Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Let číslo dvanásť - 8. kapitola: Vydierač

V tejto kapitole nás čaká neúspešný pokus o útek, zmena nálady, hnev, spomienky, ľútosť a Edwardovo tradičné vydieranie. Takisto sa Belle zapáči ostrov... Príjemné čítanie.

15.09.2011 (20:45) • Bubulienka • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2586×

Let číslo dvanásť

8. kapitola

Vydierač

„Bella,“ vrčal. Strašne som sa zľakla a nedokázala pochopiť, ako ma tak rýchlo našiel. Teda áno, upírske zmysly, ale aj tak! Odchádzal na druhú stranu a mala som pocit, že ak budem dosť rýchla, tak ma nenájde. Možno som mala použiť svoju druhú časť môjho ja, a to správať sa ako upír.

Bála som sa ho a bola si plne vedomá toho, že ma prichytil.

„Nehovoril som ti, že máš byť poslušná?“ vrieskal. Nebola to otázka. „Povedal som ti predsa, že ak budeš robiť problémy, tak sa tvoji príbuzní nedožijú rána! Myslíš si, že ťa iba straším? Tak myslíš?“

„Ja... Ja...“ Nebola som schopná slova. Vedela som, že na to neexistuje žiadne vysvetlenie. Proste ma prichytil pritom, ako od neho utekám, a mám to o to lepšie, že ma vydiera s rodinou.

„Tak fajn,“ povedal a privrel oči. Siahol do vrecka nohavíc a vytiahol ten odporný mobil. Dych sa mi zadrhol a náhle som bola úplne v šoku. Čakala som a v podvedomí dúfala, že neurobí to, čo sa urobiť chystá.

„Nerob to!“ skríkla som a pristúpila k nemu bližšie. Snažila som sa mu vziať z rúk mobil, ale až taká silná som nebola.

„Prosím? Nemám to robiť? Na niečom sme sa dohodli, ak to robiť nemám, tak sa nesprávaj tak, ako sa správaš!“ vrieskal a začal vytáčať.

„Pche.“

„Čo? Chceš, aby umreli?“ opýtal sa a vytreštil oči. Srdce mi dvakrát poskočilo, ale ignorovala som jeho poznámku.

„Na pláži si povedal, že tu nie je signál. Že by si musel ísť na najvyšší kopec. Strieľaš si zo mňa?“ opýtala som sa a v duchu sa modlila za to, aby tu žiaden signál nebol a aby som mala pravdu.

„Počúvaš pozorne! Ale pre mňa nie je žiaden problém odísť niekam, kde je to dosť vysoko a tam zavolať svojim ľuďom. Sú moji podriadení!“

„Prosím, nerob to. Už to viackrát neurobím. Toto bolo poslednýkrát, čo som sa pokúsila o útek,“ povedala som a zahanbene sklonila hlavu. Týmito slovami som si znemožnila svoje plány. A teraz som v jeho moci.

„V poriadku. Bella, toto je posledná šanca. Prisahám! Už s tebou nebudem mať zľutovanie a s tými upírmi takisto. Pamätaj, že to mám v rukách.“

„Dobre,“ povedala som pokorne. Snáď má ta pokora prejde. Povedal, že mám byť dobrá a poslúchať ho. Nezakázal mi žiadne uštipačné poznámky a ani veci, ktoré sú mu napriek, takže to je jeho vina, ak sa znova pokúsim o nejakú sprostosť. Mal by si ujasniť všetky pravidlá, nielen tie, s ktorými ma vydiera.

„Verím ti.“

„Čo teraz?“ opýtala som sa celá zmätená. Boli sme niekde v strede tej džungle. Nevyzeralo to tu vôbec útulne a už vôbec nie ako vo Forks. Nesmiem na to teraz myslieť.

„Ideme na pláž. Poď sem.“

„Na čo, prosím ťa?“

„Bože,“ vzdychol. „Bella, hovorím ti, poď sem.“

„Som tu,“ povedala som nechápavo a sledovala ho. Očividne mi nedochádzala pointa, pretože na mňa pozeral ako na blázna.

Znova si vzdychol, pristúpil ku mne a pozrel sa na mňa. Stále som nechápala, takže iba zakrútil hlavou. Podišiel ku mne, zohol sa a chytil ma za nohy. Druhou rukou si ma vyhodil do náručia. Zostala som ako oparená. Nechápala som, čo to stvára. V hlave mi blikalo červené svetielko. V jeho náručí som sa cítila... Ale čo to trepem. To slnko mi už lezie na mozog. Niekto taký ako Edward by sa mi páčiť nemohol. A už vôbec nie ak by držal na rukách.

„Čo to...“ Neodvážila som sa otočiť hlavu a stretnúť sa s jeho prekliatymi očami.

„Si unavená. A ak by si na pláž utekala, tak by si potom nemala dosť síl,“ vysvetlil mi, akoby to malo byť očividné. Vzdychla som si. Mala som potrebu poriadne ho nakopať niekam, a potom ho nechať vyhladovaného aspoň rok.

Rozbehol sa. Celý beh trval dokopy päť minút. V jeho náručí mi bolo dosť nepríjemne a mala som zmiešané pocity. Hnev... Nedokázala som mu odpustiť to, ako ma vydiera s Lily a Tomom. Sú to ľudia, na ktorých mi záleží viac, než na vlastnom živote. Lily je mi viac ako matka, viac než sestra a viac než najlepšia kamarátka. Pamätám sa na ňu odkedy som sa narodila a keď som od nej odlúčená, tak to iba zbytočne bolí. Teraz, v tejto situácii, je to však ešte horšie.

Keď sme dobehli na pláž, tak som si nesmierne vydýchla. Edward ma položil na zem a ja som mu nevenovala ani najmenšiu pozornosť. Otočila som svoju pozornosť na okolie, more, stromy, piesok, šíri obzor a na čajky, ktoré poletovali nad obzormi.

„Bella, smiem ísť na to jedlo?“ opýtal sa. Otočila som sa k nemu a odvrátila zrak od tej krásy.

„Áno. Som strašne hladná, dones niečo dobré.“

„Sľubujem. Nikam nechoď, zostaň tu. Prosím.“

„Dobre, už som ti to predsa sľúbila. Aj tak sa stmieva a bála by som sa,“ povedala som a zľakla sa, že by to mohol zneužiť proti mne a nevrátiť sa. Nechať ma tu za trest a samú. Potichu som dúfala, že to neurobí. Nechcela by som zostať sama na tomto opustenom mieste.

„Neboj sa. O chvíľku som späť.“ Čudovala som sa nad tým, aký je zrazu milý a trochu ma to prekvapilo, no rozhodla som sa neriešiť to. Aspoň nie teraz.

Videla som iba jeho chrbát, ako beží naspäť do džungle a ako mu vlasy vejú pri behu. Zakrútila som hlavou a otočila sa späť k obzoru.

Odhodlala som sa a priblížila sa bližšie k moru. Prišlo mi nesmierne lákavé a plné skrytej vášne. Áno, to je to, čo mi chýbalo. A presne preto sa mi to búrlivé more zapáčilo. Bolo tu prekrásne oranžové prítmie. Slnko sa trblietalo za morom a jeho obzor dopadal až sem. More sa nádherne trblietalo, a priam ma lákalo vstúpiť do tej čistej a letnej vody. Bola som celá polepená a mala som pocit, že chcem byť taká čistá ako celé toto more a že chcem vyskúšať, aké to je, ak sa malé kamienky a voda dotýkajú mojej pokožky, ktorá v poslednej dobe zažila veľa šoku.

Pripadalo mi to tak zvláštne, že ešte pred nedávnom som Forks nenávidela a brala ho ako obyčajné mestečko. Aké zvláštne, že som Lily a Tomovi skoro vôbec nehovorila, ako ich ľúbim a čo k nim cítim. A potom som sa rozhodla odísť na dovolenku a všetko sa... skomplikovalo? Nie, všetko sa zničilo. A zničilo sa to kvôli tomu, že ma rodina chcela ochrániť.

V jednu chvíľu som nasadala do lietadla a lúčila sa s nimi. Už vtedy som pociťovala, že to bez nich bude ťažké, ale počítala som s tým, že sa vrátim. A potom lietadlo a únos. Neviem, či to malo byť šťastie, že ak by lietadlo spadlo, a nebol by tam Edward, tak som možno mŕtva. Neviem. Možno by som skončila iba so zraneniami. A možno by som to neprežila.

Alebo to bol osud. Osud, ktorý nikto nezmení. A mojím poslaním je zomrieť a byť zavraždená a vydieraná... Preto ma Edward uniesol, aby ma mohol vydierať tými, ktorých mám najradšej. To som predsa vedela. A táto situácia to všetko ešte vyhrotila. Neviem, čo bude zajtra a či sa vôbec dožijem budúcej nedele. Vlastne neviem, aký je dnes deň. Neviem, ako sa spojiť s Lily a Tomom a povedať im, že som nažive. Možno si myslia, že som mŕtva a už sa s tým zmierili. Lily sa trápi nahlas. A Tom zas trpí potichu, takže je to nerozhodné. Keby som im len mohla povedať nech sa netrápia...

Vzdychla som si a zacítila slzu, ktorá sa mi skotúľala po tvári. Uprela som oči na more, ktoré ma znova lákalo.

Opatrne som si dala dole blúzku a nohavice. Položila som ich na piesok. Pristúpila som k moru a dotkla sa ho špičkou prsta. Bolo príjemne teplé a bolo ako balzam na moju dušu. Vošla som doň celá a vychutnávala si kvapôčky, ktoré sa ma postupne dotýkali. Opláchla som si aj tvár a namočila vlasy. Sledovala som, ako sa pohybujú spolu s morom a prišlo mi to nesmierne krásne.

Toto miesto malo svoje čaro, ale toto more ma dostalo. Išla som o trochu ďalej a pozerala sa na oblohu a obzor. Srdce mi zovrelo, keď som si spomenula, že niekde za tým slnkom je môj domov.

„Bella,“ ozvalo sa za mnou šokovane. Stuhla som.

Neodvážila som sa otočiť a pozrieť sa na Edwarda. A hlavne nie vtedy, keď je moje oblečenie na brehu a ja som iba v spodnej bielizni.

Veľmi pomaly som sa otočila smerom k brehu.

---

Ach, tá pieseň.  Dúfam, že ste si ju k tomu pustili. A snáď sa vám kapitola páčila... Totiž, na opustenom ostrove sa toho dá robiť veľmi veľa.  Čo si myslíte? Čo sa stane? Neprezradím, ale budem sa tešiť na vaše komentáre, ktoré ma nesmierne tešia a sú proste úžasné!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Bubulienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Let číslo dvanásť - 8. kapitola: Vydierač:

Je to jenom pocit nebo se Kika s Dark předbíhají v tom, kdo bude mít delší a lepší komentář? To je jedno, ale je to vtipný.
Kapitola byla... Stejná jako minulá... Krásná! Bella to má fakt těžké. Hned jdu na další!

Á, to je skvělé! Jako vždy, se ti to neskutečně moc povedlo! Téměř tu slintám na klávesnici, takže až se mi porouchá PC, zaplatíš škodu . No, takže kapitolku byla přímo dokonalá, nádherná, perfektní, plynulá, napnutá (takže mi brzy rupnou nervy! ), překrásná, povedená, jedinečná, nápaditá, bombová, úžasná,... A já bych tu zase byla ještě zítra, ale vždyť ty víš. Nejsem totiž moc originální, a píši ti sem stále to samé, ale pouze se snažím slovy trošku popsat dokonalost této povídky, ale slovy se to jednoduše popsat nedá. Je to totiž absutně perfektní a člověku tomu chvilkami až běhal mráz po zádech.

No a ten děj: Na začátku... No bála jsem se, co Edward udělá, ale věřila jsem, že není takový hajzl, aby jí, nebo její rodině něco udělal, nebo na ně někoho poštval. Ale i tak jsem měla strach. Pak... Bylo vidět, že Bellu k Edwardovi něco táhne a naopak asi také. Soudila jsem to tedy především podle toho "Věřím ti.." Takže to sice není žádná jistota, ale... Teď už jsem si prostě stoprocentně jista, že se do sebe zamilují. Edward by pak mohl Bellu chránit před těmi, kteří ji chtějí dostat do hrsti, ale napadá mě, že už to možná dělá... ALe to jen moje bujná fantazie, napadají mě samé blbosti. Vím, že ty to nějak vymyslíš, a je mi jasné, že tato povídka bude i nadále tak skvělá, jako byla doposud. Vždyť ji píše Bublinka, ne?

No, to jak ji odnesl zpátky na pláž, to bylo neskutečně romantické, i když to asi nebylo účelem. To, jak jsi tam tak nenápadně naznačovala, že se jí líbí... No, jako chápu, že si to nechce přiznat, protože ji drží v šachu, ale doufám, že jí to stejně brzo dojde a budeme tam mít nějakou tu romantiku. Já bych ji rozhodně ocenila, ale je to na tobě.

Edward se i nadále chová jako pěkný padouch, ale už nám pomalu měkne (všimli jste si toho i vy ostatní, nebo mám vidiny? ?) Jak ji stále vydírá... Možná je to jeho práce, ale stále se nemůžu zbavit dojmu, že i když to dělá kvůli svým pánům, snaží se nějakou částí svého já chránit i Bellu. Protože už měl mnoho důvodů, proč by její rodinu mohl zničit, Bella už za dobu této povídky pár chyb udělala - nepovedený rozhovor s Lilly, psaní rtěnkou po zrcadle na záchodě, teď ten skoro-útěk - takže kdyby byl vážne připraven pomoct svým pánům a zničit ji, už by to udělal ne? Ale už jsme zase u těch mých domněnek...

Na pláži... Zdálo se mi, že se k ní prostě chová nějak jinak. Zajímalo by mě, jestli jí opravdu věří¨, nebo to jen předstírá, každopádně to mezi nimi opravdu jiskří (no jo, elektrický proud, ten toho zmůže ). Všimla sis toho, že ti tu stále cpu své nesprávné domněnky? Pokusím se s tím seknout, ale je to můj zlozvyk.

Ta část po tom, co Edward odešel hledat něco k jídlu byla jedním slovem úchvatná. To jak uvažovala nad tím, jestli si její rodina myslí, že je mrtvá, jak hledala způsob, jak se s nimi spojit. Pro Toma a Lilly to nejspíše musí být šílené. Už ví, že se něco děje, a nejspíše si myslí, že je Bella mrtvá. A hlavně teď, když spadlo to letadlo... Musí mít obrovské výčitky svědomí už jen z toho, že ji někam pustili, přitom to ale není jejich chyba. Ta bolest, když si myslí, že zemřel někdo, koho měli rádi stejně jako vlastní dceru, musí být šílená, nepopsatelná. Ale já věřím, že nakonec tato povídka skončí dobře (tím nenaznačuji, že snad máš tuto povídku už ukončit, naopak, doufám, že bude co nejdelší! ) a oni zjistí, že obavy o Bellu byly zbytečné...

Pak její úvahy nad životem, a tím, že nebýt Edwarda, mohla v letadle zemřít, ty se taky velmi povedly. No a pak To jí mohlo napadnout, že se Edward vrátí, i když chápu, že když vidí moře a v něm zdcadlící se moře, je to ten nejnádhernější pohled, který přímo svádí k tomu, aby do té vody skočila. Znám to z vlastní zkušenosti. . Každopádně se ale nemůžu dočkat toho, jak Edward zareaguje na Bellu, která si tam postává ve spodním prádle. Ještě by ji taky mohl obvinit, že chtěla uplavat ne?

Popravdě, vůbec bych se nedivila, kdyby si v průběhu mého komentáře usnula. Já se k té nádheře prostě nějak vyjádřit musela. A ta píseň... Sice jsem si ji poslechla už včera, když jsi mi ji na ICQ posílala, ale až teď, když jsem si k tomu přečetla tuto kapitolku, jsem ji dokázala pořádně docenit. Ta melodie se k tomu úžasnému tématu neskutečně hodí, s ní plynul děj ještě svižněji a krásněji. Chápu, že si v ní našla inspiraci, protože je opravdu moc krásná .

Ano, chtěla jsem napsat nějaký delší komentář, ale tohle vážně nebylo v plánu. Viděla jsem, že tě Kika informovala o tom, kolik slov ten její měl, tak já jsem se to taky ze zajímavosti rozhodla zjistit a málem mě kleplo. Tento komentář má přibližně 900 slov a tak se oficiálně stává nejdelším, jaký jsem kdy napsala. Snad se bude alespoň trochu líbit a neunudí tě k smrti.

Takže, nakonec můžu dodat už pouze to, že se hrozně těším na další kapitolku a doufám, že bude co nejrychleji, protože se na ni už teď těším . Je mi ctí, že si můžu takovou nádheru přečíst. Takže tleskám, klaním se a opět jsem celá zelená závistí. Pokus se totiž někdy naučím psát alespoň ze třetiny tak DOKONALE, jako píšeš ty, bude to úspěch.

Doufám, že se nebudeš zlobil, že použiji tvou frázi, ale... No ty vole! Promiň, že komentuji až teď, i když jsem si toho všimla minutu po vydání. Jsem nemocná, mám náladu pod psa a jsem ráda, že jsem na to nezapomněla (Promiň... vím, že tě to nezajímá, ale musím se na něco vymluvit... Abych nevypadala nevšímavě )

Znovu ti musím říct, jak perfektní byl nápad napsat tuto povídku. Je to opravdu originální, jedinečný, perfektní, báječný, brilantní, krásný, monstrózní, skvostný, vtipný a taky: super, bezva, bomba, cool! Opravdu nechápu, jak tě něco podobného mohlo napadnout. I když je to vtipné, tak tam je pořád ta část smutku, sebelítosti a prostě je to perfektní

Teď k dílu:
Štěstí, že to byl "jenom" Edward. Taky jak ji hezky vzal do náruči a odnesl ji na pláž. Taky by mě docela zajímalo, proč se k ní z ničeho nic začal chovat mile. Buď se do ní začíná zamilovávat nebo má něco v plánu... Něco, co já nevím Bella je celkem odvážná. Ví, že je Edward někde poblíž a přesto si svlíkne a jde do moře Opravdu jsi to s tím koncem přehnala. Docela mě štve, že nevím, jak se Edward tvářil. Že by se na ní opravdu vrhl? Že by přeci jenom byl nějaký ten románek? Mimochodem... Jsem opravdu šťastná, že jsi nakonec nenapsala, že Edward zůstal v lese s nějakou opičkou a... Brrrrr!

Ani nevíš, jak jsem ráda, že díly přibývají docela rychle. Že jsme tě my (čtenářky a já ) "donutily" psát další a další kapitoly. Mám radost, že nemusím čekat takovou dobu na další dobrodružství Belly a Edwarda.

Nevím, jestli jsem ti to už někdy psala (kdyby ano, tak jedině dobře ), ale... Jsi perfektní spisovatelka. Miluju tvojí tvorbu a je jedno, jestli je to kapitolová povídka, jednorázovka, drabble nebo poezie. V psaní jsi naprosto perfektní! Doufám, že nás nenecháš dlouho čekat a vydáš brzy další díl, protože tyhle konce jsou zabijácké!

Jelikož má tento komentář tragicky málo slov (328), tak to musím doplnit něčím jiným… Aby to vypadalo dlouze Takže přidávám pokračování

Třísk! Prásk! Rána jak z děla,
na zem padají kusy letadla.
Na tu spoušť se Edward kouká,
zatím co Bella mu v náruči spinká.

Nabídne se, že pro jídlo ji doběhne,
jí se slušná šance na útěk naskytne.
Však upír Eda – ten přeci všechno ví!
Bellu v jejím útěku zastaví.

Než Edward znovu do lesa se vydal,
Belle důležitý kol zadal.
Má zůstat na pláži, to i splnila,
však do moře polonahá se vydala…

Pokračování příště

PS: snad bude nejdelší

Tak dúfam, že po takomto konci príde pokračovanie čo najskôr, inak sa asi zbláznim. Na môj dušu asi skolabujem. Kapitola bola celkovo vynikajúca. Ja nemám slov. Milujem tvoju poviedku. Milujem každú jednu kapitolu.

Páni
Prosím, napiš rychle další díl!!!!

Super kapitola. Takto napnuto ukončené?! To sa nerobí

PS: Teším na pokračovanie.

No ten konec teda Byla jsem tak napjatá, jak Edward zareaguje a pak tohle. Jinak kapitolka naprosto skvělá Jak si popisovala Belliny pocity z moře, jen jsem tiše záviděla Moc se těším na další

Přidat komentář:

Nick:

Text: