Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé vládnou světu? Ne to upíři! 2 . kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Lidé vládnou světu? Ne to upíři! 2 . kapitolaAhoj všem, v tomto dílu Bella letí do Ruska. Připomínám, že je letadlo plné lidí a ona je novorozená. Jak let dopadne? Vydrží Bella tolik krve kolem sebe? To vše v tomto díle... PS: Jestli vám to přijde nechutné, tak se omlouvám, ale snažím se vcítit do její kůže.

11.11.2009 (17:15) • 13mojenko13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1204×

2 . kapitola : Let a Havárie

Seděla jsem v letadle v obyčejné turistické třídě. Navíc jsem neměla peníze. Snažila jsem se nedýchat, ale sluch jsem vypnout neuměla, bohužel. Všude jsem slyšela samý tep. Doslova jsem slyšela, jak krev proudí žilami cestujících.

Vedle mě seděla dívenka, která měla krásné blonďaté kudrnaté vlásky a neuvěřitelně průsvitnou pokožku. Viděla jsem každou její žilku. Začala jsem panikařit, že let, co má trvat asi 11 hodin, opravdu takové trvání nebude mít.

Proč já hloupá neběžela? Vůbec jsem předtím nepřemýšlela nad těmi následky, co se můžou stát,  jestli to nevydržím. Nechtěla jsem, aby mě zabili Volturiovi. Pravidla, které mi vysvětlovala jednou Alice, jsem si až moc uvědomovala a nechtěla jsem si hned zpočátku mého upírství naštvat královskou rodinu. Myšlenka na Alice mě pobouřila a hlavně rozesmutnila. Zlobím se na celý svět. Vůbec nechápu své pocity. To jsem snad v přechodu? Z minuty na minutu jsem jiná, jinak rozpoložená.

Potřebovala jsem se uklidnit. Z lidských zvyků jsem se s plna plic nadechla. Udeřilo mě beranidlo. Celé letadlo bylo nasáklé krví. Snažila jsem ovládnout své chutě a hlavně tu žízeň, potlačovala jsem toho ďábla uvnitř mě, který řval a zatemňoval mi žízní mozek. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na tu stovku budoucích mrtvol. Neviděla jsem nic jiného než krev a různé scénáře mého znovunabytí energie.

Myslela jsem pouze na ty skořápky, které uvnitř v sobě nosí tu nejlahodnější tekutinu, kterou já teď tak moc chci. Bylo mi jedno, jestli jsou bohatí, chudý, krásní, bezdětný anebo sami. Chtěla jsem to, co oni i já k životu potřebujeme... Krev!

Drtila jsem sedačku, abych se vlastní vůlí udržela sedět a ani se nepohnula. Cítila jsem upřený pohled té průsvitné dívky. Bála jsem se pohnout, protože kdybych se pohnula, tak bych zabíjela. Zabila bych vše, co má tep a srdce. Vím to.

Po hodině představ na chuť krve a ubezpečování se, že se nepohnu z místa. Ostatní na mě zírají. Je jim divné, že jsem se ještě ani nepoškrábala, nepohnula nebo prostě neudělala žádné hloupé lidské gesto. Toto zírání zastínila přihlouplá letuška s perfektně naučeným úsměvem. Přitáhla i nějaké občerstvení.

„Slečno dáte si džus, coca – colu nebo jiný nápoj, za hodinu přinesu i oběd“ Usmívala se letuška. Její bělostný úsměv mi převracel žaludek.

Chtěla jsem jí odpovědět upřímně a do očí. Jak jsem ale otočila hlavou, rozvířila se krev ve vzduchu a pohltila mě síla mého ďábla a já ho s radostí poslechla.

„Dám si Vás a všechny ostatní cestující.“

Letuška se nejspíš chtěla zasmát, ale než ji stihli cuknout koutky směrem nahoru. Přisála jsem se na její lačný, štíhlý a jemňoučký krček. Úžasné!  Začala jsem skoro po dvou hodinách utrpení pít. Slyšela jsem hysterický křik všude okolo. Mě nikdo nebude rušit při obědě!

Nemůžou po mě chtít zázraky, jsem prostě novorozená a že jsem vydržela přes hodinu být v letadle plném lidí je podle mě zázrak. Je to chyba té letušky, neměla na mě mluvit. Spokojená s tím, že mám aspoň pro sebe dobrou výmluvu. Odhodila jsem vysáté tělo letušky na zem a podívala se kolem sebe. Lidé, aby se zachránili, tak se chovali hůř než cokoliv na této planetě. Předhazovali se, ubližovali si. Někdo nejspíš i utržil ránu, protože mě opětovně pohltil a naprosto ovládnul ten ďábel uvnitř mě… Cítila jsem krev! Jsem lačná stvůra prahnící po krvi.

„Tak kdo je další na řadě?“ zeptala jsem se naoko vážně. A pak jsem se smíchem vrhla na bezbranné lidi, někoho zabila, někoho vysála anebo jen ochutnala. To je moje podstata bytí. Tohle jsem já. Dělám si, co jen já chci. A ne co mi nějaký Carlisle nařídí. Ten blb nikdy neochutnal lidskou krev, neví jaké to je. Je to jeho chyba. Určitě by mi to upírali, i kdybych chtěla, tak už z tohoto důvodu se knim nikdy nevrátím.

Po vysátí pilota a co-pilota, jsem si uvědomila, že vedle mě seděla ta průsvitná dívenka. Začala jsem jí hledat. Nebála jsem se, že by se letadlo zřítilo, je tam totiž auto pilot. Ne, že by se mi mohlo něco stát, ale mám tu ještě práci. Najít tu zatracenou holku, která se mi někde schovává. Po půl hodině letu jsem ji našla v nákladovém prostoru schovanou v obrovském kufru. Nejspíš si myslela, že jsem blbá, protože kolem toho kufru se válel všechen předešlý obsah. Hlavně jsem slyšela její strachem splašené srdce. To by slyšel i obyčejný člověk.

„Halo, kde jsi?“ Ptala jsem se se závanem ironie. Ladně jsem se přibližovala k tomu už rozklepanému kufru. Naschvál jsem "zakopla" o jeden kufr. Zaslechla mě. Začala pofňukávat a její srdce se roztlouklo ještě rychleji, jakoby jí chtělo vyskočit z hrudníku a utéct ode mě, od žíznivé upírky. Její srdce ví, kdo jsem jinak by se tolik neozývalo. Buch, buch, buch... Jak krásná melodie to je! Jenže já chci víc!

„Neboj se.  Já ti neublížím, jsi krásná a milá holčička.“ zkoušela jsem použit svůj vábivý hlas, ale nejspíš jí to neuklidnilo.

Začínala jsem se zlobit, tak jsem na ní vykřikla.

„Vylez nebo teprve uvidíš, jak moc se umím zlobit!“ Jako odpověď mi přišlo dost tiché zazoufání, dost tiché i na můj upíří sluch.

Začala jsem rozepínat kufr, pomalounku, abych ji moc nevylekala.

Její srdce začalo bít šíleně rychle… Vzpomínala jsem, jestli jsem jí kousla, protože tohle byla přeměna a není možné, aby srdce tohle vydrželo. Měla rychlejší otáčky než samotný vrtulník. Bušilo a bušilo. Otevřela jsem fur a dívala se do jejích hlubokých očí. Něco mi připomínaly. Její oči byly zalité slzy a úplně z nich zářil ten šílený strach. Srdce nabíralo ještě větší obrátky. Až najednou utichlo. S leknutím jsem zjistila, co se stalo mé budoucí kořisti. Ona umřela strachem. Dostala v takovém raném věku infarkt. Bála se mě, tak strašně moc, že její bojazlivé srdce prostě nevydrželo nápor strachu, které ona svým mozkem na něj vyvíjela. Až vypovědělo svoji funkci. Hm. Moje svačina se uvolila, že prostě umře! Byla jsem přecpaná. Sama jsem se divila, že mi neteče krev z uší, ale ona měla být můj dezertíček!

Bylo jí mi líto, ale víc mi bylo líto mě, protože jsem na ni měla vážně chuť.

A co teď? Cullenovi za mnou nejsou, takže teď už uklízecí četu nemám. Musím si uklidit sama. S dalším povzdechem jsem se pustila do přemýšlení, jak mám uklidit takhle velký svinčík, aby se o mě nikdo nedozvěděl.

Sedla jsem si na jedno místo u okýnka a podívala se kolem sebe všude samý těla, ženy, muži, blonďatý, tmavovlasý, zavalití, štíhlý... Vše, na co by si upír mohl vzpomenout. Odvrátila jsem zrak od mrtvol a dívala se zamyšleně z okénka, všude pode mnou se rozléhal nepropustný oceán. Během necelé sekundy mi přišel nápad. Katastrofa! Zřícení letadla! Jako by mi začali před očima běhat titulky z novin o různých letadlových haváriích.

Rychle jsem utíkala zpět do zavazadlového prostoru, kde jsem našla jeden nepromokavý kufr, a naházela do něj různé kousky oblečení, co se mi líbili z různých kufrů. Využila jsem ještě hodně peněženek.

„Do začátků.“ Řekla jsem si se samolibým úsměvem.

Došla jsem k únikovému východu a otevřela jsem dveře. Síla tlakového rozdílu mě vytáhla ven a já plula vzduchem… Pod sebou jsem viděla azurově krásný oceán a vedle sebe letadlo, jak se řítí k této modravé plošině závratnou rychlostí.

Vzduch je všude kolem mě, i když je řidší. Stejnak mi osvěžil hlavu. Dokázala jsem konečně kloudně přemýšlet. Žádná krev na blízku nehrozila.

Moje tělo při dopadu lehce proťalo vodní hladinu jako šíp. Pod vodou jsem zahlédla letadlo a vydala jsem se k němu do velké hloubky s přivázaným kufrem na noze… Začala jsem vytrhávat zbytky slitinového pláště a ničit vše, na co jsem narazila. Všechny těla jsem ukryla do nedaleké jeskyně, kde se mohou těla v klidu rozkládat.

Když jsem práci s uklízením dokončila vydala jsem se směrem do Evropy. Jediné, co mi vadilo při plavání. Byl ten přivázaný kufr na noze.

Po několika denním plavání jsem zahlédla pevninu…

 

Předchozí  kapitola /Další kapitola

 

Shrnutí povídek

Autor: 13mojenko13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lidé vládnou světu? Ne to upíři! 2 . kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře