Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love air - 9. kapitola

Je to tu, pravda vyšla na svět, jak to Bella vezme? Když o někoho takového přišla...

Rychle jsem vyskočila na nohy a běžela za nimi. Ale protože jsem ještě nebyla úplně v pořádku, trochu jsme se kymácela.

Edward chytil Carlose za krk a mrštil s ním o strom. Věděla jsem jen jedno... takhle to nemůžu nechat být.

„Nééé!“ křičela jsem. Skočila jsme mezi ně a snažila se je odtrhnout. Ale jak můžu od sebe odtrhnout dva naštvané upíry? Carlos mě vzal a odhodil mě na stranu, ale ne tak, aby mě to bolelo. Aspoň ne, tak moc. Jen mě odstrčil stranou, abych se jim tam neplantala. Bolela mě hlava. Do hajzlu, co mám dělat? Mysli, Bello! Mysli!

„Dost!“ začala jsem křičet. Oba zareagovali a otočili se čelem ke mně. Zhluboka jsem se nadechla. Edward toho využil a s Carlosem znovu hodil o strom. Carlos ani nestihl spadnout na zem a Edward ho odhodil na kus kamene. Vyděla jsem, jak krvácí. Z očí mi začaly téct slzy. Carlos se zvedl a běžel ke mně. Bylo mi jasné, co chce dělat. Chtěl mě zachránit, chtěl mě odnést někam do bezpečí.

Jenže Edward toho využil a strhl ho stranou. Přišpendlil ho k zemi a škubl hlavou. Nachvíli jsem viděla, jak se mu zvětšily zorničky.

Edward se zvedl. Carlsovo bezvládné tělo, leželo a nehýbalo se. Rozběhla jsem se k němu. Vedle jeho těla jsem si klekla na kolena a začala ho hladit po vlasech. Ruce se mi třásly, z očí mi tekly proudy slz. Edward mě chytil a snažil se mě odtáhnout pryč, ale já se nedala a mlátila jsem rukama i nohama. Nakonec mě pustil a já se rozběhla zpátky ke Carlosovi.

„To bude dobré,“ šeptala jsem mu do vlasů a nepřestávala se ho dotýkat. „To bude dobré,“ znovu a znovu jsem mu to šeptala. Potom jsem se zvedla a rozběhla se do jeskyně. Sebrala jsem všechny jeho věci. Deku, polštář i kus dřeva. A potom jsem si všimla fotky, která ležela pod kamenem. Zvedla jsem ji. Byl na ní on a nejspíš jeho otec. Najednou jsem ucítila divný pach a uviděla, jak jde z venku vidět dým. Rozběhla jsem se zpátky. Tělo Carlose bylo v ohni. Rozběhla jsem se k němu, ale někdo mě chytil a nepouštěl.

„Ne, pusť mě. Ne!“ křičela jsem z plných plic. To poslední, co jsem uviděla, byl Edwardův ustrašený výraz. Potom jsem nejspíše omdlela, protože víc si nepamatuju.

***

Probudila jsem se v posteli. Tři hlavy se nade mnou nakláněly. Zaskučela jsem bolestí.

„Bello.“ Ten hlas byl něžný. Poznala jsem Edwarda. Bylo to jako pohlazení, cítila jsme se v bezpečí. Otočila jsem hlavu a setkala se s jeho obličejem. Jeho oči byly plné strachu. Anna mě chytla za ruku. Byla tu i profesorka Meadová. Pohladila mě po vlasech.

„Co–co se stalo?“ vykoktala jsem.

„Anna a Edward tě šli hledat a pak tě Edward našel někde v lese. Omdlela jsi.“ Pokusila jsem se posadit, ale tři páry rukou mě zastavily. „Nepokoušej se posadit, jsi zraněná,“ pověděla mi.

Znovu jsem si lehla a chvíli jsme všichni mlčeli. Nakonec promluvil Edward.

„Myslím, že bychom měli nechat Bellu odpočívat.“

„Souhlasím, jsi ještě v šoku,“ řekla Meadová. Oba se zvedli, jen Anna stále seděla u mě.

„Jestli se jí něco stane, tak nám ihned řekneš, ano?“ Přikývla. Oba mě ještě pohladili. Když se mě dotkl Edward, bylo to lehké pohlazení. Bylo to tak něžné. Potom se jen otočil a odešel s pokoje. Jakmile se dveře zavřely, Anna po mně skočila a objala mě.

„Nemáš ani tušení, jaký jsem měla strach!“ zamumlala. Taky jsem ji objala. Držela mě trochu silněji, ale nedávala jsem to najevo. Nakonec mě pustila a sedla si na svoji postel. Usmála se na mě a vzala do ruky telefon.

„Komu voláš?“ zeptala jsem se.

„Angele. Moc se o tebe bála.“

Vytočila číslo a po chvíli začal dlouhý rozhovor. Nemínila jsem ho poslouchat, a tak jsme se otočila na druhou stranu, čelem ke stěně. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Nešlo to, vůbec jsem nemohla usnout. Ztratila jsem přítele. Carlos je mrtvý, má máma je mrtvá a můj Edward je upír. Co více si ještě můžu přát? Nevím, jak dlouho jsem na to myslela, ale nakonec jsem přece jen usnula, ale se smutkem.

***

Anna:

Když jsem ukončila hovor, podívala jsem se zpátky na Bellu. Spala zády ke mně. Pozorovala jsem ji. Byla jsem šťastná, ale zárověn smutná. Šťastná proto, že jsme ji našli. Smutná kvůli ní. Musela toho hodně zažít.

Byl to tak dlouhý den. Ale byla jsem ráda, že jsem profesora Cullena, lépe poznala. Musím uznat, že Bella má dobrý typ, protože profesor Cullen je opravdu sexy a je strašně milý. Bella se zavrtěla. A jéje, už to začíná. Už jsem si na to zvykla. Každý večer Bella mluvila, nebo křičela ze spaní, ale raději jsem mlčela. Bůh ví, co by se pak stalo. Zničeho nic Bella začala křičet. Tentokrát jsem k ní rychle přiběhla a začala ji hladit po vlasech.

„Bello, vzbuď se!“ řekla jsem něžně. Ještě chvíli se vrtěla a pak otevřela oči. V obličeji měla vyděšený výraz. Sedla jsem si před postel a dívala se na ni.

Bella:

Její výraz mě udivoval. Byl tak něžný a starostlivý. Zvedla jsem se a nohama vylezla z peřiny. Když jsem svoje nohy uviděla, byla jsem vyděšená. Byly odřené, někde až do krve. Rukou jsem si po nich přejela.

„Ahoj!“ pozdravila Anna. Zvedla jsem hlavu k ní a přestala se věnovat svým nohám.

„Ahoj!“ oplatila jsem jí to a usmála se.

„V pořádku?“ V pořádku, to je moc přehnané. Byla jsem v šoku. Přede dnem mě unesl upír a udělal si ze mě hračku, ale zjistila jsem, že to není až tak zlé. Měla jsem ho za kamaráda a nakonec je mrtvý. Zabil ho Edward. A to je další dilema. Edward je upír, je hezké to vědět, ale zase bych byla ráda, kdyby mi to řekl sám. Takže, v pořádku opravdu nejsem. Jenže jsem musela lhát.

„Jo, je mi fajn.“ Vzala mě za ruku a usmála se. Nechtěla jsem se teď o tom bavit, a tak jsem se zvedla a začala se převlíkat.

„Co to děláš?“ Vytáhla jsem si svoje bílé triko a hnědé kalhoty.

„Převlíkám se.“

„Jo, to vidím, ale proč?“ Triko jsem měla na sobě a začala na sebe natahovat kalhoty.

„Jdu se projít, je mi vedro.“ Ještě jsem si vytáhla mikinu, která mi přišla jako první po ruce.

„Bello, já vím, že-“

„To je v pohodě. Jsem za chvíli zpátky. Neboj se, vrátím se,“ řekla jsem co nejklidněji. Naposledy jsem se setkala s jejím pohledem a odešla z pokoje. Zamířila jsem si to přímo do Edwardova pokoje. Vyšla jsem schody a uviděla jeho dveře. Byla jsem ráda, že má pokoj jen pro sebe. Takhle si můžeme promluvit v soukromí.

Došla jsem k jeho dveřím. Zhluboka se nadechla a než jsem stihla zaklepat, dveře se otevřely. Stál v nich Edward. Kdo jiný, že?

„Musíme si promluvit,“ prohlásila jsem. Přikývl.

„Já vím.“

Další

Předchozí

Shrnutí

Chtěli jste rychleji kapču, tady je, ale další nebude dříve než v úterý. Hezké počtení a prosím o komentáře.

Vaše Peyton!

PS: Tuto povídku bych chtěla věnovat 3 holkám, které mi pomohly „Zkrášlit" moje shrnutí.Takže mockrát vám děkuji TorencCullen, twilightkacert a hlavně Shindeen. :)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love air - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: