Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lekce slušného chování - 1. kapitola

03.09.2010 (08:45) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2541×

Lekce slušného chování

1. Kapitola: Telefon a sexy Domina

Pohled: Isabella Marie Swanová

„Isabell?"

„Isabell?!"

„Isabello!!!" uslyšela jsem vedle svého ucha křik. Nadskočila jsem v posteli, jak jsem se lekla. Ani jsem se nemusela dívat, kdo to je. Takový příšerně uječený hlas může mít jen má sestra Rosalie. Ponořila jsem se hlouběji do polštáře s myšlenkou, že ji třeba pak neuslyším.

„Rosalie, jestli okamžitě nepřestaneš ječet, tak ti ten polštář narvu do krku!" zamumlala jsem skrze polštář, který měl působit jako ochrana pod Rosaliinými nežádoucími účinky.

Slyšela jsem, jak se ostře nadechla, zavrtala jsem se ještě hlouběji do peřin a čekala.

„Je mi jedno, že máš kocovinu. Je mi jedno, že si uspěla v desáté misi! Ale co mi jedno není! Není! Je ten zatracenej telefon, který tu vyzvání už dvě hodiny," nadechla se. „A asi mi nebudeš věřit, ale já chci spááát!" rozkřičela se zoufale.

Když se dvě vteřiny neozvala a já neslyšela, jak se nadechuje rozšířeným nosem, tak jsem vykoukla ze své ochranné ulity a podívala jsem se na ni. Vážně vypadala, že chce spát. Její dlouhé blond vlasy byly rozcuchané všemi směry a nad opuchlýma očima jí visela černá vytahaná maska na spaní.

„Telefon?" zeptala jsem se nevinně. Vážně jsem žádný neslyšela. Musela jsem usnout jak dřevo. Včera na té oslavě jsme to pěkně rozjeli a já se napila více než-li obykle.

Rosalie se na mě zoufale podívala a bezmocně rozhodila rukama.

„Telefon?" zavřískla.

„Sakra, jdi někam!" naposledy se rozkřičela a pak práskla dveřmi. Vyhlídky na tento den vypadaly velmi příznivě.

Čekáme oblačno až zataženo a výstraha platí zeména pro území Rosalie Swanové, kde se očekávají silné bouřky.

Ochutnala jsem to ticho a pak opět padla do polštářů.

„Ťuk, ťuk!" vstoupila do mého pokoje osůbka s úsměvem od ucha k uchu a černým roštím místo vlasů.

Zafuněla jsem a ona se smála.

„Alice, jestli mi chceš taky nadávat, tak tě prosím, abys vydržela, než si dám sprchu," škemrala jsem a můj hlas zněl přesně tak, jak jsem se cítila. Takže tragicky.

Ona se jen zasmála a skočila mi na postel. Ukradla mi deku a já se na ni zamračila. Ale ona se stále usmívala. Zajímalo by mě, jak to dělá.

„Nevšímej si Rosalie jako já. Má své dny a navíc včera večer se s ní Deny rozešel," informovala mě o žhavých novinkách, zatímco já slavila svůj úspěch.

Zavzpomínala jsem na to, jak to vypadá, když dá Rosalie někdo kopačky. A Alice si to nejspíše vybavovala také, protože už tak nezářila.

„Musíme jí někoho najít," povzdechla jsem si.

A ona horečně přikyvovala. „Moje slova!"

V duchu jsem se prodírala seznamem volných mužů, se kterými se znám. Ale ani jednomu bych Rose nepřála. Ne, že bych ji neměla ráda.To mám a moc. Ale zkrátka se chová jak stíhačka.

Nejdelší vztah, který absolvovala, trval půl roku a to ještě v páté třídě.

„Isabello!" uslyšela jsem sladký - medový hlas v podání baskervila. Rosalie. Alice se zamračila a drkla do mě.

„Raději ten telefon vezmi nebo ti ho hodí na hlavu. Navíc mám pocit, že je to někdo, kdo ovlivní naše životy." Zakoulela jsem očima a nechala ji tam sedět.

Naše malá jasnovidka opět prorokovala.

S povzdechem jsem se vyloudala z pokoje a zamířila přes chodbu k telefonu. Ten hrůzný přízrak v zrcadle jsem zcela ignorovala. Vsadila bych se, že z fleku mohu sesadit Samaru z pomyslného trůnu příšer s.r.o.

Ještě jsem se otočila na Alice a ona stále seděla na mé posteli a zírala do prázdna. Zakroutila jsem hlavou. Nikdo neví, jak je to možné, ale Alice má neuvěřitelný odhad na situaci, která přijde - říká tomu dar. Takže bylo moudré ji poslechnout. Předešlou noc měla neblahé tušení, že to s Rosalie bude k nevydržení a kdybych neměla hlavu jako střep a podlaha mi v jednom kuse neutíkala, tak bych si to určitě pamatovala.

Konečně jsem se došourala k telefonu.

„Haló?" Neubránila jsem se zívnutí. Musela jsem si odkašlat, abych se zbavila toho nepohodlného rozespalého hlasu. Jsem zářný případ vychovanosti.

„Mohu prosím mluvit s Isabellou Swanovou?" zeptal se medový hlas. No teda! Jestli ten chlap vypadá jak mluví, tak je dobře, že jen volá. jsem si jistá, že mi ještě trocha alkoholu v krvi zůstala. Pozůstatky výchovy mé matky se ve mně nezapřou. Hold geny nezměním.

„Právě s ní mluvíte, co pro Vás mohu udělat?" S výjimkou sexu po telefonu - domyslela jsem si. Na to jsem zase až moc střízlivá.

Bože, jen doufám, že jsem v noci moc nevyváděla! Život není fér! Proč si to nemůžu pamatovat? Znovu jsem se soustředila na telefon, protože ten krásný hlas se opět ozval.

„Měl bych na Vás obrovskou prosbu. Jste ta sympatická mladá dáma, co napravuje zlobivé hochy?" zasmál se.

Bože, já to věděla! Nikdo s tak smyslným hlasem nemůže být normální!

Pocítila jsem, jak se mi rozšířily nozdry a kdyby to bylo možné, tak by mi jistě šla pára z uší.

„Tak poslyšte vy, vy..." nenacházela jsem to vhodné slovo.

„Já nenabízím erotické služby!" zavýskla jsem a položila telefon. Debil jeden.

„Alice, jestli si myslela tu změněnou budoucnost tak, že se ze mě stane sexy domina, tak ti nakopu zadek!" vrčela jsem v duchu.

Chtěla jsem se vrátit do postele, ale telefon se opět rozezvonil. Nejraději bych ho nechala zvonit, ale Rosalie byla ve vedlejším pokoji, a tak jsem ho jednoduše zdvihla.

„Promiňte, slečno Swanová, nejspíše došlo k nedorozumění. Neměl jsem na mysli erotické služby. A když už jsme u toho. Nemělo by to být naopak? Neměla byste pak dělat z hodných hochů ty zlobivé?" divil se. Téměř jsem viděla tu jeho arogantní tvář. Jen vědět jak vypadá. A navíc - má pravdu. Řemeslu dominy se asi vyhnu pěkným obloukem.

„Omlouvám se, vyznělo to tak." Omotala jsem si šňůru kolem prstu a zvědavě čekala, co bude chtít. Ale neozýval se.

„Dobře tedy, tak o jakou prosbu se jedná?"

„Jde o Vaši práci, prý jste učitelka slušného chování," řekl prostě, jakoby se nic nedělo. Ale já se zamračila. Nebylo moc lidí, kteří by se se mnou spojovali osobně a ne přes mou agenturu.

„Doporučil mi Vás můj známý Gilbert Johanson," pokračoval. Podrbala jsem se na čele a vzpomínala, kdo je ten chlapík.

„Ehm, no tohle je neobvyklá situace. Většinou se se mnou lidé spojují přes mou agenturu."

„Ano, a pak tam na mě bude čekat pěkně dlouhý seznam, než se dostanu na řadu. Je to tak?" Sakra! Ten chlap je ale neodbytný.

„Ano, máte, ale takhle se to nedělá."

„Slečno, moc Vás prosím. Je to pro mě a mou rodinu velice důležité," nasadil prosebný tón. Ale jakoby to nebylo důležité pro všechny mé klienty.

„Ehm, tak, pane..." vzpomínala jsem, jestli se mi už představil.

„Ah, omlouvám se. Po tom omylu jsem zapomněl, že jsem se ještě nepředstavil. Jmenuji se Carlisle Cullen," řekl s razancí osmdesátých let.

Jakmile mi došlo, s kým to vlastně mluvím, tak se mi rozbušilo srdce. Měla bych tu čest pracovat pro nejlepšího doktora v USA a nebo rovnou na světě? Již dříve jsem spolupracovala s vlivnějšími osobami, ale tohle by bylo něco zcela jiného.

A moment. Koho by to vlastně chtěl napravovat?! Vždyť je o něm známo, že je gentelman s velkým G. Nejen, že to je nejlepší doktor, ale také báječný člověk. S pacienty pracuje jako by byly z toho nejkřehčího a nejvzácnějšího porcelánu. Nerozuměla jsem tomu. Ale každopádně to vypadá velice zajímavě.

„Ehm, pane Cullene, to se stává. No, bude mi ctí pro Vás pracovat. Kdybyste byl tak laskavý a poslal mi podklady do mé kanceláře?" Opět jsem nasadila svůj profesionální tón.

„Byl bych mnohem raději, kdybychom se mohli setkat osobně. Co říkáte dnešnímu obědu?" No jo! Copak jsem vážně tak naivní, že by to s ním mohlo jít jako s ostatními klienty?

Ale poobědvat s doktorem Cullenem. Hmmm?

„Tak dobře," souhlasila jsem nakonec. A dávala si veliký pozor, aby můj hlas zněl nevzrušeně.

Sotva jsem si stihla domluvit místo a čas obědu s doktorem Cullenem, už u mě stála ta malá potvůrka se svým zkrášlovacím "košíkem". Ani jsem se nesnažila protestovat. Nemá to cenu. Vím to - přece s ní žiju!

A tak mi nezbývalo nic jiného, než svěsit hlavu a napochodovat za malým elfím generálem do koupelny.

2. Kapitola

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lekce slušného chování - 1. kapitola: