Když jsem zvedla hlavu, ta jeho byla asi deset centimetrů od té mé. Lekla jsem se, tak blízko se ke mně ještě žádný muž nepřiblížil. Propaloval mě svýma zlatýma očima a nevypadalo to, že by se chystal přestat.
„Pane?“ zeptala jsem se tiše. Naklonil hlavu nalevo, a potom odstoupil dozadu.
„Ano, Evelyn? Copak si přejete?“ položil mi jednoduchou otázku a otočil se směrem k oknu.
„Pane, madame Katarina si Vás žádá do svého pokoje,“ řekla jsem a otáčela jsem se, že už půjdu.
„Jsem Edward, Evelyn, mě nemusíš považovat za pána. Jsem jen návštěva,“ promluvil na mě a už zase stál moc blízko mne.
„Nemohu Vás oslovovat jménem, pane, nebyla jsem k tomu vychována,“ odpověděla jsem mu a otáčela jsem se na podpatku. Chytil mě za loket a zastavil mne.
„K čertu s vychováním, jsem prostě Edward,“ odpověděl a pohladil mne svou velkou studenou dlaní po obličeji.

„Pane, klít se nemá. A zároveň jsem nebyla vychována k tomu, aby se mi dvořil muž vyššího postavení a už vůbec ne snoubenec mé paní. Musím jít,“ vytrhla jsem se mu a vyšla jsem z jeho pokoje do své komůrky. Tam jsem si sedla na svou postel, obličej jsem si schovala do dlaní a rozplakala jsem se. Proč mi jeho dotek nebyl nepříjemný? Proč se mi dokonce líbil? A proč to dělá? Toto se nemohu dovolit, jsem jen služebná. Já si takového muže nezasloužím, ale madame Katarina ano. Proč mi připadá, že ten jeden dotek, který mi věnoval, bude mít nějaké pokračování. Věděla jsem, že to nemohu dělat. Je tady spousta důvodů. Takže za prvé – je to snoubenec mé paní. Za druhé – má mnohem větší postavení.  Za třetí – vím, že když odolám, jen si se mnou chvíli užije, potom si najde nějakou bohatou paní a odejde ode mne. To byly ty nejhlavnější z důvodů.

„Evelyn, Evelyn, už tě pěknou chvíli volám, můžeš ke mně, prosím, přijít?“ slyšela jsem královnin hlas. Nikdy mi nebylo řečeno, jak se doopravdy jmenuje. Měla jsem ji oslovovat jen královno nebo madame.
„Ano, má paní?“ zeptala jsem se jí, když jsem dorazila do trůnní místnosti.
„Potřebuji si s tebou o něčem pohovořit. Prosím, můžeš mne následovat do mé kanceláře?“ zeptala se mne.
„Ach, samozřejmě, královno,“ řekla jsem a odporoučela jsem se za královnou, která už stála u dveří. Když jsme vešly do jejího pokoje, pokynula mi rukou, abych si sedla a sama obešla stůl a usadila se do velkého křesla.
„Chtěla jsem tě o něco poprosit. Nebo ti to spíš přikázat,“ řekla. Přikývla jsem a dál jsem ji poslouchala.

„Jsi nádherná slečna, Evelyn. Tak jsem si řekla, že ty mi na toto postačíš. Zvláště, když se tak líbíš panu Masenovi. Sice se tvářím, že proti svatbě Edwarda a Katariny nic nemám, ale opak je pravdou. Nechci, aby si Katarina vzala někoho, jako je Edward. Prozradím ti její tajemství, má drahá. Katarina je… upír. Edward je také, ale nechci, aby se má nádherná dcera vydala upírovi, který je méně cenný než ona. Kdo kdy viděl, aby se rudá krev smíchala se zlatou.“ Teď mi připadalo, že si mluví spíše pro sebe. Rudá krev se zlatou, co to má znamenat? Rudá a zlatá, rudá a zlatá. Ach, ano, Katarina – její oči jsou rudé – a Edward – ty jeho jsou zlaté. Vlastně mě ani nepřekvapilo, že jsou ti dva upíři. Jsou oba tak nádherní, tak tvrdí, studení a bledí. Pořád jsem ale nepochopila, co po mně královna chtěla.
„Ach, samozřejmě si asi říkáš, proč ti to tady vykládám, že? To proto, že chci, aby se do tebe Edward zbláznil a tys s ním potom někam odcestovala. Katarina za chvíli zapomene a ty se budeš moct vrátit zpět,“ řekla. To nemohu udělat. Já taková nejsem a jsem si jista, že pan Edward Katarinu miluje, a že se mnou nikam nepojede.
„To nemohu udělat, paní, omlouvám se,“ omluvila jsem se a zvedala se ze židle.
„To nebyla prosba. Byl to rozkaz. Christine!“ zavolala. Viděla jsem jen tmavou šmouhu, a potom se mi něco ostrého zakouslo do krku. Omdlela jsem.

Za dva týdny

„Edwarde, prosím, odejdeme odsud. Miluju tě. Katarina tě jen využívá, určitě k tobě nic necítí,“ šeptala jsem Edwardovi potom, co jsem ho zatáhla do volného pokoje. Miloval Katarinu, to jsem už viděla, ale vlastně mi toto ani nevadilo. Líbila se mi budoucnost s Edwardem po boku. Teď jsem byla krvežíznivý upír a ta má budoucnost byla velmi dlouhá. Po mé přeměně se divila i Katarina i Edward. Ptali se, proč je ze mě upír. Královna si vymyslela, že jsem utíkala po chodbě, zakopla o šaty a rozbila si hlavu. Že jsem umírala, a tak mě Christine přeměnila. Asi týden po mé přeměně se zjistilo, že mám schopnost. Dokázala jsem na lidi použít nátlak, a tak je přinutit ke všemu, co jsem chtěla, aby udělali.

„Dobře, Evelyn, odcházíme hned,“ řekl mi Edward a táhl mě z volného pokoje. Upíří rychlostí jsme se rozběhli a během chvilky jsme byli z hradu pryč. Běželi jsme přes celou Francii a nakonec nasedli na trajekt do Anglie. Vždycky jsem tuto zemi chtěla navštívit, a tak jsme tam zůstali. Bylo to s ním úžasné. Přímo jsme si to užívali. Jednou jsem však na lov šla sama, protože Edward tvrdil, že už byl, a když jsem se vrátila, už tam nebyl. Na posteli jsem našla vzkaz. Bylo v něm napsáno:

„Matka ti asi neřekla o mé schopnosti, tak ti teď o ní povím. Má schopnost je přinutit člověka, aby se do mě zamiloval. Na Edwarda jsem tuto schopnost nepoužila, miluje mne sám od sebe. Nikdy jsem nikoho takového nepoznala, proto ti ho nenechám. Bohužel si proti němu použila svou schopnost, která narušila jeho zamilování se do mě. Když už mě nemiluje, nepotřebuji ho. Protože ho miluješ, zbavím se ho. Katarina

Od té doby jsem Katarinu ani Edwarda neviděla. Bylo mi jasné, že už Edward nežije a Katarina se někde schovala, ale já už jsem ji ani nechtěla hledat.

Autor: DreaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love Times Three - 2. kapitola: