Telefonát pokračuje a Bella sa začína naozaj báť, pretože podľa Edwarda - na ostrove je koniec.
27.06.2012 (16:30) • Bubulienka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1793×
„Och, Bože, ja... Kde si? Bella, povedz mi rýchlo, kde sa práve nachádzaš. Vieš niečo? Hovor, to je priorita!“
Snažila som sa spomenúť si. Prerývane som dýchala a dúfala, že sústredenie mi pomôže.
Ale na tie jeho slová sa zabudnúť naozaj nedalo.
„Tichý oceán, severne, som na ostrove Pallas. Niekde by tu mal byť prístav, ktorý slúži rybárom na lov rýb a v strede je taký domček, kde práve teraz sme. Ešte som ani nevidela, kam spadlo lietadlo,“ vysvetlila som a dych sa mi zrýchlil. Ešte stále som kľačala pri skrinke za veľkým stolom. Pomaly som sa otočila a moje srdce skoro zabehlo maratón, až ma bolel hrudník, no nikto tu nebol... Našťastie. Zabil by ma na mieste.
„Dobre, Bella, dýchaj. Počúvaj ma, máme málo času. Ak tam nie je s tebou, o chvíľu sa objaví. Preto už nerob nič. Poslúchaj ho na slovo, musíš sa udržať nažive. A neboj sa,“ povedala smutne. Znova sa mi chcelo plakať, ale na to budem mať čas až potom.
„Po tak dlhej dobe ťa počujem...“ hlesla som.
„Ja viem, už sme si mysleli, že si... Ale ja som stále verila. Vedela som, že moja Bella sa nikdy nedá.“
„Stálo ma to teda dosť síl, nevieš si predstaviť, čo všetko... Som naivná,“ povedala som jej pravdu.
„To budeme riešiť, až keď si po teba prídem. Ver mi, vôbec nechcem zložiť to slúchadlo, ale musím. Bella, toto Edward zistiť nesmie, lebo by si sa ocitla na úplne inom ostrove alebo...“
„Alebo by ma rovno zabil,“ dokončila som za ňu. Vzlykla.
„Dostanem ťa odtiaľ, prisahám.“
„Ja viem, ahoj, čakám ťa a dávaj si pozor,“ zašepkala som a zapozerala sa na tlačidlo. Ani jedna to nemala odvahu vypnúť, no keď som začula pomalé dýchanie, ktoré sa k nám blížilo... Skoro som odkväcla strachom.
„Je tu,“ zašepkala som do telefónu a okamžite vypla hovor. Mobil som čo najrýchlejšie vhodila do skrinky a zatvorila ju s čo najmenšou zvukovou variáciou. Ešteže som si ho všimla tak skoro a moje poloupírske schopnosti sa prejavili.
Teraz už vychádzal po schodoch. Prudko otvoril dvere – nôž som nikde nevidela, a to bolo pre mňa dobré znamenie. Bohvie, kde s ním vlastne bol.
„Nič si nezjedla,“ skonštatoval, keď sa pozrel na tácku. Zažmurkala som. Bolo idiotské, že ma pred chvíľkou držal na rukách, lebo mi prišlo zle z toho, ako zabil tú ženu.
„Nemám chuť,“ zamrmlala som a sklonila hlavu. Vtedy som sa na seba poriadne pozrela. Celá som bola od piesku, blúzku som mala celú potrhanú a rifle na tom neboli o nič lepšie. Vlastne to bol iba zdrap riflí. A to ani nevravím, že tenisky vyrezali otrasne. Chcelo sa mi nad sebou plakať. Ako môžem byť čistá, keď sa stále navlečiem do tohto oblečenia?
„Ale mala by si mať, neskôr si pôjdeš zaloviť,“ odvetil nahnevane. Pozorne si ma obzeral. No, mal sa na čo pozerať. Moje dlhé vlasy už museli vyzerať otrasne...
„Večer po nás príde loď. Trocha luxusnejšia, ako si zvyknutá,“ uškrnul sa. „Tam bude aj sprcha, normálne jedlo a apartmán, takže sa neboj.“ Niekedy ma desí, ako dokáže vydedukovať to, čo si myslím, keď mi tie myšlienky čítať nemôže.
Vtedy som si spomenula na slová, ktoré mi povedala Lily. Nemôžem odtiaľto odísť! Prekazí to všetko, o čo sa Lily pokúsi.
„Nie! Nie! Nie!“ kričala som a chodila hore dolu. Veľa miesta tu nebolo.
„Čo nie?“ opýtal sa a prekrížil si ruky.
„Nikam nejdem. A už vôbec nie s tebou. Choď sám a mňa tu nechaj,“ zašepkala som. Radšej tu zostanem sama, hoci riskujem, že ma zje nejaká háveď.
„Nestvrdneme tu do konca nášho života, Bella!“ kričal. Nemal dôvod, ale bolo mi to jedno. Nech na mňa kričí. Možno ma aj zbije. Bohvie, čo všetko sa v ňom ešte skrýva.
„A čo Volturiovci? Nebojíš sa, že sa spustí vojna?“ Chytala som sa ako topiaci sa slamky.
„Bella, vravel som ti vtedy, že sme spolu. Ale oni predsa vedia, ako to medzi nami je. Nechápeš, že to bolo klamstvo?“ štekol. Tak podľa tohto je vidieť, aký je krutý.
„A ani neviem, kde je lietadlo,“ zavrčala som.
„To sa ani nedozvieš. Vlastne, prečo by som ti to nepovedal, nie? Práve som tam bol. Hľadal som, či je ešte niekto živý, ale nikto, chvalabohu, nebol. Mali šťastie,“ povedal. Jasné, mohlo ma to napadnúť. To preto ten nôž. Striaslo ma. Nechcela som ani pomyslieť... Brr.
Na to som už nepovedala nič. Iba prikývol a začal niečo baliť do toho kufra. Teda, iba tie káble. Panebože, ako sa z tohto vysekať? Čo urobím, ak sem Lily príde a nenájde ma tu? Už sa od nich nikdy v živote neodpútam? Už nikdy ma nenechajú na pokoji?
„Kedy... Kedy príde tá loď?“ vzdala som sa. Už to nemá cenu. Musím len dúfať. Veď nádej umiera posledná.
„Večer.“
„A odkiaľ to vieš, že príde?“ vyzvedala som. Naozaj ma to zaujímalo, keď odchádzal iba s nožom. Trpko si vzdychol a z tých starých nohavíc vytiahol mobilný telefón. Zamával mi ním a vložil si ho naspäť do vrecka. Ten odporný upír...
„Prečo nosíš staré oblečenie, keď si si mohol nechať priviesť nové?“ vyzvedala som znova.
„Jasné a tebe by som povedal, že som si zašiel do Gucciho tu na ostrove, nie?“
„Hm.“
„Kam pôjdeme tou loďou?“ spýtala som sa. Teraz ruky spustil na stôl. Už ma mal asi dosť.
„Bella! Nebuď zvedavá, lebo ešte zostarneš,“ zamrmlal a začal znova skladať niektoré veci.
„Kašlem na to, prídu si po všetko ostatné,“ sykol a zatvoril kufor.
„Zostarneš vôbec?“ otočil sa na mňa znenazdajky.
„Nie.“
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Bubulienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Let číslo dvanásť - 24. kapitola: Pomoc:
Už vážně nevím, co na tohle říct. S každou další kapitolou mám víc a víc otázek a jsem čím dál tím zmatenější.
Jsem ráda, že Bella stihla dokončit ten rozhovor, ale nakonec to očividně stejně k ničemu nebude... Jestli nakonec večer vážně odjedou, což jakože nejspíše vážně ano, a Lily se tam nakonec i tak dostane, nenajde tam nic než pusto a prázdno. I oni mám již pořádný strach, bůh ví, co všechno by se jí mohlo stát a navíc, když tam Bellu nenajde... Nejspíš ji to už zničí. Podle toho telefonátu vypadala vážně dost zoufale, ale kdo by na jejím místě zoufalý nebyl, že...?
Dobře, už tu zase melu páté přes deváté, tak mi to odpusť. Snad to nějak přežiješ.
Edward... Ten chlap je prostě kapitola sama o sobě. Nikdy bych nečekala, že vážně dokáže být tak chladný a krutý. To, že jsem o něm nikdy neměla valné mínění, to je jedna věc, ale že by byl schopný tohohle? To je hrozné.
Představa toho, jak míří s nožem do trosek letadla hledat, jestli náhodou nějaký "šťastlivec" nepřežil, je vážně nemálo děsivá... Ani se mi na to nechce myslet.
Jsem nehorázně zvědavá, jak to bude dál, takže to opět zkrátit na minimum a běžím na další kapitolku.
Bubu, k téhle kapitole se nedá říct nic, snad jen - ty jsi snad génius!
Jedna záhada za druhou. Edward mě fakt mate... Doufám, že nemá v plánu Bellu zabít. A taky doufám, že se nic nestane Bellčiný rodině. Jestli za ní pojednou na ostrov a ona tam nebude... No, nevim. A co ta loď? Na tý se bude dít co?
Holka, ty ve mně umíš vyvolat otázky.
krása super
počuj ako to bude so vzťahom medzi Edwardom a Bellou? chcelo by to niečo také .. hmm... že Bella nechce odísť a tak sa snaží zviesť Eda alebo ja neviem ináč krása! ja som toto fakt neočakávala
v Edwardovi sa vôbec nevyznám ľúbi vlastne Bellu alebo ju len využil
v Edwardovi sa vôbec nevyznám ľúbi vlastne Bellu alebo ju len využil
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!