Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 5. kapitola

apple


Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 5. kapitolaEmma je nešikovná a znovu navštíví nemocnici.

Prosím

Letěli jsme domů. Celou cestu mě přemlouvala, abychom jeli rovnou k nám do domu. Nemohl jsem jí nevyhovět.

(Pohled Emmy)
Nic jsem neviděla jen jsem cítila bolest, jako když se říznete žiletkou, u krční tepny. Slyšela jsem rány a pak cítila jak padám na zem. Něčí ruce mě chytli, ale to už jsem vnímala jen bolest. Bolest, jako kdyby mě upalovali zaživa. Rozlévala se mi po těle a pak z ničeho nic začala rychle ustupovat a já začala omdlévat. Držel mě v náručí a byl to on - Edward. Najednou jsem stála na hranici a pode mnou hořela polena. Začínala jsem se dusit kouřem, začala jsem hořet. Začínala jsem umírat. Zdáli jsem jen slyšela „Nech toho Jane, nech je jít. Však se s nimi ještě uvidíš.“ Nevím kdo to byl, ale věděla jsem, že to co řekl bylo na jednu stranu vysvobození a na druhou zmar. Znovu jsem omdlela. 

Probudila jsem se, nevěděla kde, Až pak mi to došlo. 

„Jsem v nemocnici? Jak to? Ten plán neměl mít chybu. Sakra.“ Uviděla jsem ho a řekl. 

„Děkuji, že mi to ještě komplikuješ. Opravdu jsi si myslela, že bych ti to dovolil? Opravdu jsi si myslela, že bych se to od Alice nedozvěděl? Opravdu jsi si myslela, že tě nemiluji. Vím, řekl jsem to, ale nemyslel jsem to tak. Chtěl jsem tě ochránit od sebe samého a ty? Zatím jsi se vydala do spáru zla.“ Byla jsem zmatená 

„Ty mě miluješ?“ 
Odpověděl „Ano a nikdy jsem nepřestal a nepřestanu.“ Nevydržela jsem to a začalo ho líbat. Kyslík mě opět zradil a já se musela odtrhnout od jeho rtů. 

„A já si myslel, že získat tě zpět bude těžké a ono stačilo, abych ti řekl pravdu.“ Umála jsem se Chce mě zpět. 

„Kdo říká, že jsi si mě získal zpět?“ 

„Ty to říkáš svými polibky,“ nenechala jsem ho to doříct a už jsem ho zase líbala. 

„Miluji tě!“ řekla jsem mezi polibky. 

„Řekl bych, že ti už je dobře.“ Řekl. 

„Jestli to, že mi je dobře, znamená, že mě opustíš. Pak mi dobře není a dlouho nebude.“ Řekla jsem smutným tónem. 

„Em, jak ti je? To že ti bude dobře, neznamená, že tě zase opustím. Miluji tě a teď záleží jen na tobě, jestli mě zase přijmeš do svého života. Můžeš mi odpustit?“ řekl. 

„Už je mi dobře a chci domů. Taky tě miluji a chci s tebou být, odpouštím ti.“ Řekla jsem. Vyřídil s doktorem papíry a jeli jsme domů.

V letadle jsem ho přemlouvala, abychom jeli k ním domu a on mi jako vždy nedokázal nevyhovět.

Když jsme přijeli do jejich starého domu ve Forks. Všichni mě začali objímat a vítat. Chtěla jsem si jít už lehnou, byla jsem utahaná a ještě ne úplně v pohodě po tom mém neuváženém činu. Edward to poznal a odnesl mě do jeho pokoje, přestože jsem byla unavená neodpustila jsem si ho políbit. 

„Měla by jsi si lehnou a pokusit se usnout.“ Řekl mezi polibky. Poslechla jsem ho a lehla si do postele, kterou vzal kde? 

„Od kdy máš postel?“ zeptala jsem se. 

„ Od té doby co Alice viděla jak to dopadne.“ Opověděl a mě jeho odpověď stačila. Lehl si vedle mne a začal broukat mojí ukolébavku. Netrvalo to dlouho a já usnula.

Probudila jsem se uprostřed noci a on nebyl v pokoji. Zvedla jsem se s úmyslem, že ho půjdu hledat, ale zvedla jsem se moc rychle, zamotala se mi hlava a já se praštila o poličku s knihami do hlavy a omdlela. 

(pohled Edwarda)
Když jsme dorazili do našeho starého domu, všichni Emmu vítali. Vítali jí až moc intenzivně a já na ní za chvíli poznal, že je unavená. Odnesl jsem jí do pokoje,kde mě začala líbat. 

„Měla by jsi si lehnou a pokusit se usnout.“ Řekl mi a já mu neodporovala. 

„Od kdy máš postel?“ zeptala se. 

„ Od té doby co Alice viděla jak to dopadne.“ Opověděl jsem jí. Dál se neptala, zavřela oči a já začal broukat její ukolébavku. Netrvalo moc dlouho a usnula. Rozhodl jsem se, se vydat na lov. Neměl jsem odcházet, protože když jsem se vrátil do pokoje, ležela na zemi s rozseknutou hlavou ve spánku. 

„Ježíši Em, co jsi dělala?“ ptal jsem se a snažil jsem se jí probudit. Když nic nezabíralo odnesl jsem jí za Carlslem do nemocnice. 

„Edwarde, co se stalo. Proč jí teče ze spánku krev?“ ptal se Carlsle. 

„To se ptáš toho pravého, vrátil jsem se z lovu a už tam takhle ležela.“ Řekl jsem. 

„Odnes jí do ambulance, podívám se na to. Asi si tu chvíli poleží, možná bude mít otřes mozku.“ Řekl Carlsle a já udělal co mi řekl. Položil jsem jí v ambulanci na lehátko a opatrně jí setřel krev co jí stékala po tváři. 

„Carlsle rychle, vím že nemáš jenom jí, ale mohl by jsi si pospíšit?“ volal jsem. 

„Už jdu Edwarde.“odpověděl. Prohlédl jí, zašil jí spánek a poslal na CT. Nebylo jí nic vážného jen lehký otřes mozku a pět stehů spánku, přesto si jí tam Carlsle nechal na pozorování. Probudila se když jsem jí nesl z CTčka. 

„Kde to jsem?“ zeptala se. 

„Jsi v nemocnici a zůstaneš tu pár dní na pozorování. Udeřila jsi se do hlavy.“ Obeznámil jsem jí se situací.

„Cože? Ne já tu nechci zůstat.“ Začala křičet a bušit mi do hrudi. 

„Budeš muset, máš na hlavě pět stehů a lehký otřes mozku. Budeš si tu muset chvíli poležet.“ Řekl jsem jí, už s trochu formou rozkazu. 

„Ale já tu nechci zůstat, odvez mě domů! Hned!“ křičela a stále mi bušila do hrudi. 

„Ne, máš tu zůstat.“ Řekl jsem jí. 

„Prosím Edwarde, já chci domů. Nechci být zase v nemocnici.“ Řekla se slzami v očích, přestala do mě dokonce i bušit a podívala se na mě s psím pohledem a zopakovala 

„Prosím.“ Nedokázal jsem jí odporovat. 

„No dobře, ale nebudeš vůbec vstávat z postele a chodit po domě bez mého dozoru!“ řekl jsem a byl jsem poměrně naštvaný, že jsem jí zase vyhověl. 

„Dobře.“ Řekla vítězně a to už jsem jí nesl směrem z nemocnice. 

„Až přijde Carlsle domů dostanu vynadáno a to jen kvůli tobě.“ Řekl jsem naštvaně. Podívala se na mě a políbila. 

„Bude ti to jako omluva stačit nebo mám udělat i něco jiného?“ zeptala se a asi doufala, že budu chtít něco jiného. 

„Ještě si to rozmyslím.“ Odpověděl jsem jí a nasedal s ní do auta.
(pohled Emmy)
Probudila jsem se, bolela mě hlava. Byla jsem v nemocnici a měla jsem tam zůstat pár dní na pozorování. Podařilo se mi ale přesvědčit Edwarda a tak jsme jeli k nim domů.

 

další

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!