Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love: From Europe to Amerika! - 3.kapitola

10.03.2010 (07:15) • Lela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1822×

3.kapitola

Jen připomínám, že tolik šikmé přímé řeči tu je kvůli odlišení jazyků. Rovně je angličtina a našikmo je  čeština. Jen se prosím obšas koukněte, aby jste byli v obraze. Jinak většina přímých řečí, které se budou odehrávat mezi Bellou, Kašparem a Anitou bude našikmo - česky - a zbytek anglicky.

Hudba - hezká písnička, taková správně veselá k tomuhle dílku : D

Emmett

„Hej! Emmette pohni! Jdete do školy!“ křičela Esmé ze zdola. Jako bych jí neslyšel. No co, hra na lidi. Esmé musela dělat, že nás budí. Vážně vtipné, jakoby jsme potřebovali budit.

„Už du,“ s těmi slovy jsem vylezl ze svého pokoje, v běhu jsem ještě něco přidával do tašky.

„To ti to trvalo,“ rejpnula si Rose a Kašpar se zasmál.

Došlo mu, že jsou tu všichni spárovaní.

„Tak a už padejte do školy!“ rozhodla Esmé a rázným pohybem, otevřela dveře domu.

Za hlasitého hovoru jsem došli až do garáže, kde jsme si posedali do dvou aut.

Já, Rose, Kašpar a v druhém Alice, Jasper a Edward.

Rychle jsme vyjeli do školy, i tak to bude šílenství. S Kašparem jsme se předháněli kdo udělá větší pšouk (Rose naštěstí řídila) a šíleně jsme se smáli. Tak tohle bude hustej půl rok.

Najednou smykem zastavila a jak jsem si uvědomil, stáli jsme před školou.

Bella

„Bello!“ uslyšela jsem hrozný křik, přímo za mojí hlavou. Zběsile jsem se po tom rušiteli nočního spánku ohnala, ale to se ten protivný hlas ozval znovu „Bello, vstávej! Jdeme do školy.“

Až teď mi to všechno došlo. Škola. Amerika. Jessica. Skutečnosti se mi rychle vynořovali v hlavě a já jsem se konečně trochu probrala.

„Hmm...huh....už lezu.“ podařilo se mi ze sebe vysoukat a přikryla jsem si hlavu polštářem.

Zřejmě tenhle příslib Jessice stačil, protože už žádný rozzlobený hlas netýral mojí hlavu.

Pevně jsem stiskla víčka, ale věděla jsem, že musím vstát.

Jedna noha, druhá noha, ruka, ruka a už jsem stála. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a teprve, když jsem viděla to strašidlo, rozběhl se mi mozek.

Okamžitě jsem popadla kartáč a začala si rozčesávat vlasy.

Když se mi podařilo se trochu zkulturnit, došla jsem k nevybaleným kufrům. Rychle jsem se snažila něco najít, ale čím víc jsem spěchala, tím víc věcí jsem zavrhovala.

Nakonec jsem se rozhodla pro bílé tričko a přes to černé tílko. Byla to moje oblíbená kombinace. Doplnila jsem to džínami, které jsem měla nové a černými botami. Věděla jsem, že to vypadá moc černě, ale já neměla sílu shánět něco jiného.

Rychle jsem vylítla z pokoje a brala schody po dvou. Dole čekala Jessica, doslova stepovala u vchodových dveří.

„Bello, dělej!“ zaječela a už mě táhla ke svému autu. Bylo velké a zajímavě modré. Vrtalo mi hlavou, proč včera jeli na letiště tím vrakem, ale radši jsem se neptala.

„Bello, tady máš nějakou sušenku, sníš si jí cestou.“ vrazila mi v autě Jessica do ruky cosi vypadající jako čokoládová tyčinka. Bože, snad bude školní oběd jedlý...s tou myšlenkou jsem se zakusovala do sušenky.

Po pár minutách jsme přijeli na plné parkoviště. Všude stáli různá auta, luxusní i vraky, drahé i levné, zkrátka taková míchanice všech druhů a stylů.

Okolo Jessičina auta se seběhla hromada lidí.

„Jess, co ty tady tak brzo?“ zeptala se jí jedna protáhlá blondýna.

Jess se na ní usmála „Vezu i Bellu a ta si musí dojít pro papíry.“

S tím se veškerá pozornost obrátila na mě. Cítila jsem jak se všichni při pohledu na mě napjali. Ta blondýna jakoby něco chtěla říct, ale vzešlo z toho jen „Vypadá jak...“ to už jí ostatní příkrým pohledem umlčeli.

„Ty jsi ta studentka z Česka?“ zeptala se.

„Jo.“ kývla jsem hlavou, ale pak už moji pozornost přilákala auta, která přijížděla.

Byli dvě, obě velké, luxusní a nepochybně hodně drahé.

Auta zastavila smykem a z nich vystoupilo 6 osob.

Malá tmavovláska podobající se skřítkova, ta, co se na mě včera tak mračila. Vedla za ruku blonďáka. Od nich z auta vystoupil ještě jeden kluk, bronzovovlasý, nádherný...

Z druhého auta vystoupila nádherná blondýnka a dva další kluci. Jeden velký, svalnatý a tmavovlasý, hned také objal tu blondýnku. A pak...Kašpar! Takže to jsou Cullenovi.

Přesto jsem si chtěla svoje rozhodnutí ověřit.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se a všichni se na mě podíval takovým tím pohledem jak-je-můžeš-neznat?

Nakonec mi odpověděla Jess „To jsou Cullenovi. Ta malá je Alice a ten blonďák Jasper. Ten hromotluk Emmett a blondýna Rosali a pak Edward Cullen. Nádherný, boží, ale žádnou nechce. A toho posledního znáš spíš ty, ne?“ Jen jsem kývla hlavou. Takže takhle se ti bohové jmenují. Jinak totiž popsat nešli.

„Tak já si jdu pro papíry,“ vyhrkla jsem, když i Kašpar zamířil k malé kanceláři.

Klusem jsem ho doběhla.

„Ahojky!“ pozdravila jsem ho a Kašpar se zasmál.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě taky a pokračoval v cestě do kanceláře.

„Tak co, jak se máš s Cullenovými?“ zeptala jsem se a Kašpar se zasmál.

„Jsou bezvadní, hlavně Emmett, to bys nevěřila, celou cestu sem jsme se předháněli v tom kdo si víc pšoukne...“ to už jsem nevydržela a začala se neovladatelně smát.

„Jéje, ty máš záchvat smíchu, co? To není dobrý“ a s těmi slovy mě pro jistotu zachytil. Ještě štěstí, že to udělal, protože asi o 15 vteřin později jsem málem lítla smíchy k zemi.

Po asi minutě jsem se uklidnila a všimla si, že na mě spousta lidí kouká jak na blázna.

„Bello, je to dobrý?“ zeptal se Kašpar a já kývla.

„No, tak pokračuj,“ vybídla jsem ho a Kašpar pokračoval.

„Mám sám pro sebe obrovskej pokoj, to bys nevěřila. A co ty?“ zeptal se, ale to už jsem stáli v kanceláři.

Než jsme stačili cokoli říct, paní už nám podávala složky „Slečna Swanová a pan Hošecký, že?“ ujišťovala se a my kývli. Vzali jsme si od ní složky a poslouchali instrukce.

„Tenhle papír mi na konci týdne přinesete, bude obsahovat podpisy všech vašich vyučujících. Tady máte rozvrhy...“ ukazovala z papíru na papír. Pak ukázala na křeslo.

„Támhle si sedněte a vyplňte mi tenhle papír,“ řekla a posadila nás už k jedné holce. Ta holka mi byla povědomá...a v tom vzhlídla. Byla to Anita.

„Jé, ahoj Kašpare, Bello,“ pozdravila.

Sedli jsme si k ní a všichni začali vyplňovat papíry.

Když jsme je po chvíli vyplnili, dali jsme je té paní a vydali se do školy.

„Hele, co máte teď za hodinu?“ zeptala se Anita.

Zrovna si prohlížela rozvrh, který v kanceláři zasunula do svého batohu. Podívala jsem se na svůj rozvrh.

„Já Evropské dějiny.“

„Hmm....já teda matematiku.“ zahlásil Kašpar a nastalo bujaré kontrolování rozvrhů.

Při něm jsme zjistila, že mám společnou 2. hodinu s Kašparem a 4. s Anitou. Pátou hodinu máme všichni francoužštinu a poslední dvě hodiny mám společnou výtvarku s Kašparem.

„Tak ahoj,“ rozloučila jsem se s nima a vydala se na svojí hodinu.

Třídu jsem našla celkem rychle a vydala jsem se do ní. Rozhlížela jsem se, kde že jsou volná místa, když v tom jsem o něco zakopla...

Stejně jako včera, mě ale někdo zachytil. Podívala jsem se na dotyčného, ale překvapilo mě to. Byla to ta drobná dívka, co mě včera vraždila pohledem.

„Ahoj, já jsem Alice. Sedneš si ke mně?“ představila se a učinila mi nabídku. Proč taková náhlá změna? Přesto jsem trochu rozklepaně přikývla.

Alice

Dnes začíná plán B. Když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi, říká se v Česku. A Bella je češka, takže by to měla znát.

Celou noc jsem promýšlela plán, jak dát Bellu a Edwarda dohromady a teď, když jsem ho měla uskutečnit, byla jsem nervózní. Ještěže se mnou šel Jasper, protože jinak bych asi do něčeho narazila.

„Alice, jsme před učebnou...“ upozornil mě.

„Tak ahoj,“ řekla jsem a vzala si od něj svůj batoh. Jasper mě lehce políbil na čelo. Okamžitě jsem slyšela šuškot ostatních holek.

„Co se děje? Že by se rozcházeli?“ normálně bych na ně zavrčela, ale dneska ne.

Vešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Teď už zbývá jen počkat, dokud se neobjeví Bella.

Bella přišla asi za dvě minuty. Vešla do třídy a rozhlížela se, kam si může sednout. Najednou se jí ale do cesty připletla židle a už padala na zem. Rychle jsem se k ní natáhla a chytla jí.

Plán začíná.

„Ahoj, já jsem Alice. Sedneš si ke mně?“ zeptala jsem se a Bella vypadala značně roztěkaně. Nakonec ale kývla.

Tak, fáze 1 vyřízena. Na konci plánu B bude Bella chodit s Edwardem, já se totiž nevzdávám.

Takže doufám že se kapitolka líbila. Tím také prosím o komentáře!

Jinak nevím jestli jste si všimli, ale tahle kapitolka je trošku delší, tak snad to poslouží i jako omluva za ty dva týdny čekání.

Jinak Alice zde jde do boje, v příštích kapitolách asi bude častěji její pohled, tak se nelekněte.

Jinak prosím, přečtěte si perex : ) Děkuji

Shrnutí

Autor: Lela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love: From Europe to Amerika! - 3.kapitola: