Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásky jedný zlatovlásky 2.část

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Lásky jedný zlatovlásky 2.částV této kapitolce Rosalie pokračuje v povídání o své minulosti. Začíná nový život a ten život nemá konec... Doufám že se vám to bude líbit...

25.01.2010 (12:15) • xMisulkax • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1003×

2. část

Z minulé kapitolky:

Rosalie vypráví svou minulost: Narodila jsem se v New Yorku roku 1915, má matka zemřela hned po mém porodu. Otec mi dával za vinu matčinu smrt, ale nikdy to neřekl nahlas. V 17 jsem se zamilovala do muže jménem Paul. Otec mi ho ale neschválil, protože pocházel z chudé rodiny. A proto jsem se rozhodla udělat největší chybu svého života...

Jednoho dne, bylo to pár dní před Vánoci a město bylo pokryto bílou vrstvou sněhu, jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se utéct s mým milovaným chlapcem. Paulem. Věděla jsem, že otci velice ublížím, ale myslela jsem si, že dělám správnou věc... Když byl otec v práci, sbalila jsem si nejdůležitější věci a vydala jsem se s Paulem na cestu. Jezdili jsme většinou vlakem, spali jsme v oprýskaných hotýlcích a jedli, pro mě naprosto odpornou potravu, jestli se tomu dá říkat potrava.

Ale byla jsem s Paulem, to pro mě bylo to nejdůležitější... Ach, jak jsem byla hloupá.

Po několika týdnech, jsme dorazili do cíle. Paul v tom městě měl prý známé, u kterých můžeme zůstat. Dojeli jsme do Seattlu...

Opravdu tu měl Paul známé. Pro něho, to bylo něco jako rodina. Pro mě, zchátralá banda opilců, kteří neví co se životem. To období pro mě bylo velmi těžké. Najednou jsem nežila v luxusu, protože tohle mělo do luxusu opravdu velmi vzdáleno. Kuchyň byla jedna malá místnost, ve které byl stůl a 2 židle, a něco jako sporák. Ložnice, tak to byla jedna postel, no spíše jenom matrace. Koupelna, v té byl starý ušmudlaný záchod a kbelík vody na opláchnutí. Já, která jsem žila v luxusu, jsem se měla koupat v kbelíku vody a jíst fazole v konzervě. Většinu času jsem trávila sama, protože Paul byl se svými „přáteli“ v hospodách... A tak jsem občas chodila do kavárny "Na růžku“.

Jednou jsem tam byla pozdě večer, abych aspoň jednou za čas jedla nějakou pro mě představitelnou možnost jídla.  Když jsem šla zpět domů, bylo už pozdě. Pamatuji si ten večer přesně každý detail. Šla jsem tmavou ulicí, venku byla velká zima – není se čemu divit, byl konec ledna. Obloha byla zakrytá tlustou vrstvou bouřkových mračen, a skrz ně dopadalo jenom minimum měsíčního svitu. Vše mi zde nahánělo hrůzu. Každý poryv větru ve mně vyvolával touhu utíkat. Ale kam? Domů? Neměla jsem žádný domov. Ta barabizna, kde jsem teď přežívala pro mě nebyl domov. Tak jsem se toulala po městě. Sama. Když už jsem se nacházela blízko svého „bydliště“ uviděla jsem skupinku opilých mužů. Nelekla jsem se, protože mezi nimi jsem viděla Paula... Volali na mě, tak jsem k nim došla... Ale to byla ta chyba. Začali mi strhávat oblečení, líbali mě, smáli se mému vyděšenému obličeji, když na mě všichni sahali...  Vše se seběhlo tak rychle... Cítila jsem jejich opilý dech, jejich studené ruce dotýkající se mého těla. Cítila jsem bolest, když jsem se snažila bránit... Neměla jsem šanci... Bylo jich 5 a ani jeden mi nepomohl. Ani Paul...

Když skončili, ležela jsem na studené zemi. Byla jsem nahá, mé šaty se válely kolem mě, jako kusy hadru. Ve vlastní krvi jsem si zmáčela své blonďaté vlasy. Celé tělo mě bolelo, před očima se tvořila temnota, která mě obklopovala blíž a blíž.

Ale z ničeho nic, se vedle mě objevila dívka. Skláněla se nademnou a hladila mé studené čelo. Ale její dotek mi nevadil. Ikdyž jsem téměř nedokázala vnímat nic jiného než tu ukrutnou bolest... Byla jsem přesvědčena, že bolest kterou cítím teď, už nemůže být horší... Jak krutě jsem se spletla. Najednou jsem cítila daleko horší bolest... Byla jiná... Větší... Jako kdyby mě za živa upalovali na hranici jako čarodějnici. Ten oheň mi spaloval každou ještě žijící buňku už tak téměř mrtvého těla... Chtěla jsem křičet, ať mě zabije. Chtěla jsem umřít, ale nešlo mi se pohnout.  Nešli mi otevřít ústa a vydat jedinou hlásku. Bolest byla tak příšerná. Ale postupem času pomalu odeznívala. Od konečků prstů oheň pohasínal. Dokázala jsem vnímat nejen oheň, ale také svůj dech, své srdce, které za pár chvil naposledy odbilo.

Když oheň přestal, otevřela jsem oči... A nemohla jsem uvěřit, tomu co jsem viděla.

 

Tak doufám, že se vám to líbilo :) Komentíky potěší :) a kritika taky, aspoň budu vědět, co se vám nelíbí :)

Autor: xMisulkax (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lásky jedný zlatovlásky 2.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře