Bella se probudila a čekalo ji překvapení. Jaké?
23.11.2011 (19:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 3927×
Vzbudila jsem v našem pokoji a podle tmy, která byla kolem mě, jsem odhadovala půlnoc. To jsem tak dlouho spala? Nesmysl… Zase tolik unavená jsem nebyla.
„Dave,“ zašeptala jsem. „Spíš?“ Ticho… Nedostalo se mi žádné odpovědi, tak jsem to zkusila ještě jednou. „Spíš?“
Ticho… Posadila jsem se na posteli a propalovala jsem Davidovu postel. Já mu dám, že mi nebude odpovídat! Vstala jsem a pomalým tempem jsem vyrazila k jeho posteli.
„Neumíš odpovědět?!“ vykřikla jsem u jeho postele a shodila přikrývku z postele. Jenže mi to bylo houby platné – Dave v posteli nebyl. Zmateně jsem tam stála. Kde je? Je noc, to by tu měl být. Třeba šel na záchod… Ano! To bude určitě onen důvod.
Přešla jsem zpět do své postele. Pořádně jsem se zabalila do peřiny, opřela se o stěnu a čekala. Jak dlouho mu to bude trvat? Jak dlouho už tam je? Co když se mu něco stalo?
Seděla jsem tam a hypnotizovala stěnu přede mnou. Vymýšlela jsem různé scénáře, ve kterých se mu něco stalo a já to samozřejmě nevím, protože jsem usnula! Přišlo mi, že mě bleskovou rychlostí pohltil vztek na sebe samotnou. On je tu pro mě vždy, když to potřebuju, a já? Já tu nejsem nikdy… Jsem špatná přítelkyně. Měla bych co nejvíce času strávit s ním a ne s jídlem nebo s Edwardem.
Edward! To on mě zachránil. Měla bych mu jít poděkovat. Ale je tady vůbec? Chodí domů, nebo tu i spí? Spí vůbec upíři? Možná chyb to měla jít zkusit, jenže co když narazím na Carlislea? Vzpamatuj se, Bello! Edward by mu to nedovolil, snažila jsem se uklidnit. No jasný, ale už jednou někoho zabil! Sám to říkal, nebo jsi úplně blbá? Kdyby chtěl, tak ti ani Edward nepomůže! nedalo se mé druhé, ustrašené já.
„Co mám dělat?!“ zašeptala jsem zoufale a složila jsem si hlavu do dlaní. Kdybych tak měla někoho, s kým bych si o tom mohla popovídat. Jenže to nikdo normální neví. To jen Bella Swanová musí mít vždy něco extra!
„Jdu na věc!“ povzbuzovala jsem se nahlas. Odhodlaně jsem se vyhrabala z peřiny a vyskočila z postele. Prudce jsem otevřela dveře a neobtěžovala jsem se je zavřít. Bylo zvláštní, jak byla všude tma a nikdo tu nebyl. Vypadalo to tu… jinak. Malé lampičky připevněné na stěnách krásně osvětlovaly místnost a nešlo si nevšimnout kreseb. Opět jsem je sledovala, ale tentokrát byly jiné. Tamty byly nakresleny pastelkami, tyto voskovkami. Obrázky mě natolik zaujaly, že jsem byla zklamaná, když jsem došla na místo.
Neklepala jsem, prostě vešla. Momentálně mi to nepřipadalo důležité. Kam zmizelo mé vychování?
„Ahoj, Edwarde,“ pípla jsem. Jeho pohled se odpoutal od papírů na stole a překvapeně mě sledoval.
„Bello? Co tady děláš? Já… Nečekal jsem tě,“ usmál se a vstal. Rozešel se ke mně, ale v půlce cesty se zarazil. „Promiň.“ Udělal krok zpět a smutně se podíval do země.
„Ne! V pohodě… Chtěla bych ti poděkovat za to odpoledne,“ šeptala jsem. Byla jsem si jistá, že mě uslyší. Vždyť mě slyšel i minule, a to jsem byla mnohem dál.
„Takže můžu?“ ujistil se. Pouze jsem přikývla a sledovala, jak se mu rázem zlepšila nálada. Koutky úst se mu zvedly do potěšeného úsměvu a oči se mu rozzářily. „Jak ti je? Bolí to?“ zeptal se. Ruku pomalu zvedal k mému obličeji a čekal na mou reakci. Bylo zvláštní, když se mě někdo ptal, jestli se ke mně může přiblížit nebo se mě dotknout. Prsty mi přejel po tváři. Zanechával za sebou chladivou stopu, která mě donutila slastně přivřít oči. Jakmile se dostal k mé bradě, bolestí jsem ucukla.
„Pojď sem,“ požádal mě. Přistoupila jsem k němu blíž a nechala jsem ho, aby se mi na to podíval.
„Jsi krásná, Bello…“ vyšlo z jeho rtů.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 27. kapitola:
tak tahle povídka je super (No neohrabaný slovo)
Áááááá Dúfam, že sa pobozkajú..!!! Prosím...
Och.. to bola skvelá kapitola... A Bella bola tak zmetená .....
A kde vlastne bol Dave? Fuha... nič mi nenapadá...
Och, prosím, nech sa pobozkajú !!!!!
A on jej povedal, že je krásna.... och som zvedavá ako bude reagovať.... takže rýchlo pokračujem....
AAAA!! Úplně se mi rozehřálo srdce.
mazéc už nám to tu vrcholí to se mi moc líbí skvěle píšeš, čte se to samo
Úžasný dielik, sem moc moc zvedavá jak to bude pokračovat, tak piš prosííím honem další díleček, bude čekat, ale prosíím rychle
Ach! Ty to prostě musíš ukončit v tom nejlepším! kapča byla samozřejmě dokonalá a já jsem už ZASE napnutá jako struna - moc se těším na další!
Veľmi krasné pokračko prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!