Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lonely...? - 1. díl

jacobposter

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Lonely...? - 1. dílBella dostává další z nesčetných záchvatů smutku a zraní se. Jede do nemocnice ,ale nedojede. Zachrání ji neznámý upír.

06.01.2010 (20:15) • Ishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1472×

HUDBA

Z pohledu Belly:

Seděla jsem na vaně a držela žiletku nebezpečně blízko své paže. Pak jsem ji zanořila do své jemné kůže a potáhla ji pár centimetrů. Celou dobu jsem si užívala ten nával endorfinů, který se mi rozléval po těle.

„Co to děláš Bello! Neblázni!“ křičel na mě v duchu, ten známý, překrásně opojný hlas.

Usmála jsem se a znovu se řízla.

„Nech toho! Bello, prosím…“ křičel znovu a znovu. Zoufale, něžně, prosebně, ale já jsem věděla, že nic neznamená.
‚Nenechám, nezaleží ti na mě. A já si alespoň můžu užívat tvého hlasu,‘ pomyslela jsem si.

Ještě párkrát jsem se řízla a poslouchala jeho hlas. Nakonec jsem žiletku schovala do prohlubně za kachličkou. S pocitem zadostiučinění jsem zastavovala krev na své ruce. Usmívala jsem se při pohledu na svoje zohavené ruce. Byly krásné… nevím proč, ale připadali mi krásné.
Když krev přestala téct zakryla jsem své krásné jizvy rukávem trička a šla se najíst.
Charlie nebyl doma, od té doby co ode mě odešel… no prostě “ten“ je buď v práci, nebo u Blacků.
Dala jsem si první, co mi padlo do ruky, poslední dobou jsem neřešila, co jím.
Myslím, že to byl nějaký zbytek nudlí, možná 2 nebo 3 dny starý. Chutnal mi, i když nijak vábně nevypadal.

„Bello!! Bello!! Proč to jíš?“ překvapil mě “hlas“. Teď jsem ho za žádnou cenu neočekávala. Nedělala jsem nic špatného.
„Co je? Už nevíš jak mi ubližovat?!“ zakřičela jsem a můj hlas se rozezněl celým domem. Do očí se mi hrnuly slzy a začal se mi obracet žaludek.
„Vždyť je to zkažené!! Může ti být hrozně špatně!!“ řekl znovu, dost ustaraným tónem.
„Díky za informace, ale to mě nezajímá. Bez tebe jsem nic. Takže klidně budu pojídat zkažené nudle!!“ zašeptala jsem, začaly mě dusit slzy a vzlyky plné hněvu a lítosti.

Shodila jsem misku a zhroutila se vedle střepů. Nemohla jsem zastavit přívaly slz, nakonec jsem vyčerpáním usnula.
Charlie zřejmě spal u Billa, protože jsem se ráno vzbudila na tom samém místě na podlaze.
Pomalu jsem se zvedla a všimla si malé loužičky krve pod mou hlavou. Vzápětí jsem si všimla, že mám na hlavě něco mokrého. Ach, ne… Řízla jsem se o nějaký střep z misky. Musela jsem do nemocnice.

‚To přece nejde, přišli by na všechno a poslali mě do blázince,‘ pomyslela jsem si a pohlédla na své překrásné ruce. ‚Jinou možnost ale nemám. Takhle umřít nechci. Aspoň “ten“ uvidí kam mě dostal.'


Zvedla jsem se ze země a vyšla k náklaďáčku před dům. Nasedla jsem a nastartovala.
Asi po 5 minutách jízdy jsem zastavila na okraji lesa. Vystoupila jsem a plácla sebou do trávy. Přitom se silně praštila hlavou do kamene která ležel v trávě. Nevnímala jsem bolest.

Po chvíli jsem ucítila chladné ruce, které mě zvedaly ze země.

„Edwarde??“ vyslovila jsem jeho jméno po 3 letech a ucítila, jak se mi díra v hrudníku zase otvírá.

Otočila jsem hlavu ve snaze podívat se na dotyčného, ale nespatřila jsem to, po čem jsem toužila. Nade mnou jsem viděla černovlasou osobu s krásně hnědýma očima.

„Jmenuji se Harmonia. Kdo je ten Edward??“ oznámila mi dívka a mile se na mě usmála.
„Jsem Bella, a Ed…“ na víc jsem se nezmohla.
„Nemluv, odnesu tě k sobě domů. Tam si odpočineš. Ta rána na té hlavě - je to jen škrábnutí, brzo se to zahojí.“
„Děkuju, jsi moc laskavá… Harmi… “ pokusila jsem se ještě jednou a pak jsem omdlela.

Z pohledu Harmonie:

Běžela jsem lesem za pumou a užívala jsem si vítr ve svých černých vlasech. Najednou mě do nosu udeřila vůně levandule a frézie. Běžela jsem tím směrem a vůně stále sílila. Nechtěla jsem toho člověka zabít, jen se podívat kdo tak krásně může vonět.
Přišla jsem na kraj lesa a spatřila dívku, která právě padala do trávy. Vzadu na hlavě měla vlasy slepené krví.

‚Krásně voní, je tak bezbranná, stačí přiskočit a vysát z ní krev až do poslední kapky,‘ radil mi můj ďáblík někde v hlavě.

Nikdy jsem se jím nenechala přesvědčit a ani teď jsem to neudělala. Přišla jsem k ní, a když jsem viděla, že sama nevstane, vzala jsem ji do náruče.

„Edwarde??“ řekla zvláštně toužebným tónem.

Pak se na mě otočila a vyslala na mě pohled plný zklamání.

„Jmenuji se Harmonia. Kdo je ten Edward??“ představila jsem se. Když jsem vyslovila jméno “Edward“ škubla sebou, jakoby jí projel blesk.
„Jsem Bella, a Ed…“ zkoušela říct, ale nebylo jí moc rozumět.
„Nemluv, odnesu tě k sobě domů. Tam si odpočineš. Ta rána na té hlavě - je to jen škrábnutí, brzo se to zahojí,“ pokusila jsem se ji utěšit.
„Děkuju, jsi moc laskavá… Harmi…“ zkusila ještě jednou a pak omdlela.

Běžela jsem s ní lesem a snažila se její krásný obličej nepoškrábat o větve. Snažila jsem se běžet rychleji než normálně. Cítila jsem nějakou povinnost vrátit ji tomu jejímu Edwardovi.
Přede mnou se začal otvírat pohled na moje doupě. Nevelký dům obrostlý břečťanem. Okna směrovaná na příjezdovou cestu byly zakryté černými závěsy. Zazvonila jsem na zvonek, a když nikdo do cca 5,598 sekundy nepřišel, vyskočila jsem oknem dovnitř. Přitom jsem: rozbila okno, potrhala černá závěs a navíc totálně si zničila moje krásné červené kalhoty.

„Leo?“ zakřičela jsem na svého bratra a položila Bellu na postel.
„Leonidasi Keneve mladší!!“ zakřičela jsem znovu a pak začala po domě hledat obvazy a desinfekci.

Když jsem s malou lahvičkou desinfekce a velkým balíkem obinadel vrátila, můj bratr se už skláněl nad Bellinou ránou na hlavě.
Vždycky mě překvapovalo, proč máme doma tolik zbytečností jako je desinfekce, ale teď jsem poznala, že můj bratr skutečně myslí na vše.

„Bude v pořádku,“ řekl Leo dřív, než jsem se stačila zeptat.
„Díky bohu,“ ulevila jsem a plácla sebou na zem.
„Díky tobě, Boha do toho netahej,“ usmál se Leo a začal Belle obvazovat hlavu. „Ale je tady možnost že by mohla částečně ztratit paměť. Ale opravdu malá šance.“
„Hlavně že žije.“
„Pojď, necháme ji odpočinout,“ vybídl mě ještě Leo a než jsem stihla protestovat odtáhl mě z pokoje a zavřel za námi potichu dveře.

SHRNUTÍ →

Autor: Ishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lonely...? - 1. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře