Kdo zachránil Bellu před zuřící sestřičkou? Také tu najdete novinku - Davidův pohled.
22.11.2011 (18:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3764×
Mé tělo se nekontrolovatelně třáslo. Co mi ještě udělá? Bála jsem se, a to opravdu hodně…
„Bello,“ uslyšela jsem známý hlas. Edward? Ne… Co ten by tu dělal? Určitě se mi jeho hlas pouze zdá.
„Bello, prosím, podívej se na mě. Jsi v pořádku? Bolí tě něco?“ ozval se opět jeho hlas, ale tentokrát zněl naléhavě. „Tohle mi nedělej…“
Něčí ruce mě objaly kolem pasu a pomalu mě tahaly od země. Začala jsem křičet a snažila se dostat ze sevření. Nedám se. Nenechám se připravit o svůj život tak lehce.
„Ublížíš si!“ mluvil ke mně Edwardův hlas. Zněl až moc reálně na to, že ho slyším pouze ve své hlavě. Pro jistotu jsem lehce pootevřela oči a pomalu přestávala bojovat. Jeho hlas se mi nezdál. Opravdu mě přišel zachránit, a já mu to teď ztěžuju. Nechala jsem si ruce uvěznit v těch jeho a tiše jsem vzlykala.
„Neplač… Už je to dobrý,“ zašeptal a posadil si mě na klín. Volnýma rukama jsem mu drtila plášť a slzami mu smáčela plášť. S každým trhavým nádechem mě víc a víc omamovala jeho vůně a s každým jeho pohlazením jsem si připadala jinde. Líbilo se mi to. Jeho dotek byl obyčejný, ale přesto jiný, nezapomenutelný. Z jeho rtů vycházela slůvka útěchy, ale přesto mě mrzelo, když jsem v jeho hlase slyšela výčitky.
„Odveď ji…“ uslyšela jsem Carlislea. Škubla jsem sebou, avšak Edwardovy ruce mě k sobě víc připevnily. Chtěla jsem se zvednout, chtěla jsem jít pryč, ale přes jeho sevření to nešlo. Místo toho mě vyzvedl a nesl pryč. Zavřela jsem oči a nechala se unášet svými sny…
***
Sledoval jsem ji, jak vybíhá ze dveří, a doufal, že se mi brzy vrátí. Mrzelo mě, že i když máme společný pokoj a nemůžeme odejít z budovy, vidím ji na můj vkus až příliš málo. Ráno mívám zdravotní prohlídky, které se někdy protáhnou až do oběda, a odpoledne mi většinou Bella zmizí. Bohužel až moc často na sezení K Edwardovi. Nikdy mi nevadil, ale teď… Vždy se ke všem choval lhostejně, nadřazeně - a teď? Jakmile si někoho najdu, zamiluji, tak se bude snažit mi to překazit? Nechci opět ztratit štěstí. Tentokrát si ho chci užít do sytosti…
„Ciao, David, máš prachy?“ ptal se mě Adriano. Štval mě. Neměl jsem ho rád. Ital, který to vše zavinil…
„Nemám, ale…“ Přerušil mě.
„Tak to dnes nic nebude. Škoda,“ zašklebil se a chystal se k odchodu.
„Ne!“ vykřikl jsem, a tím si upoutal jeho pozornost. „Potřebuju to… Musí být i jiný způsob, jak ti to splatit, ne?“ Byl jsem zoufalý. Připadalo mi, že jsem dávku neměl snad několik let. Toužil jsem po ní. Po uniku do reality. Do mého světa bez bolesti, výčitek svědomí a zbytečného přemýšlení.
„Něco by tu bylo…“ zamyslel se. „Ale ne… Zapomeň na to. Na to bys neměl.“
„Ne! Udělám cokoli!“ zoufale jsem ho prosil. Copak to nechápe? Já to potřebuju!
„Našel by se někdo, kdo by prahl po tvojí společnosti… Za to by ti dal odměnu, za kterou by sis mohl koupit dávku.“ Sledoval jsem jeho rty. Slova, která z nich vyslovil, zněla… dobře. Dá se říct, že to jsou peníze vydělané zadarmo.
„Jdu do toho!“
Jak moc jsem se tenkrát spletl. Od té doby jsem si tímto způsobem vydělával a otevíralo mi to dveře do jiného světa. Klienti mě někdy vzali k sobě, kde jsem se pořádně umyl, najedl a někdy ukradl čisté oblečení. Jakmile jsem odvedl svou práci, šel jsem si pro dávku a byl schopný znovu fungovat. Chodil jsem do klubů a barů shánět nové a nové klienty. Jenže každé pro má i své proti. Poznal jsem, jak se cítí obyčejné děvky. Přestal jsem si sám sebe vážit. I několik hodin po jejich řádění jsem na sobě cítil jejich ruce. Bylo mi ze sebe zle.
Nakoupil jsem si větší množství zboží, než jsem potřeboval. Řekl jsem, že do zásoby, ale ty jsem v plánu neměl… Dnes to vše musí skončit. Už nechci dál žít jako otrok, který sám sebe zaprodává. Už se nechci koukat na sebe. Nechci!
Koukal jsem se na jehlu, která se zabodávala do mé žíly a jak putuje obrovské množství drogy do mého těla. Dnes ochutnám zlatou dávku.
Kdyby mě tenkrát někdo nenašel, už bych tu nemusel být. Ale zase bych nepotkal Bellu. Utrápenou krásku, která čeká na záchranu.
Z přemýšlení mě vyrušilo otevření dveří. Takový vztek už jsem neměl opravdu dlouho…
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 26. kapitola:
Och.... Edward je taký ach.....
Skvelá kapitola On ju zachránil....
A Dave mi je strašne ľúto....
Predpokladám, že dvere otvoril Edward s Bellou v náručí....
Och... mňa tak mrzí, že som zanedbala čítanie, ale celý víkend som bola preč... och.. práve idem všetko dobehnúť, skvelé... toľko kapitol naraz.. och
Jéj, tak to je zajímavý... Bella má pěkný rozhodování...
Moc hezký.
ÁÁÁch! Moc krásná kapča, Davidův pohled byl rozhodně... zajímavý. Ale poufám, že příště se zase budeme věnovat té chemii mezi Bellou a Edíkem. Už se nemůžu dočkat další!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!