Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Letní škola - Prolog

19.06.2013 (15:00) • BellaNess • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2688×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Letní škola - Prolog

Irmičko, ještě jednou Ti moc děkuji za ten nejúžasnější trailer. :-) 

Chicago, univerzita

Několik studentů sedělo v učebně, kde byla dokořán otevřená okna. V učebně se nedalo pomalu dýchat šíleným vedrem, ale nebylo to zdaleka nejhorší. Věděli, že učebny ve druhém patře jejich školy jsou na tom daleko hůř.

Léto bylo právě tady a jen hrstka nadšenců se rozhodla přes léto učit. Byla to změna k lepšímu. Chtěli poznat daleko víc z přírody i z dalších předmětů a ne jen to, co znali, ale i to, co se nacházelo za hranicemi jejich poznání i chápání. Všichni netrpělivě čekali na příchod přednášejícího, který měl dorazit každou chvílí.

Mladík s bronzovými vlasy seděl u okna. Měl výhled do nedalekého parčíku, kde vše kvetlo a vonělo. Zvenčí k nim doléhal bzukot různého hmyzu a ptačí zpěv. Kromě jezdících aut po nedaleké silnici, nebylo památky po životě. Všichni odjížděli na dovolenou k moři a jim to vůbec nevadilo.

Ztichlou učebnou se rozeznělo klepání na dveře. Všechny pohledy se upřely směrem k oněm dveřím, dovnitř vešel ředitel školy Michael Cooper.

„Dobrý den, studenti,“ pozdravil je, jeho cestu k učitelskému stolu sledovalo několik párů očí.  Posadil se, otevřel knihu absencí, kde byla vypsaná jména účastníků letní školy. Prohlédl si všechny tváře v učebně a přepočítal si je. Některé znal a některé mu byly cizí.

„Dobře, budu číst jména a dotyčný se postaví,“ řekl a všichni němě přikývli. „Edward Masen,“ začal jeho nejznámějším studentem. Bronzovlasý mladík se postavil, a když mu ředitel pokynul hlavou, posadil se zpět na své místo. „Rosalie Brandonová,“ přečetl další ze jmen a pohledem přelétl třídu. Postavila se blondýnka s modrýma očima. Usmál se na ni a pokynul jí, aby se posadila. „Alice Brandonová,“ přečetl další jméno. Postavila se tmavovláska se stejnýma očima jako blondýnka. Přikývl a dívka se usadila na své místo. Takto pokračoval, dokud nepřečetl všechny studenty. Byl nadšený, jelikož nikdo nechyběl.

„Tak, konečně vám mohu představit vaši profesorku v letní škole,“ zvolal z ničeho nic, čímž vyrušil klimbajícího tmavovlasého mladíka. Ředitel se na něj zahleděl káravým pohledem a poté pokračoval: „Jmenuje se Isabella Swanová Cullenová a přistěhovala se nedávno z Toskánska, kde žila poslední rok,“ pokračoval a oči se mu rozzářily jako malému dítěti. Vypadá tak dětinsky, pomyslel si zelenooký mladík v přední lavici a pokřiveně se pousmál. „A byl bych rád, kdybyste se k ní chovali všichni slušně, může vás totiž naučit plno zajímavých věcí, protože se zabývá historií různých měst a států, ale i historií klasickou,“ chrlil ze sebe ředitel nadšeně s jiskřičkami v očích. Edward ho měl vždycky rád, protože ze všech učitelů měl ke studentům nejblíže. Požádal je o malé strpení a odešel z učebny pryč. Za necelých pět minut opět vešel do učebny a za ním kráčela vysoká a tmavovlasá žena. Měla na sobě tmavé sportovní šortky, tílko červené barvy a podobně sladěnou kabelku. Vlasy měla vyčesané nahoru a sepnuté skřipcem, rudé a plné rty měla natřené jemným růžovým leskem a oči zvýrazněné černou linkou. Mužská populace zalapala po vzduchu. Líbila se jim a ne málo.

Mladá profesorka začala s prohlídkou nových studentů, vzala to od zadních lavic až po přední, kde ho spatřila. Prohlížela si jeho bledou tvář. Zdobily ji smaragdové oči a rudé rty. Vlasy mu trčely do všech světových stran. Z ničeho nic se mu na tváři objevil úsměv, který ji dostával do kolen, ale musela to ustát. Pro ni to byl ten nejkrásnější úsměv, který kdy viděla.

„J-Jsem…“ začala, ale zakoktání ji vyvedlo z rovnováhy ještě víc, než by chtěla. Nikdy předtím se jí to nestávalo. Nechápala, proč tak najednou. Na chvilku zavřela své čokoládové oči, aby si promyslela to, co by chtěla studentům sdělit. „Jsem Isabella Swanová Cullenová, což vám váš pan ředitel určitě sdělil,“ pokračovala a významně se podívala na svého zaměstnavatele, „baví mě historie a ráda se o své zkušenosti podělím.“ Prohlížela si všechny tváře v učebně, v nichž byla dychtivost po nových poznatcích. Úsměv, který se jí mihl na tváři, byl upřímný a laskavý. „Chtěla bych vás požádat, abyste se mi představili,“ vyslovila svou prosbu a pokývnutím vyzvala mladíka u okna.

„Jsem Edward Masen, je mi dvacet let, rád hraju na klavír a kreslím. Baví mě historie a literatura,“ představil se jí s úsměvem. Jeho hlas jí zněl v uších jako ta nejkrásnější hudba, kterou kdy mohla slyšet. Už když na něj pohlédla poprvé, spatřila, že s ním bude mít plno věcí společných. Usmála se a pokynula hlavou, aby se posadil zpět, což byla i výzva pro dalšího.

„Já jsem Mike Newton, je mi devatenáct let a z historie mě nejvíc baví americká literatura,“ řekl tmavovlasý mladík s pomněnkovýma očima. Znovu pokývla hlavou, Mike se posadil na své místo, mírně zklamaný, že ho takto odbyla. Zřejmě čekal, že mu něco odpoví či že mu snad prozradí o sobě něco víc. Nevěnovala mu pozornost a zaměřila se na dívku se zelenomodrýma očima a s dlouhými hnědými vlasy.

„Já jsem Jessica Stanleyová a je mi dvacet. Mám ráda hudbu a tanec, baví mě historie Chicaga a starověk,“ vysypala ze sebe dívčina a zvláštně se začala smát. Isabella to neřešila, za svůj život potkala plno zvláštních lidí, takže ona patřila jen do počtu. Vedle dívky seděla dívka s dlouhými černými vlasy, na kterou pokývala hlavou, aby se též představila. Ta však nestačila nic říct, protože panu řediteli začal zvonit mobilní telefon. Okamžitě se k němu upřely všechny pohledy a on zčervenal studem. Začal se omlouvat a lovil telefon z kapsy, ale nedařilo se mu to, protože se mu třásly ruce. Byl roztěkaný, protože po celou dobu poslouchal třídu a sledoval počínání nové profesorky, aniž by si připustil, že mu může kdykoliv zvonit telefon.

„Omlouvám se, opustím vás, ten hovor nepočká, i když bych byl moc rád, přeji hezký den,“ řekl ředitel, když vytáhl mobil z kapsy a podíval se na displej. Usmál se na Isabellu. Ta jen přikývla a počkala, až odejde ze třídy, a poté vrátila svou pozornost zpět k dívce, která mlčky sledovala dění. Pokývnutím ji vyzvala k řeči.

„Jsem Angela…“ začala dívka mluvit, ale opět se třídou neslo vyzvánění telefonu. Isabella se zamračila a upřela pohled na svou kabelku. Zvonil její telefon. Vytáhla ho z kabelky a podívala se na jméno volajícího. Charlie, co jsi zase vyvedl, proběhlo jí myslí a omlouvala se třídě. Zmáčkla tlačítko se zeleným sluchátkem.

„Ano, Charlie?“ řekla tím nejmilejším tónem, který svedla. Byla trochu naštvaná, ale vždy měla rodina přednost před prací.

„Ne, Charlie, nepřijedu, nemůžu,“ pokračovala a přešla k oknu. Na její alabastrovou kůži dopadly sluneční paprsky a začala se jemně třpytit. Ucukla rukou zpět z parapetu, i když věděla, že pro lidské oko je její třpytění nepostřehnutelné.

„Charlie!“ zamumlala naštvaně a pak se zmateně podívala na displej telefonu, kde už nebyla fotka malého hnědovlasého chlapce, ale fotka celé rodiny.

„Omlouvám se, mám nějaké problémy doma, takže musím odjet,“ začala drmolit a strkala roztřesenýma rukama mobil do kabelky. Poté omluvným pohledem přeběhla celou třídu. „Prosím, na příští hodinu si připravte referát na téma, které si sami zvolíte,“ pokračovala, „přeju vám hezký den, na shledanou a ještě jednou se omlouvám.“ A už jí nebylo… Studenti zůstali němě sedět v učebně po několik minut a poté se všichni vydali domů. 

Děkuji všem, kteří se mnou mají trpělivost. 

Paní učitelko, Irmičko a Myfate - vám patří obzvlášť velký dík. Bez vaší pomoci by tu povídka snad ani nebyla. 

Těším se na vaše komentáře a moc děkuji za váš strávený čas u povídky. 

Povídka je věnována všem super lidem, které při sobě můžu mít! 

Vaše BellaNess :-) 

Autor: BellaNess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Letní škola - Prolog :