Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lee-lee 4.díl (Neškodná láska)

09.06.2009 (15:00) • janacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1214×

Od té doby, co se Sam vrátil bylo všechno skoro jako dřív. S tím rozdílem, že se více stranil lidí. Dokonce i k Paulovi a Jaredovi se nechoval tak jako předtím. Nechápala jsem to. Se mnou taky trávil méně času. Ale miloval mě stejně, to jsem mu viděla na očích. Častěji a častěji si nasazoval tu masku nepříčetnosti, kterou jsem neměla ráda. Taky se více bavil s mým tátou. To bylo aspoň trochu pozitivní. Bylo to jiné, zvláštní a děsilo mě to. Po pár týdnech jsem si samozřejmě zvykla, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco není v pořádku.

Byl tu další den a já jsem jako vždycky šla se Samem do školy. Včera zase ve škole nebyl. Tohle se opakovalo docela často a byla to další věc, která mně děsila.

„Proč jsi nebyl včera ve škole?“ zeptala jsem se co nejlhostejnějším hlasem, jakým jsem svedla. Tvářila jsem se nenuceně a dívala se mu do očí.

„Zaspal jsem.“ zase lhal. Nechala jsem to tak, protože jsem další lži nechtěla poslouchat. Zdálo se mi to, a nebo se to všechno odvíjelo od těch dvou týdnů, kdy jsem o něm neslyšela ani slovo a on se sám neozval?

Radši jsem pozorovala okolní les. Pršelo. Zase, ale já jsem to měla ráda. Otřásla jsem se a naskočila mi husí kůže. Sam jako by to věděl, obejmul mně okolo pasu a já se mu schoulila u boku. Další věc, která se změnila. Měl neustálou horečku, když jsem se ho na to ptala řekl, že to tak někdo prostě má. Ale jelikož žijeme v oblasti, kde je zima skoro pořád, nevadilo mi to.

Když jsme došli ke škole rozloučili jsme se krátkým polibkem. Usmála jsem se na něj a šla za kámoškama, které na mě už čekaly.

„Ahoj.“ pozdravila jsem je. Usmála se na ně a poslouchala jejich rozhovory. Nevadilo jim to a já byla ráda, protože bylo nadmíru uklidňující poslouchat obyčejné holčičí starosti.

„Ahoj, Lee.“ pozdravily mě obě sborem.

„Prosím tě poraď mi, co si mám vzít na sebe? Jeden kluk od vás z ročníku mě pozval do kina!“ prosila Erika a zoufale mi hleděla do očí. Byla o rok mladší než já a Susan. Susan na to přikyvovala a čekala na to, co povím.

„Který?“ zeptala jsem se.

„Ten hezký, Paul!“ odpověděla mi nadšeně. Já jsem z toho moc nadšená nebyla. Věděla jsem stejně dobře jako Sam a Jared, jak moc Paul střídá holky. Povzdechla jsem si.

„Eriko, Paul je kluk tak na jednu noc, možná na víc, ale věř, že vám to moc dlouho nevydrží.“ udiveně na mě zírala. „Já ti to nechci rozmlouvat, přeju ti kluka, který tě bude mít rád, jen si nejsem jistá, jestli je toho Paul vůbec schopen. Nechci, abys pak byla nešťastná.“ řekla jsem jí a snažila se, aby to vyznělo v dobrém. Erika i Susan na mě zíraly jak na blázna.

„Aha…No, když říkáš, že je to tak… Já to s ním zkusím, jestli pak budu brečet, to už bude můj problém.“ usmála se. Vidina toho, že půjde s Paulem na rande byla zjevně lákavější. Rozhodla jsem se tedy jí dát pár rad, co na sebe. Viděla jsem hodně Paulových holek, takže mi bylo jasné, jak se má obléct.

„Máš nějaké uplé barevné kalhoty?“ zeptala jsem se. Erika přikyvovala a čekala na to, co dál. „Bíle triko… s výstřihem?“ zase přikývla. „Černá lesklá bunda a Converse boty?“ teď zavrtěla hlavou a vytáhla z batohu peněženku, přepočítala peníze a pozvala nás obě na nákupy. Jako správné kámošky jsem souhlasily, že půjdeme. Těšila jsem se na odpoledne, bylo mi jen trochu líto, že nebudu moct být se Samem, ale ten bude stejně zase pryč. Ale kde? Sakra, proč mi to neřekne?

„Lee, haló!“ Susan mi mávala rukou před obličejem. Trhal jsem sebou a omluvně se usmála. Zahlédla jsem Sama, jak sám vchází do školy. Paul a Jared byli ještě kus od školy. Bylo to zvláštní, Sam na ně obvykle čekal. Měla jsem teď matematiku se Susan, takže jsme tedy popřály Erice hodně štěstí (čekala na Paula) a šly jsme už na hodinu. Naše škola byla malá, takže většinu hodin jsem měla se Susan.

V hodině jsem jako vždy nedávala pozor. Sedla jsem si na chodbě na zem a opřela se zády o zeď. Zabořila jsem nos do učebnice a snažila se dohnat duchem promeškanou hodinu matematiky. Když jsem se přistihla, že čtu jeden a ten samý řádek pořád dokola, naštvaně jsem učebnici hodila zpátky do tašky a pozorovala všechny kolem sebe. Prošla kole mě Erika s Paulem, kteří se spolu bavili. Erika měla tváře zbarvené neustálým ruměncem a Paul byl sebevědomý jak vždycky. Povzbudivě jsem se na Eriku usmála a modlila se, aby dostala rozum dřív, než se spálí.

Podívala jsem se na hodiny, které visely na zdi chodby a zjistila, že za chvíli mi začíná další hodina. Vstala jsem tedy a vydala se směrem k učebně fyziky, kterou jsem měla společně s Jaredem. Byl o ročník níž, než já, ale naše učitelka je nemocná, takže spojila některé hodiny s nižšími ročníky. Bude to tedy „fajn“ opakování z loňska. Jared už před učebnou čekal.

„Ahoj!“ pozdravil mě.

„Nazdar.“ odpověděla jsem a zazubila se. Jako první se slova ujal jako vždy on. Byl ukecanější, než byste do kluka řekli.

„Prosím tě poraď mi-„ ani to nedořekl a začala jsem se křečovitě smát. Byl jako vždy lehce hysterický, smích mi v poslední době nějak nešel od srdce. Dneska jsou všichni nějací zoufalí.

„Co je? Co se děje?“ ptal se a nechápavě na mě zíral. Já jsem měla co děla, abych nespadla na zem. Musel počkat ještě chvíli, než mě smích přešel. Ani jsem moc nechápala, co je na tom tak směšného.

„Nic, v pohodě. S čím chceš poradit?“ pořád jsem se trochu uchechtávala čímž jsem si vyprosila pohoršené pohledy od učitelky, která měla na chodbě dozor. Jared možná uvažoval, jestli nemá zavolat do blázince.

„No… zapomeň na to.“ řekl nakonec a už nejspíš neměl v úmyslu si mě dál všímat. Tak se zahleděl na jeden konec chodby. Nechala jsem ho být, ale nechápala jsem, kam tak zaujatě civí.

„Sakra, sakra…“ Začal najednou mumlat a rozhlížel se kolem, jakoby hledal nějaký úkryt.

„Jarede? Co to děláš?“ zeptala jsem se ho a pobaveně pozorovala jeho počínání, když se snažil skrčit za moje záda.

„Nejsem tu, jo?“ zašeptal. Možná už jsem pochopila, před kým se schovává. Před třídou se zastavila dívka, která se rozhlížela kolem, jakoby někoho hledala.

„Jarede… neblbni, stejně tě najde a pak budeš za úplnýho debila. Seš stejně nenápadnej, jako slon za stromem, tak vylez.“ poradila jsem mu a měla jsem co dělat, abych se nesložila v další křeči smíchu.

Jared se tedy napřímil a vylezl ze svého „úkrytu“. Dívka se k němu okamžitě obrátila. Tváře jí zahořely červenou barvou. Zamumlala směrem k Jaredovi nesmělé „Ahoj“.

„Ehm.. čau.“ odsekl.

„Jarede! Přestaň se chovat jak malej!“ šeptala jsem na něj rozzlobeně a když se dívka nedívala bouchla jsem ho do žeber. „Seš nemožnej.“

Pokrčil rameny a na tu ubohou holku se ani nepodíval. Byla sice obyčejná, ale když se na ni člověk podíval pořádně, připadala mu v mnoha ohledech krásná. Jen takoví tupci jako Jared a Paul se neuměli dívat pořádně. Dotyčná holka je musela zaujmout hned na první pohled.

Odmítala jsem tohle řešit, hlava mě bolela z toho napětí, které teď bylo mezi mnou a Samem. Jak ráda bych byla, kdybych prožívala jen ty pubertální lásky jako Erika, ale moc dobře jsem věděla, že Sam bude poslední, koho kdy budu milovat…

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lee-lee 4.díl (Neškodná láska):