Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love: From Europe to Amerika! - 6. kapitola

01.05.2010 (19:00) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2120×

6. kapitola

Hudba

Plán B fáze třetí je u konce.

Edward už je zamilovaný do Belly.

Bella

Seděla jsem na posteli a energickým pohybem rozčesávala vlasy. Pobrukovala jsem si do toho různé písničky.

Podívala jsem se na hodinky a když jsem zjistila, že mám být dole už za 15 minut popadla jsem gumičky, vlasy sepjala do dvou neposedných culíků, po straně hlavy a oblékla se do připraveného oblečení. Byla to bílá sukně nad kolena s modrýma punčocháčema, bílé baleríny, modré tílko, které bylo přes bílé tričko s krátkými rukávy a přes to bíla bunda.

Nevím co mě to popadlo, že jsem si oblékla tak barevné oblečení, ale teď se mi to prostě líbilo.

Seběhla jsem schody a málem vrazila do Jessicy, která právě snídala.

Došla jsem k ledničce a vzala si z ní jogurt a usmála se na Jessicu.

Opravdu jsem netušila, co za mojí náhlou veselou náladu mohlo, ale Jessicu jsem zřejmě pobavila.

„Bello, řekni pravdu. Buď jsi se dneska nějak dobře vyspala a nebo jsi zamilovaná.“

Tak tohle by mně nenapadlo. Já? Zamilovaná?

„Jess, neblázni.“ Usmála jsem se na ni a pustila jsem se do jogurtu.

Jessica si mně změřila pohledem a pak pokrčila rameny.

Ve škole jsem si sedla na své místo vedle Alice. Jasper totiž chodil o ročník výš, jak jsem se dozvěděla.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji a Alice se na mně usmála.

„Ahoj Bello.“

Pak už vešel do třídy profesor a začal svůj nudný výklad, ale ani to mi dnes nedokázalo zkazit náladu.

Když hodina skončila, vyrazila jsem společně s Alicí na další hodinu, fyziku.

Netušila jsem, jak bude výuka probíhat, ale doufala jsem, že si budu moct sednout vedle Alice.

Vesele jsme si s Alicí celou dobu povídaly a smály se. Těsně před učebnou se k nám připojil Edward a já cítila, že moje už tak dost veselá nálada ještě stoupla.

Najednou jsem si vzpomněla na Jessičina slova. Buď jsi se dneska nějak dobře vyspala nebo jsi zamilovaná.

Ale proč bych byla zamilovaná zrovna do Edwarda? Jasně, je nádhernej, božskej, pozornej, ale je možná až moc dokonalej!

Navíc já nikdy nebudu mít na někoho právě tak dokonalého!

Najednou jsem se zastavila a v hlavě mí míhaly všechny myšlenky. Sakra, já jsem do něj opravdu bláznivě zamilovaná, proto se dneska celý den směju, vím, že s ním budu mít společné hodiny...

Najednou jsem cítila, jak mnou Alice trhla a táhla mně chodbou „Bello, pojď, musíme na hodinu.“

Nechala jsem se odvést až do učebny fyziky a posadit se vedle Alice, vedle Edwarda totiž seděla jedna z těch holek, s kterými kamarádila Jess, myslím, že tahle se jmenovala Lauren.

Najednou jsem se zhluboka nadechla a konečně se mi podařilo vrátit se zpět mezi normální lidi.

Dobře, jsem do něj zamilovaná a musím se s tím vyrovnat. Musím se vyrovnat s tím, že ho nikdy nebudu mít.

Alice se na mě usmála, skoro jako by něco tušila a pak strčila do Edwarda a něco mu pošeptala.

Edward jí něco odpověděl, pak vstal a došel ke mně. „Můžeme jít kousek stranou?“ zeptal se mně a já ochotně kývla.

Edward mně odvedl kousek dál od Alice a hihňající se Lauren, která se ovšem začala hned přibližovat. Alice ji chytila a začala se jí na něco vyptávat a přišlo mi, že přitom na mně mrkla.

Edward si nervózně projel rukou vlasy a pak se mi zadíval do očí.

Topila jsem se. Už zase jsem se topila v jeho nádherných očích.

„Eh, Bello... Víš, chtěl jsem se tě zeptat... Nechtěla by jsi se mnou jít večer do jednoho klubu? Bude se tam tancovat a sourozenci chtějí jít a myslí si, že bych tě měl pozvat...“

Teda, takhle koktat jsem ho ještě nikdy neviděla. A pak mi to došlo. Edward mně pozval na rande. Teda, rande. Jeho sourozenci mně chtěj sebou, ale tím, že mně pozval Edward, mně tam asi taky chce.

Pořád mi lítalo hlavou slovo rande.

Nechtěla jsem se ho na to ptát, ale slova mi sama vylítla z pusy „To jako na rande?“

Edward se zasmál „Taky by se to tak dalo říct.“

Takže to má být opravdové rande, bože, to se mi snad jenom zdá. Teď se určitě probudím, vždycky se v tom nejlepším probudím. On, tak dokonalý, přece nemůže chtít někoho jako jsem já. Blbou střední třídu-

Štípla jsem se do ruky a když se nic nedělo usmála jsem se na Edwarda „Dobře.“

V tom nás přerušil vysoký a přísný křik. „Cullene sedněte si a ta dáma co stojí naproti Vám také a oba dva jste po škole!“ Podívala jsem se kdo to tady tak ječí a došlo mi, že je to profesorka.

Vysoká dáma, tak 40 let, přísný drdol, brýle, černé oblečení.

S pocitem, že musím být úplně rudá jsem se posadila do lavice a když začal výklad, začala jsem se společně s Alicí smát.

Vyšly jsme z učebny angličtiny, která byla hned po zmiňované fyzice.

„Alice, co znamená být po škole?“ Zeptala jsem se Alice a ona se usmála. Jasně, věděla jsem, co to znamená doma, v Česku, ale co to mohlo být tady?

„Končíš dneska zájmovými skupinami?“ Zeptala se mně. Podle toho, co jsem věděla jimi končí skoro celá škola.

„Jo.“

„Tak potom budete s Edwardem ještě třičtvrtě hodiny sedět v učebně a pokud budete mít štěstí, nechá vás učitelka natírat kulisy, například.“

Usmála jsem se, to není tak hrozné. Bude to čas společně strávený s Edwardem, takže to bude... Dobré. Ne, dobré není správné slovo, bude to výborné, přinejmenším.

Pak už ke mně přišel Edward a já se na něj usmála „Bello, vyzvednu tě večer v 19:00, ano?“ Kývla jsem hlavou a společně s Alicí jsem se vydala na dvouhodinovku těláku, zatímco Edward pokračoval na matematiku.

Edward

Nervózně jsem přišel k Belle a opakoval si větu, kterou si chci říct, protože jestli mně zase tak rozruší jako posledně, nebudu schopný bez přípravy říct slovo, natož celou větu.

Bella se na mně otočila a usmála se a já jí úsměv oplatil.

„Bello, vyzvednu tě večer v 19:00, ano?“

Kývla na mně a pak se vydala s mojí drahou sestřičkou na tělocvik, zatímco já jsem se vydal na matematiku. Měl jsem pocit, že mám tuhle hodinu společnou s Kašparem, Belliným kamarádem a obyvatelem našeho domu, ale nebyl jsem si tím jist.

Vešel jsem do učebny a sednul si na svoje místo vzadu u okna, jenže ve chvíli co jsem dosedl seděla u mně Lauren a přeslazeně se na mně usmívala. Měla na sobě nechutně krátké tílko a krátkou sukni, opravdu mi vadila. Jakoby si myslela, že na mně tím krátkým oblečením udělá dojem.

„Ahoj Edwarde.“ Mrkala na mě notně zmalovanýma očima.

„Ahoj.“ Oplatil jsem jí ledově.

„Edwarde, jaktože jsi pozval Bellu na rande, já jsem přece tvoje holka.“ V jejích myšlenkách jsem slyšel, jak moc by mně do té postele chtěla dostat.

Já se začal smát.

Smál jsem se a smál, nemohl jsem přestat, když v tom přišel Kašpar.

„Ahoj Edwarde, čemu se tak směješ?“

Pokračoval jsem v pobaveném smíchu. Když jsem se uklidnil, Laurenino ovládání bylo značně podryto.

„Chodíš se mnou!“ Dupla si jako malá holka.

„Nechodím Lauren. A teď se vrať na svoje místo.“ Snažil jsem se být zdvořilý, ale jak se vůbec mohla porovnávat s Bellou, s nádhernou, zdvořilou, milou Bellou.

Zakroutil jsem hlavou a Kašpar se posadil vedle mně „Ty holky.“

Kývnul jsem hlavou „Ty holky.“ Zopakoval jsem po něm.

Kašpar si vyndal učebnice a podíval se na tabuli. Když vešel učitel do třídy, ještě řekl něco, čemu doufal že nebudu rozumět, ale jelikož jsme celá rodina uměli i česky rozuměl jsem mu moc dobře.

„A Bella je prostě výhra.“

Bella

Vyšla jsem společně s Alicí a Edwardem z jídelny, dnes jsem seděla s nimi u stolu.

Všichni na mě byli moc hodní, ale přišlo mi, že Rosalie, ta nádherná světlovláska mně nemá ráda. Nevím proč, ale vyhýbala jsem se jí. Za to Emmett, její přítel na mně byl moc hodný.

Alice a Edward mě vedli do prostorné budovy na severním konci pozemku, kde nade dveřmi byl nápis zájmové skupiny.

Nevěděla jsem, co od toho čekat, ale překvapila mně skutečnost, co tam na nás čekala. Zájmové skupiny totiž znamenalo to, že bylo celkem 5 stanovišť z nichž si člověk mohl vybrat.

Bylo to šití, hudba, hraní, malování a make-up. Nechápala jsem spojitost těchto 5 předmětů a chtěla jsem se vrhnout ke skupince studentů pod malováním, ale Alice mně zastavila.

„Bello, tohle jsou práce pro letošní divadlo, jestli chceš natírat kulisy tak prosím.“ S těmi slovy moji ruku pustila a pokynula mi ať jdu kam chci.

„Kam jdete vy?“ Zeptala jsem se těch dvou.

Alice se rozhlédla „Já buď na šití a nebo na make-up.“

Podívala jsem se na Edwarda „Asi hraní nebo hudba.“

Tak a co já? Šití bylo pro mě nebezpečné, pořád bych se píchala do prstů. Z hudby jsem uměla hrát jenom na flétnu, od malování mně Alice odradila a make-up taky nebyl moje parketa. Takže mi zbývalo buď to malování, které bylo asi nejpřijatelnější a nebo divadlo. Chtěla jsem být alespoň s někým z Cullenových, nejlépe právě s Edwardem.

„Divadlo.“

Alice se usmála a pak zamířila k skupině lidí na šití „Tak já jdu šít.“

Podívala jsem se na Edwarda a ten se zasmál „Tak já jdu taky na divadlo. Přece tě v tom nenechám samotnou.“

Společně jsme zamířili ke skupince, která chtěla hrát. Byl v ní i Kašpar, doprovázen takovou malou hnědovláskou.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mně okamžitě.

„Ahoj. Kdo to je?“ Zeptala jsem se ho naschvál v češtině, nechtěla jsem být nezdvořilá.

„To je Angela, moc prima holka.“ Chápavě jsem se na něj usmála. Vždycky obletoval všechny holky, tady to nebylo výjimkou.

Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si ostatních, Emmetta jak míří k nám, Jaspera jak si jde stoupnout k hudebníkům, Rosalii jak jde k šití a Anitu jak stojí u make-upu.

V tom do učebny vešla naše výtvarkářka a s ní ještě ta nepříjemná učitelka z dnešního rána.

„Tak Vás tady vítám na letošním divadle. Koukám, že už jste rozděleni do skupin. Za chvilku si Vás rozebereme, jinak letos budeme hrát velice známé téma, tradičního Drákulu podle filmu Van Helsing.“

Viděla jsem, jak Edward ztuhl uprostřed pohybu, nechápala jsem to.

„Takže já jdu k divadelníkům a rozdáme si role!“

Učitelka se zadívala do seznamu našich jmen. „Dobrá, takže Emmett Cullen bude hrabě Drákula. Edward Cullen jeho úhlavní nepřítel Van Helsing. Kašpar Hošecký si zahraje Van Helsingova kamaráda, slečna Swanová princezna Anna...“ Pokračovala učitelka v rozdávání rolí mně neznámým lidem.

„Tady máte texty.“ Vrazila nám do rukou tlusté bichle a já se začetla do prvního svého textu jaký jsem našla.

Zasmála jsem se, ten film jsem znala, natáčel se nedaleko mého bydliště, pamatuji si ty kulisy a teď ho tu budeme přehrávat na střední škole, o pár desítek tisíc kilometrů dál. Bože.

Učitelka se na nás podívala „Koukám, že je tady něco vtipného.“

Kašpar se na mně podíval a mrknul na mně. Věděla jsem, že ví čemu jsem se smála.

„Paní profesorko, on se ten film natáčel u nás, v Česku nedaleko mého bydliště. Jako malá jsem viděla kulisy.“

Učitelka se na mně podívala „Alespoň ten film znáte.“ Pak se trošku usmála, byl to první náznak úsměvu, jaký jsem u ní kdy viděla.

Alice

Tentokrát jsem ani nemusela moc intrikovat, stačilo Edwardovi nasadit do hlavy nápad rande na tom večírku, ale přijal ho víc než ochotně a Bella to taky moc nekazila.

Jinak taky se mi čirou náhodou (věděla jsem to už den a půl) podařilo dostat Bellu a Edwarda v divadle do romantických rolí, Anny a Van Helsigna i když Bellina postava na konci zemře.

Zlověstně jsem se usmála a sledovala ostatní, kteří byli v mojí skupince na šití.

Plán B fáze čtvrtá u konce.

Bella a Edward mají domluvené rande.



Upřímně doufám, že se Vám kapitolka alespoň trochu líbila. A taky doufám, že jste rádi, že se trochu začal rozjíždět vztah Edwarda a Belly.

Jinak zase se ptám, jestli se Vám kapitola líbí a víceméně doslova na kolenou prosím o komentář.

Opravdu Vás prosím, alespoň o 13 komentářů jako u minulé kapitoly.

Shrnutí

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love: From Europe to Amerika! - 6. kapitola: