Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 15. kapitola

06.11.2010 (18:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3689×

„Neboj se,“ odpověděla jsem jí. Vím, že narážela na Culleny, ale já věděla, že se jich nemusím bát. S pocitem brzkého shledání s Edwardem jsem pelášila do letadla. Kdo ví, co mně ve Forks čeká.

15. kapitola - Zrada

Ihned jsem chtěla zajít ke Cullenovým, ale jaké bylo překvapení, když nikdo nebyl doma. Vešla jsem dovnitř domu a mimochodem měli by zamykat, to že jsou upíři, ještě neznamená, že je nikdo nemůže vykrást.

Uslyšela jsem zvuky z horního patra, tak jsem se chtěla jít podívat, jestli jen přece někdo není doma. Opravdu by mě zajímalo, kde se toulá Edward. Vystoupila jsem do patra a všimla si, že ten zvuk jde z Edwardova pokoje.

Najednou mi mráz přejel po zádech, cítila jsem, že tam uvidím něco pro mne velmi nepříjemného. Vzala jsem za kliku a otevřela dveře, to co jsem uviděla, mi úplně vyrazilo dech. Na gauči seděl Edward a vedle něho seděla blondýnka s topazovýma očima s rukou položenou na jeho stehně. Najednou jsem pocítila hrozný vztek. Okamžitě si mě všimli a blondýnce se rozšířily oči strachem.

„Bello, není to tak, jak si myslíš,“ zvolal Edward, ale už bylo pozdě, právě jsem se proměnila s jediným cílem, zabít tu bloncku.

Škubnutím jsem se probudila, studený pot mi tekl po tváři. Co to k čertu mělo být? Vedle mě seděl tlustý chlap kolem šedesátky a podíval se na mě zvědavě, aby zjistil, co se děje. Jen jsem se na něj omluvně usmála a podívala se z okna, kde byly vidět jenom bílé mraky. Samozřejmě mě nezajímala oblaka, ale promítala jsem si ten sen. Copak by mě Edward podvedl? Určitě ne, zřejmě už začínám být paranoidní. V letadle hlásili, že budeme přistávat, alespoň přijdu na jiné myšlenky.

Když jsme přistáli, tak jsem vystupovala mezi posledními, protože ten chlap vedle mě se zasekl v sedadle a museli mu pomáhat dva cestující. Jistě by mi to přišlo vtipné, kdybych nemusela pořád přemítat nad tím snem. Říká se, že sen je obrazem toho, co se přes den stalo, a jak si to přebere podvědomí. Ale kde moje podvědomí přišlo na upíří blondýnu? Opravdu se mnou není něco v pořádku.

Na letišti čekal Charlie, když mě uviděl, tak se mu rozzářily oči radostí. Zřejmě nečekal, že opravdu přijedu, i když jsem ho o tom přesvědčovala asi půl hodiny, když mi volal. Asi za to může jeho povolání. Šerif přece nemůže všemu věřit. Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem neviděla Edwarda. Nemělo by mě to znepokojovat, přece jenom nemohl vědět, kdy dojedu, a kdyby to věděl, asi by tu taky nebyl kvůli Charliemu.

„Ahoj holčičko,“ zvolal Charlie, až se po nás několik cestujících ohlídlo. Co to s ním jenom je? Takhle se nikdy nechoval, snad to, že jsem mu vymazala jednu vzpomínku, neznamená, že jsem mu nějak změnila chování.

„Ahoj tati,“ řekla jsem normální tóninou, aby pochopil, že netoužím po moc velké pozornosti. On se jen usmál a vzal mi batoh.

„Ale on není moc těžký,“ namítla jsem, ale podíval se na mě způsobem, kterým dal jasně najevo, abych neprotestovala. Přece mu nebudu bránit, když se mu chce. Vyšli jsme z letiště a přišli k parkovišti, “nečekaně“ přijel v policejním autě, i když ví, že to nesnáším. Jenom provinile pokrčil rameny.

„Když já tě jenom hodím domů, musím jít na stanici,“ vysvětloval a tvářil se provinile. Mně to ale vůbec nevadilo, ba mi to přímo hrálo do karet.

„Ale to nevadí, stejně se musím podívat na úkoly do školy,“ řekla jsem mu. Měla bych se cítit provinile? Ne, vždyť to je jenom milosrdná lež, ještě by si zbytečně dělal starosti. Po cestě jsme vedli takovou zdvořilou konverzaci. Ptal se mě, jaké to bylo u matky. A tak jsem mu povídala o Chrisovi. Přece se asi čeká, že budu z bratříčka vedle. Nemůžu mu říct, že jsme s matkou cvičily ovládnout mou sílu.

Když mě vysadil u domu, tak jsem se rychle vyrazila umýt a převléct. Přece jenom mě ta cesta trošku zmohla. Pustila jsem na sebe proud vody a snažila jsem se na nic nemyslet. Jenomže se mi to nedařilo, když jsem zavřela oči, tak se mi zjevovala ta blondýna ze snu. Rozmrzele jsem vyšla ze sprchy. Byl to jen sen a nic víc. Opakovala jsem si pořád v hlavě, ale moc mi to nepomáhalo.

Oblékla jsem si černé džíny a hodila na sebe fialový top, který se uvázal kolem krku, a na něj hodila upnutou koženou bundu. Normálně se tak neoblíkám, ale něco mi říkalo, abych dnes změnila styl. Možná to bylo kvůli tomu snu, ne možná, ale určitě. Nechtěla jsem si to připustit, ale v tom snu byla ta blondýnka hodně sexy. Kdyby existovala, tak bych neměla šanci, udržet si Edwarda.

Nakonec jsem se z domu vymotala a šla si sednout do svého autíčka. Kupodivu mě uvnitř zachvátila vlna paniky. Co to se mnou jenom je? Musela jsem si stáhnout okýnko, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Když mě to přešlo, tak jsem se rozhodla, že vyjedu. Celou cestu jsem se nervózně ošívala, štěstí, že mě nikdo neviděl. Cestu jsem si pamatovala dobře, takže mi nedělalo problém, ho najít.

Vystoupila jsem, a už mi něco bylo podezřelé. Dům vypadal z venku, že v něm nikdo není, ale to se mi asi jen zdálo. Za vše může ten hloupý sen. U dveří jsem chtěla zaklepat, ale všimla jsem si, že nejsou zavřené. Neboj se Bello, určitě to nebude, tak jako v tom snu. Snažila jsem se uklidnit, ale popravdě mi to moc nepomohlo.

Vstoupila jsem dovnitř, ale nikoho jsem neviděla, přece by si toho ti upíři všimli, kdyby jim tam vlezl někdo cizí. Co se tu jen děje? Třeba šli na lov a zapomněli zavřít, ale od kdy upíři zapomínají? Kdybych z horního patra neuslyšela hluk, tak bych nejspíš odešla, ale teď už jsem nemohla předstírat, že se nic neděje. Vyšla jsem po schodech a věděla, že ten zvuk jde z Edwardova pokoje. Tohle je úplné déjà vu. Mám tam vejít nebo ne? Přece by mi to Edward neudělal, jenomže ta představa byla tak silná, že jsem tam musela jít. To co jsem uviděla, mě opravdu zaskočilo. Edward tam nebyl, zato tam byla ta bloncka ze snu a rozvalovala se na jeho gauči. Když mě uviděla, tak sebou trhla, asi mě neslyšela a lekla se.

„Bello, ty jsi přijela,“ ozval se nejkrásnější hlas za mnou. Šokovaně jsem se otočila, samozřejmě za mnou stál Edward, ale neměl na sobě tričko. Stál tam jen v riflích.

„To je horší, než jsem si myslela,“ zašeptala jsem a cítila, že se měním. Teď jsem měla sto chutí zabít Edwarda. Copak pro něj nic neznamenám? Když jsem se přeměnila, tak jsem mu vrazila facku, až se zapotácel a vyběhla ven, abych něco neudělala té blondce. Později by mě to asi mrzelo, ale představa, že té blondce natrhnu prdel, byla lákavá.

„Počkej,“ zavolal Edward, ale to já už startovala auto. To je takový hajzl, proč jsem mu jen naletěla? Byla jsem u domu velmi rychle, možná to byl i nějaký světový rekord. Zastavila jsem a cítila, jak se mi z očí derou slzy. Opřela jsem se o volant a nechala jsem jim volný průchod. Když jsem se uklidnila, zvedla jsem hlavu a div jsem nezařvala, jak jsem se lekla. Přímo před autem stál Edward a díval se na mě utrápeně. On má drzost mi přijít ještě na oči? Já mu ukážu, že nemá podvádět Cherici. Znovu jsem se změnila a tentokrát jsem mu nehodlala dát jenom facku.

Doufám, že mi zanecháte komentáře, opravdu o ně moc stojím. A chci vám poděkovat, že čtete tuhle povídku, jenom díky vám v ní pokračuji.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 15. kapitola: