Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 10. kapitola

21.01.2010 (10:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1204×

Bude se to zdát neuvěřitelné, ale je to tak.

Emma:


Za několik málo vteřin přišel Carlisle.

„Dobré ráno Emmo, ale asi moc dobré není, když jsi ráno nedobrovolně navštívila záchodovou mísu.“

„No Carlisle, kdybych vynechala ten ranní zážitek, tak by mi bylo skvěle.“

„Ukaž podívám se na tebe.“

„Edwarde, jdi prosím pryč.“

„Nechce se mi, ale respektuji to.“ Odpověděl Edward a odešel.

„Stejně to uslyší.“ Řekl Carlisle.

„Já vím, ale jen z jedné strany. A navíc nechci, aby tady byl.“

„Dobře, dobře, tak začneme?“ na souhlas jsem se pousmála a posadila, ale jak jsem se zdvihla, opakovala se scéna z dnešního rána.

Carlisle mi pomohl vrátit se do postele a prohlédl mě.

„Emm, jen pro pořádek se tě musím zeptat.“

„No tak se ptej.“

„Kdy jsi to naposledy dostala?“

„Carlisle, proč se na to ptáš? Spala jsem jen s Edwardem a ten je upír.“

„Odpověz.“ Začala jsem počítat.

„No měla jsem to dostat… před 14 dny.“ 

„Zpozdilo se ti to někdy?“

„Ne.“

„Emm, ještě ti to neřeknu určitě, ale řekl bych, že jsi těhotná. Roste rychleji, ale všechno sedí.“

„Echmmn a kdy to budeš vědět jistě?“

„No, až tě prohlídnu v ordinaci. Jestli chceš, můžeme jet hned.“

„No já nevím.“

„Ano.“ Ozval se z chodby Edward.

„Tak prý jedeme Carlisle a ten co stojí za dveřmi taky.“ Edward vstřelil do pokoje a bral mě do náruče.

„Počkej mám na sobě pyžamo a je nasáklé krví, nevím zda je vhodné jet na gynekologii v zakrváceném pyžamu.“

„Dobře.“ Posadil mě na postel a pomohl mi obléknout se. Pak mě odnesl do auta, kde už seděl Carlisle. Posadil mě na zadní sedadlo a sedl si vedle mne. Celou cestu mě držel za ruku a šeptal mi slova lásky.

Když jsme dojeli k nemocnici, zase mě nesl v náručí. Donesl mě do ordinace a položil mě na lehátko. Carlisle mě prohlédl. Udělal všechna vyšetření a udělal i odběry krve. Za okamžik přišel i s výsledky. Edward byl víc na trní než já, to mě překvapilo. Jindy už by to věděl. Obálka byla zalepená. Carlisle mi ji podal.

„To je na tobě Emm.“ Podal mi Carlisle obálku.

„Já? Edwarde mohl by jsi mi pomoct?“

„Samozřejmě. Otevřeme to společně.“ Odpověděl a usmál se. Otevřel obálku a já vytáhla papír, když jsme ten papír rozložili, nevěděla jsem kde to hledat, zato Edward to našel hned a vyčarovalo mu to úsměv na tváři. Ukápla mi slza.

„Emmí, copak se děje?“

„Já to nemůžu najít. Kde to mám hledat?“ Edward se jen pousmál, otřel mi slzu a okázal mi to. Začala jsem plakat ještě víc.

„Emmí, co se zase děje?“

„Neptej se pořád a polib mě!“ Moc nad tím nepřemýšlel a udělal to.

„Jedeme domů?“ ptala jsem se.

„Ano, Carlisle jedeš taky, nebo tu zůstaneš?“

„Jedu, nenechám si ujít jejich reakci.“ Odpověděl. Edward mě nenechal jít po svých a tak jsem se nesla. Carlisle šel vedle nás.

„Edwarde, co všechno stálo na tom papíře?“

„Že jsi těhotná, bylo tam i pohlaví, ale nba to jsem se nekoukal.“

„To je dobře, protože já to nechci vědět a ty by jsi mi to řekl.“ Zasmál se.

„Edwarde neměl by si jí říct ještě něco?“ ozval se Carlisle.

„Ne řeknu jí to současně s rodinou.“

„Edwarde to je nespravedlivé, ten kdo to má vědět jako první je matka a ne otec. Carlisle řekni mi to!“ křičela jsem na ně.

„Edwarde omlouvám se, ale Emma má pravdu. Buď jí to řekneš ty nebo já.“

„Dobře, dobře.“ Rezignoval Edward.

„No tak už to nezdržuj Edwarde.“

„Emm, čekáš dvojčata.“ Když mi to řekl stekla mi slza. Debilní hormony. Pevněji mě objal.

„Miluji tě.“ Řekla jsem a políbila ho.

„Já tebe taky a moc.“ Řekl a už mě pokládal do auta. Cesta probíhala stejně jako cesta do nemocnice, až na tu maličkost, že jsme se všichni usmívali.

Když jsme dojeli k domu, všichni už stáli v obýváku. 

„No co koukáte.“ Řekla jsem v Edwardově náručí.

„Tak jak dopadla ta vyšetření?“ žadonila Alice.

„Neříkej mi Alice, že to nevíš.“ Zasmál se Edward.

„No já to vím asi tak 24 hodin, ale ostatní to nevědí.“ Zlobila se Alice a Edward mě postavil na zem a jemně mě objal kolem bříška.

„Bude se vám to zdát neuvěřitelné a lživé…“ začal Edward.

„A i přes fakt, že je Edward upír, čekám dvojčata.“ Když jsem dořekla, všichni vykulili oči, nevěřili nám.

„Carlisle je to pravda?“ začala Esmé.

„Esmé je to pravda.“ Odpověděla jí Alice. Když jim to potvrdila Alice. Všichni uvěřili a první kdo mě objal, byl Emmett.

„Opatrně Emmette, jestli jim něco uděláš. Přísahám, že tě zabiji.“ Vyhrožoval Edward.

„Klid brácha, občas se chovám jako malý dítě…“ Rose se začala smát. „ …ale trochu dospělosti v sobě mám. Sice jsem nikdy těhulku neobjímal, ale vím, že musím být opatrný.“ Nahodil vážný výraz.

„Edwarde nech ho, kdyby jim něco udělal, zabiji ho sama.“ Celá rodina se zasmála. Věděli, že bych toho byla schopná i přes moji lidskost. 

Objal mě jemně, takhle mě Emmett ještě nikdy neobjal. Pak následovala Esmé, Rose, Jasper a nakonec Alice. Ta mě odmítala pustit. Drtila mi ramena a bříška se vůbec nedotýkala. 

„Už se těším, až jim nakoupíme oblečení.“ Švitořila mi Alice do ucha. Edward se smál a já měla poraženecký výraz.

„Nech už tu těhulku Alice, vždyť jí umačkáš. Křikl Emmett. Co se to s ním stalo? Že by dospěl.

„Emmo nemáš hlad?“ Ptala se Esmé.

„Ne Esmé děkuju, půjdu si odpočinout. Jsem nějaká unavená.“ Jen jsem to dořekla, už jsem byla ve vzduchu.

„Edwarde Anthony Masene Cullene, okamžitě mě postav na zem. Jsem těhotná ne ochrnutá.“ Rozčílila jsem se. Edward mě postavil na zem a doprovodil mě do jeho pokoje.

„Počítej s tím Emmo, že budeš nejrozmazlenější těhulka na Zemi.“

„Dobře, ale nech mě taky trochu žít.“

„Ale jen trochu.“ Usmál se a políbil mě.

Doufám že se dílek líbil. Pište prosím komentky, kritiku a přání. :)

další

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidé jsou paličatí a stejně tak i já. Miluji tě! - 10. kapitola: