Co řekne Bella Edwardovi? Také se stalo malé neštěstí... Komu?
31.12.2011 (18:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3728×
„Poslouchám tě,“ přerušil mě. Tak to se ti povedlo, Edwarde! Co když už teď nenajdu odvahu, hm? To už navždy budeme žít jako kamarádi… Ale aspoň za to nebudu moct já, ale on.
„Víš… Já… Díky, že jsi mě dostal pryč z herny dřív, než ti dva přišli.“
„Nemáš za co, ale proč mám pocit, že to není to, cos mi chtěla říct?“ Edwardova hlava se otočila ke mně.
„Tak to tedy nevím?“
„Víš, že se červenáš?“ Jeho koutky úst se zvedly do úsměvu.
„Já…“
„Neumíš lhát, víš to?“
„Vím!“ zanaříkala jsem.
„Tak cos mi chtěla?“
„Kdybys mě předtím nepřerušil, tak jsem to vyznání lásky mohla mít za sebou! Jenže ty ne… Ty sis to odpustit nemohl a já ztratila odvahu, takže už to ze mě nedostaneš!“ říkala jsem vztekle.
„Vyznání lásky?“ nechápal.
„Hups?“ Do háje! Vážně bych měla nejdřív přemýšlet, a pak něco říct, protože takhle se to vždy odrazí proti mně – hnus. Ale na druhou stranu. Třeba pochopí, že mi není lhostejný a já to budu mít lehčí.
„Jak jsi to myslela?“ No tak jsem se mýlila. Jemu to nedojde a udělá mi to ještě těžší!
„Že tě asi taky miluju?“
„Opravdu? Ty mě miluješ?“ zasmál se. Sebrala jsem veškerou odvahu a podívala se do jeho zlatých studánek, které mě okamžitě lapily do svých pastí a nehodlaly mě pustit pryč. I když jsem se mu do očí koukala už několikrát, tak to, co jsem v nich viděla teď, tam ještě nikdy nebylo – radost, štěstí a láska.
„Už to tak vypadá?“
„A to se mě ptáš?“ zasmál se a přitáhl si mě ještě blíž.
„Víš, já…“
„Mlč,“ přerušil mě.
„Ale…“ Nestihla jsem doříct ani větu. Jeho rty se lehce otřely o ty mé. Dával mi na výběr, šanci na únik. Jenže ten já nepotřebovala a ani nechtěla. Konečně se mi splnilo mé přání a já mohla zaplést prsty do jeho bronzových vlasů. Vracela jsem mu každičký polibek a přála si, aby tato chvíle nikdy neskončila.
„Bello,“ zašeptal, když se ode mě odtáhl.
„Ne“ prosila jsem, ale marně. Sevřel můj obličej ve svých dlaních a jeho oči hypnotizovaly ty mé.
„Měla bys jít…“
„Co? Ne! Kam?“ nechápala jsem.
„Už je dost pozdě,“ zasmál se. Já se rozhlédla kolem nás, ale moc jsem toho neviděla – byla opravdu tma.
„Nechci… Nemůžu.“
„Musíš, nebo budou problémy a ještě o něco bych tě chtěl poprosit… Jestli se někdo dozví, že spolu něco máme, tak tě převezou na jinou léčebnu, nebo dostanu padáka,“ snažil se mi vysvětlit, ale já přeci nejsem pitomá!
„Víš, že chuť zakázaného ovoce je nejlepší?“ zašeptala jsem.
„Jsi číslo, Bello.“ Edward se zvedl z lavičky a natáhl ke mně ruce.
„Ale já tam nemůžu.“
„Kam nemůžeš?“ Jeho hlas zněl zvláštně. Jeho obočí se pod tíhou jeho přemýšlení svraštilo.
„Do pokoje… Já… Nechci s ním být sama v jedné místnosti.“
„Ach tak.“ Jeho rty se vyšvihly směrem nahoru, ale mně to teda vtipné nepřišlo. Bez jediného slova jsem se zvedla a rozešla se ke dveřím. Jestli si má najít někde něco na přespání, měla bych začít už teď.
„No tak, Bello. Kam jdeš?“ Edward se objevil přímo přede mnou a jeho ruka se propletla s tou mou.
„Jdu hledat místo, kde přespím,“ odpověděla jsem, vlepila mu pusu na tvář a vzala si svou ruku zpět. Ne že by mi to bylo nějak nepříjemný nebo bych si hrála na uraženou, jen s vědomím, že už je večer, na mě začala padat únava.
„Já něco vymyslím…“
„Ale kdy? Když se vydám sama, tak třeba něco najdu…“ Nestihla jsem se obhájit, protože mi Edward skočil do řeči.
„Nebo tě najde někdo jiný a budeš mít malér,“ dokončil.
„Já? Snad my, ne?“
„Já ne… Já jsem dospělý a také doktor – můžu si tu chodit, jak chci. Ty jsi nezletilá pacientka, která má už spát a netoulat se po chodbách.“
„A napadlo tě něco, dospělý upíří doktore?“
„Pojď… Možná by tě nechal Carlisle přespat na ošetřovně a poté se uvidí.“ Jeho ruka se opět propletla s mou a vyrazili jsme.
Zdálo se mi moc riskantní, když tu chodíme ruku v ruce, ale jakmile jsem svou obavu vyslovila nahlas, Edward mě uklidnil tím, že je upír. Kdyby naproti nám někdo šel, uslyšel by jeho kroky nebo myšlenky. Znělo to fajn, ale stejně jsem měla pocit, že se něco stane…
„Ahoj, tati. Mohla by tu, prosím, Bella přespat? Myslím, že kdyby přespala u Davida, tak by jí to na jejím psychickém stavu moc nepřispělo a…“
„Může,“ přerušil ho.
„Děkuji vám,“ nezapomněla jsem na slušné vychování a rozloučila se s Edwardem. Líbilo se mi, když se mu ode mě nikam nechtělo, ale i mně bylo líto, když už stál ve dveřích.
„Pane Cullene, jsem rád, že vás vidím. Slečna Lewis a pan Hall…“
„Co je s nimi?“ nenechal ho Edward domluvit.
„Já nevím! Oni… Nejdou probudit a…“
„Co?!“ vykřikla jsem. Co je s nimi? To, že je momentálně nenávidím, neznamená, že bych jim přála něco ošklivého. Vždyť nejsem jako oni.
„Přidělte slečně Swanové postel! Jdeme tam.“ Carlisle se ujal vedení a ihned s Edwardem vyběhli z místnosti.
„Pojďte,“ usmál se na mě mladý ošetřovatel. Nebyl ještě před chvilkou zdrcený z toho, co viděl v pokoji těch dvou?
Němě jsem kývla a vydala se za ním.
„Jmenuji se Cail Bush… Jako ten exprezident a vy jste Swanová…“ promluvil na mě, když něco hledat v kartotéce.
„Unavená, podrážděná, vystresovaná a příšerně vyděšená Swanová?“ odsekla jsem a čekala, kdy mi konečně přidělí postel.
„Postel číslo patnáct je momentálně volná… A jak dlouho tu jsi, slečno unavená, podrážděná, vystresovaná a příšerně vyděšená krásko?“
„Fajn… Ta je kde?“ ignorovala jsem jeho poslední slovo.
„Rád ti ji ukážu,“ zašeptal, udělal krok, který nás od sebe dělil a natiskl se ke mně. „Ale doma mám taky jednu volnou. Třeba bych tě odsud mohl dostat, ale něco za něco.“ Jeho ruka se dotkla mého zadku.
„Co?“ vyhrkla jsem a snažila se dostat pryč z jeho sevření.
„Nebraň se, kočko. Já ti ukážu to, cos ještě nepoznala, věř mi. Zatím si žádná nestěžovala, ba naopak,“ zasmál se a poté mě políbil na krk.
„Ne!“ vykřikla jsem a vzpomínala, co mě učil táta.
„Toto si dobře pamatuj, Bello.“
„Tati, prosím, ušetři mě toho,“ žádala jsem ho.
„Tak to ani omylem. Jsem policajt, takže vím, co tě může potkat. Takže… Toto je pepřový sprej – vždy ho měj u sebe.“
„Paráda!“ vykřikla jsem nadšeně a sevřela ho v rukou.
„Moc se neraduj… Použij ho jen, když to bude nezbytné, ale přesto může nastat chvíle, kdy ho nestihneš vytáhnout, a vtom případě nastane útok. Co nejrychleji vyšvihni koleno do výše a protivníka zasáhni přímo…“
„Mezi nohy!“ zvolala jsem nadšeně.
„Přesně tak. Věř, že ho tím odrovnáš a on už nebude mít na sex ani pomyšlení,“ zasmál se.
Pevně jsem sevřela víčka k sobě a poslechla tátu. Vyšvihla jsem koleno do výše a Cail se skácel k zemi.
„Jo!“ vykřikla jsem nadšeně a děkovala tátovi za jeho nekonečné přednášky. Raději jsem ho překročila a rozhodla se najít volnou postel - číslo patnáct.
Vešla jsem do místnosti a po tmě studovala každé čísílko, ale jako na potvoru jsem to správné našla na patnáctý pokus… Proč nemůžou být seřazeny postupně?! Lehla jsem si do postele a zachumlala se do peřiny. Co asi dělá Edward s Carlislem? Jak je na tom Vivien s Davem? Co přesně znamenalo, že nejdou probudit? Snad nejsou mrtví…
Z přemýšlení mě vyrušilo cvaknutí dveří. Vyděšeně jsem se posadila a rozhlížela se kolem. Je to Cail? Že by se tak rychle vzpamatoval z mého útoku? Bojím se, že je schopný na mě zaútočit klidně i tady, před jinými pacienty…
„Bello?“ uslyšela jsem za sebou a prudce se otočila. Za mnou stál Edward. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst… Co se tedy stalo?
„Jak jsou na tom?“ dostala jsem ze sebe. V krku se mi utvořil obrovský knedlík, který mi dělal problém mluvit, dokonce i polykat.
„Víš, Bello… Oni…“
A teď to záleží jen na vás. Mají zemřít, nebo jim dáme druhou šanci?
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 42. kapitola:
Zomrieť...alebo nie?... Mám v tom chaos... Dokonalé...Ale zišlo by sa ich už konečne zbaviť.... Nádherné!!!!
To bylo romantické...... No ja ti nevim,na jednu stranu by si smrt zaslouzili,ale chuda Bella by se z toho slozila,tak je nech zit....
Ouu, tak tohle byla nádherná kapitola.
Ten začátek byl tak romantický, jsem ráda, že už jsou konečně spolu, ti dva k sobě prostě patří, o téhle povídce to navíc platí dvojnásob. Především Bella si konečně zaslouží trošku toho štěstí a klidu a také někoho, kdo jí bude oporou a nezklame ji tak, jako Dave.
A ten konec... Já nevím. Udělali strašnou věc a především ona by si zasloužila odplatu, ale smrt... Nevím, jsem si jistá, že ty to vymyslíš a bude to tak, jak to být má.
Těším se na další kapitolku.
Druhá šance... Ať udělali, co chtěli, tak každý má právo na to žít a oni nikoho nezabili. Sice ublížili Belle... Ale vlastně jí tím pomohli. Takže ať jsou spolu a oni ať přežijí.
Vždyť láska není špatná... Ale snad Vivi bude rozumná a s Davidem zůstane...
jej oni umřou ?? Ty jo to je něco jestli jo tak je mi jich líto jinak je to baječný ten kop mezi nohy parada - hold krizová situace dělá divi
Tííííí vado ještě aby tak umřely, sice to byli hajzlové, ale i tak by to bylo až moc. Jinak, když se podívám na Edwarda a Bellu tak se mmi samovolně vykouzlí úsměv na tváři. Konečně se ty dva dohodli. Je hezký když jsou spolu.
Ahojky
Kapitolu som si prečítala už včera, ale nejako som nemala čas ti to okomentovať a tak ti to komentujem aspoň teraz
Krásna kapitola a som rada, že sa Bella a Ed dali konečne dokopy Ale čo sa stalo s nimi dvoma? Dali si tabletky na spanie a zaspali Toto ma napadlo keď som nad tým rozmýšľala Ale pochybujem že sa to aj stane ... Už sa teším na ďalšiu kapitolu
úžas... a čo napríklad, že ich nachytali pri TOM?
to by bol trapas
perfektná kapitola teším sa na ďalšiu
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!