Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 14. kapitola

05.03.2010 (07:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1325×

Špatně Edwarde

Edward:

Usnula ještě než jsem jí odnesl do pokoje, položil jsem jí tedy zlehka do postele a sundal jí tenisky. Ani se jí nezachvěla víčka.

***

Spala. Spala dlouho. Moc dlouho, několikrát jsem byl za Carlislem, jestli se něco neděje. Prý jen spí, potřebuje to. Spala třetí den. Byl večer a další den hned ráno jedeme. Copak jí je.
Její těhotenství bylo čtyři a půl krát rychlejší, takže teď byla na konci třetího měsíce možná na začátku čtvrtého. Nechal jsem jí ještě spát, vzbudím jí až ráno.

„Emmí?“

„Hmmm.“

„Vstávej musíme jít.“ V pokoji byla už jen postel a její oblečení.

„Kam? Vždyť je venku ještě tma.“ Měla pravdu, byly dvě ráno. Musíme vyletět v čas, aby nás nezastihlo slunce. 

„Do Ruska. Letadlo letí za tři hodiny.“

„Do Ruska?“ To jí probudilo.

„Ano, zlato spala si tři dny.“

„Cože?“ Sedla si na postel a koukala.

„Ano, nechtěl jsem tě budit. Jsi tak krásná.“

„Hmm, no tak já se jdu obléct.“ Seskočila z postele, ale místo cesty s oblečení běžela do koupelny. Během chvilky jsem byl u ní a držel jí vlasy. Seděla tam asi čtvrt hodiny. Byla průhledná.

„Mám tu ještě kartáček?“

„Jo, je tady na umyvadle,“ odpověděl jsem a ukázal. Zvedla se, ale během chvilky už zase klečela na kolenou u mísy. Neměla co vyzvracet, jen tam se děla a stále dokola se jí zvedal žaludek.

„Asi bychom tě v tomhle stavu nikam tahat neměli.“

„Já jedu s vámi.“ Sebrala všechnu odvahu a sílu co měla a postavila se. Bylo na ní vidět, že jí není dobře. Spláchl jsem záchod a přiklopil víko, na které jsem ji posadil a do ruky jí dal kartáček s pastou. Chvíli si čistila zuby, ale když jsem viděl, jak se jí udělalo špatně i z té pasty, už jsem jí pomáhal se zvednou a zdvihal prkénko.

„Zůstáváme tu a já volám Carlisleovi, aby přijel.“

„Ne, jedeme my a jedeme do Ruska!“ řekla nesmlouvavě a pomalými kroky došla k oblečení. Oblékala si džíny, ale nedopnula je.

„Sakra“ řekla smutně a koukala čím by to sepnula. 

„Počkej, kouknu se jestli tady Alice náhodou něco nenechala. Něco co se ti v Rusku hodit nebude." Vešel jsem do šatny, a tam na ramínku vysely ty šaty, co měla Emma na svojí narozeninové oslavě. Vzal sem je a odnesl je Emmě. Koukla se na mně jako a blázna. Odběhl jsem do koupelny a našel jsem gumičku. Divila se ještě víc.

„Jsi blázen?! Do Ruska. V tomhle?“ ptala se.

„Nejsem sice Alice, ale oblíkat se umím a kalhoty ti sepnu.“ Vzal jsem gumičku, prostrčil jí dírkou, udělal liščí smyčku a sepnul jsem to ke knoflíku.

„A ty šaty si mám vzít proč?“

„Viděla si to tričko?“ zeptal jsem se. Jen ho zvedla a koukalo na ní v plné kráse. Krátké modré úzké tílko.

„Dobře máš pravdu.“ Oblekla si šaty a přes ně si oblékla černý svetr. Vypadalo to dobře.

„Kde jsou všechny moje věci?“

„Na letišti, ale něco jsem ti uhlídal.“ A podal jsem jí dudlíky.

„Děkuju.“ 

„Bundy má Alice a boty máš dole u Alice.“

„Dvoje boty?“

„Balerínky a sněhule.“

„Aha.“ Vyšla opatrně z pokoje a každý krok si strašně uvědomovala. Chytl jsem jí kolem pasu a hned jsem pocítil, jak se jí podlomila kolena. Zvedl jsem jí ze země a nesl jí až do auta.

„Emm, jestli je ti hodně špatně, nemusíme jezdit.“

„Edwarde, mám takový pocit, že čím později pojedeme tím to bude horší.“ Kývl jsem a pomalu vyjel směr letiště. Emma usnula.

Do Seattlu na letiště jsem přijel hodinu před odletem. Zavazadla jsme neměli. No já vlastně ano, nesl jsem Emmu, pořád spala. Prošel jsem s ní i kontrolou. Nechali jí spát. Přicházel jsem do „čekárny“ a tak jsem viděl naší rodinu. Alice seděla Jasprovi na klíně a něco mu intenzivně vyprávěla, kus dál vedle sebe seděl Carlisle a Esmé a u okna stál zády ke mně Emmett a před ním Rose, něco ji šuškal do ucha. Když mě Carlisle uviděl, zvedl se a šel směrem ke mně. 

„To jsi jí nevzbudil ani když jsi jí oblékal?“

„Ne usnula v autě.“ Posadil jsem se a držel jí v náručí. 

„Je to zvláštní. Jedla něco?“ ptal se Carlisle.

„Ne, ani zuby si nemohla vyčistit.“ Carlisle to pochopil. To už byli přítomni všichni.

„Mám jí pro něco dojít?“ ptala se Rose.

„Nevím, opravdu mě bolí vidět jí, jak zvrací.“

„To se jí udělalo špatně i z pasty?“ ptal se Emmett po chvíli dumání.

„Bohužel.“ Kouknul jsem se na Emmu, která se otřásla. Byla jí zima. No ani se nedivím.

„Emme dej přes ní mikinu.“

„A já zmrznu, ne?“ ozval se Emmett. Ano naše divadlo hrál vždycky až do konce.

„To zvládneš a Rose tě jistě ráda zahřeje,“ opáčil jsem, Emmett si sundával mikinu a přikryl s ní Emm.

Nesl jsem jí k letadlu tou dlouhou chodbou a každý koho jsem potkal a předešel ho, se na mě divně podíval. Všichni místní letušky a piloti nás tady znali. Ne jednou tady Emmett zaskakoval nějakého z pilotů. Alice a Jasperem cupitala za mnou a než jsme vešli do letadla předešla mě a utíkala jí sklopit sedadlo.

Položil jsem jí a zapnul jí bezpečnostní pás. Chvílemi si myslím, že nesu mrtvolu, ale ona dýchala a srdce jí bylo, jen tvrdě spala, zase spala. Letadlo vzlétlo bez problémů a já se soustředil na Emmu. Sledoval jsem každý její pohyb, změnu výrazu. Cokoliv co by mohlo symbolizovat nevolnost nebo něco horšího.

Když jsme letěli asi půl třetí hodiny Emmě se zachvěla víčka a ona se probudila.

„Emmí? Je ti dobře?“ ptal jsem se hned, jak se na mě podívala, asi pochopila, že je v letadle a letí do Ruska.

„Co? Jo, jen mám hlad, ale zase to vyzvracím, takže mi nic nenos.“

„No to ti teda donesu, i když to vyzvracíš, alespoň to zkus.“

„Dobře.“

„Elis?“ zavolal jsem na jednu z letušek.

„Ano, pane Cullene?“

„Moje přítelkyně by si dala něco malého k jídlu.“

„Ano a dáte ji ovoce, obloženou bagetu nebo…“  

„Dám si to ovoce,“ přerušila jí Emma. Elis jen kývla a odešla. Za pár minut se vrátila s miskou nakrájeného ovoce.

„Děkuju,“ poděkovala Emma a já od Elis vzal misku. Položil jsem jí na stoleček u sedadla a pomohl Emmě se posadit – narovnal jsem jí sedačku. 

Snědla pár soust a počkala, co to s ní udělá. Vypadalo to dobře a chtěla pokračovat, ale najednou zbledla a já věděl, že bude zvracet. Pomohl jsem jí dojít na záchod, kde už čekala Alice a šla s ní dovnitř. 

Vyšly asi za čtvrt hodiny. Emma byla úplně bílá a Alice měla nepřítomný pohled, takže vedla Emma Alici a ne Alice Emmu.  

„S tebou jí ještě někam pustim, když je těhotná, Alice!“ křikl jsem na ní, když se vrátila do reality.

„Nemůže za to Edwarde, jsem ráda, že tam se mnou aspoň byla“ hájila ji Emma.

„No, ale…“ chtěl jsem něco říct, ale Emma mě přerušila.

„Ale když dovolíš, tak si půjdu sednou na místo. Z chůze v letadle mi není dobře a těm prckům taky ne!“ doplnila mojí načatou větu. Došli jsme k sedadlům a sedli si. Objal jsem jí kolem pasu a ona mi položila hlavu na rameno a koukala z okénka.

„Nesmíš být na ní takový,“ domlouvala mi a zívala.

„Dobře, polepším se, ale jen když půjdeš zase spát.“

„Má to cenu? Za jak dlouho přistáváme?“

„Asi tak za hodinu.“

„To nemá cenu.“

„No, tak co chceš dělat?“

„Co třeba se zamyslet nad jmény?“ navrhla. Zamyslel jsem se a než jsem stačil odpovědět, spala.

Musel jsem jí zapnout pás před přistáním a omylem jsem jí probudil.

„Vymyslel jsi něco?“

„Co?“ Nevěděl jsem o čem mluví.

„Ty jména.“

„Ne, promiň soustředil jsem se na mysl pilota.“

„Aha. Jak vypadá přistání?“

„Žádné komplikace by nastat neměly.“¨

Na přistávací plochu jsme dosedli jemně a zkušeně. Prošli jsem do haly a čekali na další letadlo. Emma seděla na mém klíně čelem ke mně a říkala mi jména.

„Pro holčičky Renné a Esmé, pro kluky Edward a Carlisle?“

„Edward? Já svoje jméno dost nenávidím.“

„Ale mě se líbí.“

„No dobře, ale co když to bude chlapeček i holčička.“ Chvíli přemýšlela.

„Rennesmé a Edward!“ rozhodla.

„Pěkné.“ 

„Alice?“ zavolala na Alici Emma.

„Ano Emm.“ Alice přicupitala jako pejsek.

„Kdyby to byla holčička, půjdeš jí za kmotru?“ 

„Samozřejmě.“ Alice se usmívala a odešla.

„Edwarde myslíš, že, může být člověk křtěný dvakrát?“ šeptala mi do ucha.

„Proč?“ šeptal jsem nazpět.

„No já bych chtěla, aby kdyby to druhý byla taky holčička, jí šla za kmotru Rose, ale když by to byl páreček, tak se mezi nimi nechci rozhodovat.“ 

„No člověk může mít dvě jména a být křtěný.“

„Fajn.“

„Rose?“ zavolala na Rose a ta přišla a byla zvědavá co se bude chtít po ní?

„Kdybych měla dvě holčičky, šla by jsi té jedné za kmotru?“

„Emm, ráda, ale jsi si jistá že křest? No my totiž desatero nedodržujeme a ty taky podle všeho věřící nejsi.“

„No tak já nevím, jak to mám říct. Mohla by mít druhé jméno po tobě?“

„Ráda. Těším se na ně,“ usmála se a odešla.

„Edwarde? Může mít člověk tři křestní jména?“

„Ano, kolik jen budeš chtít, ale až budou jednou vyplňovat přihlášky, tak tě asi zastřelí.“ Zasmála se.

„Emmette? Jazi?“ zavolala na ně. Už tušili, co se bude dít. Slyšeli to.

„Ano Emm?“ řekl Jaz a Emmett byl v těsném závěsu.

„Kdyby to byli kluci, mohli by mít každý druhé jméno po jednom z vás?“

,,To mi bude potěšením,“ Radoval se Emmett.

„I pro mě to bude čest,“ přikývl Jasper.

„A když bude jen jeden, tak bude mít tře jména.“ Emmett se začal smát.

„Edwarde čemu se směje?“ 

„Představuje si, jaký v tom budou mít čurbes se dvěma natož se třemi. Jeden na ně bude volat Jazi, druhej Emme a třetí Edwarde.“

„Žádný takový, bude se na ně volat prvním jménem. Druhý jména budu používat když něco provedou,“ rozhodla Emma a Emmett chytl ještě větší záchvat smíchu.

Letadlo mělo letět za čtvrt hodiny a tak jsme se vydali do letadla. Emmu jsem podpíral, ale musím říct, že se teď trochu probrala a usmívala se. Odevzdali jsme letenky a šli na místa. Emma seděla u okna a já vedle ní. Zbytek rodiny byl rozptýlen po první třídě. Manželé byli pohromadě a užívali si trochu soukromí.

Emma si ještě před startem došla na toaletu. Upřímně, nevím co ze sebe dostala, když nedostala nic do sebe. Sedla si, uvelebila se v polštářích skoro celé rodiny a v dece a připásala se. Za několik málo okamžiků jsme vzlétli a už obcházeli letušky a ptali se.

„Emm, zkusíš něco sníst?“

„Hmm, ale netuším co.“

Slečno?“ oslovil jsem letušku.

„Sklenici čisté neperlivé vody a samotné pečivo.“

„A vy?“ Emma se dusila smíchy.

„Já si dám taky vodu,“ odvětil jsem a letuška odešla.

„Už se těším až tě uvidím ji pít,“ smála se Emma.

„No jo no, musím se taky občas obětovat.“

„Hlavně, aby ta lež byla dokonalá,“ smála se Emma. Byl jsem rád že se směje. Za deset minut jí přinesla jídlo a vodu.

„Tady to je.“ Podala nám to a odešla.

„No, tak pij,“ pobídla mě Emma. Ať se zasměje, když se s největší pravděpodobností bude zase za chvíli svíjet na záchodě. Napil jsem se a můj výraz musel stát za všechny prachy, protože umírala smíchy a Emmett se k ní z druhé strany letadla přidal.

„Ha ha ha, to je teda veselé,“ řekl jsem suše.

„Až se uklidníš, tak zkus něco sníst.“ Emmě to trvalo dobrou půl hodinu, než se dala do jídla. Přežvýkala pár soust, ale nepovedlo se a už byla zase s Alicí na záchodě. Co já s ní jen budu dělat. No uvidíme, Carlisle se na ní podívá.

Čekal jsem před záchodem a ony vycházely. Byly tam déle než předtím.

„Je ti dobře?“

„Špatně Edwarde, za jak dlouho budeme v Rusku?“

„No let má trvat asi devět hodin.“ Zarazila mě Alicina vize.

„Ale zdržíme se na letišti. Je tam kalamita.“ Emma se mi hroutila před očima. Donesl jsem jí na sedadlo, položil jí ho a přikryl ji. Usnula než jsem se stačil otočit. Bude spát dlouho. Zvedl jsem se a šel za Carlislem.

další

shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 14. kapitola: