Edward řekne Belle pravdu. Jakou?
18.11.2011 (07:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3842×
Celá napjatá jsem ho sledovala. Myslela jsem, že umřu zvědavostí, než mi to řekl.
„Jsem upír,“ vydechl. S otevřenou pusou jsem sledovala jeho obličej. On mě zase sledoval vyděšeně.
„To už vím dávno… A to tajemství?“ nechápavě jsem zakroutila hlavou.
„V-víš už dávno? Jak?!“ Jeho překvapenost byla znát na první pohled.
„Jasně… Krev mi piješ už od doby, co tu jsem. A to tajemství?“ Opravdu mi začala docházet trpělivost. To si myslí, že mu skočím na takto laciný žert? To ani náhodou.
„Lidskou krví se neživím… Proto mám zlaté oči. Kvůli zvířatům – jejich krev mě živí,“ pousmál se a nechápavě kroutil hlavou. „Na chvilku jsem si myslel, že jsi to opravdu věděla.“
„Takže žádného domácího mazlíčka nemáš… Nějaké další novinky? Třeba to tvé velké tajemství?“ Nechápu, proč mi to nechce říct. Já mu v podstatě převyprávím celý svůj život a on? On si tu bude vymýšlet. Prý upír… Myslím, že je na správném místě, i když já bych ho zařadila mezi pacienty.
Sledovala jsem, jak si sundával doktorský plášť. Ten odhodil někam do rohu místnosti a opět se ke mně otočil. Své ruce vyzdvihl ke krku. Nevěděla jsem, co chtěl dělat. Do ruky uchopil svou kravatu a začal ji povolovat, až nakonec skončila na plášti. Bedlivě jsem sledovala, jak jeho prsty rozepínají knoflíček po knoflíčku jeho košili a tím odhalovalo jeho dokonale vypracované, božské a to nejvíc sexy tělo, které jsem kdy viděla. Sledovala jsem, jak spustil ruce podél těla a přešel blíž ke mně. Čím blíž byla ta nádhera, tím víc mě polilo horko.
„Striptýz? To je to tajemství?“ zašeptala jsem přidušeně.
„Ne,“ zašeptal. „Dej mi ruku, prosím.“
Ani jsem nevěděla, co dělám. Mé tělo mě přestalo poslouchat, a tak jsem mu bezmyšlenkovitě podala ruku. Tu si položil na srdce… Připadala jsem si jako idiot, když jsem se neudržela a vzdychla.
„Co cítíš?“ zeptal se mě. Nechápavě jsem se mu podívala do tváře. „Co cítíš?“ zopakoval.
„N-nic? Co bych měla cítit?“ nechápala jsem.
„Podívej se, kde máš ruku.“
Opět jsem svůj pohled zaměřila na jeho hrudník. Na mou ruku, která vyla položena na jeho srdci, které…
„Do pytle!“ vyjekla jsem a ruku okamžitě stáhla k sobě. Odtáhla jsem se od něho, co nejdál to šlo. „T-tobě nebije srdce!“ Zato moje bilo jako na poplach. Nechápala jsem to. Jak je to možné? Má být mrtvý…
„Už mi věříš?“
„Nešahej na mě, upíre!“ vykřikla jsem a přeběhla na druhý konec místnosti – bohužel na opačný, než byly dveře.
„Prosím… Uklidni se, Bello,“ prosil mě se sklopenou hlavou. „Neublížím ti. Nikdy bych nikomu nemohl ublížit. Lidského života si vážím.“
„Ty… ty…“ nedokázala jsem to znovu vyslovit.
„Udělal jsem ti někdy něco?“ šeptal zlomeně.
„Ne, ale to nemění na tom, co jsi zač!“
„Byla chyba, že jsem ti to řekl,“ zašeptal a posadil se na sedačku. Hlavu si složil do dlaní a nevědět, že je to krvelačná zrůda, tak bych si myslela, že je to úplně obyčejný člověk. Člověk, kterému někdo ublížil… A tím někdo jsem momentálně já. Jak jsem mohla? Sama jsem ho o to poprosila, on mi věřil a řekl mi to a já se takto zachovám? Ale co čekal? Že mi řekne, že se živí krví, a já mu s radostí padnu kolem krku a budu mu děkovat, že mi to řekl?
„Nebyla,“ zašeptala jsem si pro sebe, ale jeho hlava se zvedla.
„Proč myslíš? Vždyť se na sebe podívej,“ kroutil hlavou.
„Jak…“ přerušil mě.
„Máme vyvinutější smysly – lépe slyšíme a vidíme. Máme nadpřirozenou sílu a rychlost.“
„Aha,“ dostala jsem ze sebe. Co mám teď dělat? Utíkat z místnosti a volat o pomoc? Blbost! Říct nahlas, že je můj psychiatr upír, tak mě akorát dají na jiné oddělení. „Co mám podle tebe dělat?“ Doufala jsem, že mi dá nějakou radu.
„Nevím, ale hlavně to nikomu neříkej, prosím.“
„Neřeknu, ale ty mi, prosím, neubliž.“ Nikdy jsem nevěřila, že bych se mohla bát o život. Proč taky? Nikdy by mě nenapadlo, že žijí upíři.
„Neublížím… Už bys měla jít,“ zašeptal.
Doufám, že jsem vám udělala radost normálním koncem. :P
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 23. kapitola:
v životě bych si netipla, že jí to fakt řekne :D
Ty! Ty! Ty...! To není možný! Vždyť jsi mi říkala, že mám pravdu, když jsem říkala, že jí neřekne, že je upír! Božééé! mám v tom nějaký zmatek! To jí neměl říkat!
Teď se z toho budu ještě dlouho vzpamatovávat!
PS: Janak kapča byla jako vždy pěkná.
PSS: Dobře, tak ti napíšu i smajlíka. To za ten konec.
A je to venku!
Úžasná kapitolka
tak ji to konecne rekl :) ani se nediviim, ze tak vystartovala :D moc se ti to povedlo
Tak jí přece jen řekl pravdu.
Doufám v pokračování.
Wow, tak tohle sem nečekala, že jej skutočne povie pravdu, klobúk dole, jinak suprová povídka, tak piš prosííím honem další díleček, sem strašne moc zvedavá jak to bude dál pokračovat, budu poctivo čekat a ty prosííím piš honem další dílek
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!