Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé vládnou světu? Ne to upíři! 11. kapitola

19.01.2010 (21:00) • 13mojenko13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1563×

11. kapitola –  Emmett

Cítila jsem pichlavou bolest v levé ruce. Alice nedokázala sama strhnout Edwarda, nedokázala se rovnat rozzuřenému upírovi. Jak jsem ucítila pálivou a šílenou bolest v pravé noze, tak jsem omdlela.

Z pohledu Alice

Edward je už je pár mil od domu. Strašně se na něj těším. Jasper z nás všech cítí štěstí, a tak je taky moc šťastný. Je úžasné vědět, že budeme zase celá rodina pohromadě. Esme září jako sluníčko, určitě teď myslí na to samé.

Já s Jasperem, Carlisle s Esme, Emmett s Rosalii a Edward s Bellou stojíme před nákupním střediskem. A všichni se usmívají.

Vize skončila stejně tak rychle jako začala. No jupí! My půjdeme hromadně nakupovat! A všichni se tváří šťastně. Musím koupit všem minimálně 20 kalhot… A…

Další vize přišla z čista jasna .

Edward stojící před námi a bude se na nás usmívat, bude šťastný.

Všechno jde podle plánu, jen musím zavolat Carlisle a Bellu, ať to stihneme.

„Pojďte dolů, už tu bude!“ Slyšela jsem, že se zrovna baví o Belliných očích. Nevadí. Na to mají ještě dost času potom.

Ježiši, všichni stojí tak nemožně. Musím je přeorganizovat. Sami toho asi nejsou schopní. Bella nakonec, Carlisle sem… A je to hotovo! V tu chvíli se otevřeli dveře. V nich stál můj nejmilejší bráška. Vypadal dost strhaně a unaveně, i na upíra. Na všechny z nás se postupně podíval a usmál se, viděla jsem ve vizích, že nás pak všechny obejme, ale to by nemohl zavadit okem o Bellu. Během sekundy jsem viděla, jak Edward na Bellu útočí, když jsem se probrala, tak už Bella ležela povalená mým debilním bratrem na zemi.

Ostatní byli jako přikovaní k podlaze, věděla jsem, že mi pomůžou odtrhnout Edwarda od Belly. Jen ne teď. Nedokázali zatím i přes svoje upíří mozky zpracovat to, co se teď událo. Snažila jsem se Bellu zachránit, ale Edward jí jedinou rukou rozdrtil zápěstí a zlomil levou ruku. Všude byla krev. Sice nevoněla, ale dohnala mě k nepříčetnosti. Já jí skládám deset let dohromady a tenhle blbeček si jen tak přijde po 8 letech a prostě mi jí roztrhá. Zabiju ho!

„Přestaň! Vždyť jí zabiješ! Je to moje nejlepší kamarádka a já ti jí nedovolím zabít!“ Měla jsem ho v plánu zabít. Nebo to zase ne, ale určitě násilně odtrhnout od Belly. Jenže to by se nemohlo stát to, co se stalo. Nemohla jsem to vidět, protože se Bella z ničeho nic zaštítovala. Její tělo se před Edwardem nejspíš bránilo i v bezvědomí. Edward odlétl od Bellina nemohoucího těla a přišpendlil se ke stěně.

Emmett se ho snažil odtamtud dostat, ale ani jeho ohromná síla ho od toho místa nedostala.

Mezitím  Carlisle odnášel Bellu do své pracovny, ale neodpustil si na schodech naštvaný  a vyčítavý pohled na Edwarda. Bylo nám jasné, že dokáže vnímat. A to že neodpovídal, bylo ještě větší plus. Proto mu každý aspoň nepříjemným pohledem naznačil, že pošlapal vše, co mohl.

Vím, že to musím být těžké. Zabila mu Tanyu. Musí se cítit otřesně a teď i zklamaně a naštvaně. V podstatě ho zradila jeho vlastní rodina. Vím, že to přejde, jen nevím kdy.

Myslím si, že si za to Tanya může i sama. Viděla Bellu zranitelnou. A popichovat upíra, který je zrovna rozčilený na celý svět a ještě velmi mocný, to mi přijde jako abnormální blbost. Zasloužila si to za svou neomalenost. Ani Aro nepípnul při jejím monologu na plese. Jen Tanya jako správná pipina ano. Nikdy jsem jí neměla ráda, ani brácha jí neměl rád. Nevím, co se stalo.

Edward stojící v obývacím pokoji škrtí malou černovlásku.

Nevím, kdo je ta černovláska, ale za to měla perfektní boty od Versaceho. Aha! V hlavě jsem slyšela, jak do sebe zapadla dvě ozubená kolečka. To jsem byla já!

„Edwarde Cullene, nečti mi myšlenky. Mám pocit, že se toho stejnak brzo nedočkáš. O to se vlastnoručně postarám!“ Křičela jsem na dotyčného, který nehybně zíral do blba.

Visel tam na něčem neviditelném. Nevěděla jsem, co to je, ale stoprocentně vím, kdo se o to zasloužil. Bella je stále ta mocná už ne čistá upírka, ale poloupírka. Dokáže se bránit i nevědomky, její oči schovávají podstatu toho, co ve skutečnosti je. Měla by dostat metál, protože tohle to byl čin roku!

Můj bratr je sebestředné hovado, které neví, co chce. Doufám, že tam bude viset do konce věčnosti. I když je nějaký konec? Asi ano.

Bella se sádrami, ale usměvavá. Emmett se o ní stará. Špatně, ale stará. Uvařil jí něco. No nevím, jak to mám popsat, něco hnědého s cibulí. Fuj. Bella do toho píchá vidličkou, asi se to snaží analyzovat. Nepodaří se jí to.Carlisle u toho kontroluje rány, ale také se směje. Pak jí radí, ať ten nepoživatelný rádoby kumšt nejí. A Edward je stále přilepený ke stěně.

Takže to chvíli potrvá. Šla jsem kolem bráchy a cvrnkla ho do nosu. Zasmála se a utíkala za Jasperem. Chytla mě nějaká vášeň a touha. Zase nehraje fér!

„Jaspere!“ Rozrazila jsem dveře od našeho pokoje a hupsla na mého Jazze…

Z pohledu Belly

Zdá se mi krásný sen. Jsem na dovolené na opuštěném ostrově. Ostrov byl pln nezkrotné zvěře a obrovského spektra rostlin. Nevím, jaké moře omývalo tento ostrov, ale vím, že je nádherně průzračně azurové. Pláž byla poseta bílým pískem. Mohu se pouze domýšlet,  jaké krásy  se nacházejí v nepropustné modři, jako je tato voda. Bylo tu sladké ticho přehlušované pouze mořem a ptactvem. Toto je idea života. Ale ne na dlouho.

„Bello koukej, co jsem našel!“ Vyřvával někdo za mnou. Otočila jsem se a s úžasem jsem hleděla na boží dílo. Sice už to není taková idea, ale aspoň se nebudu nudit. Přiřítila se ke mě alabastrově bílá postava, která byla na slunečním světle zářící. Pleť té osoby byla diamantová. Nádhera.

„Zavři tu pusu, když se něčemu divíš, mohla bys mít pak mezi zuby mouchy, víš!?“ Mluvil na mě pomalu jako na malé dítě Emmet.

„Ehm, promiň, říkal jsi něco?“ Probrala jsem se z úžasu.

„No jo, koukni, co jsem chytil…“ A ukazoval mi svůj veliký úlovek v rukou.

„Jééé…“

„Bello, vzbuď se!“ Ach ne, co po mě zase chtějí. Pořád musím vstávat! To je každou chvíli Bello sem, Bello tam.

Už nejsem na tom ostrově. Jsem v pokoji. Proti tomu ostrovu Dokonalost se tohle místo může zahrabat. Jsem si ho totiž pojmenovala a nemůže nést jiné jméno než právě Dokonalost…

„Bello no konečně!“ Alice…

„Ano Alice? Chceš mě zdobit pro tvého dalšího bratra?“ Řekla jsem nasupeně a propalovala medové oči mé kamarádky. Kamarádky, která s výčitkami na mě hleděla a prosila.

„Bello odpusť mi to, netušila jsem, že na tebe zaútočí, rozhodnul se během jedné sekundy. Omlouvám se…“

„V pořádku. Mám tě ráda.“ Usmála jsem se na ni. Dneska mám dobrou náladu a nic mi jí nezkazí.

„Já tebe taky, musím se zdejchnout. Ahoj.“ Otočila se a odešla.

Ani nevím, jak po tom útoku vypadám. Vzala jsem si do ruky zrcadlo, které leželo hned vedle postel e na nočním stolku. To bude práce Alice. Na tváři jsem měla malinké oděrky a čelo je trošku pohmožděné. Takže v celku dobré. O sádrách na ruce a na noze už vím.

Bez mého svolení jsem si zívla. Budu ještě chvilinku odpočívat, ale to by nebylo bez menších překážek. Ty sádry mi hrozně vadily. Po půl hodině hledání pohodlné polohy se rozrazily dveře.

„Ahoj Bello, uvařil jsem ti oběd, máš určitě hlad…“ Zubil se na mě od dveří Emmett. Začala jsem se bát. Ale asi ne moc. Jídlo s tácem jsem měla položené na nohách během 2 sekund. Zaraženě jsem na ten pokrm koukala. Snad po mě nechce, abych to jedla? Emmetovo jídlo nevonělo, nevypadalo a už vůbec nemohlo chutnat. Byla to hnědá hmota s něčím, co má být asi maso. Našla jsem tam ještě něco tahavého. Řekla bych, že to asi bude cibule. Během nerozhodného píchání do toho šlince jsem si ani nevšimla Carlisle, který mě přišel ošetřit a zkontrolovat.

„Nejez to nebo se ještě otrávíš.“ Šuškal tiše Carlisle. Měla jsem problém ho uslyšet. Jen doufám, že to neslyšel Emmet. On má lepší sluch než já. Nechci mu ublížit. Obzvlášť, když mu to starání se dělá ohromnou radost.

Neslyšel to, protože lítal po pokoji sem a tam. Natáčel televizi směrem k posteli. Ach ne! Mám další zlé tušení. Carlisle dodělal svou práci s tím, že budu za chvíli zase běhat. Moc mě tím potěšil. Moje nálada dlouho nevydržela, protože se vedle mě uvelebil Emmet a začal přepínat kanály.

„Bellčo, hezky to spapej, budu tě hlídat, aby si do sebe dostala vše do posledního vitamínu. Potom můžeš se mnou koukat na baseball. Ale sněz to rychle, jinak zavolám Jazze, ať se  k nám připojí. Vím jistě, že by se rád přidal.“ Div nešišlal. Když to říkal tvářil se, jak sám stvořitel světa. Kdyby přišel Jasper, tak už se na tu postel nevejdeme. Hlavně oni dva pohromadě, zkáza... To bych to raději i snědla. Ne kecám. Na to nemám.

„Emmette? Kde v tomhle jídle vidíš vitamíny?“ Nesměle jsem se zeptala. Vím jistě, že v tomhle jídle nejsou žádné vitamíny. Jestli tam byly, tak už dávno utekly.

„Ale ty hloupoučká Bellčo, vitamíny nejsou vidět. Ale jsou pro tebe i tak důležitá. Tak papej.“ Tvrdil nadále moudrý Emmett.

„A Emmette? Jaký vitamíny tady jsou?“ Ptala jsem se na oko zvědavě. Každopádně jsem Emmetta nejspíš dostala, protože začal přemýšlet.

„No asi jaký… Vždyť je to asi  jasné, nemyslíš? Třeba vitamíny M,N,V. Ty jsou pro tebe teď moc důležité! Možná i nejdůležitější! A teď už žádný otázky a jez! Nebo tě sám nakrmím!“ Zahřměl. No fuj, já to nechci jíst! To mě v tom celá rodina nechá? To si pak zpětně všechno vypijí. Pustila jsem se do toho, po prvním soustu, jsem se skoro udusila a následně pozvracela. Dostala jsem nápad, který mě možná i zachrání. Ha!

„Emmette, prosím skoč mi pro krev.“ Emmett zasalutoval a vyskočil z okna. Chvíli jsem počkala. Když jsem věděla, že bude Emmett dostatečně daleko, tak jsem zavolala Esme. Předala jsem jí blivajs. Ona ho šla s nakrčeným nosem zničit. Nevím jak, ale bylo mi to upřímně jedno. Ať je to už pryč a hlavně ať už nevaří Emmett. My o vlku a vlk pod oknem. To byl fofr!

Na nohách mi přistál ohromný grizzly. Vyjekla jsem úlekem, ale pak poděkovala. S chutí jsem se do médi pustila. Za chvíli jsem byla k prasknutí. Topila jsem se v krvi. Nádherný pocit to je. Zbytek za mě dojel Emmett. A pak jsme se dívali společně na baseball.

Teď povinně necháte všichni komentář... Potřebuji něco, co mě popožene. Jinak už nebude další díl :-D. Vaše komentáře mě popohání k psaní. A vám to neublíží. Děkuji

Předchozí kapitola / Další kapitola

Shrnutí povídek

Autor: 13mojenko13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidé vládnou světu? Ne to upíři! 11. kapitola: