Další dílek je na světě. Odjíždí se na výlet. Takže, objeví se Edward nebo je ještě nemocný? Prosím o komentíky. Díky.
26.07.2010 (21:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2245×
5. kapitola
Den odjezdu na výlet...
Bella:
Už je to několik dnů, co se Edward Cullen neukázal. Podle všech je nemocný, ale mně to moc nesedí. Je to trochu divný, že potom, co vás profesor políbí, najednou onemocní. Dneska by se měl ukázat, všichni profesoři říkají, že pojede, že musí. No, ale podle mě tam nepříjde. To se uvidí.
Dobalila jsem si poslední věci a s taškou jsem šla do auta. Táta jel se mnou. Po dlouhém přemlouvání, nakonec bude řídit táta.
„Máš všechno?“ ujišťoval se.
„Jasně.“ Nastoupili jsme do auta a rozjeli se. Táta mě pořád pozoruje a hlídá. Myslí si, že lepší bude, když někam načas odjedu, ale já to hned zavrhla a řekla, že chci zůstat tady ve Forks. Nechal mě být, nechtěl mě nějak rozčilovat.
„Tak dobře, dovezu tě ke škole a hned pojedu, ano? Musím do práce. V kolik mám pro tebe pak přijet?“
„Přijedeme v jednu hodinu.“ Táta kývl na znamení souhlasu.
Ke škole jsme přijeli tak akorát. Spolužáci už tady byli. Anna mi běžela naproti. Zamávala jsem ještě taťkovi a šla si dát tašku vedle Anny.
„Ahoj!“ pozdravila jsem ji.
„Ahoj!“ odpověděla. Sedla jsem si a rozhlížela se jestli tu je někde Edward. Nikde jsem ho neviděla. Ani jsem nepředpokládala, že se objeví.
„Hledáš ho?“ otočila jsem hlavu na Annu. Poslední dobou je až moc všímavá. Sklopila jsem hlavu.
„Je to tak vidět?“
„Ani ne.“ Usmála se na mě a ukázala na něčí tašku.
„Je Edwardova. Je ve škole. Za chvíli příjde.“ Je tady. On je tady. Nevím proč, ale najednou jsem se cítila, tak dobře. Edward jede s námi.
„Víš, že je trochu divný, říkat mu Edward?“ Nechápavě jsem na ni zírala.
„No, je to tvůj profesor, chápeš?“ Na to jsem úplně zapomněla. Mně ale nezáleží na tom, co je. I kdyby byl kouzelník, beru ho.
„Mně to ale nevadí, víš?“
„Chápu, jsi do něj zamilovaná,“ chytla se za srdce. Žduchla jsem do ní, aby přestala.
„Tak, děcka, pojďte sem, musím vás spočítat,“ uslyšela jsem hlas Edwarda a zvedla hlavu. Hned jsem šla k němu. Zpozorněl a podíval se mi do očí, ale hned, jak se naše oči setkaly, odvrátil hlavu pryč.
„Budu číst jména a vy se ozvete, pokud tu ten daný člověk bude.“
„Pane profesore, to nám nemusíte říkat, až tak blbý nejsme.“
„Oni ne, ale ty třeba jo.“ Všichni se zasmáli. Vzal si papír a začal číst.
„Brandonová?“
„Zde.“ Čekala jsem, až přijde moje jméno.
„Miller?“
„Tady.“
„Stoneová?“ To byla Anna.
„Tady.“ Už se dostával k mému jménu. Mám trochu strach, že se mnou nebude mluvit. Co když mě nechce? Já vím, že ho miluju, ale co když on mě ne? Budu to ale vědět, mám na to několik dní.
„Haló? Swanová?“
„Bello?“ zatřepala se mnou Anna.
„Ehm... Co? Jo aha, tady!“ Chvíli se na mě díval a pak četl dál.
Když jsme skončili, přesunuli jsme se k autobusu. Začaly se nakládat tašky. Edward samozřejmě pomáhal a pár dalších kluků. S Annou jsme si sedly přímo za něj. On sedí úplně vepředu, takže budem vepředu. Já s tím problém nemám a Anna taky ne, sama to navrhla. Bylo už skoro osm a měli jsme už vyjet, ale samozřejmě jsme vyjeli později.
„Tak Swanová, jsi tu nová, takže bys nám o sobě něco měla povídat,“ ozval se hned za náma Ben, když jsme byli už za školou.
„Co bys rád věděl?“
„Kdy ses narodila?“ Zasmála jsem se.
„13. září. Proč to chceš vědět?“
„Ať vím, kdy ti koupit dárek.“
„Aha, ale já moc na dárky nejsem.“
„No, tak to máš smůlu, jenže ty moje dárky... Těm prostě neodoláš.“
„Neříkej, jak to?“
„Protože jsou originální.“ Otočila jsem se na něj a zvedla obočí.
„Jak jako originální?“
„Raději na to zapomene, zlato.“
„No, tak to jsem ráda, zlato.“ Jako malé děcko jsem na něj vyplázla jazyk.
„Dobře, takže další otázka. Dělala jsi nějaký sport nebo tak něco?“
„Muziku.“
„Co s muzikou?“
„Zpívala jsem v muzikálech.“ Rychle jsem se otočila, to jsem neměla říkat. Teď bude chtít, abych mu zazpívala.
„Zazpívej nám, prosím!“
„Až někdy jindy.“
„Tak dobře, ale já na to nezapomenu. Tak a poslední otázka, proč ses sem přestěhovala?“ Stáhlo se mi hrdlo, cítila jsem, jak se mi na hrudi dělá velká díra a zvedá se mi žaludek.
„Bello? Jsi v pořádku?“ Edward se otočil a podíval se na mě.
„Je ti špatně?“ zeptal se. Kývla jsem na souhlas. Poručil řidiči, aby někde na chvíli zastavil.
„Pojď,“ vystoupili jsme a on mě hned vzal k lavičce. Posadil mě a dřepl si přede mě. To jsem zvědává, co tu budem dělat.
Omlouvám se vám, že je to tak krátké, ale mám teď toho moc. Doufám, že mě nezabijete. Přístí dílek bude hodně dlouhý, takže budete mít, co číst.
Vaše Peyton
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Love air - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!