Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love: From Europe to Amerika! - 4. kapitola

08.04.2010 (18:30) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1794×

4.kapitola

Hudba pro tento dílek, je celkem veselá, taková odreagující

Bella

Všechny hodiny až do oběda proběhly celkem dobře. S Kašparem a Anitou jsme si dobře pokecali (učitelé absolutně nevěděly co říkáme).

Seděla jsem u stolu ve školní jídelně (něco, co se těm našim ani zdánlivě nepodobalo...) a poslouchala Kašparovi fórky.

„No to musíte takhle... “ řekl najednou vele důležitě a vylil na sebe skleničku minerálky.

Já, Anita, Jessica, Lauren a ještě jedna holka jsme vyprskly smíchy.

„Super Kašpare, víc by ses předvádět nemohl,“ zamumlala jsem a Kašpar na mě mrknul.

„Hele, kdo z Vás má další hodinu angličtinu?“ zeptala se najednou Jess.

Anita se na ní otočila „Já.“

„Ty Kašpare ne? Ani ty Bello?“ zeptala se nás.

„Ne, my máme výtvarku,“ odvětila jsem s úsměvem za nás za oba.

„Sakra... tak nic, jdem Anito?“ Anita „poslušně“ kývla hlavou a vydala se za Jessicou. Ještě na nás stihla udělat grimasu.

Zadusila jsem smích do rukávu a pak se otočila na Kašpara.

„Jdeme?“

„Jistě.“ Teatrálně vstal a odnesl svůj tác. Pak jsme se vydali podle plánku do budovy výtvarné výchovy.

Uvnitř již bylo skoro plno. Jediná volná místa byla vzadu, jak jinak než vedle Cullenových.

Z nich na téhle hodině byla Alice a Edward. Seděli vedle sebe, a vedle nich byla dvě volná místa.

Kašpar do mě šťouchnul „Znáš je?“

„Jo, vedle té holky sedím na evropské dějiny.“ Kašpar kývnul a pak se k nim vydal.

„Ahoj, můžeme si přisednout?“

Alice se na mně zářivě usmála „Jistě Bello, sedni si vedle mě.“

„Dík,“ zamumlala jsem a sedla si vedle Alice. V tom do třídy vešla učitelka. Byla to mladá holka, trošku pomatená, teda podle vzhledu. Měla velké kulaté brýle, barevné tričko, částečně zapatlané od barev. Vypadala sympaticky.

„Dobrý den třído... vidím tu i nějaké nové tváře, to jsem ráda. Dneska budeme pracovat s barvami na tělo. A aby to bylo zábavnější, budete to dělat ve vylosovaných dvojicích holka – kluk. Na konci téhle dvouhodinovky si vaše malby předvedeme.“

Zavelela a polovina třídy zaúpěla.

„Takže... co třeba ty Angelo, pojď si prosím vytáhnout první.“ Vyzvala učitelka sympaticky vyhlížející hnědovlásku.

Angela pomalu vstala a nervózně vytáhla jeden lístek. Pak s úlevou pohlédla na učitelku.

„Ben.“ Učitelka se usmála a poslala si jí sednout.

Takhle to šlo, až jsme zbyli jen my čtyři. Já, Kašpar, Alice a Edward.

Učitelka vyzvala Alici, aby si první tahala. Ta suverénně došla k nádobě a strčila do ní svojí drobnou ručku. Ruku vytáhla, a rozevřela lísteček.

Najednou jsem měla pocit, jako by se mi posledních pár setin opakovalo. Viděla jsem Alicinu ruku znovu v nádobě...

Rychle jsem zamrkala a když jsem otevřela oči, Alicina ruka už byla zpátky na svém místě.

Pak triumfálně přečetla nahlas jméno „Kašpar.“

Alice nakráčela k Kašparovi a ten se na mně povzbudivě usmál. Takže jsem s Edwardem.

Ten se na mně pomalu podíval a pak snad jakoby zavrčel... na Alici?

Nechápala jsem to.

Prohodili jsme se s Alicí a ta okamžitě začala živě debatovat s Kašparem o tom na koho a co budou kreslit.

S povzdechem jsem se otočila na Edwarda „Co budeme dělat?“

„No... myslel jsem, že bych ti mohl na zadní stranu krku nakreslit třeba... lilii?“ zeptal se a zamrkal na mě. Bože, teď kdyby mi tam chtěl nakreslit třeba odpaďák, tak kývnu.

„Tak dobře,“ kývla jsem hlavou a odhrnula si vlasy z krku.

Učitelka nám mezitím přinesla barvy. Edward si vzal do ruky mikrofix a začal si předkreslovat onu lilii.

Celé dvě hodiny jsem poslušně seděla před Edwardem, který mi maloval na krk. Doteky štětce byli hrozně jemné a kolikrát lechtali. Taky jsem dvakrát skoro zničila Edwardovu práci.

Neopatrně jsem se totiž pohnula, nebo pohodila vlasy.

„Tak končíme, odložte štětce.“ Zavelela učitelka a většina našich teď již upocených spolužáků odložila štětec.

„Teď si vaše výtvory ukážeme, takže začneme třeba tady Angelou...“

„Tak a teď slečna Cullenová,“ pozvala si na „plac“ Alici a ta si vyhrnula tričko. Na břiše měla nádherný obraz, zatím jediný který prý mohl konkurovat tomu našemu. Všichni totiž měli takové ušmudlané, zablácené obrazce.

„Super, vidím, že se tu trochu talentu taky našlo a teď pan Cullen a slečna Swanová.“

Vstala jsem, Edward mi přidržovat vlasy, abych obraz nerozmazala, ještě totiž nebyl zcela zaschlý.

Postavila jsem se před spolužáky a vlasy si držela vepředu.

Všichni zírali.

Jenom já nevěděla na co, Edward mi totiž zakázal dívat se.

Učitelka začala společně se spolužáky tleskat. „Takhle jsem si to představovala. Takže končím hodinu, ale prosím sourozence Cullenovy a slečnu Swanovou s panem Hošeckým, aby se tu zdrželi.“

Všichni tryskem vyběhli z učebny a my se zastavili u učitelky.

„Vás čtyři bych velmi ráda viděla zítra na soutěži. Bude se konat v tomhle muzeu,“ podala nám papírek s názvem muzea „a vy byste měli šanci se dobře umístit. Ale muselo by to být něco odvážnějšího.“

Až do té doby, jsme všichni přikyvovali, ale teď nám zmrzl úsměv na tváři. Tedy, nám, kromě Alice, ta se culila jako sluníčko.

„Co myslíte tím odvážnějšího?“ zeptal se Edward.

„Nevím... třeba tetování přes celá záda, nebo tak nějak. Samozřejmě čím větší a na čím víc nahé kůže, tím lepší, ale nechci Vás nutit.“

Oddechla jsem si, do toho bych celkem i šla.

„Já do toho jdu.“ Prohlásila jsem jako první.

Alice se hned přidala „Já taky.“

Kašpar ani Edward nebyli proti.

„Tak už běžte, a nezapomeňte být zítra podle instrukcí v muzeu. Malovat budete až na místě.“ Propustila nás učitelka.

„Bello, mohla by jsi teď jet k nám, aby jste se s Edwardem dohodli co budete zítra malovat!“ Zavýskla Alice. Návštěvu jejich vily mi nabízela už ráno, ale já to odmítala.

„No tak dobře... “ zabručela jsem a pak jsem si ještě na něco vzpomněla. „Počkejte chvilku, jen to jdu říct Jess.“

Rychle jsem vyběhla k Jess, která už seděla v autě.

Nebyla proti, ale docela se divila, že jedu zrovna ke Cullenovým.

Dům Cullenových byl přímo ohromný. Stál na skále, uprostřed lesa, pár kilometrů od New Yorku.

Pomalu jsem vešla do domu hned za Alicí a Kašparem.

„Rodino, jsme doma!“ hlásila Alice.

V obýváku seděl Emmett a Rosali. Ti se na Alici okamžitě otočili a přetrhli tak velice vášnivý polibek.

„Co zas rušíš, prcku? A kdo je ta holka?“ zeptal se Emmett a Alice po něm hodila polštář, který ležel v křesle hned vedle ní.

„Nerej, jo? To je Bella.“ Představila mě a Emmett kývnul hlavou a ukázal na sebe.

„Emmett a tohle je Rosali, ale nás už asi znáš...“ kývla jsem hlavou.

„Tak Bello, běžte se s Edwardem dohodnout na té soutěži.“ Snad záměrně nás Alice vypudila nahoru.

Dlouhou chodbou jsme prošli do Edwardova pokoje. Byla to veliká prostorná místnost s prosklenou stěnou. Z místnosti vybíhali ještě dvoje dveře. Očekávala jsem, že za nimi bude koupelna a šatna.

Edward mi nervózně pokynul „Někam si sedni.“

Dobrovolně jsem se usadila v huňatém koberci.

Edward si sedl naproti mně a pak začal „Bello, máš nějaký návrh na tu soutěž?“

„No... nějak jsem doufala, že něco napadne tebe.“

Edward se usmál „Můžeme prohledat nějaké knížky,“ navrhl, ale to už šel k ohromné knihovně a vyndaval svazky knih.

Po hodině dohadování a vzájemného ustupování jsme došli k jasnému obrazu.

Zítra tu bude dřina.

Alice

Hahá! Já věděla, že to nějak půjde, dát je dohromady.

I když dneska na výtvarce, jak jsem si vytáhla špatný lísteček mi zatrnulo. Ještě, že jsem ho stihla rychle vyměnit. Doufám, že si toho Bella ani nikdo jiný nevšiml.

Jistě, s Edwardem teď bude sice chvíli dusno, ale to bylo už předtím.

Snad se mi je podaří zblížit.

Plán B fáze druhá je u konce.

Bella už mluví s Edwardem.

Takže po celkem dlouhé době přidávám zase další kapitolu. Dlouhá tedy moc není, ale snad se líbila.

Jinak doufám alespoň v nějaké komentáře. : D

Shrnutí

A ještě jednou se omlouvám za to dlouhé čekání.

P.S.: Ty obrázky nejsou pravá malba an tělo, ale tetování. Ona veškerá ta malba na tělo je celotělová : )

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love: From Europe to Amerika! - 4. kapitola: