Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love: From Europe to Amerika! - 5. kapitola

20.04.2010 (08:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1576×

5.kapitola

Hudba k tomuhle dílku

Plán B fáze druhá je u konce.

Bella už mluví s Edwardem.

Bella

Po večeři, kterou jsem strávila společně s Cullenovými (byly opravdu moc dobré ovocné knedlíky) mě Edward odvezl domů a rovnou jsme se dohodli, že mě zítra v 7:15 vyzvednou před Jessičiným domem.

Sotva jsem vyběhla do svého pokoje, začala mě vyslýchat Jess, jak to u Cullenových vypadá, jak se mi tam líbilo a podobně.

Všechno jsem jí vyprávěla a když jsem se konečně po pár hodinách dostala do postele, byla jsem tak unavená, že jsem ani neměla čas myslet na to, co mě čeká zítra.

Alice

„Dělejte, přece na nás nebude Bella čekat!“ ječela jsem na Kašpara a Edwarda. Oba dva děsně pomalu sbírali střepy, které byly z vázy, kterou rozbili před pár minutami.

„Alice, nešil,“ zamumlal Edwarda a já na něj vrhla zlostný pohled.

Přece nemůže Bella čekat... jak já se těším, až vypukne můj plán!

Bella

Uslyšela jsem zatroubení auta a vyhlédla jsem z okna. Byli to Cullenovi a Kašpar, samozřejmě. Rychle jsem popadla tašku přes rameno, překontrolovala svůj vzhled v zrcadle a běžela po schodech dolů. Na sobě jsem měla pohodlné tenisky, jeansy a hnědé tílko. Přes to jsem hodila lehkou bundu.

Doběhla jsem dolů a rychle vylítla ze dveří.

Auto mělo otevřená okénka, a tak jsem slyšela výkřik: „Bello, pozor!“ a „Teď spadne!“ Ještě předtím, než jsem, jak bylo předpovězeno seznámila svůj obličej s texturou chodníku.

Když jsem se zvedala, stál u mě Kašpar a smál se. „Bello, já to říkal... proč musíš pořád padat?“

Úkosem jsem se na něj podívala a se zbytkem hrdosti jsem nastoupila do auta, kde jsem si sedla co nejdál od Edwarda. Nemusí mě hned oslňovat, stačí že na to bude mít skoro celý den.

Auto jsme nechali v podzemním parkovišti a vyjeli jsme výtahem do nádherné budovy muzea.

Hned u vchodu jsme potkali profesorku, která nás sem přihlásila a ta nám popřála hodně štěstí.

Pak už jsme se vydali k pultu, kde se měli přihlašovat účastníci.

Kluk co seděl za pultem si odškrtal naše jména a pak po nás chtěl obálku s tím, co budeme malovat.

Alice a Edward mu podali obálky a on si nákresy okamžitě prohlédl.

Pak se podíval na mě a na Edwarda „Hezkej nákres, něco tak velkýho a tak hezkýho jsem tady ještě neviděl.“ Nechápavě jsme se na sebe s Edwardem podívali.

Velkýho?

Vždyť jsme měli takovou malou květinovou louku po břiše a zádech, tak abych na sobě mohla mít kalhoty a podprsenku... ?

Kluk si všimnul našich pohledů a ukázal nám to, co Edward odevzdal.

Byl tam obrovský strom, nejspíš rozkvetlá třešeň. Už z nákresu bylo jasně poznat, že strom bude na celá záda, na kus nohou a i na břicho.

Polkla jsem. Bože, co to ten Edward odevzdal?

Přesto jsem se na něj nedokázala zlobit. Zlobit se na tak dokonalého člověka, to prostě nejde...

Edward se na toho kluka podíval „Ale... “ To bylo poprvé, co jsem ho slyšela koktat.

„To není naše.“ Zkusila jsem mu pomoct.

Ten kluk se na nás podíval. „Máte smůlu, teď jste mi to odevzdali a dali jste mi to vy. Takže to holt musíte namalovat.“

Edward se podíval na Alici, skoro jakoby za to mohla.

„Fakt bomba,“ zamručel a odešel společně se mnou, Alicí a Kašparem do sálu, který už byl z části zaplněn.

Edward našel odlehlé místo, kde jsme si všichni položili věci a pak šel s Alicí kus od nás.

Nechtěla jsem je pozorovat, ale pohled mi k nim sklouzl každých pár vteřin a viděla jsem, jak Edward skoro vrčí na Alici. Nebylo mi to moc příjemné, ale Alice se tvářila, jakoby to bylo na denním pořádku.

Na pódiu před námi stál ten kluk ode dveří. „Tak pravidla znáte... “ podíval se na hodinky. „... a můžete začít!“ S těmi slovy máchnul rukou a všichni se postupně dali do práce.

Na výtvor jsme měli přesně 10 hodin a to i s možností přestávek. Dnes ve 20:30 budou všichni končit.

Každý účastník měl taky pro sebe židli a neomezené množství vody.

Posadila jsem se na židli a začali jsme s Edwardem přemýšlet, co všechno z oblečení budu muset nutně sundat.

„Tričko?“ zeptal se Edward a já si prohlédla kopii nákresu,

„Jo.“

„Kalhoty?“

„Jo.“

„Víc už snad ne, ne?“

„To taky doufám.“

Po této krátké rozmluvě jsem se svlékla do spodního prádla a Edward mohl začít malovat.

Začal malovat uprostřed zad, takže to bylo v pohodě. Ale nějak se v lineárních tazích štětcem dostával stále blíže k mojí podprsence, cítila jsem že mi to nedělá moc dobře. Chvílemi jsem se celá chvěla a doufala, že to na mně není tolik poznat. Protože já byla úplně zblázněná. Nikdy se mi žádný kluk nelíbil, nikdy jsem neprožívala tuhle bláznivou zamilovanost, ale teď si to snad Amorek na mě celé vynahradil.

Edward dělal jemné tahy štětcem po mojí kůži a já jenom ležela a ležela a ležela ( zatím maloval na záda )...

„Edwarde, nemohl by jsi si posunout tu ruku?“ zeptala jsem se, když se Edward nejspíše nechtěně dotknul mého pozadí.

„Promiň,“ omluvil se hned a rychle svojí ruku posunul.

Tohle se nám stávalo pořád. Tedy, ne že by mi to nebylo příjemné, ale viděla jsem občasné zkoumavé pohledy všech okolo a taky zkoumavé pohledy Alice a tak jsem nechtěla nechat nic náhodě.

Podívala jsem se na hodinky. Bylo 20:28, do konce soutěže zbývaly pouze dvě minuty. Edward právě dokončoval poslední tahy štětcem na mém krku a já jsem se pořád chvěla. Za prvé, jsem byla hrozně lechtivá a za druhé mě prostě už zase oslnil. Zase jsem byla bezradná, protože jsem si už zase musela přiznat, jak moc se mi líbí.

„Trošku se otoč,“ poprosil mě Edward a já mu vyhověla.

Pak se Edwardův štětec znovu dotknul kůže na mém krku.

Najednou jsem uslyšela jak ten kluk – teď už jsem věděla, že je to David – křičí „Posledních 15 vteřin!“ A pak začal odpočítávat.

„14, 13, 12, 11, 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, 0 odložte štětce!“ zaburácel nakonec a všichni sborově položili svoje štětce na židličku vedle sebe.

Pak David zavelel. „Nyní se nám představí všech 50 pomalovaných účastníků a z nich postoupí 30 do dalšího kola. Postupující vybere napůl porota a vy. 15 lidí pošle porota a 15 vy. Tak prosím, jedeme podle abecedy!“

„Ctainová Elisabeth a Goofrey Stanley!“ zavelel David a na pódium naklusala asi tak 25 letá holka s potetovaným klukem. Na zádech měla namalovanou obří růži.

Viděla jsem jak si porota něco zapisuje a pak už David volal dále.

„Cullenová Alice a Kašpar Hošecký!“

Alice společně s Kašparem naklusali na pódium a všichni ztuhli úžasem, když uviděla co má Alice namalované na zádech. Nebylo to sice ohromné, ale nádherně namalované.

„Cullen Edward a Isabella Swanová!“

Společně s Edwardem jsem vyšla na pódium a otočila se k přítomným zády a pak i ze předu. Malba totiž zabírala skoro celé tělo. Všichni uchváceně zírali, ale to už nás David gestem poslal dolů...

„A do dalšího kola postupují také: Alice Cullenová a Kašpar Hošecký! Edward Cullen a Isabella Swanová! Frederic Heerey a Penelope Werting a to je všechno, vážení. Nyní nás čeká druhé kolo, všech třicet vybraných prosím o nástup na pódium a vy budete mít 5 minut na to rozhodnout se, komu dáte svůj hlas!“

„Takže máme tu pořadí začneme od zadních míst...“

„... A na třetím místě se umístili... chvilka napětí... Alice Cullenová a Kašpar Hošecký!“ sál propukl v jásot, který se po chvilce utišil.

„Druhé místo patří... Ctainové Elisabeth a Goofreymu Stanleymu!“ sál znovu zatleskal, Elisabeth a Stanley si převzali cenu a pak se pokračovalo k vyhlášení prvního místa. Jasné to nebylo, protože se vyhlašovalo jenom prvních 10.

„A na nádherném první místě se umístila malba, která s přehledem strčila všechny ostatní do kapsy... malba na zádech a břiše Isabelly Swanové! Bello, Edwarde, gratuluji!“ zahřměl David a já nevím proč jsem se vrhla Edwardovi do náruče a zuřivě ho objala. Podivné to bylo v tom, že jsem na sobě neměla nic jiného než spodní prádlo.

Cítila jsem, jak je Edward rozpačitý, ale pak mě taky objal.

„Máme to! Máme první místo!“ smála jsem se, až jsem ronila slzy. Máme to! Máme to!

To bylo teď jediné, co se mi ozývalo v hlavě.

Alice

Povedlo se! Ne, nešlo mi o místo, ale o to, aby si konečně i Edward uvědomil, jak je Bella přitažlivá a to si mohl uvědomit jenom dvěma způsoby. Když jí uvidí ve spodním prádle a když uslyší závistivé myšlenky mužů okolo. Obojí se splnilo!

Samozřejměže jsem to byla já, kdo jim vyměnil kresbu, ale já musela!

To, že mi Edward udělá ze života po dalších pár měsíců peklo, to my bylo jedno. Všechno v zájmu jejich lásky.

Jinak by totiž nikdy neskončila Bella S Edwardem.

Plán B fáze třetí je u konce.

Edward už je zamilovaný do Belly.

Tak tady po týdnu máte další kapitolku. Psala jsem jí narychlo, abych Vám vyhověla... nejsem s ní vůbec spokojená, moc se mi nepovedla, ale Vám se snad líbila.

Proto Vás prosím o komentáře a ptám se:

Líbí X Nelíbí  

Čtete X Nečtete

P.S.: Omlouvám se, že mi její oprava trvala tak dlouho : )

Shrnutí



Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love: From Europe to Amerika! - 5. kapitola: