V této kapitolce Rosalie poznává život upíra a poznává 2 upíry, kteří se rozhodli postarat se o ni... Kdo to tak asi může být? Uvidíte sami :)
26.01.2010 (09:45) • xMisulkax • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 893×
3. část
V minulé kapitolce : Utekla jsem s Paulem... Jeli jsem do Seattlu za jeho „rodinou“... Žili jsme v takové staré barabizně. Jednou jsem byla pozdě večer venku a narazila na partu opilců.. Mezi nimi byl Paul. Seběhlo se to strašně rychle a já se ocitla na zemi ve vlastní krvi. Umírala jsem. Bolest mě zabíjela... Ale pak přišla zvláštní dívka... Najednou jsem cítila jinou bolest... Jako oheň… Když oheň ustal a já otevřela oči. Nemohla jsem věřit tomu, co jsem viděla.
Rosalie:
Když jsem tehdy poprvé otevřela oči, uviděla jsem 2 krásné lidi nad sebou... Dívku a muže... Ale viděla jsem nejen to... Viděla jsem všechno… Viděla jsem poletující zrníčka prachu ve vzduchu, slyšela jsem desítky metrů daleko a v mém krku mě pálila nepředstavitelná bolest.. Byla jsem naprosto zděšená… Já jsem to přežila ? Vzpomínky na tu noc byly rozmazané, ale vždyť to bylo včera nebo ne ? Najednou ke mně přistoupila ta dívka... Ona nepřistoupila, ale přitančila... Byla krásná ! Měla krátké rozježené vlasy a krásné velké oči zlaté barvy... Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděla... Byla drobounká a maličká... Představila se jako Alice... A začala mi vše podrobně vysvětlovat... Nejdříve jsem moc nechápala... Ale vysvětlila mi, že mě přeměnila v upíra... Ano v bájné stvoření, které pije lidskou krev... Taky mi řekla, že ta bolest v krku, je žízeň a že musíme jít lovit... Postupem času mě naučila vše potřebné... odpověděla mi na každou mou otázku… Ale jedna otázka mě trápila... Jak mě mohla najít ?... Jednoduše mi řekla, že má zvláštní dar... Vidí budoucnost... A ten chlapec vedle ní se jmenuje Jasper a je to její manžel...
Nyní je rok 1933 a nacházíme se někde poblíž Phoenixu…
„Ahoj Rosalie“ řekla mi Alice mile, když jsme se ráno potkaly.
„Ahoj Alice, půjdeme na lov ?“ zeptala jsem se jí, protože mé oči se změnily ze zlaté barvy na černou a to byl příznak žízně… Její oči už také zrovna nebyly nejzlatější, takže hádám, že půjdeme.
„Ano, měli bychom jít a potom půjdeme nakupovat... Máme před sebou velmi dlouhou cestu a potřebujeme nové oblečení“ Řekla mi zvesela a já na ní pohlédla z otevřenou pusou... Cestu ? Na jakou cestu sakra.... „Alice ? Na jakou cestu ?“ přestala kolem mě tančit a zastavila se ... „ Já ti to neřekla ? Měla jsem vizi o jedné rodině, kteří se živí taky jen zvířecí krví jako my. Vydáme se je hledat. Měli by být někde v okolí Seattlu… Myslím, že v městečku Forks. Myslím, že by jsme mohli chvíli bydlet s něma a pak se uvidí.“ Znovu jsem se na ni dívala s otevřenou pusou, zatímco ona ještě brebentila o té rodině a já zírala na její odhodlání, ale hlavně na to, jak vše bere s takovou lehkostí a samozřejmostí. Nezmohla jsem se na jinou odpověď než „ Dobře. Kdy vyrážíme ?“
Radostí div nepískala a já nechápala proč... „ Takže pojedeš s námi ?“ řekla. „ Proč bych neměla jet s vámi, jste teď má rodina, jediní koho mám“. Nechápala jsem proč se na to ptá, ale svým způsobem jsem byla ráda, protože teď vím, že je taky ráda, že pojedu.
„Výborně ! Tak pojedeme“ Rozhodla Alice a tím mě vyrušila z myšlenek. Ona je báječná.
Alice:
Včera jsem měla zvláštní vizi… Viděla jsem rodinu, která je stejná jako my. Živí se zvířecí krví a ne lidskou… Podle okolí jsem poznala, že budou z městečka Forks, protože jsem zde kdysi dávno byla. Jakmile jsem to řekla Jasperovi a Rosalii a oba souhlasili, mohli jsme odjet odsud pryč… Rosalie je poněkud zvláštní. Nevím co, ale něco mi říká, že ona bude velmi silný upír…
O několik dní později ve Forks
Rosalie :
Tak a je to. Právě jsem oběhli ceduli „Vítejte ve Forks“, když na nás dolehla ta vůně. Upíří vůně. „Jsme tu správně“ řekla Alice a znovu se nadechla. Já i Jasper jsme po ní tuto činnost opakovali. Jelikož jsem byla nervózní a k mému velkému překvapení byla nervózní taky Alice, Jasper na nás použil svou moc – on dokáže měnit emoce. Chtěla bych taky umět něco takového vzrušujícího jako Alice nebo Jasper, ale asi nic neumím…
Běželi jsme přes les, aby nás neviděli lidé. Městečko to bylo menší než Seattle nebo Phoenix. Mělo pouze něco přes 3000 obyvatel. V tuhle chvíli jsem ráda, že se živím jen krví ze zvířat – vraždy lidí by zde byly daleko nápadnější.
Alice :
Když jsme proběhli kolem cedule „ Vítejte ve Forks“ všichni jsme ucítili ten známý pach upírů.. Byla to krásná vůně. Ale i mimo tuhle vůni jsem ucítila vůni, která mi dráždila nos. Byl to smrad jak z mokrého psa. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost.. „Jsme tu správně“ řekl jsem jim, ale měli stejný pocit jako já… Všichni jsme byli nervózní a tak Jasper použil svou moc. Jak moc já ho miluju… Za chvíli jsme pokračovali dále. Když jsme šli po pachu, došli jsme k obrovské a velmi honosné vile. „ To musí být ono“ řekla zrovna Rosalie. Měla pravdu.
Rosalie:
Když jsme s Alice a Jasperem zastavili u té vily, zatočila se semnou země. Z toho domu vyšel anděl.
Autor: xMisulkax (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lásky jedný zlatovlásky 3. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!