Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love: From Europe to Amerika! - 1. kapitola

Deník a tužka


Love: From Europe to Amerika! - 1. kapitolaTakže pokračování prologu, který se vám asi líbil. (lze to usuzovat podle počtu komentářů) Omlouvám se za tak dlouhou prodlevu, ale jsem prostě flákač xD V tomhle díle se dozvíte, jak to vypadá u Cullenových a ujišťuji vás, že Alice z toho vyvázne nakonec docela dobře. Také se přemístíme z Prahy do New Yorku i s Bellou a dalšími 2 výherci. Čtěte, komentujte!

 

1. kapitola

 

Bella

Sako? Budu ho potřebovat? Určitě ano!

Hodila jsem ho do kufru. Co dalšího ještě? Jasně, plavky, spodní prádlo, džíny, trička, bundy... vlastně skoro celý můj šatník. Ale můžu potřebovat ještě něco?

Co třeba nějaké šaty? Budu tam potřebovat plesové šaty? Určitě ne! Zněl můj verdikt a tak jsem ramínko s plesovými šaty hodila na miniaturní hromadu v rohu místnosti. Tohle nebudu potřebovat s sebou do New Yorku.

Ještě si musím vzít mp3 přehrávač! Ať mám cestou co poslouchat. Hodila jsem ho na vrch cestovní tašky, hned vedle dvou knih, mobilu a notebooku.

Mám notebook. Konečně! A to jen díky tomu, že jedu tak daleko!

„Bello!“ ozvalo se z kuchyně.

Rychlostí blesku jsem přisvištěla do kuchyně a čekala, co mi máma zase udělí za radu.

„Zpomal, už si balíš po páté, takhle tě neznám!“ oznámila mi a já se na ni smutně usmála.

„A běž už spát, odlétá ti to brzy,“ ujistila mě a já se odloudala do svého pokoje. Pokoje, který příštího půl roku neuvidím.

Svalila jsem se na postel a navzdory tomu, že jsem ještě před chvilkou byla v pohodě, najednou se mi klížily oči.

„Bello, měj se tam dobře!“ objímala mě Terry, moje nejlepší kamarádka.

„Neboj, něco ti přivezu, jo?“ zašeptala jsem a pomalu jí pustila.

Stála jsem před odbavovací kontrolou a čekala, až se se mnou všichni rozloučí. Byla tu celá moje rodina a většina mých kamarádů.

Máma, táta, bratranec a sestřenice, babička, teta, strejda, Terry, Petr, Vojta, Filip, Jonáš, Adam, Hanka, Eliška, Alexandra, Lucka, Majda, Zuzka a obě dvě Aničky.

Všichni moji kamarádi a celá rodina. Všichni, koho dalšího půl roku neuvidím.

„Ahoj!“ pozdravila jsem je všechny a s notebookem v ruce a batohem na cestu jsem zamířila společně s dvěma lidmi do tunelu, kterým jsme se dostali přímo do letadla.

Letadlo bylo nádherné a my tři jsme měli místa hned vedle sebe.

Já jsem seděla u okýnka, vedle mě Anita, dívka která se umístila druhá a byla z 7.C.

Měla dlouhé blond vlasy, krásné modré oči, štíhlá jako proutek, no prostě takový ten prototyp modelky.

A pak taky jeden můj spolužák, Kašpar. Já vím, říkáte si pomsta rodičů, ale pořád lepší než Jidáš, tak se měl jmenovat původně. A navíc, jméno k němu sedělo. Opravdu to byl kašpar.

Dokázal jediným slovem rozesmát celou třídu.

Díky Kašparovi nám cesta ubíhala rychle...

Alice

Sakra! Mám průšvih. Ale nejhorší na tom je, jak mě potrestali! Nesmím nikoho tahat na nákupy! No co je to napadlo? Zrádce jedny!

Já nemůžu být bez nákupů a oni bez nového oblečení a to si přece musejí vyzkoušet (ne že bych za ty roky neznala jejich velikost nazpaměť), ale tentokrát jim to pěkně opepřím. Koupím jim velké nebo malé oblečení, barvy které nemají rádi a nebo dokonce vrazím Emmettovi růžovou! To bude zábava!

Tak a moje geniální pomsta je vymyšlena... Sakra! Já zapomněla na Edwarda, určitě to všechno slyšel. Snad jim to neřekne.

„To víš že řeknu, ty jedna malá otravná...“ ozvalo se z pokoje vedle mě.

„Co nám řekneš, Edwarde?“ chytil se Emmett.

„Alice ti chce vrazil růžovou.“ Bonzák jeden!

Rychle jsem se schovala do skříně.

Přesně jak jsem čekala, okamžitě se rozrazily dveře a v nich stál Emmett.

„Ty jeden malej otravnej skrčku!“ začal křičet a koukat se všude po pokoji, kde jsem.

Když už prohledal celou místnost, znovu se ozval Edward: „Je ve skříni.“

To mu neodpustím!

„UAAAAAAA!“ s obřím válečným pokřikem se na mě Emmett vrhl. Rychle jsem uhla, ale Emmett spadnul přímo do skříně, přímo na moje milované plesové šaty (Co na tom, že jsem je měla jen jednou, stejně zítra vyjdou z módy)

„Emmette! “ zakřičel Jasper a už stál přede mnou. Byl připraven mě bránit.

Tak takhle to u nás vypadalo už dva dny. Přesněji řečeno, ode dne kdy jsem řekla, že u nás bude bydlet ta dívka.

A jak reagovali?

Esmé byla radostí bez sebe, budeme tu mít člověka.

Carlisle byl rád, že je Esmé ráda, ale bál se prozrazení.

Emmett si myslel, že je to fór, pak mě začal nesnášet. Tedy, bude legrace, ale on si myslí, že jsem naschvál vzala dívku.

Rosalie se mnou dva dny nepromluvila.

Edward třískl dveřmi a nevychází z pokoje.

No a Jasper, ten to vzal v klidu. Bojí se prozrazení, bojí se, že se neovládne, ale nedává to kvůli mě najevo. Je moc hodný...

„No tak, rodino! Za dvě hodiny musíme na letiště!“

To všechny probralo. Rozešli se do svých pokojů a já marně přemýšlela, co udělat s rozbitou skříní.

Bella

Konečně jsme mohli vylézt z letadla. Konečně!

Sotva jsme vylezli ven, už nás hnali chodbami k výdeji zavazadel.

Zastavili jsme se v obrovském davu lidí a čekali, až se ten pás rozjede.

Jako obvykle, trvalo mu to dobrých dvacet minut a samozřejmě, než jsem se k němu probila, uběhlo alespoň dalších 10.

„HA!“ zavýskla jsem radostně, když se mi před obličejem objevil můj kufr.

Rychle jsem ho popadla a vydala se k východu. Tam už čekala Anita a Kašpar. Anita si znuděně prohlížela nehty a Kašpar se zase něčemu smál.

„Čemu se směješ?“

„Ale, to já jen tak. Víš že máš cizí kufr? Nebo jsi se snad přejmenovala na Dobromilu Skunkovou?“

A sakra! Já věděla, že moje štěstí zase zapracuje.

To už k nám mířila stará robusní paní.

„Děvenko, to je můj kufr,“ zlobně mi ho vyškubla z ruky a odešla.

Zamrkala jsem. Ale kde je tedy můj kufr?

Kašpar jakoby tušil na co myslím, postoupil kousek stranou a za ním stál... můj kufr!

„Kdyby jsi poslouchala, Bello, zjistila bys, že jsem na tebe křičel, že ti ho beru.“

„Díky,“ spolkla jsem knedlík v krku. Proč? Co jsem komu udělala, že se celá smůla světa nalepila zrovna na mě?

„Jdeme?“ zeptala se Anita a já radši jen kývla.

Pomalu jsme vyrazili směrem k východu.

Objevila se před námi prostorná hala. Všude bylo plno lidí, ale my museli hledat ceduli s našimi jmény.

Začala jsem vyskakovat, ale nikde nic. Anita se taky rozhlížela, ale ten kdo nakonec našel kam jít, byl Kašpar.

Kašpar by totiž nebyl kašpar, kdyby nevylezl na nejbližší lavičku a nebalancoval na ní s hlasitými výkřiky a směšnými obličeji.

„Támhle!“ zakřičel na nás a ladně seskočil dolů. Něco co bych já nikdy nedokázala, protože bych se zabila.

Motali jsme se běsnícím davem za Kašparovou hlavou, která díky svému háru vyčnívala.

Najednou se před námi rozprostřelo prostranství a na něm stálo asi 12 postav.

Stáli v hloučcích. Jeden hlouček tvořilo 7 postav, pak tam byli dva po dvou a osamocená postava, která držela ceduli s našimi jmény.

Swanová, Drobná a Hošecký.

Kašpar k nim došel a pozdravil toho pána s cedulí.

„Good morning, I´m Kašpar Hošecký. And this is Isabella Swanová and Anita Drobná,*“ představil nás.

Pán napřáhl ruku a potřásl si s ní s Kašparem,

„I´m mister Green,**“ představil se a potřásl si s ním rukou. Pak se natáhl k Anitě a nakonec ke mně. Jenže já jsem musela udělat jeden krok a to se mi stalo osudné. Zapracovalo moje štěstí a já okamžitě spadla. Cítila jsem jak letím, jak na mě všichni civí a pak najednou nic.

* Dobrý den. Já jsem Kašpar Hošecký a tohle je Isabella Swanová a Anita Drobná.

** Jsem pan Green.

 

 


 

Shrnutí

Moc Vás všechny, co si tohle přečtete, prosím o komentáře. Pak se mi totiž mnohem líp píše, když vím, že si to někdo přečte. Prosím Vás i o kritiku, co bych třeba mohla zlepšit atd. Jinak čtěte perex

Díky Lela :D

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Love: From Europe to Amerika! - 1. kapitola:

 1
06.02.2016 [19:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon pěkné Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!