Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 13. kapitola

04.03.2010 (07:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1281×

Jahody

Emma měla neklidné spaní, stále se překulovala z boku na bok a šeptala nějaká špatně rozeznatelná slova. Ale když se ráno probudila byla šťastná – asi si ten sen nepamatovala.

„Jak se cítí moje lásky takhle brzy ráno?“ Bylo deset a Emm už byla vzhůru. Divné, teď spala tak 18 hodin denně.

„Je nám fajn,“ usmívala se, byla jako letní den. Vypadala šťastně. Šla směrem ke mně, ale v půli cesty jí přepadla nevolnost a vletěla do koupelny.

„Zlato dobrý?“ ptal jsem se, když jsem šel za ní.

„Nemusíš sem chodit, připadám si hloupě.“

„Hloupost, mně to nevadí, rád se o tebe starám.“

„Já vím, ale…“ a už měla zase hlavu v míse.

„Uvidíš že se to za chvíli trochu zklidní.“

„Jo já vím, četla jsem ty knížky.“ Splachovala záchod a šla do sprchy.

„Mohl by jsi mi sem přinést oblečení, prosím?“ ptala je, když si sundávala šaty. Opravdu jsem jí nepřevlíkal do pyžama.

„A jaké chceš?“

„Prádlo, tlustý ponožky a to, co jsem měla včera.“

„Dobře.“ Sebral jsem její šaty a pověsil je v šatně na ramínko. Našel jsem to oblečení, co po mě chtěla a odnesl jí ho do koupelny. Sám jsem se vydal do kuchyně. Za pár minut za mnou přišla s mokrou hlavou a na ruce měla zase ty dudlíky.

„Toasty?“

„Ano.“

„Miluju toasty.“ Měla na tváři tak krásný úsměv, nešlo odolat. Přistoupil jsem k ní upíří rychlostí a dlouze ji políbil.

„Tohle je lepší než snídaně!“ řekla, když jsem se odtrhl od jejích rtů, aby se mohla nadechnout a políbila mě. Byly to dlouhé polibky následované dalším a dalším polibkem.

„Pálí se ti to,“ smála se, když ucítila zápach spáleného sýra. Rychle jsem to vypnul a vrátil se k ní.

„Neudělal ti ten smrad zle?“

„Ne, ale co teď budu snídat?“ smála se. Byla opravdu šťastná. 

„Udělám ti něco jiného. Co by jsi si dala, kromě toastů, protože to spálený budu mýt hodně dlouho.“

„Jahody se šlehačko a piškoty. Máme jahody?“

„No šlehačku určitě a piškoty taky a pro jahody ti doběhnu do lesa, jestli chceš.“

„Nechci aby jsi někam chodil.“

„Můžu pro ně doběhnout já?“ zeptal se Emmett a vcházel do kuchyně. „Emm tobě to těhotenství svědčí a sluší,“ usmál se.

„Děkuju,“ poděkovala Emma. „Fakt to pro mě uděláš?“

„No Alice říkala, že dneska bude svítit sluníčko, ale do obchodu to ještě stihnu. Nejsem přece Maruška.“

„Děkuju,“ poděkovala Emm znovu a Emmett byl pryč.

„Co to s tím Emmettem je?“ vyslovil jsem myšlenku.

„Nevím, ale je divnej!“ odpověděla mi Emma a políbila mě.

„Takže budeš doma. To je fajn. Mohli by jsme se jít třeba projít po lese nebo k řece.“

„Jo to by jsme mohli,“ odpověděl jsem jí a odnesl jí do pokoje. „Ale až po snídani.“

„Fajn a co budeme dělat do té doby?“ neodpovídal jsem jí a políbil jí.

„Tak fajn, tohle i bez snídaně,“ usmála se a opětovala mi polibek. Odnesl mě do pokoje.

Emma:

Milovala jsem jeho dotyky. Když mě hladil svojí ledovou rukou po mém těle, tak jsem pod každým dotykem ucítila motýlky jak se snaží proletět skrz kůži. Líbal mě na krku, na klíčních kostech, roztrhl mi tričko a pokračoval přes dolík mezi prsy k bříšku, kde se zastavil a něco jim pošeptal. Pak se ho zeptám.

Sjela jsem mu to hrudi k lemu trika a rolovala ho nahoru. Konečně jsem se mohla dotknout jeho krásné vypracované ledově chladné a dokonalé hrudi. Líbal mě na rty a já mu polibky oplácela, při tom mu prozkoumávajíc každý kousek hrudi.

Zatlačila jsem mu na ni a on pochopil. Seděla jsem na něm a líbala ho tam, kde předtím on, až na to, že jsem se nezastavila u bříška, ale jela zpět k jeho rtům. Jezdila jsem mu prsty po těle a líbala ho. 

Odtrhla jsem se od jeho rtů, že mu rozepnu kalhoty, když se rozrazily dveře a v nich Emmett a jahodami. Lekla jsem se.

„Jé pardon, jako bych tu nebyl!“ Zavřel dveře a odešel, ale když jsem uviděla ty jahody, zakručelo mi v břiše.

„Máš hlad!“ řekl Edward a políbil mě.

„Ne nemám.“

„To nebyla otázka, ale oznamovací věta.“

„Já vím,“ převalil mě na záda a zvedal se z postele. „Nechoď!“

„Emm!“ řekl nesmlouvavě a šel mi do šatny pro nové tričko. Byla jsem na Emmetta krapet naštvaná, ale to se spraví. Edward mi podal nějaké tričko s dlouhým rukávem a sám si oblékl to, co měl. Šli jsme dolů a cestou potkali Emmetta.

„Nauč se klepat!“ šeptla jsem, když jsme kolem procházeli.

Dojídala jsem jahody a Edward seděl vedle mě. Venku svítilo sluníčko.

„Půjdeme se projít?“

„Slíbil jsem ti to.“ Usmála jsem se a dojedla poslední sousto. Moc dlouho jsem to v sobě neudržela, no asi tak pět minut a už jsem letěla ke dřezu. Vypláchla jsem si pusu a podívala se na něj.

„Jen si vyčistím zuby a půjdeme,“ oznámila jsem mu a šla jsem do koupelny. Za několik minut už jsem měla oblečenou bundu a tenisky a vycházela jsem spolu s Edwardem z domu.

„Kam půjdeme?“ zeptal se.

„K řece, svítí sluníčko a od vody se odráží jako od tebe, ale ty jsi krásnější!“ odpověděla jsem mu a on mě rukou objal klem pasu.

„Ukážu ti jedno místo, chceš?“

„Samozřejmě, že chci.“ Přitiskla jsem se k němu ještě blíž. Šli jsme pomalu podél řeky. Užívala jsem si jeho blízkosti a ještě víc jsem se k němu přitiskla. S ním se cítím jako v krásném snu. On a ti prcci, co čekám, jsou pro mě vším. Došli jsme k jabloni.

„To je to místo, sem chodím přemýšlet.“ Posadil se na zem a strhnul si mě na sebe. Dosedla jsem na jeho nohy a stulila se mu do náruče, přestože byla kamená, byla pohodlná jako křeslo.

„Je tu krásně.“

„Nic není krásnější než ty.“ Začervenala jsem se.

„Děkuju, ale nelži.“

„Nelžu.“ Nechtěla jsem se hádat.

„Za jak dlouho jedeme?“ zeptala jsem se smutně. Slunce se odráželo nejen od řeky, ale i od Edwarda. Je dokonalý.

„Za čtyři dny.“

„Letadlo?“

„Ano, bojíš se?“

„No létat ne, spíš jak to zvládnu,“ posmutněla jsem.

„Uvidíš, že zvládneš.“ Objal mě pažemi kolem pasu a posunul si mě blíž k němu. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a hladila ho po ledových rukou.

„Povídej mi něco, miluji tvůj hlas,“ řekla jsem potichu a on začal vypravovat, jaké to bylo, když se mnou nebyl, asi neříkal úplnou pravdu, ale mě to nevadilo. Chvíli jsem ho poslouchala a hleděla do vody a pak se mi zavřely oči a já jsem usnula.

Zdál se mi krásný sen. Byl tak krásný.

Seděla jsem v křesle vedle krbu, na rukou holčičku a krmila jsem jí. Vedle mě na zemi seděla Alice a krmila chlapečka. Někdo vešel do místnosti, podívala jsem se směrem ke dveřím a tam stála moje láska. Usmíval se a jeho karamelové oči mě lákaly a rty sváděly k tomu, aby byly políbeny. Sklepal si z vlasů sníh a odkryl růži, kterou schovával za zády.

„Šťastného Valentýna Emm.“ Alice odcházela a chlapečka předala Edwardovi do rukou. Růže spadla k zemi a její okvětní lístky opadaly.

„Děkuju, tobě taky.“ Přicupitala jsem k němu a políbila ho na tvář. Vracela jsem se na křeslo a uviděla se v zrcadle nad krbem – karmínové oči a kůže tak bílá, že kdybych stála u bíle natřené stěny, byly by vidět jen ty oči. Dál jsem to neřešila a sedla si zpět do křesla.

„Miluju tě Emm.“

„Já tebe taky. Vždyť to víš.“

„Ano vím, ale chtěl jsem to ještě jednou slyšet.“

„Co?“

Probudila jsem se. Sen byl krásný, až na ten konec.

Otevřela jsem oči a ještě stále jsme byli u té jabloně, že by si Edward nevšiml toho, že spím? Slunce už zapadalo.

„Jak si se vyspala?“

„Čerstvý vzduch, co víc si přát.“

„Není ti zima?“

„Trochu.“

„Půjdeme domů?“ Na souhlas jsem mu kývla a začala se zvedat. Zamotaly se mi nohy a já se padala k zemi jako brambora. Chytl mě.

„Jejda,“ řekl jen a už mě nesl domů. Zatímco tam jsme šli asi hodinu, zpět to trvalo tak dvě minuty.

„Dáš si něco k jídlu?“

„Jo něco bych si dala. Máme tady nějaký maso?“

„Jo, se posaď a nech se obskakovat.“

Sedla jsem si a otevřela časopis ležící na stole. Byly v něm šaty – svatební šaty. Nějaké byly založené, asi Alice. Zabrala jsem se do prohlížení, když se mi na ty nejkrásnější položil talíř s přírodním řízkem a bramborem.

„Dobrou chuť.“

„Děkuju,“ poděkovala jsem mu a pustila se do jídla. Jedla jsem pomalu a každé sousto několikrát přežvýkala. Dneska mě to nebavilo.

„Nechutná?“

„Jo je to výborné.“

„Tak co se děje?“

„Jsem unavená.“

„Nechci ti to zazlívat, ale teď jsi 6 a půl hodiny spala.“

„Nemůžu za to. Můžu si to dojíst zítra?“

„Samozřejmě, dám to do ledničky. Jestli na mě nechceš čekat, tak jdi opatrně nahoru.“

„Sejdeme se u schodů.“ Vstala jsem a pomalu se šourala ke schodům, přes obývák, kde nikdo nebyl. Ani jsem je neslyšela. Sedla jsem si na schody a klížily se mi oči.

„Jsem tu!“ Probral mě trochu Edward, když si mě bral do náruče. 

„To je dobře,“ řekla jsem jen a už jsem zase spala.

Další

shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 13. kapitola: