Jedná se pouze o prolog k připravované fanfiction s názvem Let it Rain. Doufám, že vás prolog trošku seznámí se vzpomínkami Belly, s dobrými a špatnými. Má Jacoba, který je ochoten ji se vším pomoci. Cítí, že přátelství mezi ní a Jakem by mohlo přejít v něco víc, marně po něčem víc touží. Jednoho dne, je všechno jinak. Jake tráví svůj volný čas s někým jiným a Bella si jeho nepřítomnost nedokáže vysvětlit.
17.03.2010 (19:45) • Andie2304 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1156×
Prolog
Cítím se, jak jen to říct, rozpolcená. Jako kdyby mě rozdělil na několik částí, mě zůstala jen jedna a zbytek roztrousil někde po světě. Ale takhle to být nemuselo. Kdybych se tenkrát nezamilovala, nesnědla mu tu jeho báchorku, jak mě miluje, nemusela bych mít zlomené srdce. Jenže, stalo se. A on odešel. Věděla jsem to. Ten den jednou musel přijít. A já na to musela být připravená. Dřív nebo později bych tu seděla a psala tohle. Protože vím, že nikdy nebudu moct nikomu říct, co se mi stalo, možná se mi uleví, když tu vše zmíním. Zachovám si tyhle vzpomínky. Ty dobré, možná i ty méně dobré.
Vzpomínám na naše procházky lesem.
Na jeho studené dotyky.
Na jeho černé oči, když touhou hořely.
,,Miluju tě, Bello, ty to víš. Co víc mám ale udělat, abys mi konečně věřila?“ Jeho jindy zlaté oči byly tmavé, dokázala jsem v nich vyčíst touhu.
„Víš, co máš udělat,“ pamatuju se, jak jsem v tu chvíli sklopila hlavu a pocítila, jak se mi krev žene do tváří. Vážně jsem to řekla? Teď to vypadá tak nereálně. Někdy se mi zdá, že nikdy neexistoval. Nic tu po nich nezbylo. Jen moje bolest. Ale jakou mám záruku, že tu vážně byli? Všechno naznačovalo tomu, že jsem se probudila z moc krásného snu, který se proměnil v noční můru.
Chtěla bych vrátit zpátky chvíle,
Kdy nezáleželo na tom, jak rychle,
On omotal kolem mě ruce své bílé.
„Emmete, jestli mi ho hned nevrátíš, neručím za sebe!“ oznámila jsem Emmettovi, když jsem ho viděla, jak nad hlavou točí s mým plyšovým medvědem od Edwarda. Emmett se jen zasmál a s točením nepřestal. Upíří rychlostí stál za mnou a do ucha mi pošeptal:
„Tak si pro něj pojď, sestřičko,“ a než jsem se stihla otočit, stál na druhém konci obýváku. Edward se ke mně připlížil a ovinul kolem mě svoje studené, silné paže.
„Neboj, ten medvěd to přežije, máš štěstí, že je jen z plyše. Možná by ses víc měla bát o Emmetta,“ zasmál se a mně došlo o čem mluví. Ale já v tu chvíli nemyslela na nic jiného než, že mám jeho a to bylo nejdůležitější. Jeho tvář se naklonila k mé a něžně mě políbil.
Deku, kterou přes mě přehodil,
Ukolébavku, kterou mě každou noc doprovodil
U vchodu do říše snů stát mě nechal,
Ale každé ráno, tam mě vyzvedával.
„Dobrou noc, miluju tě,“ zašeptal mi do ucha a začal mi pobrukovat mou ukolébavku. Teď vím, jak naivní jsem byla. Ty slova, doteky, polibky nikdy opravdové nebyly. On mě nikdy nemiloval. Kdyby něco z toho nebyla lež, přece by mě neopustil, ne?! To se sama sebe každý den ptám, byla jsem pro něj opravdu málo?
Chybí mi jeho hlas,
Hudba, bez které se těžko usíná.
Nesnáším tu deku, kterou přese mě přehazoval,
A každou noc mě s ní omotával.
„Celá se třeseš. Asi bych ti neměl chodit takhle blízko,“ nervózně se zasmál a uchopil deku, která nehybně ležela vedle mé postele. Rychlým pohybem ji roztáhl a zabalil mě do ní. Kéž bych jen věděla, že to byla poslední noc, kterou s ním kdy strávím.
„Skoro jsem si zvykla, chci říct, možná bych aspoň měla začít, pokud mi má kůže takhle zledovatět.“
„Ne, to se nikdy nestane a tečka. Nedovolím ti, nedovolím nikomu, aby z tebe udělal tohle monstrum. Radši umřu než, abys ty musela existovat v tomhle,“ zamračil se, v jeho slovech bylo cítit, že to myslí vážně. Ale já vím, že to nebylo kvůli tomu, že by mě miloval. Nechtěl mě mít na krku.
V rohu pokoje, na židli, kde v noci sedával,
Tam sedává teď ona,
Šedá deka, jeho vůní nasákla.
,,Bello, slibuju, že všechno bude dobré. Je to hlupák, když nechal úžasnou holku, jakou jsi ty. Zítra spolu něco podniknem, jo?“ Tohle byl můj Jake. Vlastně, nebyl můj, ale byl to nejlepší přítel, jakého si kdy kdo mohl přát. Moc mu toho dlužím.... ale svůj příběh jsem chtěla vyprávět od začátku...
Doufám, že to za něco stálo. Je to pouze prolog, nechtěla jsem toho moc prozrazovat a myslím, že se mi to povedlo :) . Byla bych ráda, kdyby každý, kdo si to přečetl, zanechal aspoň nějakou odezvu :)
Autor: Andie2304 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Let it Rain - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!