Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 3. kapitola

01.12.2009 (18:15) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1707×

Itálie

Cesta do Itálie byla s přestupem v Londýně. Cestou do Londýna jsem spala, Když jsem v Londýně přestupovala, málem jsem nestihla letadlo. Díky mé šikovnosti jsem totiž uklouzla na eskalátorech a tkaničky od kecek se mi zamotali do schodů. Musela jsem si tu botu sundat a zastavit schodiště. Technikům chvíli trvalo než tu botu vyprostili, ale povedlo se a já stihla, s obtížemi, ale stihla letadlo. 

Cesta z Londýna do Říma mi utekla hlavně díky filmu co pouštěli. Byl to sice romantický film, ale nijak mi to nevadilo, protože jsem věděla, že se za chvíli snad všechno změní. Letadlo začalo klesat a já se připoutala, s mojí smůlou by to letadlo mohlo taky spadnout. Usmála jsem se, když s lehkostí dosedlo na přistávací dráhu. 

První moje cesta vedla z letištní haly přímo to autopůjčovny, neměla jsem sice moc peněz, ale auto jsem potřebovala. Další cesta vedla do hotelu byl docela drahý, ale už to v něm bylo domluveno. Ten hotelový pokoj jsem dostala od mamky zatímco letenka byla od Charlieho. 

Ano jako vše co bylo od mamky bylo přehnané a ona na to se svým novým manželem musela šetřit asi dlouho, ale děkovala jsem jí, že se o ubytování nemusím starat sama. Kufr jsem táhla za sebou recepci, kde jsem si vyzvedla klíč. Pokoj č.17C byl ve třetím patře. 

Hotel nebyl v centru a to jsem byla ráda. Odemkla jsem pokoj a vešla dovnitř, ani jsem si nevybalila a šla rovnou zase pryč. Chtěla jsem si to užít od začátku. Jsem tu na tři týdny a tak si najdu nějakou práci. Je tu sice jiný jazyk, ale můžu teď alespoň využít pár lekcí italštiny co mi dal Edward. Když jsem si na něj vzpomněla, ruka mi vystřelila ke krku, až pak jsem si uvědomila, že jsem svůj medailónek zahrabala na louce. Teď mi bylo trochu líto, že jsem to udělala. 
Sešla jsem dolů na recepci a uschovala klíč. Vydala jsem se do víru odpoledního Říma, když mi o něm Edward vyprávěl, vždy jsem snila, že se sem s ním podívám. On tady byl už vícekrát. Většinou sem jel kvůli Volturovým, měl s nimi nějaké spory. Pokaždé když byl v Římě, tak prý snil o tom, že by stál někdo vedle něj. Vyprávěl mi, že když tam byl poprvé užasl nad krásou Kolosea, ale když spatřil mě Koloseum stálo v dálce. Nevěřila jsem mu a on stále tvrdil opak. 

S Edwardem jsme se hádali často, no hádali, spíš tak pošťuchovali a on většinou vyhrál, bohu žel. Tvrdil taky, že bude vše, jako kdyby neexistoval, ale tohle byla lež. Všechno mi ho připomínalo i to Koloseum, ke kterému jsem právě přišla. 

Měla jsem v plánu podívat se po Římě, ale většinu času jsem chtěla strávit v autě na cestě do Voltury. Tohle rozhodnutí by mi nikdo z jeho rodiny ani on sám neschvaloval, ale oni tu teď nejsou a jsou to má rozhodnutí. 

V Římě jsem byla týden, mezitím jsem chodila do jednoho obchodu s oblečením na brigádu. Žádná určitá pracovní doba, ale musela jsem tam být čtyři hodiny denně. Začínala jsem si to tam zamilovávat a přecházet do stereotypu. To mi vadilo, ten stereotyp a tak jsem se rozhodla vydat se do Voltury o pár dní dřív, než jsem měla v plánu a tak jsem se rozloučila s majitelkou krámku, odevzdala klíč od hotelového pokoje a vydala se na cestu. 

S mapou na sedadle a otevřeným okénkem jsem jela po silnici. Za celou cestu jsem potkala maximálně šest aut, jela jsem po vedlejších silnicích. Začalo se stmívat a já věděla, že dnes tam nestihnu dojet. Zatočila jsem tedy ke krajnici a rozhodla se, se pokusit usnout. Spala jsem asi dvě hodinky a pak se vydala dál. To už byla tma úplně a já si pustila rádio, abych se nenudila. Hráli mou oblíbenou písničku od Shift. Začala jsem si zpívat a dojela na křižovatku. Na této křižovatce už byl ukazatel, tak jsem odbočila, zbývalo mi už jen pár kilometrů, neměla jsem sice ponětí kolik to je mil, ale číslovka menší než 50 mi dělala radost. 

Dojela jsem tam nad ránem. Bylo tam ticho. Chodili tam postavy v hábitech, věřila jsem, že jsou to oni. Vystoupila jsem z auta, zamkla ho a šla pomalu a sebejistě za nimi. Ani se neotočili, když jsem je oslovila.

„Promiňte, můžete mi říct, jak se dostanu za Arem?“ Obě osoby se otočili, ihned jsem spatřila jejich oči, byly karmínově rudé na to jsem nebyla zvyklá, ale zvyky se mají měnit. 

„A kdo za ním chce?“ otázali se.

„Omlouvám se Emma Heel, bývalá přítelkyně Edwarda Culena.“ Tato odpověď je zaujala 

„Víte kdo jsme?“ s pravdivostí jsem odpověděla 

„Ano jste upíři, kteří píjí lidskou krev. Dokazují to vaše oči. Vím i to, že by jste mě mohli okamžitě zabít, ale věřím, že mi vyhovíte a dovedete mě k Arovi.“ Musím uznat, že jsem si docela věřila. 

„Jsem docela překvapen, že toho o nás víte tolik a že jste si tak jistá a vyhovíme vám.“ Odpověděl upír. 

„No kdybych snad přežila a vy mi nevyhověli asi bych si stěžovala Edwardovi a ten by Arovi nevyhověl v tom, co po něm chce.“ odsekla jsem, začala jsem si dovolovat víc, než bych k upírům měla.

„Jane jdi se zeptat Ara!“ řekl ten muž. Jane se rozeběhla a ve vteřině byla pryč. 

„No a my tu chvilku počkáme na Jane!“ řekl a já neměla námitky, jen abych ho nenaštvala. Jane byla během pěti minut zpět a spustila 

„Aro tě rád pozná a vyslechne, co mu chceš říci.“ Ne že bych teď chtěla změnit názor, ale trochu jsem se zadrhávala s odpovědí, nakonec ze mě sebejistě vypadlo 

„Super, tak jdeme.“ Normální chůze jim zřejmě připadá jako ztráta času, ten muž mě vzal do náručí a už jsem viděla jen rozmazané čmouhy. Asi to udělali i proto, abych nevěděla kudy jdou. Najednou jsem stála, již na svých nohách uprostřed haly. 

„Jsi čekána.“ řekla Jane a já jen koukala. 

„Tudy, tady do těch dveří a pak po schodech nahoru.“ ještě dodala. Vešla jsem do dveří a vyběhla schody a zlehka zaklepala na dveře.

další

SHRNUTÍ

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 3. kapitola: