Bella si konečně uvědomí, že má problém. Jak? Kdo jí ho pomůže odhalit?
30.10.2011 (09:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3973×
„Můžeš, prosím, zavřít kušnu?!“ nevydržela jsem to. Je fajn, ale čeho je moc, toho je příliš.
„Tak pardon… Už si nevzpomínám, jak mi bylo, když uspali mě.“
„Tebe taky?“
„No jasný, těžký případ a teď už pojď, bude snídaně.“
„Nemám hlad,“ zašeptala jsem.
„A jak tak koukám, tak ten nemáš nikdy,“ odpověděl obratně a vyšel ze dveří. Pořádně jsem se porozhlídla po pokoji. Byl docela malý. Jen dvě postele s čelem v rozích, dva noční stolky a skříně. Jako v nemocnici… Až na mříže v oknech.
„Snídaně.“ Mezi dveřmi stála starší žena s otráveným výrazem. „Neslyšelas?“
„Nemám hlad,“ odpověděla jsem jí - stejně jako Davidovi. Doufala jsem, že odejde, ale to jsem se spletla.
„Tak to ne, holčičko. Tady bude snídat každý, takže i ty. Věř, že jestli to nepůjde po dobrém, tak…“
„Tak co!“ vztekle jsem vykřikla.
„Tak u tebe bude pořád někdo sedět a hlídat, co děláš.“ Hlas nepatřil protivné ženě, ale Edwardovi, který se objevil za jejími zády. Nechápavě jsem se na něj koukala.
„Tady,“ procpal se do pokoje. V ruce držel talíř s rohlíkem, máslem, marmeládou a hrníčkem. „Sněz to.“
„Ne.“
„Bello…“ Přerušila jsem ho.
„Isabello.“
„Podívej se na sebe, Isabello. Máš problém, a to dost velký a my ti chceme jenom pomoct, ale to nejde, když nám to nechceš dovolit.“ Vpíjely se do mě jeho zlaté studánky. Nemohla jsem uhnout pohledem… Utopím se v nich, kdyže se do nich budu ještě chvilku koukat? Zachrání mě? Sledovala jsem, jak svou ruku pomalu zvedal a prohrábl si jí vlasy. Vypadal kouzelně, snad mnohem líp, než… Stop! Zatřepala jsem hlavou a raději se zakoukala na své ruce.
„Pomoct? Tím, že mě zavřete na psychiatrii? Díky, ale o takovou pomoc nestojím!“ Ruce jsem si založila na hrudi a hlavu otočila ke zdi. Sice vypadá k světu, ale mozek nemá žádný. To nepochopí, že jsem v pohodě?!
„Rachel? Zavřete prosím dveře.“ Starší žena neochotně zavřela dveře a chystala se přejít k nám. „Zvenku…“ Výraz sestřičky, když pochopila smysl věty, byl k nezaplacení. Musela jsem se začít smát. Všimla jsem si, že i doktorovi zacukaly koutky.
„Proč to všechno děláš?“ zeptal se hned, co se zavřely dveře.
„Co?“ nechápala jsem. Co tím myslí? Proč mám dokonalou postavu?
„Proč si nevážíš života? To chceš opravdu umřít? Měla by sis uvědomit, že tím neubližuješ jenom sobě, ale i svému okolí. Tvé matce, která tě miluje… Jaký máš k tomu důvod?“
„Proboha! Matka, která mě miluje? Ani náhodou! Důvod mít dokonalou postavu? Tak to je snad jasný, ne? A co vám je vůbec do toho? Nic!“ rozkřičela jsem se.
„Kdy jsi měla naposledy menstruaci?“
„Co prosím?“ Je idiot? To je moje věc… Na to se mě naposledy zeptala máma ve třinácti. Kdy jsem to vlastně měla naposledy? Měsíc, dva… Půl roku?
„Dlouho, že ano? Ještě pořád jsi přesvědčená, že nemáš problém? Pojď,“ chytil mě za zápěstí a zatahal mě za něj. „Ale musíš vstát… Nebo tě mám odnést?“
Líně jsem vstala a nechala se táhnout. Chodba byla docela veliká… Musela jsem se pousmát, když jsme procházeli kolem „herny“. Bylo mi těch lidí líto. Někteří měli obří plenky, někteří se s radostí hráli dětské hry a někteří jedinci seděli v koutě a koukali neznámo kam. Dalo by se říct, že těm lidem závidím. Žijí ve svém světě, občas polykají nějaké prášky a hlavně je nic netrápí.
„Jsme tady.“
„Doktore, ale…“
„Edward,“ opravil mě.
„Toto má být co?“ Záměrně jsem se vyhnula jeho jménu. Není to divné tykat doktorovi? A kde to vlastně jsme?
„Zrcadlo?“ odpověděl nevinně a postrčil mě k němu ještě blíž. „Sundej si tričko,“ rozkázal mi.
„Co prosím? To mám být jako nahá?!“
„Ne… Máš přeci spodní prádlo, ne?“
Po zaváhání jsem stiskla lem trička a rychle ho sundala.
„Co teď?“
„Koukej.“ Udělal jeden krok blíž a tím stál těsně za mnou. „Co vidíš?“
Poslechla jsem ho a upřela zrak na zrcadlo. Přede mnou stála mladá, ale zničená dívka. Vlasy byly zplihlé a bez lesku, čokoládové oči bez života, propadlé tváře a rozpraskané rty. Pohledem jsem jela níž a zalapala po dechu. Dívka velmi připomínala kostru. S přehledem jsem spočítala žebra, která přímo trčela. V počítání mi nevadila ani prsa… Jestli se tak ještě daly nazvat.
„Proboha,“ vydechla jsem po zhodnocení. Asi mám opravdu problém.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 5. kapitola:
Ty kráso.... tak konečně nějaký, možná minimální, úspěch? Tak to je super! Jdu číst dál, ať jsem co nejdřív na konci.
No jo... Co jiného čekat? Je škoda, že jí to, že má problém došlo až teď... Jsem zvědavá, jak se k tomu teď postaví... Bude spolupracovat? No... Uvidím
Ty kokso! To mi robíš naschvál? Toto sa nerobí, aby si vedela! Skoro som dostala šok! A to kvôli tomu, že som sa práve stala závislou na tejto poviedke!
Ja som z toho nemohla... To bolo... ehm... Tá otázka, že kedy mala naposledy... ehm Ja som dostala záchvat kašľu miešaný so smiechom.
A keď jej povedal, že si má vyzliecť tričko a ona, že či tam má stáť nahá... Ja som bola normálne nalepená na monitore.
Edward je taký pozorný... och...
A chúďatko Bella. Sama sa zničila. Dúfam, že jej Edward pomôže s jej problémom.
Nádherná kapitola, perfektná a doslova mi vyrazila dych...
Idem ďalej vidíme s v ďalšom komente
som taká rada, že si to uvedomila...
už len dúfam, že s tým niečo začne robiť...
už aj idem na pokračovanie...
Ach.. Jsem tak ráda, že si to už konečně uvědomila. Mám ale stále pocit, že to nebude tak jednoduché. Edward se chová hodně rozumně, myslím si, že jí nakonec dokáže pomoci. Jen se teda musím přiznat, že když popisovala ty lidi... Lapala jsem po dechu. Píšeš nádherně a já se omlouvám za tak krátký koment, ale troška mě tlačí čas.
mima19974: Asi... Díky.
mňamka: No jo no... Asi bude dnes.
TeenStar: To si piš, že mám. Ještě jsme neskončili.
schuchinka: Díky.
Veubella: Jsem ráda, že se ti líbil. Děkuji.
Sisi: Díky za komentář.
ssendy: Děkuji.
patulka13: To se neboj - napíšu. Jestli se z toho dostane? Tak to si budeš muset počkat...
Faire:
DarkFireflies: Jsem moc ráda, že sis našla chvilku. Díky!
Paes: Bella už moc ne, ale Edward...
NatyCullen: Když je někdo přesvědčený, je má krásnou postavu, tak je těžké jim to vymluvit... Častěji se to vyskytuje naopak (Někdo má krásnou, normální postavu a stejně si myslí, že je tlustý). Díky za krásný slova.
Bubulienka: Děkuji, Bubu. Jsem ráda, že jsem na svou stranu získala někoho z fanklubu Jacob
BellaEdward, LadyLilianne, van: Díky.
winna: Myslíš? Každopádně i tobě děkuji.
no jo, Ed ji dá zase do pořádku:d
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!