Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Let číslo dvanásť - 9. kapitola: Život na ostrove

V deviatej kapitole nás čaká prvý deň na ostrove. Edward a Bella nemajú inú možnosť, než sa naučiť spolu vychádzať. Bella nemá na výber a musí tolerovať svojho únoscu. Ako to teda všetko dopadne?

18.09.2011 (15:15) • Bubulienka • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2352×

Let číslo dvanásť

9. kapitola

Život na ostrove

Veľmi pomaly som sa otočila smerom k brehu.

Edward sa na mňa pozeral s otvorenými ústami a obzeral si ma. Cítila som, ako mi búcha srdce a ako sa mi zadrháva dych. Nemala som ani tušenia, ako sa dostať z tejto chúlostivej, alebo skôr trápnej, situácie. Edward zo mňa nespúšťal oči a ja som mala pocit, že tu takto budeme do rána, ak to jeden z nás nezmení. A v tomto prípade to určite nemohol byť on. Nechápala som, čo to robí. Práve mi potvrdil, že je rovnaký ako všetci chlapi.

Bolo mi trápne, že som bola vo vode iba do pása, a tak mohol mať skvelý výhľad, no mohla som sa radovať za to, že som si na sebe nechala aspoň bielizeň. Pozrela som sa naňho a napadlo ma, že práve teraz je tá chvíľa, ktorú treba využiť a použiť ženské zbrane.

Zaklipkala som vlhkými mihalnicami a vykročila k brehu – presnejšie k Edwardovi. Vedľa neho totižto ležali moje veci. Bolo mi to trochu ľúto, pretože tu bolo strašne horúco a mňa nebavilo mať na sebe toľko oblečenia. Cítila som sa ako s horúčkou a bolo to nepríjemné, už kvôli tomu, že som poloupír a som zvyknutá na vlastnú teplotu, ktorá sa pohybuje pri trochu nižších stupňoch.

Vyzeralo to, že sa Edward spamätal a pohľad uprel do zeme, keď som sa postavila vedľa neho. Musela som uznať, že medzi nami – teda farbou našej pokožky – nebol veľký rozdiel. Ibaže som bola trochu viac ružovejšia.

„Bella, čo to robíš?“ opýtal sa nechápavo. Pozrela som sa naňho spod mihalníc.

„Ako to myslíš? Bola som sa okúpať. Je mi strašne horúco a tá voda ma priam lákala,“ odvetila som, vzala blúzku a začala sa obliekať. Musím to nejako vydržať bez vody, dokiaľ Edward znova neodíde.

Keď som bola hotová, tak som sa k nemu otočila a ľutovala som, že neviem byť viac zvodná. Sledoval ma ostražito a bolo vidieť, že usilovne premýšľa.

„Tak, čo si doniesol?“ opýtala som sa.

„Prosím?“

„Jedlo. Kde je?“

„Ach... Ech... Ehm... Tam.“ Pozrela som sa zaňho a oči sa mi rozžiarili ako deťom, keď si nájdu darčeky pod vianočným stromčekom. Vtom momente som zabudla na všetky plány a jeho koktanie som vôbec nebrala na vedomie.

Boli tam banány, pomaranče a mangá. Zo všetkého dvakrát. Keď som pribehla bližšie, všimla som si, že tam sú aj lieskovce, arašidy a pistácie. Úsmev sa mi rozšíril a ihneď sa mi začali zbiehať sliny. Sadla som si do piesku, vzala do ruky pomaranč a začala ho lúpať ako zmyslov zbavená. Keď sa mi to podarilo, tak som sa doňho s chuťou zahryzla.

Mala som náladu na rozdávanie. Mala som pocit, že všetko sa vyrieši a že je všetko v poriadku. Už vidím, čo s človekom urobí trocha jedla. Bola som zvyknutá jesť prevažne ľudské jedlo. A ten pomaranč chutil akoby som ho nikdy v živote nejedla.

Okamžite som sa pustila aj do lúpania lieskovcov. Vtedy som si všimla Edwarda. Stál vedľa mňa a neveriaco ma pozoroval. Iba som pokrčila plecami a znova sa začala venovať lieskovcom. Sadol si oproti mne, vzal do ruky orech a začal mi pomáhať s lúpaním. Vďačne som sa naňho usmiala a oriešok si vhodila do úst.

Jedla som mlčky a hltavo. Po pár minútach, keď som v sebe mala skoro všetko, čo doniesol, tak som znova upriamila pozornosť naňho. Usmiala som sa. Edward mi úsmev opätoval a bolo vidieť, že sa na mne bavil.

„Chutilo ti?“ opýtal sa a pozrel sa na prázdny piesok pred nami. Nezvýšilo nič.

„Áno. Ďakujem. Kde si toto všetko našiel?“

„Hlbšie v džungli. V takomto prostredí sa musíš vedieť orientovať.“

Prikývla som. Nechcela som počuť viac. V takomto prostredí by som iste sama neprežila.

Bola už hlboká tma, a to ma desilo. Nemám rada noc. A už vôbec nie na takomto mieste.

„Čo budeme robiť? Je tma,“ zašepkala som. Cítila som, že sa ochladilo. Typické. Cez deň je tu cez štyridsať stupňov a večer zima.

„Sekundu,“ povedal a odbehol niekam za mnou.

Okamžite bol späť a všimla som si, že priniesol konáre. Škrtol kameňmi, tak, ako sa to robilo v minulosti a na prvý raz sa mu podarilo vytvoriť oheň. Zapálil konáre a tie sa krásne rozhoreli. Bolo viditeľné, ako sa nálada zlepšila. Bolo mi aj teplejšie a mohla som pozorovať Edwarda. Ten si sadol ku mne a zapozeral sa na horiaci oheň a jeho plamene, ktorých iskry vyskakovali veľmi vysoko.

Cítila som, že pri pohľade na ten oheň na mňa padá únava. Tá príjemná zima mi nevadila, iba som dúfala, že to nebude ešte horšie. Toto prostredie vyzeralo tak magicky a priam mi našepkávalo, aby som si ho prezrela celé. Bolo by to tu krásne, ak by tu boli životné podmienky a človek, ktorého by som milovala.

Ľahla som si na piesok a otočila sa od Edwarda. Snažila som sa zhlboka dýchať a nemyslieť na ten strach, ktorý ma ovládal. A takisto som sa musela krotiť, pretože len čo som zatvorila oči, videla som Lily a Toma a znova tie isté problémy. Skvelá nálada kvôli jedlu bola fuč a mňa zasiahlo to nočné bremeno.

„Mal som taktiku, ale práve sa mi zmarili všetky plány. Budem ich musieť použiť až keď budeme znova na pevnine,“ povedal potichu.

„Čo len s nami bude?“ opýtala som sa. „Alebo skôr čo bude so mnou?“

Neodpovedal.

„Vadí ti, že si tu zostala so mnou?“ opýtal sa a bolo počuť sklamanie.

„Áno,“ odpovedala som a privrela oči. „Chceš ma predsa zabiť.“

„Nesmiem ťa zabiť. Nie som žiadny vrah.“

„Nesmieš?“

„Nie, musím ťa doviesť živú.“

„To som oveľa šťastnejšia,“ povedala som sarkasticky.

„Mala by si byť.“

„Povieš mi, ako sa voláš?“ opýtala som sa.

„Edward.“

„Priezvisko, ty tupec,“ odvrkla som.

„To nesmieš vedieť. Aj tak ich nepoznáš. Tvoja rodinka ťa pred nimi veľmi dobre ochraňovala. Až im závidím, ako dokážu utajiť niečo také a pritom ťa vychovať s pravidlami,“ povedal obdivne. Stále som sa neotáčala, nemala som chuť vidieť ho.

„Spi,“ povedal.

„Edward?“

„Áno?“ Prevrátila som oči. Až som cítila, ako nadvihol to svoje dokonalé obočie.

„Nenechávaj ma tu v noci samú. Prosím, odháňaj divú zver,“ zašepkala som a práve vtedy na mňa doľahla únava.

Odozvou mi bolo iba tiché zachichotanie sa a čestné sľubujem. Vtedy som prestala vnímať to, kde som ja a ponorila sa do iného, bezmyšlienkového a krásneho sveta.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Bubulienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Let číslo dvanásť - 9. kapitola: Život na ostrove:

Ehm... K těm 1000 slovným komentářům se vyjadřovat nebudu. A nebo jo. Jsou fakt praštěné, ale je pravda, že mají pravdu.
Tuhle povídku doslova hltám. Každá kapitola je lepší než ta předchozí. Já prostě nemám slov. Jsi úžasná! Ve slovenštině moc nečtu, ale u tebe to jde samo a ani mi to nepřijde. Máš můj obdiv!

Jaj. Túto poviedku... wau. Je úžasná
FAKT, Ja vlastne ani neviem čo ti mám k tomuto napísať. Tešila som sa na túto deviatu kapitolu lebo si ju tak napla.

A oplatilo sa čakať.
Všetci chlapi su rovnaký a Edward sa pekne predviedol

Jaj... tak by som chcela ohodnotiť túto kapitolu ale všetko už povedali a "stručne" vypísali ostané baby.

Takže, už radšej končím. POviedka ako aj kapitola sú úžasné.

lOwe this poem.

Jaj... Jsem tu opět já se svým komentářem. Doufám, že tentokrát bude aspoň trošičku dávat smysl a doufám, že mě opět nikdo netrumfne. Je strašný, když se Kika patlá s komentářem, vymýšlí básničku a pak přijde jedna svítící osůbka (nezlobím se na ní… je hustá! )a překvapí mě mnohem delším komentářem… Někdy se jí musím zeptat, jak to dělá.

Jestli jsem ti někdy napsala, že píšeš krásně, tak to beru zpět. Moc se ti za to omlouvám, ale já nemůžu jinak… Píšeš totiž mnohem líp! Opět se pokusím vypsat co nejvíce kladných slov k této kapitole, ale nečekej zázraky… Nevím proč, ale slova mi pořád mizejí z hlavy Tákže: krásný, báječný, senzační, skvělý, úžasný, ohromný, prima, obdivuhodný, skvostný, perfektní, dokonalé, brilantní, překrásné, monstrózní, originální, vtipné a už jsem zase v koncích...


Teď už raději k ději:
Čekala jsem jinou reakci, ale to ty asi víš, co? Čekala jsem, že jeho upírské sebeovládání bude v tahu a on se na ní vrhne a zloděj malé upířátko, i když nevím, jak by se jmenovalo. I kdyby byla Edwardova „matka“ Esmé, tak Bellina matka není Renée. No to je jedno. Nebo čas využít ženské zbraně? To jsi zabila. Škoda, že nefungovaly. Edward donesl jídlo... Ovoce a pár oříšků. Na jeden den to stačilo, ale jestli chce, aby mu Bella přežila, tak by měl ulovit nějaké mega zvíře a né si je škudlit pro sebe! Hezky zabít a na oheň. Nedivím se, že se tam Bella bojí. Já se taky bojím tmy a to jsem zavřená v pokoji. A on se jí směje jenom kvůli tomu, že chce, aby odháněl zvířata. Zajímalo by mě, jak by se tvářil, kdyby odešel a někdo jí okusoval nohy. To už by se asi nesmál... a ona taky ne!

Už se nemůžu dočkat, až bude další díl. Sežene jí nějaké mas? A jak dlouho budou na ostrově? Prosím piš, piš, piš… Už se nemůžu dočkat! ! No… Musím se omluvit a doufat, že svítící osůbka bude mít špatnou náladu a netrumfne mě o tak velký kus. Máme za sebou o dost míň slov než minule, ale bohužel jsme na konci… A na konci je co? Básnička! Tentokrát napíšu pokračování k té minulé

Jenže on na ní "pouze" čučel,
pomalu z ní na kolenou klečel.
A pak že Bella není kočka,
co na něj hází jenom očka. ( )

Bella sama sežrala všechno jídlo,
on na ní koukal, jako by jí šiblo.
Nic mu nenechala - chudák přerostlej...
Teď z něj bude dokonce hladovej!

Pak pro klacky a šutry došel,
rozdělat oheň se pokoušel.
Nedošlo mu, že by mohl chytnout,
však Bella by (možná) stihla zasáhnout.

Kluk je to šikovnej - nezačal hořet,
však Bella málem začala brečet.
Z tmy má respekt a nikdo se ji nediví...
Co když jí Edward políbí?

Jej... Nějak jsem se rozjela,
napsala jsem víc, než jsem chtěla.
Stejně tě opět musím žádat,
o to, aby tě napadlo rychle další díl napsat!

Ja by som tiež prijala Edwardov pohľad. Strašne by ma zaujímalo čo nato všetko vraví on, čo si myslí a čo cíti... Hmm. Snáď dostaneme možnosť dozvedieť sa to.

Ďalej sa mi neskutočne páčilo ako si vybrúsila z tej situácie vo vode. Bolo to magické a originálne. Edward sa prejavil ako každý iný chlap. To oceňujem.

Taká, slušne povedané, nenapapaná Bella bola strašne podarená. Edward sa musel kráľovsky baviť.

Potešilo ma, že bol Edward sklamaný, keď mu Bella povedala, že nieje rada, že zostala na ostrove zrovna s ním. Chudák. Aj mi na chvíľočku bolo ľúto, ale hneď ma to prešlo. Myslím, že si to zaslúži.

No tak uvidíme čo z toho bude ďalej, ale už sa neviem dočkať chvíle, keď sa začnú malinko zbližovať. Určite si to riadne užijem.

Takže, krásna kapitola. Nevedela som sa jej dočkať a strašne ma potešilo, keď som ju tu uvidela. Bola dokonalá. A skvele mi bodla. Myslím, že na rozptýlenie a zahnanie smutných myšlienok bola naozaj tá práva. Ďakujem.

Skvělá a talentovaná Bubu,
zase si se vytasila s dokonalou kapitolou, která tentokrát krásně kontrastovala s těmi minulými a po tom všem napětí, strachu a bolestných emocích to bylo krásně povzbuzující a poukázala na to, že vše nemusí být černé. Já ale nebudu usínat na vavřínech, protože vím, že jsi nám toho jistě ještě připravila celou řadu a že všechny kapitolky nebudou tak pokojné. Tady jsme si vysloužily trochu klidu a já jsem zvědavá, jestli tento pohodový stav ještě protáhneš, nebo se brzy vrátíme do starých kolejí. Nevím, netuším a ani nebudu typovat, protože v tvém podání bude skvělé vše!

Tahle kapitolka byla vážně nádherná, krásná, úžasná, perfektní, dokonalá, plynulá, super, bomba, bezva, cool (to je Kičin výraz, ale ona by mi ho jistě půjčila ), originální, nápaditá, jedinečná, přenádherně napsaná, taková... exotická (tak jsme na ostrově, ne? ), úžasně popsaná, bestová (zvláštní výraz, ale skvěle dokáže popsat, jak skvělá tato kapitolka je ), skvostné, okouzlující, vtipné (no, ta představa Belly, jak do sebe cpe téměř celý pomeranč naráz ), fascinující, kouzelně napsaná a celý ten námět je prostě a jednoduše geniální! Zato ten můj komentář je pěkně nudný, stupidní a já se divím, že tě baví ho číst (možná nebaví, to je fakt) . Zasloužila by sis komentář o velikosti Čínské zdi a ten ti bohužel nejsem schopna napsat. Tak tohle ber jako náhražku

Teď k tomu skvělému ději:
No, Bella má nápady, chodit se koupat jen ve spodním prádle, když ví, že každou chvilku může přijít její úhlavní nepřítel . No a přesně jak si psala, Edward se zachoval jako normální chlap, začal ji okukovat. Ale co čekala, že? Ale že mu to nebylo blbý, jen tam stát a zírat. Kdyby se to aspoň snažil maskovat, ale to on né! On ukáže, že je ještě větší debil, než vypadal! Pardon, ale přiznejme si... Je člověk, který na něčí příkaz někoho unese a vydírá, normální? Ale mám pocit, že už se něm začíná trošku zlepšovat. No, možná jsou to zase jen ty moje debilní domněnky, ale já se nemůžu zvavit toho zlozvyku, furt ti je sem musím cpát.

Myslím si, že se Edward do Belly zamilovává. Chová se už totiž o něco lépe, i když je to furt pěkný debil (já si nemůžu pomoct, hrozně mě štve). Víš, nesoudím to podle toho, že jí okukuje, protože to ještě nemusí být známka toho, že se jí líbí, ale toho, že je úchyl ( Já si fakt nemůžu pomoct!). Ale to jeho chování se pomalinku ale jistě mění k lepšího. Ale vážně jen mírně. . Jsem si skoro jistá, že mezi nimi něco bude. Bella si to ještě neuvědomuje, ale náznaky (možná neúmyslné) tam jsou. Prý - kdybych tady měla někoho milovaného... Já si myslím, že tam má člověka, kterého miluje, jen si to nepřiznává, protože je neskutečně těžké přiznat si, že miluje někoho, kdo je jejím úhlavním nepřítelem. A který ji vede někam, kde ji nejspíše připraví o život, nebo ublíží jejím blízkým.

Asi se nepletu, když řeknu, že Edwarda poslali Voltturiovi, že? Vypadá to tak už podle toho, že Ed říkal, že Bellu Tom s Lilly vychovali beztoho, aby se jí o nich zmínili. Ale co provedli tak hrozného? Takhle mě napínat, to je strašné. Co kdybych z toho dostala infarkt?

Jak už jsem psala, připravila jsi nám o něco veselejší a milejší dílek. Chápu, že si Bella užívala tu pohodu, protože asi nebude trvat dlouho, že. Scéna, kdy jsi popisovala Bellino "stolování! No já měla dost Být Edwardem, asi bych dostala záchvat smíchu. Ale hlad asi měla no, přežít Pád letadla je nejspíše hodně vysilující. (Proboha, já tu melu samé blbosti.)

A to, jak se Bella zachovala, když vylezla z vody? No, chápu, že byla v rozpacích, když stojí polonahá ve vodě a Edward ji očumuje Ale udělala správně, že mu ukázala, že... No nevím, co mu ukázala, ale tím, že vylezla z vody a šla se obléct, tím mu to podle mě nandala. Snad mu došlo, že není slušné člověka pozorovat při koupání, to ho totiž doma asi nenaučili. Ale může být ráda, že si nechala spodní prádlo...

Pak... Edward umí rozdělat oheň? Když jsem to poprvé četla, přemýšlela jsem o tom, kde se to asi naučil a napadlo mě, jestli třeba nežil za doby mamutů, to neměli sirky (já vím, já vím, jsem blbá) . Mě se líbilo, jak jsi na konci psala, že jí to čestně slíbil. Bylo to takový nadějný, krásný a malinko romantický (já za vším hledám romantiku, ale já chci aby byli spolu ). Líbilo se mi. Celá ta kapitolka byla překvapující a mě dost zajímá, jak bude vypadat ta další. Jestli ta jejich vzájemná poohodička vydrží i nadále, nebo jestli se do sebe zase pustí

Takže, já chci jménem svým i ostatních čtenářů Letu požádat o brzké pokračování, jinak mi rupnou nervy. Na další kapitolku se totiž těším stejně, jako malé dítě na vánoce. Vypětovala jsem si totiž na tuto povídku dost slušnou závislost a je to moje osobní značka heroinu . Takže doufám, že tě můj, i komentáře ostatních čtenářů povzbudí a dodají chuť do psaní.

Tak, víš, jak sis asi již všimla, já se tady nestále dohaduji s jednou miloučkou a geniální osůbkou o to, kdo bude mít delší komentář. Tentokrát jsme se domluvily, že jí ho přenechám. Ale asi jsem to nedodržela, takže: Kikuško, omluv mě, příště to snad vyjde. Stejně máš ty komentáře lepší

Jo, tento komentář už lehce ztrácí smysl. Musím ti ale ještě naposledy říct, že to bylo přímo geniální a já se nemohu dočkat další tvé tvorby, at už to bude tato povídka, Nenávidím či milujem, nebo cokoliv jiného, já si vždy vše s obrovskou radostí přečtu.

Neboj, už jsi na konci. Jsem ráda, že ty mé nekonečné slohovky trpíš, protože nemají smysl, a jsou neskutečně nudné. Ale co, ať se ti to líbí nebo ne, já ti je budu psát dál. Takže Bubu, zase jsem překonala svůj rekord. Tento koment má okolo 1000 slov Přežij ho ve zdraví!

Takže Bubu, já se ti klaním, jsi skvělá!

Tvá věrná čtenářka Světluška!

jo chtelo by to Edwarduv pohled ale jinak vazne moc super

Přidat komentář:

Nick:

Text: