Pouť... Radost, strach, únava a panika.
10.11.2011 (08:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3629×
„Pohni, Bello!“ popoháněl mě Dave. „Nic proti tvému výkonu, ale jestli nepohneš, tak Edward půjde sám!“
„No jo, furt! Co tohle?“ otočila jsem se kolem dokola a čekala na posouzení.
„Normální kalhoty s normálním tričkem a teď už jdi!“
„Normální? Konečně jdu mezi lidi a mám být normální? Převlíkám se!“ Klekla jsem se ke skříni a pokoušela se najít něco, v čem bych vypadala dokonale, ale vyrušilo mě zaklepání.
„Připravená?“ ozvalo se.
„Myslím, že to bude ještě na dlouho,“ poznamenal Dave. Ode dveří se ozval zoufalý povzdech a poté kroky.
„Vždyť toto je dobré. Nechceš už jít?“ ozval se Edward. Otočila jsem se na něj s přísným pohledem, ale ten se rázem změnil na užaslý. Pohledem jsem ho zrentgenovala odshora dolů a povzdechla si. Jeho vlasy nebyly sčesané, ale lehce, ale přitom dokonale rozházené. Na sobě měl černou košili a volnější džíny. Celou tuto krásu, co jsem viděla před sebou, umocňoval pokřivený úsměv na jeho tváři a já byla opět šťastná, že nestojím.
„Ehm,“ odkašlal si.
„Jasně!“ Opět, jako už po několikáté v jeho přítomnosti, mi zrudly tváře. Raději jsem zavřela skříň a rozhodla se jít v tom oblečení, které jsem teď měla na sobě. Přicupitala jsem k Davovi, vytrhla mu z jeho ruky mou bundu a přicupitala ke dveřím.
„Jdeme?“
„Hurá!“ zaradovali se oba dva najednou a my vyrazili.
***
„Páni! To je něco!“ vydechla jsem úžasně. Koukala jsem na atrakce jako na zjevení. Nikdy jsem nebyla na tak obrovské pouti!
„Líbí?“
„Líbí? To je slabé slovo!“ zasmála jsem se.
„Tak pojď!“ Edward se rozešel k první atrakci, ale já to nevydržela. Popadla jsem ho za ruku a snažila se ho donutit běžet. Překvapilo mě, že to nějak nekomentoval, ale pouze se zasmál a poddal se mému tempu.
„Půjdeme sem?“ zaprosila jsem a sledovala Edwardův překvapený obličej.
„Jestli se nebojíš, tak jo.“ Pořád hypnotizoval monstrózní atrakci a poté se přemístil k pokladně.
Takto to fungovalo skoro pořád. Chodili jsme od jedné atrakce ke druhé a jen občas jsme si na chvilku sedli na lavičku. Cítila jsem se jako malá holka. Měla jsem nepopsatelnou radost z každé maličkosti. Když jsem po několika letech ochutnala cukrovou vatu, nechápala jsem, jak jsem se jí mohla vzdát.
„Co tohle?“ Edward ukázal na strašidelný hrad a prosebně sepjal ruce k sobě.
„Fajn, ale až budeš utíkat, tak mě s sebou neber!“ zahlásila jsem posměšně a vyplázla na něj jazyk.
Do hradu jsme oba dva vstoupili s očekáváním a s nápady, co tam asi bude.
„Do pytle!“ vykřikla jsem, když na mě vyskočila ježibaba.
„A kdo se bojí teď?“ smál se mi, ale jeho chyba byla, že ode mě o krok ustoupil.
„Áá!“ zapištěl, když pod ním podlaha hlasitě zahvízdala a vyřítila se z ní kostra. Po zbytek trasy jsme prošli natlačeni na sebe.
„Tak tam už nikdy nejdu!“ prohlásila jsem, když jsme vylezli na trávník. Edward pouze horlivě přikyvoval a sledoval pouze cestu před sebou. Že by se ještě vzpamatovával? A to já jsem si myslela, že kluk jako on, a ještě k tomu psychiatr, má mít nějakou výdrž.
„Co teď?“ Měla jsem pocit, jako bychom byli na všech atrakcích, ale to nebyla úplně pravda. Nohy jsem měla příšerně těžký a při každém kroku to bylo víc a víc znát. Edward vypadal v pohodě a já doufala, že navrhne nějakou „odpočinkovou“ atrakci.
„Co takhle ruské kolo?“
„Hm,“ souhlasila jsem. Došla jsem k obří točící kouli a na moment se zděsila. Nevypadá zrovna pevně a mně se ještě nechce ukončovat svůj život. Vždyť jsem ještě mladá!
„Neboj se. Každá atrakce musí projít jistou kontrolou, aby mohla jít sem,“ mrkl na mě a popostrčil mě.
Neochotně jsem nastoupila do kabinky a pevně se chytila držadla. Bylo zvláštní, že čím výš jsme byli, tím méně jsem se bála. Užívala jsem si výhled na krajinu a vyprávění Edwarda o tom, jak prý vzniklo ruské kolo.
„Co to…,“ vyhrkla jsem vystrašeně, když se kabinka z ničeho nic zastavila.
„Porucha,“ zašeptal Edward.
V příští kapitole se dozvíme, proč vzal Edward Bellu na pouť.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 15. kapitola:
jej, to je super!!!
Super kapitola! Že prej porucha...
To mi robíš naschvál ???
Porucha?
A prečo ju vzal na pouť? (prepáč, zas ten môj preklad.. )
A to s tým oblečením....jajky
A porucha chápeš... porucha
Ja sa asi ... jajky.... oni sú spolu zavretý v jednej kabínke v neviem akej výške a sú tam spolu... spolu... spolu sami.. Edward a Bella...
To rozdýcham....
Perfektná kapitola... to s oblečením bolo skvelé.... A Dave je ako jej brat, ktorý na ňu dáva pozor... Jaj..
Nádherná kapitola.. veľmi sa ti podarila... ale nebudem zdržiavať, lebo chcem vedieť, čo sa bude diať na zaseknutom Ruskom kole........
Krásné Ale ten konec, no myslím, že ji Edward rytířsky uchlácholí
Dokonalá povídka! Rychle další!!!!
porucha no super
úžasná kapitolka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!