je tu další kapitola. Nevím ale jestli má vůbec cenu pokračovat
25.12.2009 (16:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1514×
Padlý anděl
Odešla jsem k nim do pokoje. V jejich pokoji byl Jasper.
„Ahoj Jazy, co že nejsi dole s Alicí?“ jen se na mě podíval a odpověděl
„Nemůžu, už nemůžu, jeho nálada se nedá snášet.“ Tenhle rozhovor mě začal zajímat.
„Čí nálada?“ vyzvídala jsem dál
„Edwardova, pořád tě hlídá. Od té doby co jsi byla v Itálii o tebe má pořád strach.“ Odpověděl.
„Vážně?“ řekla jsem a šla z pokoje.
„Edwarde? Kde jsi?“ křičela jsem po domě.
„Je nahoře u sebe v pokoji. Myslím.“ Volala na mě Alice z Obýváku. Vyběhla jsem schody a rozrazila dveře. Seděl na posteli s výrazem mučedníka. Přiběhla jsem k němu a začala ho líbat. Neoplácel mi je.
„Cože jsi změnila názor?“ zeptal se.
„Jaz mi řekl, že se o mě bojíš. Už nemusíš, neudělám žádnou hloupost, slibuji. Hlavně už se neboj. “ Řekla jsem a on jen vzhlédl od svých rukou.
„Jenže já se bojím, že každá sekunda s tebou může být poslední, protože se neovládnu a zabiji tě.“
„Edwarde neublížíš mi, vím to. Dokazuje to i to, že si se dvakrát dokázal odtrhnout od mojí krve. Jel jsi za mnou do Itálie, abys mě zachránil. Věřím ti.“ Řekla jsem.
„Děkuji, ale tvou důvěru si nezasloužím. Dneska jsem tě mohl zabít a vůbec jsem si to neuvědomoval. Nezasloužím si tě.“ Řekl a podíval se zase na svoje ruce. Zvedla jsem mu obličej a řekla.
„O tom kdo si mě zaslouží a kdo ne, rozhodnu sama, když dovolíš. A ty si mě podle mě zasloužíš, to já si nezasloužím tebe.“ Vykulil oči.
„A to jsi vzala kde?“
„Co, kde jsem vzala?“ zeptala jsem se.
„No to, že si mě nezasloužíš?“ zeptal se.
„V hlavě, úplně na stejným místě jako ty to svoje.“ Usmála jsem se . Usmál se a začal mě líbat. Po chvíli odtrhl rty a já přerývavě dýchala.
„Slib mi, že tu péči omezíš. Potřebuju trochu prostoru.“ Poprosila jsem ho.
„Pokusím se.“ Řekl. To mi zatím stačilo.
Lehla jsem si na postel a on si lehl vedle mne. Schoulila jsem se na jeho hruď a on mi broukal do ucha. Za pár minut jsem usnula. Zdál se mi sen.
Ležela jsem u sebe v posteli. Spala jsem klidným spánkem, když se najednou objevila bytůstka podobná člověku. Byla malá jen o něco větší než postel. Měl na sobě kápi, ale do obličeje jsem mu viděla. Měl rozervaný obličej a neměl oči. Spala jsem dál. Vzal mi jednu ruku a připásal jí k pelesti. Poté to samé udělal i u ostatních končetin a já spala dál. Když s tím skončil, shodil kápi z hlavy a vytáhl bodec. Vyskočil na postel, ani jsem se nepohnula. Sundal ze mě deku a začal do mě řezat. Vyřezal do mě nápis I kill U. Pak zmizel. Jen co zmizel mi z těch písmen začala vytékat krev a já otevřela oči a vykřikla.
Vymrštila jsem se s křikem do sedu, v ten moment mě objímali ledové ruce.
„Byl to jenom sen zlato, jenom sen.“ Uklidňoval mě ten nejkrásnější hlas.
„V to doufám.“ Odpověděla jsem.
„A co se ti zdálo?“ zeptal se. Když jsem mu to začínala vyprávět ztuhl hned u popisu toho skřeta.
„Co ti ve snu udělal?“ vyhrkl.
„Vyřezal mi na tělo nápis.“odpověděla jsem s třesoucím se hlasem. Okamžitě mi roztrhl jeho tmavomodrou košili, pod kterou jsem byla nahá. Zadíval se na můj hrudník. Podívala jsem se na stejné místo a zděsila se.
„Promiň.“ Omlouval se Edward, ale za co?
„Proč se mi omlouváš?“
„Nedokázal jsem tě uchránit.“ Řekl a vstával z postele. Vykulila jsem oči.
„Asi mi tu něco uniká. Řekneš mi kdo je to zač?“ Edward se na mě otočil s výrazem mrtvoly.
„On, ona je padlý anděl.“ Odpověděl a řekla bych, že kdyby mohli mít upíři husí kůži, tak jí má.
„Padlý anděl? Co to znamená?“ zeptala jsem se.
„Mstí se za uvrhnutí do pekla. Ti andělé co se zamilují do smrtelníka jsou uvrženi do pekla a pak se mstí těm smrtelníkům, kteří jsou milováni a milují. TY ,které zabijí jsou pro ně něco jako trofeje a ty jsi vzácná trofej Emmo. Zamiloval se do tebe upír. Rozpohybovala jsi mrtvé srdce. Promiň.“ Vysvětlil.
„TY za to ale nemůžeš!“ řekla jsem.
„A kdo tedy?“ zeptal se.
„Nikdo!“ odpověděla jsem.
„Vždy je nějaký viník.“ řekl.
„Ale nesmíš brát všechno na sebe Edwarde.“ Křikla jsem na něj.
„Miluju tě Emmo.“ Řekl a odcházel z pokoje. Nepřemýšlela jsem, jen jsem věděla, že kdyby odešel zemřela bych a žádný padlý anděl by mi pomáhat nemusel a vyběhla z pokoje. Sbíhala jsem schody a viděla ho u dveří. Cítila jsem na sobě dva páry očí: Aliciny a Jasprovi, ten ale svůj pohled rychle odvrátil.
„Edwarde prosím neodcházej.“ Křičela jsem na něj, ale už byl pryč.
Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!